neděle 26. února 2012

Pasivní odpor Romana Smetany a Ježíšův vjezd do Jeruzaléma


Pís 5,2; Gn 49,8-12; Zach 9,9
Mk 11,1-11 

Kázání
Dnešní oddíl spojuje několik důležitých motivů J-ovy cesty. Jednak motiv ženicha, který přichází do Jeruzaléma, aby vrátil rozvedený lid k Hospodinu. Ne proto, aby usmířil rozhněvaného Boha, ale naopak. Aby ukázal lidem, že jsou to oni, kteří od Boha odpadli – a on jim jde vstříc.
Tak to Mk věřil, protože uvedl tato slova: Ti, kteří šli před ním v průvodu, i ti, kteří kráčeli za ním, jásali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Požehnané království, království našeho otce Davida, hosanna na výsostech!“ (Ž 118,25–26)
Slova starého žalmu velebí Syna Davidova, jenž vchází ke své nevěstě.
Jak ho přivítá jeho milovaná, panna jeruzalémská? Jak pozdraví královského člověka – krále, který ji chce za nevěstu? Ptá se Mk také nás. Jak se s ním vyrovnáme my?
J připomíná svým vjezdem do Jeruzaléma také to, co lidé tehdy nechtěli slyšet. Že Izrael je tu pro ostatní, aby ukazoval, jak se má člověk starat o chudé, o nemocné, o vdovy, sirotky. A že Hospodin daroval Izraeli svobodu. Ví ještě Izrael vůbec, k čemu tu svobodu má?
Podle Marka už ne: kde je to dávné nadšení, horlivá touha po spravedlnosti pro malé a přehlížené, po Boží lásce, jež má odtud vyzařovat ke všem národům?
Kdo přinese nápravu? Lidé věří v Mesiáše, který má přijít a vysvobodit lid ze zajetí nenávisti a zloby.

J-ův vjezd do Jeruzaléma nabyl ihned svou provokativní formou silného politického náboje. Mk píše své evangelium nedlouho poté, co římský vojevůdce Vespasianus vstoupil do města jako dobyvatel: on sám na koni, ozbrojen, v jeho průvodu kráčeli váleční zajatci a nesli ukořistěné chrámové poklady.

Ježíš nevtáhne do města povýšeně na koni, jako triumfující vojevůdce, ale jako mesiášská postava, kterou nahlédl prorok Zacharjáš: jako ponížený král - na oslu. Je to zvíře mladé a ještě nikdo na něm nejezdil. Co patří chrámu, nesmí se předtím užívat k ničemu jinému.
Už v tom Zachariášově textu byla provokace. Společenská i politická provokace. Zachariáš řekl – podívejte, ten král bude karikaturou mocných, on je vlastně bude zesměšňovat. Zachariáš byl odvážný, že to řekl. J si dovolil toto proroctví naplnit. J veřejně zesměšnil funkci mocných panovníků a zároveň připomněl lidem svobodu, o níž je mocní připravili.

J-ův ponížený příjezd dělá šašky z těch, kteří vjíždějí s armádami a tanky.
Tato J-ova provokace se týká také nás. J také nám svým poníženým vjezdem do Jeruzaléma ukazuje, kde selháváme... kde sami zapomínáme pozitivně provokovat společnost – jiným chováním, než jsou ostatní zvyklí. Křesťanským chováním.
A tak se musíme ptát, stejně jako lid Izraele: víme vůbec, k čemu je nám jeho svoboda nebo pokoj, který si připomínáme při SVP? Pokud bychom tuto svobodu nikde neprojevovali a čekali někde v koutku až se ta svoboda sama naplní? Má takové čekání oporu v Bibli? J sám spíš mluví o bdělosti a zápase víry.
O tom, že je na nás, jestli J-e nasytíme, jestli se ho ujeme na cestách, jestli ho navštívíme ve vězení atd.
J říká: vy – moji následovníci jste tu proto, abyste stjeně jako já tento svět provokovali svou svobodou, svým milosrdenstvím, svou láskou. Protože jste byli osvobozeni – jednou pro vždy – tak nemáte co ztratit.
J-ovy čini, jeho vjezd do jeruzaléma byl také svého druhu happening. Byla to ale také součást tzv. pasivní odpor.
Slušné lidi J-ův pasivní odpor jistě pobuřoval, jejich reakce Mk nezachytil. Určitě si říkali: ať léčí lidi, proč ještě takto provokuje mocné? Ať se chová slušně a potom se možná uchrání kriminálu.
Metoda pasivního odporu je často využívaná pro nenásilné upozornění na stav společnosti.

Možná jste někdo zachytili kauzu olomouckého řidiče, který pomaloval tykadly plakáty politiků, protože chtěl svým činem vyjádřit svůj názor na stav ve společnosti, stav v dotyčné straně, jejíž plakáty pomaloval. Chtěl ukázat, že předvolební plakáty slouží stranám jenom k jednosměrné komunikaci s lidmi.
Řidič Roman Smetana se rozhodl, že dá straně zpětnou vazbu na tento výlep plakátů na autobusy, který jinde v evropě neuvidíte, leda tak v rozvojových zemích typu Zimbabwe.
Komentátor (Petr Pospíchal v Deníku Referendum) se ptá: je otykadlení plakátů opravdu jejich poškozením? Přestalo být snad volební sdělení zjevné? Nepoznají voliči kandidáta obohaceného o tykadla? Vedou přidaná tykadla k záměně s kandidáty jiných stran? Chtěly si snad strany neporušené plakáty po kampani sejmout a vzít zpět?
Roman Smetana byl za tuto akci souzen a odsouzen, rozhodl se jít cestou pasivního odporu.
Pospíchal pokračuje:
Smetanův pasivní odpor je gándhíovsky důsledný a nenásilný, ba až nezúčastněně apatický. Nenamítal podjatost soudkyně, protože jí zcela upírá legitimitu. Poté se neodvolal, do vězení dobrovolně nenastoupí, ve vězení se nehodlá podvolit trestu ani nápravě. Upírá totiž legitimitu celému justičnímu a politickému systému. Říká to svými prostými slovy. Upření legitimity je motiv, který stál i na samém počátku jeho protestu, tedy přikreslování tykadel, nevnímal to jako samoúčelný žert nebo jako příležitost pokoutně někoho urazit.
Pokutu zaplatil, ale opět s nebázlivým a mravně vysokým motivem. Žije s rodiči a nerad by svým postojem ublížil jim, protože je mu jasné, že exekutoři by nerozlišovali mezi jeho a jejich majetkem.
Pomoc z finanční sbírky odmítl. Raději na Světlušku, on to nějak zvládne. A možnost, že by byl omilostněn? Říká: „K tomu asi nedojde. Zaprvé předpokládám, že Václav by se k tomu neodhodlal, a zadruhé je, myslím, jasné, že od zloděje bych milost nepřijal. A to můžete klidně napsat."
Jeho rozhovor pro iDnes je civilní, tok řeči věcný a klidný. Žádné invektivy, žádná zhrzenost, žádné bolestínství. Nepovažuje se za hrdinu, žádné švejkovství, žádné vůdcovské ambice, žádný litý boj, žádná ideologizace!
Do vězení poslala Smetanu manželka tehdejšího lídra olomoucké ODS Ivana Langera.
Dnes je jasné, že z mravního hlediska to na celé čáře vyhrává řidič – alespoň podle podpory, kterou v současné době má. Bez ohledu na to, že půjde sedět. V očích mnoha lidí je vítězem a Langerová poraženým.
J svým vjezdem do Jeruzaléma použil stejnou metodu provokace (za kterou si taky vysloužil trest). J Je vnitřně svobodný, nezávislý na tehdejší moci a mocipánech, kteří ho obklopují.
A pokud s nimi komunikuje, tak formou hepeningu, jako je vjezd do Jeruzaléma. Pokud stane J před soudem, tak se se soudci odmítne bavit, protože soud v J-ových očích není legitimní.
Ten dnešní příběh má ještě jeden rozměr, který nás vtahuje do J-ova konání.
Na J-ově příběhu je pozoruhodné, že svůj příjezd do Jeruzaléma nepodnikl bez pomoci dobrých lidí.
Jejich jména neznáme. Byli to třeba lidé, kteří zapůjčili oslíka, když uslyšeli větu: Pán je potřebuje.
V rozhodujícím okamžiku se neuzavřeli, neodmítli pomoc, dali svůj majetek i sebe samé k dispozici. A tak otevřeli cestu, kterou vstoupil Bůh do světa.
Když Marii přepadly porodní bolesti a nikde nebylo k nalezení volné místo k noclehu, musel bezejmenný člověk propůjčit poutníkům alespoň svůj chlév. Pastýři, jejichž jména nám evangelia také nezachovala, dělili se v radosti z Kristova narození o své málo.
Příchod Páně se neobejde bez lidí. Není to žádný na lidech nezávislý průlom.
Ten dnešní příběh nám připomíná, že máme být bdělí a připravení na všechny drobné a nenápadné příchody Páně, ke kterým dochází tu a tam – všude, kde se objevují výhonky Boží vlády ve světě.
Všechny chvíle, kdy se postavíme proti bezpráví, proti zneužívání moci – třeba happeningem a provokací, která pohne k činu další lidi.
Všechny chvíle, kdy Ježíš přichází k nám, přichází ke slovu v nás a skrze nás.
Kazatel Jáchym Gondáš z toho vyvozuje: Jakkoli to zní troufale – Ježíš nepřichází a nepřijde, pokud zatarasíme jeho cestu. Pokud odmítneme zapůjčit své chlévy, pokud nenajdeme odvahu a ochotu odvázat své osly. Z Markova vyprávění můžeme pochopit, že i když máme někdy pocit, že nemáme co nabídnout, ve skutečnosti i nepatrná věc může mít zásadní význam.






Žádné komentáře:

Okomentovat