První čtení
Mk 3, 13-19
Druhé čtení
Gn 31, 19-54
Jákob vstal, aby se vydal na cestu ke svému otci Izákovi. Z rovin aramských do země kenaanské. Stejnou cestou šel kdysi Abraham, aby se zbavil bůžků svého otce. Stejný Bůh, který povolal Abrahama teď povolává i Jákoba.
Vyjdi ze svého stereotypu, vyjdi ze svého zvyku, odhoď pouta, staň se svobodným člověkem: k tomu vyzývá Hospodin své následovníky.
Jákoba tíží také staré viny. Ezau – jeho bratr – kdysi prohlásil, že ho zabije. Jákob touží po odpuštění, vždyť podvedl svého otce Izáka. S trvalou vinou nechce žít. Jákob už ví, že narovnané vztahy s druhými lidmi jsou v životě požehnáním.
Je tu Jákobova rodina - manželka Ráchel.
Ráchel chtěla odejít s Jákobem, ale zároveň se možná bála odejít do cizí země, kde už nebudou mít žádnou moc zvyky jejího rodného domu. Jejich tradice, jejich hodnoty. Možná tak uvažovala, když ukradla svému otci jeho domácí bůžky. Bála se otevřené budoucnosti – trochu tak, jako se báli lidé, kteří vyšli na poušť.
Možná ta krádež byla také pomsta – nejen strach z budoucnosti. Chtěla svého otce zničit? V tehdejší společnosti se věřilo, že domácí bůžci chrání rodinu před neštěstím, možná to byly i bohové spojeni s rodinnými předky, kteří zajišťovali tradici rodu a to, že tento rod bude vůbec ještě pokračovat. A přeneseně ti bůžkové symbolizovali i hodnoty nebo tradiční jednání rodného domu, jejího otce. Víme, jak její otec jednal s Jákobem. Sice ho přijal do svého domu, pak ho ale mnoho let bezohledně vykořisťoval a podváděl. Bohem Lábana byl zisk, bezohlednost a užívání si života.
To vše bůžkové představovali. Ukrást bůžky – ukrást tradici a minulost byl těžký přečin - a jedinou odplatou za takový čin byla smrt. Bylo to víc, než někoho zabít.
Ráchel tedy chtěla svému otci na jedné straně ublížit – na straně druhé si možná chtěla trochu té moci vzít do neznáma k neznámému Bohu Abrahamovu a Izákovu. Protože se sama bála jít s Jákobem. Anebo obojí.
Chtěla se ohlížet zpět – jako se ohlídla Lotova žena po Sodomě – chtěla se přeci jen pojistit těmi bůžky – protože se bála budoucnosti.
Když to Lában zjistil, měl důvod prchajícího Jákoba zabít.
Pro Jákoba nastala opět hrozná situace. Jak to v životě chodí. Nejen, že ho chce zabít Ezau, teď už i další příbuzný – Lában. Rozkol rodiny postoupil o kus dál.
Jak to někdy v rodině může dopadnout. Lidé se tak nenávidí, že si vyhrožují vraždou. I dnes, že se nejbližší příbuzní nenávidí. Kvůli majetku, kvůli penězům nebo podílu na moci. Navzájem se okrádají a lžou. Berou jako rukojmí děti. Platilo to ve starověku, platí to dnes.
Musel by se stát zázrak, aby se ti lidé vzájemně nepovraždili.
Může z takových lidí být vůbec stvořen Boží lid?
Stejně tak se ptáme, když hledíme na učedníky Ježíšovy, když z nich stvořil dvanáctku. Téměř každý Ježíše nějak zradil nebo vůbec nepochopil.
Stejně tak hledíme sami na sebe a ptáme se, jestli obstojíme. Když sami víme o svých chybách, zradách, nedověře.
SZ příběh nám nabízí odpověď.
Do neřešitelné situace vstupuje Hospodin, když Lábanovi vysvětluje, že jednat s druhým člověkem zle a nespravedlivě je špatné. Hospodin zasáhl do života Jákoba víckrát. Jednou, když Jákob padal vyčerpání k zemi měl sen o žebříku spuštěném jako záchrana z nebe na zem. Naposled, když chtěl Lában okrást Jákoba. A teď, když chce Lában Jákoba zabít. Ve snu se Lábanovi Hospodin zjevil a řekl mu, ať s ním nejedná ve zlém.
Naštěstí Lában Hospodina poslechl. Kdysi Kain Hospodina neposlechl a Ábela zabil. Je to vlastně zázrak, když někdo boží hlas poslechne.
Jedna věc je věřit, že Bůh existuje, úplně jiná věc je Pána Boha poslechnout.
Lában Pána Boha poslechne a dějiny mohou pokračovat dál.
Lában řekne Jákobovi: Genesis 31:29 Bylo v mé moci naložit s vámi zle. Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek řekl: »Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém.«
Lában začne bůžky hledat, Jákob mu řekne, ať nenechá na živu toho, u koho je najde.
Ráchel přemýšlí, co by s bůžky udělala, nenapadne jí nic lepšího, než si na ně sednout.
Příběh směřuje k ironii – jak už to několikrát bylo – naposled s pruhovanými zvířaty.
Ráchel totiž svým jednáním ty bůžky nesmírně potupí. Sedí na nich a ještě tvrdí, že má krvácení.
Ráchel možná chtěla, aby jí bůžci dali pocit domova nebo jí byli magickou ochranou v neznámém prostředí – a teď na nich sedí.
Co je to za bohy, když na nich sedí krvácející žena?
Později Ráchel bůžky zakope do země. Udělá s nimi to, co se dělalo s potratem. Víc pošpinit už snad ani ty pohanské bohy nejde. Pouta s minulostí jsou přetrhána, Ráchel rodný dům opouští definitivně.
Lában nakonec uzavírá s Jákobem dohodu a vzájemně si slibují, že už na sebe nebudou útočit.
Odejít od Lábana bylo jako odejít z Egypta. Na začátku se pobyt jevil jako záchrana, na konci jako otroctví. Přesto nakonec se ti dva rozejdou bez trpkosti, uzavírají spolu smlouvu a lámou spolu chléb a rozchází se v dobrém.
Je to zázrak. Nemuselo to být a nemuselo se to takto stát. Mohli se také navzájem proklít nebo zabít. Lában nemusel poslechnout Boží slovo.
Na závěr tak vede příběh ke smíření.
Možná proto nás Ježíš nabádá, abychom se učili milovat své nepřátele.
Děkujeme ti Pane, že nám ukazuješ, že poslouchání tvého slova vede k naději. I uprostřed nenávisti –i v rodině lze tvé slovo zaslechnout a reagovat na ně. A vyhnout se katastrofě.
Děkujeme ti, že i my v tobě máme svou budoucnost, tak jak jsi ji zaslíbil už Jákobovi.
Prosíme, ať tě posloucháme a měníme svůj život podle tvého slova. Abychom na sobě navzájem prožívali tvé království a prožívali radost z něj.
Skrze JK
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat