První čtení
Přísloví
3:1 Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
2
Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
3
Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je
na tabulku svého srdce.
4
Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
5
Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
6
Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
7
Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
Druhé čtení
Mt
7,13-23
Kázání
Minule jsme si připomněli, co
znamená měřit Kristovskou mírou a co znamená měřit lidskou měrou.
Lidé naměřili Ježíši tou
nejpřísnější a největší měrou, jakou měli po ruce. Odsoudili ho k smrti.
Zapomněli, že Boží království je
spojeno s hledáním spravedlnosti a milosrdenství a solidarity.
Výrok prostorné bráně a široké
cestě a těsné bráně a úzké cestě je podobenstvím také této míry, této cesty.
Jinými slovy cesty Ježíšovy a cesty lidí.
K tomu se váže i výrok o
prorocích, kteří sami svým učením ukazují, jakou cestu a bránu upřednostňují. A
váže se k tomu také výrok o pravém a nepravém učedníku.
Ne každý prorok je pravdivý. Ne
každý učedník, který říká Ježíšovi Pane je pravdivý učedník.
Na první pohled to ale může
vypadat všelijak. Tento svět je pro každého z nás výzvou, každý den je
výzvou, jak se rozhodnout.
Nechme na sebe to podobenství o
cestě a bráně působit:
vždyť se zdá, že je to
v běžném životě naopak. Široká cesta vede vždy k důležitému cíli.
Úzká, méně významná, nás může
zavést kdoví kam a kdoví, kdo ji vyšlapal.
Široká brána je hlavním vstupem a
nejlepší cestou do centra. Malá branka může vést i do vykřičené čtvrti nebo
někam mimo střed, do odlehlých končin. To je nebezpečné.
Brána je ve městě veledůležitá
stavba a proto i v textu důležitým symbolem. Branou se vchází do města, kde se
žije. Branou se vchází do života. V bráně se také ve starověku odehrávaly
důležité společenské události - soudy, korunovace. Proto také bylo důležité,
kterou branou a kam člověk vchází, do jakého města, kde a jak hodlá strávit své
příští dny.
Do široké brány se vejde mnoho
lidí - také prý mnozí vcházejí. Je jaksi samozřejmá. Je normální. Kdo vchází do
široké brány, je normální, protože tak vcházejí mnozí.
Široká cesta a hlavní brána je
bezpečná. Jde tu více lidí, je tedy více na očích, je pod dohledem.
Úzká cesta a malá branka nachystá
člověku leda tak nepříjemná překvapení.
Tu širokou cestu navíc budovalo
více lidí, tedy na první pohled je „jasné“, že určitě více hlav „musí“
znamenat: více rozumu. Tato cesta tedy „musí“ být jistější, když tu jde tolik
lidí.
Stejně je to i s proroky a
učedníky. Leckdo je na první pohled velký, leckdo hodně nahlas nebo hodně
šikovně umí křičet, takže jsou jeho výroky dobře známé a zdá se, že i mnohými lidmi uznávané.
Na první pohled se řada myšlenek
jeví logicky a pravdivě, jako třeba ty, které nás vedou na prvním místě
k starání se o sebe sama.
Ježíšovy výroky jsou naproti tomu
divné a vypadají nespolehlivě v dobách obav – jako třeba Ježíšův výrok o
tom, že kdo chce svůj život zachránit, ten o něj přijde.
Starost o sebe sama je starostí
ve společnosti nejvíce diskutovanou. Točí se kolem ní veškerá politika.
Falešným prorockým hlasem se může
stát přesvědčení, že nás zachrání peníze nebo renomé.
Nebo styky s mocnými lidmi
či institucemi.
Žije-li církev v příliš přátelské
shodě s panovníkem, je to také široká cesta. Jít po úzké cestě, znamená nemít
tak dobré jméno a nemít všude otevřené dveře - ve vládě, na úřadech, u bank či
bohatých sponzorů. To je církvi někdy hodně těsno v této bráně!
J naznačuje, že právě ta stezka,
po které jde jen hrstka lidí, na níž můžeme potkat různé nepříjemnosti, úskalí,
nebezpečí – je právě tou cestou správnou.
Právě ten prorok, který není na
první poslech moc slyšet a není příliš slavný, jeho slova se nezdají moc
populární nebo populistická – se může ukázat, jako prorok věrný a pravdivý.
Ježíš nám ve svém kázání
připomíná, že jistota velké cesty je klamná. Jistota proroků, kteří jsou
následováni velkou spoustou lidí může být klamná. Jak velkou popularitu mají
dnes různí hlasatelé konce civilizace a nutnosti stavění zdí a ohrad. Přitom
s učením JK tyto myšlenky nemají nic společného.
Ježíš naopak nabádá
k stavění mostů a bourání závor a zdí.
Ježíšova cesta trpícího Mesiáše
připomíná ze všeho nejvíc právě tu úzkou cestu a těsnou bránu. Vždyť Ježíš si
na své cestě jakoby vyhledával řadu překážek. Hned na začátku odmítá cestu
moci, která je právě naopak pro ostatní tou nejpřitažlivější cestou.
Ježíšova cesta je
komplikovanější, těsnější. Ježíš bere ohled na druhého, vidí v každém
člověku bratra a to je vždycky náročnější.
Ježíš v Mt evangeliu na
jiném místě radí učedníkům: Matouš 10:16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi
a bezelstní jako holubice.
Jinými slovy, mám být obezřetný
k sobě samému, abych se náhodou nevydal širokou cestou, abych se nenechal
zlákat falešným prorokem, abych se nenechal strhnout ke lži a začal třeba
mluvit pseudonáboženským jazykem - jinými slovy: abych se nestal farizejem nebo
zákoníkem, pro nějž bude člověk vždy až na druhém místě.
Jedna cesta vede k životu ta
druhá do záhuby. široká cesta tedy vede do "neživota".
Ježíš nám připomíná, že kupodivu
ta široká cesta, nabízející a slibující pohodu a pestrou společnost může být
cestou svádějící na scestí.
Úzká cesta je cesta, na níž
můžeme právě potkat tíseň, soužení, pronásledování. Třeba proto, že hledáme BK
a spravedlnost.
Ježíš má ale pro takovou cestu
velikou naději a potěšení. Vždyť všichni, kteří trpí, kteří jsou
v soužení, kteří jsou pronásledovaní, mohou být ujištěni, že různá příkoří
nevedou ke smrti. Rozuměj: duchovní smrti. J nás potěšuje, že cesta
vedoucí k životu je cesta vedoucí k vítězství.
Málokdo však má odvahu jít
tísnivou, úzkou cestou. Jen málokdo ji nalezne. Ne možná proto, že by ji nikdy
nespatřil, ale proto, že dobrovolně jde jinudy.
J neříká, že jen málokteří po ní
dokážou jít. Tato cesta je možná a otevřená možnost pro všechny. To je dobrá zpráva. Cesta k životu je tu
pro všechny.
Pro každého z nás. To je
evangelium dnešní neděle. Cesta je otevřená, otevřel ji pro nás JK.
Nemůžeme si tedy říct, tam může
jen někdo, kdo je nějak zvlášť obdarovaný.
Každý může vykročit, nemusí se
vymlouvat, že mu něco k tomu vykročení chybí. Už nemusím čekat, až mi
někdo něco dá. Už jsme dostali. Ježíš tento dar stvrdil obětí nejvyšší. A
Hospodin ve vzkříšení JK potvrdil, že cesta, která se může zdát zpočátku těžší,
nakonec vede k životu. K životu věčnému.
Smíme jít radostně a
s ulehčením cestou, kterou pro nás vybral JK.
A vždy, když jdeme touto cestou,
můžeme myslet na to, že nám jde po boku JK.
MODLITBA
Pane, děkujeme ti, že jsi pro nás připravil cestu života.
Prosíme, dej sílu, abychom po ní šli s odvahou, abychom
byli obezřetní.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat