První čtení
Gn 19, 1-5
Tato
událost se stala uprostřed světa plného krutosti a násilí. Oni spolu jedli a
Bůh byl uprostřed nich.
Jakoby
tato poslední večeře přitahovala ještě více zla a krutosti.
Přítomnost
lásky a dobra dává ještě více vyniknout zlu a nenávisti a proto – tam kde je
láska – tam je i blízko nenávist, která chce lásku zničit. Kde se JK objevil,
tam ho chtěli zabít, protože nebyli schopni unést jeho dobrotu.
Druhé čtení
Lk 24, 13-33
Kázání
Jak moc blízký nebo vzdálený
je nám vzkříšený Ježíš? Stalo se to před dvěma tisíci lety. Může nám vůbec dnes
Boží přiznání k poníženému vyvolenému mesiáši ještě něco říct? Co to bylo
za událost, která změnila osudy Ježíšových následovníků?
Může tato událost nějak
ovlivnit i naše osudy, naši cestu? Není naše tradování evangelia jenom
vzpomínání, jako vzpomínání na ztracené mládí? Které postupně vybledne, až
nakonec zmizí?
Když čteme příběh o vzkříšení,
možná závidíme přímým účastníkům, že byli u toho, že se jich vzkříšení osobně
dotklo. Měli lepší nebo větší viru než my? Byli na tom lépe?
Takhle se neptají křesťané
jenom dnes, takhle se ptali křesťané od počátku křesťanství, vždyť
s Ježíšem se setkalo osobně jen určité omezené množství učedníků. Co ti
všichni lidé, kteří Ježíše osobně nepotkali?
Člověk může snadno propadnout
sklíčenosti a zármutku. Přesně v tomto skleslém duchu se nacházeli dva
učedníci, kteří spolu rozmlouvali na cestě do Emauz. Možná měli pocit, že se
jim to zdálo, že začali věřit Ježíšovi z Nazareta, že je mesiáš a místo
toho to zase dopadlo tak, jak to dopadlo s mnoha proroky před ním. 21
A my jsme doufali, že on je ten,
který má vykoupit Izrael. Ženy něco zvláštního říkali, že snad měli vidění
andělů.. Tak tam někteří z nás běželi, ale nenašli jsme ho... Petr tam
před tím našel jen plátna. K čemu nám jsou plátna, k čemu nám jsou
ostatky, když je Ježíš mrtvý.
Petr si plátna domů nevzal, aby je třeba vystavil ve vitríně a uctíval.
Učedníci uvažují: co se stalo s Ježíšem? Asi ho někdo ukradl. Ať je to jak chce, je to hrozné a
jsme tu sami. K čemu nám je, že ženy tvrdí, že byl vzkříšen?
Jsme tu sami, jeho popravili,
zbudou jenom vzpomínky, které se postupně vytratí.
Ty dva učedníky svíral takový
smutek, že si nevšimli Ježíše, který se k nim připojil.
Tady se začíná odehrávat
zvláštní drama člověka. Nevšimli si Ježíše. Lk říká, že se tak může stát dokonce učedníkům, kteří sami Ježíše
znali a zažili. Oni netušili, že se k nim připojil. Je to tak zvláštní výjev, že se
musíme ptát, co je zatím hlubšího skryto. Jak je možné, že ho nepoznali ani ti,
kteří věděli jak vypadá?
Jednak proto, že J –ovo vzkříšené tělo bylo jiné, než tělo za jeho života.
A také proto, že byli tak zahlceni
svým zármutkem, že jim v srdci na Ježíše nezbylo místo.
Jaký je tedy rozdíl mezi nimi
a námi? Nejsme na tom dokonce lépe než oni? Protože jsme Ježíše nikdy osobně
neviděli, jsme osvobozeni od lpění na jeho pozemské podobě.
I nás však svírá smutek a
strach. To není běžný smutek a strach – nemyslím depresi,
toto je něco hlubšího. Jakási nejhlubší pochybnost našeho
srdce, že zvěsti o Hospodinu, který zachraňuje člověka jsou JEN krásné
povídačky. JEN krásný mýtus, který je třeba udržovat, protože jinak bychom
neměli nic.
Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají
podle. 7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu,
kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. 9 kdo naději skládá v
Hospodina, obdrží zemi. Vyučuje nás žalm 37.
Nedej se přemoci strachem
z činů svévolníků, z činů těch, kteří ukřižovali Mesiáše. Když se dáš
přemoci strachem, když se budeš vzrušovat kvůli zlovolníkům a dokonce jim
závidět jejich úspěchy, pak se ti může stát, že se ti do tvého srdce už nevejde
vzkříšený Kristus.
Evangelista Lk nám chce předat
hlubokou zkušenost víry. Necháš-li se vzrušovat zlovolníky nebo strachem
z jejich činů, může se ti stát, že mineš cíl.
Zvláštní je, že původní
hebrejský výraz pro „hřích“ je: minout cíl.
I kdyby šel Ježíš vedle tebe,
může se stát, že ho nepoznáš.
Když se tedy objevil Ježíš
vedle nich, místo aby začali jásat a byli radostí bez sebe, že je Ježíš nalezl,
začali mu vyprávět smutný příběh.
Lk nám chce tím zvláštním
setkáním říci důležitou věc. Ježíše nepotkáte v tomto světě jako nějakou
vystřiženou ikonu ze světových dějin umění. Ani nebude vypadat jako tvář
z turínského plátna.
Ježíše si lze v tomto
světě snadno splést – to je poznání, které se nám snaží předat Lukáš.
