Modlitba srdce

První čtení

Iz 42, 1-7

Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat." (Iz 35,5-6a)

Druhé čtení

Mt 9, 27-31

Kázání

Stejně jako v minulém příběhu i dnes je centrálním tématem víra. Minule to byla žena postižená krvotokem, jíž její víra zachránila. Uvěřila, že Ježíš je tím, kdo přináší Boží království přímo. Bez předsudků, bez různých zatemňujících obezliček, bez zatíženosti tradicí. V uzdravení dcery Jairovy také zazněla naděje Ježíšovy blízkosti doprostřed lidského umírání.

Ježíš šel dál. Dva slepci se přidali k zástupu a křičeli: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.

I když tito dva lidé nevidí, sledují Ježíše, kam jde, jdou za ním. Sledují pověst, která se o něm roznesla. Následují ho a volají.

Oni nevolají učiň ať vidíme. Z jejich volání lze poznat, že jim jde na prvním místě o to, aby je Ježíš přijal. Lidi je totiž odmítali kvůli jejich nemoci.

Evangelista pokračuje ve vyjmenovávání typů různých postižených lidí, kterým J pomáhá. I slepota (nejen krvotok) byla v Ježíšově době považována za důsledek nějaké viny. I slepota tedy patřila k chorobám ukazujících na nečistotu dotyčného. Ten také jako ta žena s krvotokem – nesměl ani k bohoslužbám, věřilo se, že to sám Bůh ranil ty lidi slepotou. Z toho důvodu je lidé trestají také. Samozřejmě lidé jsou přesvědčeni, že tak konají z Boží vůle. Ježíš se tohle snaží svým přístupem roztrhnout. (Jako mladé víno).

Ježíš přináší šokující myšlenku – to, že je někdo nečistý – není Boží trest a člověk nemá právo dotyčného vystrnadit ze společnosti tzv. slušných lidí. Tehdejším jazykem – čistých lidí. To, že má někdo nemoc není proto, že by se rozhodl Bůh, aby tu nemoc měl.

Kdybychom totiž věřili, že člověk má nemoc proto, že to chce Bůh, pak bychom nemohli přinést naději, protože by ta naděje byla postavením se proti Bohu.

Ježíš tedy přináší uzdravení a naději a tak to vypadá, jakoby se stavěl proti samotnému Bohu. Proto se mu mj. posmívali v Jairově domě.

Dovedeme si těžko představit, do jakého zahořklosti se mohli ti slepci dostat. Prožívali odtažitost lidí a ještě jim bylo vysvětlováno, že jejich postižení je trest.

Tu zaslechnou, že Ježíš vyhlašuje: naopak, Bůh přichází k všelijak nečistým a má je rád stejně jako ty čisté. Dokonce jim věnuje speciální péči – takže se to těm čistým může jevit jako provokativní záliba právě v těch různě vyhnaných.

Proto taky Ježíše vyháněli, aby jim netahal ty podivné novoty do jejich už tak těžkého života.

Slepci tohle všechno slyšeli a učinili si vlastní názor. Rozhodli se vyrazit za Ježíšem. I ve své slepotě i ve své izolaci.

Ti dva žijí celý život v nejistotě, ve zklamání, nevidí, co přijde, ale rozhodnou se s důvěrou následovat Ježíše.

To je radostná zvěst pro nás, vždyť i naše životy – se někdy podobají životům slepých – nevíme, co bude, prožíváme zklamání, jsme zmatení, bojíme se.

Mt vzkazuje: pak je dobré vyrazit za Ježíšem a volat: Smiluj se!

Smiluj se! Navzdory pocitu, že s naším životem smýká bezejmenná chaotická osudová síla.

Vůbec není samozřejmé, takto volat.

Proto slepci nazývají Ježíše Synem Davidovým. Věří, že on jako vyslanec Boží – jako mesiáš, Syn Davidův tvoří právě uzdravující naději.

Pane Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou, smiluj se nad námi. Je to volání, které je na první pohled jednoduché, ale má velikou moc.

Vyznáváme v něm naši zmatenost, slepotu, vinu. V pravoslaví se tato modlitba jmenuje modlitba srdce. Patří k ní dodatek – smiluj se nade mnou hříšným. Je to zároveň vyznání mé životní situace. Člověk by se podle východní tradice tuto modlitbu měl modlit celý den až by pronikla do tepu srdce.

Zajímavé je, že toto volání nepřineslo okamžitě uzdravení. Nevíme, jak dlouho za Ježíšem slepci šli.

Důležité ovšem bylo, že za ním šli, že jejich život byl nyní směrován k uzdravující síle Ježíšovy blízkosti.

Nevíme za jakou dobu - Ježíš vešel do domu.

Ježíš navštěvuje domy, kde např. stoluje s hříšníky (pozdější tradice to vykládá jako stolování s Ježíšem kolem stolu Páně). V domě také Ježíš v minulém příběhu vzal za ruku ztracenou dceru Jairovu, umírající církev. V domě zaznívá Ježíšova zvěst o záchraně člověka skrze vlastní seberozdání.

Ježíš vešel do domu a oni k němu přistoupili.

Ježíš jim řekl: věříte, že to mohu učinit? Co učinit? Uzdravit oči nebo se smilovat? Smilovat.

Ježíšovo smilování nad člověkem přináší uzdravení. Není léčitel, jehož cílem by bylo na prvním místě uzdravit. Na prvním místě jde o víru v něj jako Mesiáše, jako toho, který má moc odpouštět hříchy – to nakonec zaznělo na začátku této kapitoly. (Matouš 9:5  Je snadnější říci `odpouštějí se ti hříchy´, nebo říci `vstaň a choď´?)

Co tedy míní Ježíš, když se jich zeptá: věříte, že to mohu učinit?

Věříte - že do temnot vaší slepoty může zazářit světlo?

Věříte - že B není Bohem představ o zaslouženém trestu - ale dárce milosrdenství pro každého člověka?

Věříte - že jako syn Davidův nejsem jen nějaký léčitel - ale mesiáš, kterého poslal Bůh?

Věříte - že právě se mnou přichází do ubíhajících dnů lidského života čas mesiášský - kdy kulhavý poskočí jako jelen a slepí prohlédnou?

Věříte, že u mne je v mém domě místa dost i pro hříšníky?

Vede tato víra vaše kroky - a chcete s ní přijmout, co já dávám?

Ježíš se samozřejmě skrze tento příběh ptá i nás, jak na tom jsme.

Jsme ochotni přijmout Ježíše právě takového?

Věříme, že nás právě tento Ježíš, jak o něm svědčí evangelium, zachraňuje?

Stojíme o to, aby jeho život a dílo bylo pro nás závazné?

Nemusíme měřit sílu této důvěry. Jde o to, jestli i v našich různých pochybnostech chceme směřovat tímto směrem. A Ježíše v tomto duchu hledat. I v našich pochybnostech tedy může zaznít odpověď, kterou slyšíme u těch dvou slepců: ano Pane. Ty můžeš.

Podle jejich víry se jim stalo. Dotkl se jich, aby bylo jasné, že nejsou nečistí. Otevřely se jim oči.

Jejich víra stála u zrodu uzdravujícího procesu. Víra, že Ježíšova cesta má smysl. Ježíš je mesiáš, který má moc očistit a zbavit slepoty.

Těm dvěma, co prohlédli, tehdy nařídil, aby mu nedělali zbytečnou reklamu. Snad aby nedošlo k záměně Ježíše Mesiáše za lidového léčitele.

Ale oni poznali, že ti, kdo Jše následují - budou nakonec posláni mezi všechny národy. A tak zvěst o Mesiáši Ježíši rozhlásili. A tak se dostala až k nám.

Co si z toho můžeme vzít tady u nás v Soběhrdech dnes? I my můžeme být stiženi všelijakou slepotou. Slepotou vůči svému vlastnímu místě v našem životě, vůči druhým či nějak, slepotou vůči skutečným problémům současného světa. Může se nám stát, že se budeme soustředit na špatném místě. Proto se můžeme u těch slepců přiučit. Nebát se volat: Pane smiluj se.

Nebát se následovat Ježíše a stále volat: Pane smiluj se, i když se bude zdát, že třeba hned neodpovídá nebo neodpovídá podle našich představ.

Smíme přijmout naději, že Ježíš dá našemu životu smysl. Smíme přijmout vysvobození z úzkostí, které přináší každodenní život. Smíme přijmout ujištění, že tu nejsme sami. I když nevidíme do budoucnosti, smíme následovat Ježíše a tím náš život získá jasný směr i novou odvahu.

Modlitba

Děkujeme Pane, že i za námi přicházíš jako ten, který má moc otevřít naše oči a dát našemu životu pevný směr. Věříme Pane, že ty nás můžeš uzdravit. Amen.