Iz 50:4-7
Druhé čtení
Sk 16,11-25
Kázání
Před víkendovkou jsme skončili ve skutcích apoštolských (bylo to v rámci lesních bohoslužeb) prorockou řečí Petra a Jakuba a odesláním dopisu do Antiochie, kde apoštolové ubezpečují křesťany z pohanů, že se pro svou spásu nemusí obřezávat.
Že ke spáse stačí milost JK a nikoli naše snahy – byť by se tvářily sebevíce zbožně. A že se nemusí tedy bát.
Po nějaké době chtěl Pavel navštívit všechny sbory, které založil. Jenže se nepohodl s Barnabášem, Barnabáš odjel na Kypr s Janem Markem a Pavel si vybral za spolupracovníka Silase. S tím se vydal na cestu do sborů v Sýrii a Kilikii, působil v Derbe a Lystře.
Všude, kde se pohybovali, šířili závazná ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové na sněmu v Jeruzalémě – šlo o zdůraznění milosti spasení jen skrze JK.
Ve skutcích dále čteme, že Pavel s ohledem na tam žijící Židy nechal obřezat jednoho učedníka jménem Timoteus. Je z toho patrné, že prosazování nového pojetí spásy se prosazovalo v napětí a že ani Pavel nedokázal vždy dostát svému přesvědčení. Lk nám bohužel nenechává nahlédnout podrobněji do celé události.
Pavlovo tápání je patrné i z toho, co následovalo. Po několika neúspěšných pokusech o zvěstování evangelia v Mysii se dostali až k moři u Troady. Viz. mapa.
Tam měl Pavel v noci vidění, že ho prosí jakýsi Makedonec, aby se přeplavil do Makedonie a pomohl jim.
Pavel sen pochopil jako Boží volání a tak se přeplavili do Makedonie, kde se vydali do Filip. Z událostí před vyplutím je patrné, že Pavel tápal.. A možná se mu pryč ze sborů a míst, která znal – už nechtělo – je to jasné – jistě si dovedl představit, že další cesta bude znamenat velké nebezpečí.
Evangelium se ale touží dostat k novým lidem a tak Pavla pudí, aby šel dál.
A tak se Pavel dostal až do Evropy.
Prvním, kdo podle vypravěče Skutků apoštolských uvěřil v Krista na evropském kontinentu, byla žena - jménem Lydie. Tehdy však rozdělení na Evropu a Asii neexistovalo. Šlo o jednu římskou provincii v oblasti dnešního Turecka.
Evangelium ale učinilo veliký skok, jak vidíme na mapě, urazilo cca 2500 km od Jeruzaléma přes velkoměsto Antiochii – jestli si pamatujete, to bylo tam, co poprvé řekli následovníkům Krista – křesťané.
Apoštol se tedy vypravuje za moře – do Řecka. Evangelium definitivně opustilo svět, v němž chodil Ježíš – tedy palestinský venkov, prosycený důvěrně známými příběhy praotců, Mojžíše, krále Davida ...
Navíc se příběh odehrává v Řecku – kde je už opravdu jiná kultura, než Jeruzalémě nebo Antiochii. Pavel se Silasem přichází k lidem, kteří mají za sebou nesmírně starou a slavnou tradici a právem se tedy cítí být pupkem světa.
Možná proto čteme, že se Pavel se Silasem pohyboval někde za městem, v místech podezřelých. Docela nám to připomíná Ježíšovo konání.
Ne v centru, ne ve vážnosti, ale za městem. Možná proto se tam setkali právě s ženami, protože ženy v tehdejší společnosti – se nesměly podílet na důležitých rozhodováních a jednáních.
Evangelium – jako už mnohokrát před tím – se neodehrává v centru - vzpomeňme, že do velkoměsta Antiochie ho přivedli pronásledovaní utečenci z Jeruzaléma...
Nezačíná mezi muži, kteří konali vše podstatné, ale na okraji a mezi ženami.
Tyto ženy naslouchaly evangeliu o JK, který byl také vyděděn ze slušné společnosti a obžalován jako rouhač a buřič.
Asi náhodou se tam objevila i obchodnice z města Thyatirských - jménem Lydie. Je to zvláštní souvislost, purpur bylo luxusní zboží, ta žena musela být bohatá. Bohatá podnikatelka.
Kdoví proč byla takhle za městem. Možná tam byla náhodou, možná se vracela z obchodního jednání.
Čteme, že jí Pán otevřel srdce aby mohla přijmout svědectví o tom, co Pavel zvěstoval – tedy o trpícím Mesiáši.
Lýdie se neobrací sama, ale bere sebou i celý svůj dům – tedy: svoje spolupracovníky, rodinu, služebnictvo.
Z dnešního pohledu je těžko pochopitelné typické chování v té době.
Narazili jsme na to i minule – v příběhu vyjití Abrama. Vzal sebou celou svou rodinu.
Dnešní člověk hlavně myslí na sebe. Má za to, že víra je jen jeho záležitost, děti se mají rozhodnout sami, proto je často nenecháme pokřtít, co kdyby děti v pozdějším věku nechtěly.
Lýdie se z dnešního pohledu jeví jako drsná panovačná žena.
Jenže minule jsme říkali, že Abram vzal svou rodinu, protože jim chtěl nabídnout to nejlepší co poznal.
Ne že by říkala: kdo se nedá pokřtít, ten musí z mého domu odejít – už ho nebudu živit -
- Lydie spíš říká - já, když mi Pán otevřel srdce pro evangelium - chci - aby to evangelium prorostlo
i do vztahů - v rodině - s podřízenými - s otroky.
A ten svůj dům - svou domácnost - otevřela pro
apoštoly. A stala se jejich hostitelkou.
Nepochybně - díky tomu, že evangelium našlo domov v domě u Lydie - nacházelo ho taky ve městě
Filippy.
Jenže, jak se evangelium dostalo do města, přineslo konfliktní situace. Jako už tolikrát.
Mladá otrokyně s věšteckým duchem (která umí díky tomu vydělávat svým pánům peníze) chodí za apoštoly a stále volalá: "Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse." (16:17).
V tom konání dívky se nachází jistá ironie. Apoštolové přišli do světa, v němž se náboženství hodí už leda tak pro kšeft. Je tu věštkyně, která to své nadání používá pro vydělávání peněz pro jiné. Pro své pány. I tak může náboženství upadnout.
Ta nebohá dívka je osedlána věšteckým duchem - občas něco zablábolí - a lidé si ceduličky s jejími výkřiky kupují jako kukátka do budoucnosti - která jim zjevují, co je čeká a nemine.
Populární věštkyně cítí konkurenci, se kterou se
nemůže utkat - tak ji chce aspoň shodit a zesměšnit:
doprovází apoštoly, chodí jim v patách - ale ne proto, aby je následovala do domu Lydie na shromáždění -
- ale aby je veřejně zesměšnila či zostudila.
Pavel tu dívku vysvobodil. Čteme, že to bylo ve jménu JK. Tedy ve jménu toho, který se obětoval pro lidskou svobodu, který se obětoval z lásky a proto, že věřil, že nad člověkem nemá poslední slovo nějaký pán, který přikazuje, aby mu někdo věštil za peníze.
Dívka se uzdravila – a... místo toho, aby se všichni radovali a děkovali Pánu Bohu – tak první co se stalo – si uvědomili, že přichází o ten kšeft.
Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu. (16:19)
Obviní apoštoly, že v jejich městě šíří divné nebezpečné zvyky. Samozřejmě zatají před městskou správou, že jediným důvodem je ztráta zisku.
A zase nastupuje to, co se děje tak často. Nedojde k spravedlivému procesu, soudce rozhoduje jak křičí dav, apoštoly zmrskají - strhají jim šaty - a posadí do žaláře - s nohama v kládě.
Protože – jak se říká - o peníze jde až na prvním místě.
Ti, kteří přinesli evangelium svobody - končí v poutech. Ti kteří ve jménu Kristově vykázali
pryč pověru a zneužívání druhého - jsou vykázáni - ze slušné společnosti do kriminálu. Ti kteří do
temna beznaděje přinesli světlo spásy, končí temné díře.
Shrnutí:
Město Filipi bylo město s velmi vyspělou kulturou, žádný venkov. Evangelium tu našlo svoje vděčné posluchače. Projevilo svou moc – ale zrovna tak vzbudilo nepřátelství, odpor davu.
Opakuje se již po tolikáté typický jev – kde přijde ke slovu zvěst Vzkříšeného Pána - zvěst
skutečné svobody - zvěst naděje - události nových
nadějných počátků -
- taky se provalí nenávist, předsudky, nespravedlnost, pronásledování, násilnictví.
Co my s tím dnešním příběhem a poznáním, které z něj vyplývá - tady v Soběhrdech?
Dnes jsme si směli díky Bohu připomenout - jak působí moc vzkříšeného Krista:
• tato moc vyhání pověru i beznaděj (věštkyně)
• tato moc otevírá srdce - a umožňuje, abychom do života pustili moc spásy (Lýdie)
• tato moc nás zve k následování a dosvědčování této moci evangelia. (apoštolové, učedníci)
Na této cestě - cestě následování zakusíme, že to vše nám Kristus vybojoval jako ten, který obětoval sám sebe – zakusil také na sobě zmanipulovaný nespravedlivý soud – byl bičován - odsouzen podle volání davu - a neskončil s nohama v kládě - ale skončil pověšen na dřevu kříže.
A právě díky jeho věrnosti v tomto utrpení - moc spásy v našem světě zakořenila -
- a žádné lidské násilnictví už ji vyrvat nemůže.
V této víře se uvězněný Pavel se Silasem upínali k Bohu.
Modlitba
Děkujeme Pane, že jsme si směli připomenout záchranu, kterou jsi pro nás vybojoval.
Děkujeme, že ty sám nás povzbuzuješ k následování, abychom svědčili v tomto světě o tvém díle.
Žádné komentáře:
Okomentovat