Buď proto, že jsme příliš přesvědčeni, že známe jeho podobu, nebo proto, že
pro smutek nebo vzrušení na něj není místa – nebo dokonce obojí dohromady.
Lk nás povzbuzuje: nenechte si namluvit,
že Ježíš musí vypadat tak a tak. Tato vaše představa vám potom zatemní mozek, a
když půjde skutečný Ježíš kolem vás, tak ho minete.
Mějte otevřené srdce,
nezahlťte je vlastními představami! Jinak prožijete smutný život. A taky nudný...
Představa je totiž něco, co si
před – stavíte – před oči, takže nevidíte, co – nebo kdo stojí skutečně před
vámi. Hotová představa má tedy podobný účinek jako zahlcení smutkem. Minete
cíl.
Máme tedy vůbec šanci
s našimi představami a smutky potkat živého Ježíše?
Kdyby evangelista Lk skončil tady, by to jistě smutné i pro nás.
Jenže on ten příběh pokračuje.
Ježíš s těmi dvěma něco začne dělat.
On jim začne totiž něco
vykládat – a to je mnohem důležitější, než jak vypadal. Skoro bych se vsadil,
že nevypadal, jako turínské plátno.
Když mu všechno odvyprávěli,
tak jim Vzkříšený řekl: 25 Jak jste
nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což se to
nestalo tak, jak o tom mluvili proroci? Vždyť on trpěl přesně tak, jak trpěli
oni! A začal je učit rozumět. Začal je znovu učit bořit
vlastní představy o Mesiáši – přesně tak jak to dělával, když s nimi chodil
v pozemském těle. Ti všichni
pronásledovaní, zavržení, trpící – to byli mesiášští služebníci. Ti dva si
uvědomili, že to všechno znají – ale dosud jim to nedávalo smysl. A najednou,
když to slyšeli od tohoto divného spolucestujícího, který rozhodně nevypadal
jako turínské plátno – najednou se něco stalo uvnitř jejich srdce.
Najednou zmizel ten pocit
hlubokého smutku. Najednou měli radost, která překonala všechen smutek, který
je předtím potápěl do tmy.
Byla to radost, kterou
naposled zažili, když byl ještě Ježíš s nimi. A kázal jim o Božím Království.
Když došli na místo, tak se
najednou ukázalo, že je jim s tím zvláštním pocestným tak dobře, že ho
nemohou propustit, aby šel dál.
Uvědomili si, že doteď
bloudili a najednou že nebloudí.
Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se
schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.
- vešli dovnitř, sedli si tam
ke stolu - a vybalili svoje zásoby na cestu
- a ten spolucestující - VZAL
ten jejich CHLÉB - poděkoval za něj Pánu Bohu -
ROZDĚLIL HO a ROZDAL JIM HO.
Zvenku viděno – se nic
zvláštního nestalo. Společné jídlo, co je na tom zvláštního.
Jenže jim to najednou
docvaklo, teprve teď: v té chvíli poznali, že je s nimi vzkříšený Pán.
Prožili obrovskou radost,
kterou už jim nic nemohlo vzít.
A právě v té chvíli jim Vzkříšený
zmizel z očí.
Oni už ale věděli...
Že je Ježíš s nimi – když jim vyprávěl příběhy
z Mojžíše a proroků a když je obdarovával
u stolu. Když jim při tom vyprávění a spolustolování hořelo srdce.
A s tou velikou radostí
v srdci to běželi říct ostatním.
Jak je tedy vzkříšený Kristus mezi námi?
Jak ho poznat?
Z dnešního textu jsme poznali, že přesně tuto otázku řešila ranná
církev. A evangelista podává nám tím dnešním příběhem odpověď.
Kristus je mezi námi trojím způsobem. Otevírá nám písma, je s námi ve
společenství spolubratrů a sester a je s námi v našem hořícím srdci.
Tyto tři díly nelze oddělit. Tyto tři části se navzájem doplňují a dosvědčují.
Učedníci se teprve v součinnosti těchto tří způsobů bytí Krista poznávají
jako tělo jeho církve. Tak si to také navzájem dosvědčují, když běží za těmi
ostatními a vyprávějí si zážitky ze setkání se vzkříšeným Pánem.
Ani jednu rovinu setkání s Ježíšem nelze vyvýšit a jiné potlačit.
Nemůžeme vyvýšit emoce a potlačit čtení písem. Nemůžeme vyvýšit hořící srdce
nad společenství bratří a sester. Nemůžeme žít v tomto společenství bez
hořícího srdce a rozpoznávání písem. A nemůžeme jen sami o samotě bádat nad
Písmy a myslet si, že jen takto je Ježíš s námi a nepotřebujeme k tomu
našemu bádání nikoho dalšího.
Otevírání Písem, hořící srdce, společenství bratří a sester, které ty dvě
předchozí způsoby setkání také dosvědčují.
A tak i my dnes tady v Soběhrdech po dvou tisíci letech smíme zaslechnout a přijmout radostnou
zvěst: Ježíš byl vzkříšen a zve nás ke svaté večeri!
Modlitba
Pane JK, děkujeme ti, že tě smíme potkávat v tomto společenství.
Děkujeme ti, že jsi s námi, že nám otevíráš písma, že nás zveš ke SV. Děkujeme
ti, že nám do srdce dáváš naději tak hlubokou, jako nám nikdo jiný nemůže dát.
Děkujeme ti, že tyto dary smíme zde u nás rozpoznávat a vzájemně dosvědčovat. A
žít z vděčnosti z těchto darů.
Prosíme, zůstaň s námi když ubývá sil. Dej, abychom měli odvahu
dosvědčovat tvé evangelium před světem kolem nás.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat