První
čtení
1
Samuelova 17:1 - 11
Druhé
čtení
Matouš
27:35-44
Kázání
V
Gruberově katechismu je napsáno: Poslední prosba zní správně:
vysvoboď nás od zlého.
Zlo
na nás doléhá od lidí, v přírodních a dějinných
událostech, často však vychází i z našeho vlastního
sobeckého srdce. Toho všeho využívá nepřítel Boha i člověka
– satan, který chce Kristovo dílo spásy zmařit. Poslední
prosbou křesťan vyznává svou slabost a současně naději, že
Bůh má moc vytrhnout nás z moci zlého.
I
když nás zlo často přemáhá, Boží láska zvítězí nade vším.
V Gallusově
katechismu jsou k tématu zla uvedeny různé citace slavných
osobností. Citáty nás mají provokovat k vlastnímu
přemýšlení:
Např.
Bratr Jan Augusta – biskup Jednoty bratrské (který trpěl 16 let
ve vězení na Křivoklátě) řekl: všechno
zlo, které mě potkalo, chápu jako Boží trest za nedostatek víry.
A
ještě jeden citát: bývalý vězeň z Osvětimi říká: Byl
tam s námi Maxmilián Kolbe, katolický kněz. Jednou údajně
kdosi utekl, a tak mělo být pro výstrahu popraveno rovnou několik
lidí. Kolbe požádal dozorce, aby byl popraven namísto jednoho,
který měl ženu a dvě děti. Spolu s ostatními byl zavřen
do cely, kde měl umřít hlady. Po 14ti dnech byli Kolbe a další
tři stále ještě naživu a byli popraveni injekcí. Zachráněný
muž válku přežil. Je pravda, že válečné utrpení smysl
nemělo, ale Kolbe dokázal svému utrpení smysl dát.
Martin
Luther k prosbě píše: Prosba znamená: vytrhni nás zlému.
Vytrhni nás všemu, co způsobuje ďábel. Jsou to tyto věci:
chudoba, hanba, smrt, hoře, utrpení. Kdyby nás Bůh neochraňoval,
nebyli bychom si před tímto utrpením jisti ani hodinu.
Proč
je tato prosba na konci? Má-li nás Bůh všeho zlého zbavit, musí
se mezi námi nejprve posvětit jeho jméno, přijít mezi nás jeho
království a uskutečňovat se jeho vůle. Potom nás konečně
ochrání i před hříchem či hanbou a nadto i před vším, co nás
bolí, trápí a co nám škodí.
Prosba
o zbavení od zlého umožňuje podobné nedorozumění jako prosba o
nevydání v pokušení. Minule jsme si ukázali, že neprosíme
Pána Boha, aby nás uchránil zkoušek, ale prosíme ho, aby nám
dal obstát ve zkouškách – aby se z nich nestalo pokušení.
Víra,
kterou v nás vzbuzuje Ježíš, není ustrašenost před tímto
světem, ale je to naopak odvaha – až i troufalost.
Víra,
kterou vzbuzuje v člověku Ježíš, vede člověka k zápasu
i v místech, kde ostatní utíkají pryč.
Víra
darovaná Kristem vzniká tam, kde Bůh vysvobodil člověka ze zlého
otroctví.
Takovou
víru nalezli učedníci po velikonocích, kdy se setkali se
vzkříšeným Pánem.
Ježíš
nás v modlitbě Páně učí přijmout fakt, že zlo na nás bude
útočit (stejně jako se nám bude stávat ledasco pokušením).
Nejen,
že člověka zlo sevře ze všech stran, ale ještě se dokáže
smát – podobně jako se smál Goliáš Izraeli.
Zlo
se snaží člověku namluvit, že nic nemá cenu, protože svět je
zkažený. Snaží se nám namluvit, že je lepší rezignovat a
přestat mít naději vycházející z víry. Zlo se snaží
udělat ze zkoušky pokušení – jak jsme o tom mluvili minule.
Pokud
člověk rezignuje, tak výsledná rezignace je vítězství moci
zla, rezignovaný věřící je člověk, který podlehl pokušení a
zradil Krista.
