Jakou měrou měříme?

První čtení

Jeremjáš 7:3  Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: "Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě.

4  Nespoléhejte na klamná slova: »Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.«

5  Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo,

6  nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy,

7  pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků.

Ámos 5:12  Já znám vaše četné nevěrnosti, vaše nehorázné hříchy. Nevražíte na spravedlivého, berete úplatek, ubožáky v bráně odstrkujete.

13  Proto v oné době prozíravý zmlkne, bude to zlý čas.

14  Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.

Druhé čtení

Mt 7, 1-5; 7-12

Kázání

Ježíš káže z hory a káže radikálně. Například o tom, že se nemáme nechat zahltit starostmi, ale máme je vložit do Božích rukou, protože náš život je víc, než starosti o plný žaludek nebo o to, co bude.

Přes samé starosti by se nám mohlo stát, že zapomeneme na to, že život je víc než jídlo nebo strach. Přes samé starosti by se nám mohlo stát, že neuvidíme bratra vedle nás.

Přes samé shánění by se nám mohlo stát, že zapomeneme na Boží království a jeho spravedlnost.

Ježíš pokračuje výčtem toho, co je pro člověka tady na zemi důležité – právě při hledání BK a jeho spravedlnosti.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

Tak jako u jiných Ježíšových rad se – i v tomto případě zdá, že je to naprosto nesplnitelné. Vždyť by se dalo říci – soudím – tedy jsem. Jakmile začnu o někom hovořit nebo o něčem hovořit – třeba o nějaké myšlence, nebo třeba o díle ať už je to stavba nebo obraz nebo kniha – vždy soudím.

Vynášíme soud, co se nám líbí, co se nám nelíbí, porovnáváme. Souzení tak spadá do naší přirozenosti. Bez posuzování a souzení bychom toho snad ani mnoho nenamluvili.

Jakubův 3:6 Jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

3:8 jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

9  Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání.

Soudíme, soudíme i my evangelíci. Víme – jak to dělají špatně v jiných církvích – v jiných náboženstvích. Jsme přesvědčeni, že jen my máme pravdu.

A tady už se to láme, tady nejde o nezávislé posuzování, tady už začíná jít o odsouzení.

Z dějin víme, kam vedlo staletí pomluv proti Židům. K pogromům a vraždění až k tomu, co se stalo v druhé světové válce. Tato zkušenost by pro naši civilizaci měla být vykřičníkem do budoucnosti.

Lidé mají ovšem krátkou paměť.

Mluvíme nebo přemýšlíme o druhých jako o horších.

Ti druzí se většinou mýlí. Dělají to své náboženství narozdíl od nás – špatně. Asi jsou hloupější nebo zlejší. Jakoby to ani nebyli lidé jako my. Jakoby nebyli schopni lásky.

Jakoby je Bůh nějak hůř stvořil. Katolíky. Buddhisty. Mohamedány. Ateisty.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nepřidávejte se na stranu zla.

Jakou měrou měříme, takovou měrou naměří Bůh nám. Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.

V tom je celý zákon i proroci. Ano – Ježíš stále káže na Tóru. Na SZ.

Někdo by ale mohl namítnout:

Znamená to, že podle Ježíše nesmím mít na nic názor? Musím být vlažný a nijaký, abych se náhodou nedostal do situace toho, kdo soudí?

Nebo - nemám být pevný ve víře? Abych se náhodou někoho nedotkl?

Kde je míra toho, co si mohu myslet a co mohu kritizovat? Jak se mám chovat ke svému bratru, když se mi na něm něco nelíbí?

Co je pro nás měřítko? Míra? Jakou měrou měříme?

Právě tato míra určuje, jestli jsme pevní, nebo mělcí, vlažní nebo naopak horcí (Zj 3:15  "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!).

Abychom tomuto výroku rozuměli, musíme se tedy snažit pochopit toho, kdo tento výrok říká.

Kdo je J? Co dělá?

Odmítá moc. Povolává nehodné učedníky.

Nevyžaduje pokání před tím, než někomu pomůže.

Ježíš je ten, který uzdravuje i ty, kteří podle všech pravidel mají zůstat nemocní, protože prý zhřešili.

J přišel, aby místo zavržení odpouštěl, aby dával zažít boží milosrdenství a lásku naplno a zcela zadarmo pro všechny.

Ježíš miloval své nepřátele a tak na ně neseslal zlo, když ho křižovali.

Jakou si tím vysloužil odměnu?

Jak zapadlo jeho působení do řádu tohoto světa?

V jednom kázání na to odpovídá apoštol Pavel:

“obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele, odsoudili , ... Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.” (Sk 13:27)

Neodsuzoval - a přece byl odsouzen soudem náboženským, církevním i světským. Nezavrhoval - a přece byl zavržen. Odpouštěl - a potkal se nakonec s nesmiřitelným nepřátelstvím. Dával - a vzali mu všechno.

Nenaměřili mu mírou, jakou měřil on sám - ale mírou svou. Právě lidem nábožensky důkladně založeným a znalým (jako byli vůdcové obyvatel Jeruzaléma) vadil nakonec tak, že na něj užili ten nejpřísnější metr, který byl po ruce.

J nám ukazuje, že Bůh měří jinak, než jsme tomu zvyklí v tomto světě, jinak, než měříme my sami.

Co se jeví tomuto světu nepravděpodobné a bláznivé, to před Bohem obstojí. To máme poslouchat a tomu se učit, jako se říká v listě Židům:

Hebrews 2:1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

Ještě jinak - křesťan má být pevný ve svých postojích, které jsou pevně zakotveny v Kristu, protože on nám svým příkladem zjevil to, co má u Pána boha budoucnost. On je tou mírou našeho konání – naší etické orientace.

Ježíšova míra je jiná míra, než míra lidí, než míra věřících lidí – vždyť věřící ho nechali popravit. Ježíšova míra je tedy také jiná, než naše míra, i když se mi sami považujeme za věřící.

A protože jsme lidé – tedy ani lepší ani horší, než ti, kteří žili v době Ježíšově - proto se musíme každý den znovu vracet k Ježíšovi a učit se od něj tu pravou a pevnou a jedinou míru, kterou pak budeme měřit ostatním.

J ukazuje cestu, která vede cestou úzkou a bránou těsnou. Neodsuzuje, ale odpouští, nezavrhuje, ale obdarovává. Dává nám, když se setkáváme u Jeho stolu.

I když toho sami nejsme hodni.

To je kristovská míra, tuto míru se máme učit a tuto míru máme v našich životech aplikovat.

Každý den můžeme přicházet k Ježíšovi a učit se jeho míru, abychom si tento způsob života a dary osvojili natolik, že z nich budeme žít třeba i uprostřed nepřátelství, uprostřed poměrů zcela nemilosrdných.

Třeba uprostřed takových poměrů, kdy nás budou třeba i sousedé nutit, abychom byli zlí.

Proto máme rozdávat jako Ježíš, proto máme měřit takovou měrou jakou měří on - a ne tento svět.

Pak bude platit i to, co Ježíš říká vzápětí, že nalezneme oč prosíme, vždyť i on nalezl blízkost Otce, tak jak nikdo z lidí.

(Matouš 7:7  Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

8  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.)

Evangelium dnešní neděle tedy zní:

Jak moc tedy budete rozdávat, tak vám bude i přidáno. Když už jste zaslechli J-ovu zvěst, tak jednejte podle ní a budete obdarováni, i když tato zvěst s tímto světem nemá příliš společného a logiku tohoto světa v této Ježíšově zvěsti nehledejte.

Vždyť v BK platí takové zvláštnosti jako např.: budeš milovat své nepřátele.

Vězte, že budete obdarováni, i když vás budou pronásledovat.

V BK nevedeme nějaký marný boj proti osudu, ale smíme se spolehnout na toho, kdo nás přijal.

A tak milí přátelé, bratři a sestry, učme se měřit mírou jakou měřil tomuto světu JK.

MODLITBA

Děkujeme Pane, že nám zjevuješ, jaké vztahy panují ve tvém království. Prosíme tě, dej, abychom byli tvým slovem přilákání k takovému životu, jaký jsi nám ukázal.

AMEN.