Zlo
namlouvá člověku, že není potřeba pomáhat druhému, myslet na
práva druhého člověka, že nemá smysl zápasit o pravdu či
spravedlnost.
Věta:
vysvoboď nás od zlého tedy znamená: věříme, že Bůh nad zlem
vítězí. Jinými slovy říkáme a vyznáváme: Ano, náš Pane a
Otče, na světě je spousta zla. My voláme z nitra našeho
srdce: vysvoboď nás od zlého! Věříme, že ty jsi toho schopen.
Ne
my sami, my na to nemáme, ale ty ano. Věříme, že nejsme
odsouzeni, abychom skončili jako zajatci zla. Zajatci ďábla.
Problém
není v tom, že na nás zlo přichází – podobně jako
zkoušky. Problém je v tom, když zapomeneme volat: vysvoboď
nás od zlého!
Goliáš
různým způsobem dokazuje, že je lepší a silnější. Jak
v technické tak náboženské oblasti. Má lepší zbraně,
uráží Hospodina.
V tom
příběhu nikdo z Izraelců nevolal: vysvoboď nás od zlého.
Nechali
si tím zlem namluvit, že toto volání nemá smysl.
Nechali
si namluvit, že tváří v tvář zlu – se člověk musí
podřídit všeobecnému mínění většiny, držet ústa a krok.
David
nezapomněl, nepodřídil se duchu většiny.
David
si vzpomněl, že má k Bohu volat prosbu o vytržení od zlého.
To je Davidova odvaha.
(1Sam,
37 A David dodal: „Hospodin, (...) mě vytrhne i ze spárů
tohoto Pelištejce.“).
Na
mnoha místech v Bibli čteme, že Hospodin je dárce
vysvobození.
Žalmista
vyznává: Naše
pomoc je ve jménu Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Toto vyznání slýcháváme na závěr Bohoslužeb jako požehnání
– jako požehnání, abychom obstáli uprostřed zlého světa.
Této
víře uvěřil např. Josef, David, Ježíš, Apoštol Pavel.
Hospodin
je dárce vysvobození. To je vyznání, to je důvěra, to je víra.
Před
zlem tudíž nemáme utíkat, i když nám spousta věcí nahání
strach.
Modlitba
Páně nás vede k poznání světa jako místa, kde působí
Boží vůle, kde se také ukazuje sláva Jména Hospodinova, kam
přichází Boží Království, kde se navzdory všelijaké zlovůli
prosazuje Boží vůle. To vše nás Ježíš v modlitbě Páně učí
poznávat a přijímat a věřit tomu.
Postní
období a blížící se velikonoce nám připomínají Ježíšův
zápas se zlem tohoto světa. Jeho protivníci vyslovují tato hrozná
slova:
Matouš
27: 42 Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král
izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43
Spolehl
se na Boha, ať ho vysvobodí,
stojí-li o něj. Vždyť řekl: `Jsem Boží Syn!´"
Někteří
lidé vidí v každé prohře důkaz Božího odvrácení. Jsi
nemocný nebo chudý – je to prohra – něco jsi udělal zlého.
Bůh tě opustil.
A
naopak: jsi zdravý, bohatý – je to vítězství - Bůh ti žehná,
udělal jsi něco dobrého.
Na
Ježíšově díle nejvíc a v největší hloubce vidíme, že
taková víra je naprostá lež.
Velikonoce
– velký pátek, Ježíšův kříž tento pohled staví na hlavu.
Ježíš se nasazuje za druhé až k smrti, až do potupného a
nespravedlivého konce na kříži.
Právě
tohoto Ježíše – nespravedlivě popraveného – Bůh Otec
vzkřísil a ukázal tak všem jeho následovníkům, že i když
podléháme, přesto naše volání: Otče,
vysvoboď nás od zlého
nezní naprázdno.
MODLITBA
Děkujeme
ti náš Pane, že máš moc vysvobodit nás od zlého. Prosíme dej,
aby se ze zkoušek, kterými procházíme jako lidé i jako
společnost nestalo pokušení a past. Prosíme, abychom obstáli
jako tví následovníci a nikoli následovníci toho zlého.
Prosíme
tě o to skrze JK.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat