Iz 50, 4-8
Druhé čtení
Sk 17, 1-9
Kázání
Kamkoli Pavel přijde, tam působí rozruch. Jeho odpůrci často opakují myšlenku, že Pavel přináší jako buřič, který narušuje pořádek.
A kupodivu – pořádkem se ohánějí jak ortodoxní věřící, tak obyvatelé města.
Poukaz na narušování pořádku je vhodný. Narazili jsme už před časem na opakující se zkušenost, že tam, kde začne evangelium přicházet ke slovu, tam dochází k nárazu proti zavedeným pořádkům.
Evangelium přišlo ke slovu v Antiochii, mezi pravověrnými zavládlo zděšení, že by najednou měli být spaseni i lidé, kteří nejsou obřezáni a nejednají tak, jak velí dávné zvyky a tradice. A volají po pořádku.
Evangelium přišlo ke slovu ve Filipech, Pavel tam vyhnal démona z otrokyně, byl za to poslán před městskou radu, byl bez soudu zbičován a uvržen do vězení.
Často jsme narazili na to, že apoštol káže o svobodě, vždyť kdysi byli tím stejným Hospodinem vysvobozeni Izraelci také z otroctví egypta.
A také i tam je svoboda zasáhla nepřipravené. Hospodinovo vysvobození se u většiny setkalo s odmítnutím. Protože člověk - pokud si má vybrat mezi svobodou a jídlem, - jídlem zabaleném ještě navíc do pořádku – byť by to byl pořádek jdoucí proti jeho základním právům – tak si člověk vybírá jídlo a pořádek – rozuměj nějakou formu otroctví.
Když si člověk má na jedné straně vybrat mezi svobodou a na straně druhé jídlem, volí nejčastěji jídlo.
Snad to souvisí s nějakým přirozeným zákonem v nás – např. o přežití. Když byli tedy Izraelci vysvobozeni z otroctví, neustále reptali a toužili se do otroctví vrátit.
Mojžíš jim připadal jako nemístný buřič, vzpomeňme na Mojžíšovo jednání s faraonem, jak za to dostal i od Izraelců.
Pavel kráčí tedy v tradici izraelských buřičů.
Pavla na této (buřičské cestě) vede a nese evangelium. Na tom se shodl i sněm v Jeruzalémě, doslova tam zaznělo, že Pavel je svědek věrný, ten, který ve službě JK nasazuje život. Pravost cesty apoštola Pavla je tedy potvrzena apoštoly Petrem a Jakubem.
To je velmi důležité, protože bychom si snadno mohli říct, že Pavel je prostě moc velký anarchista a tak jeho způsob a jeho cesta jsou pro nás nevěrohodné.
Pavel tedy - nesen evangeliem – narušuje zaběhaný pořádek všude tam, kde se objeví a je za to zavírán.
Nejinak je tomu i na jeho další cestě v Tesalonice a v Beroji.
S čím tedy do Tesaloniky přišel?
Přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, vykládal písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. "A ten Mesiáš", řekl Pavel, "je Ježíš, kterého já vám zvěstuji."
Možná nás napadne – podobně jako by nás napadlo minule, že Pavel měl zmizet z žaláře (když přišli s příkazem o propuštění) a neukazovat se na veřejnosti, neprovokovat. Stejně tak zde: Pavel přijde a hned na věřící v synagoze vybalí, že Ježíš je pravý mesiáš.
Pavel mohl mluvit o obecných náboženských tématech – třeba o postu, mohl na to jít od lesa...
Nemáme přesný záznam těch kázání. Evangelista Lukáš nám dává svědectví, že Pavel kázal třikrát a pokaždé dokazoval, že mesiáš musel trpět, vstát z mrtvých a ten mesiáš je Ježíš.
Apoštol se vrací k základnímu poznání toho, co Bůh činí s člověkem. Posílá Mesiáše, abychom u něj našli občerstvení i posilu.
Izrael pomazával různé osobnosti, apoštol Pavel si ale všímá jediné linie. Podle Pavla ty směrodatné mesiášské osobnosti šly cestou utrpení – protože Mesiáš musel trpět.
Jinými slovy – mesiášské jsou tedy všechny ty postavy, které ve SZ trpí Kristovským způsobem. Když se tedy podíváme tímto pohledem na SZ, zjistíme, že např. mezi mnohými v mesiášské linii kráčí Abel, kterého zabil Kain. Josef, kterého vlastní bratři prodali do otroctví a usilovali o jeho smrt. David, který trpěl pod Saulem. Eliáš, který trpěl pod všemocnou Jezábel. Jeremiáš, který byl umučen vlastním lidem, vlastní církví pro své názory. A mnoho dalších.
Apoštol Pavel nám tedy dává klíč k uchopení SZ. Jinými slovy říká: Hospodin se v tomto světě zvláštně ukazuje právě na takových postavách.
Do života těchto lidí prozařuje i Kristovo vzkříšení. Na Ježíši se plně ukázalo, že za cestu těchto lidí ručí Hospodin. I když to v tomto světě spíše svědčí o opaku.
Kázání Pavla bylo vnímáno mnohými jako provokace. Mesiáš by se takhle přece nechoval, nemohl to být nějaký Ježíš z malé vesnice daleko od Jeruzaléma. A kdoví jak to bylo s jeho původem.
Nicméně i v Tesalonice se našli někteří, kteří Pavla poslouchali, dokonce se dozvídáme, že šlo také o ženy z významných rodin. Ženy se staly velkou oporou vznikající církve.
Z těch lidí se pomalu stávala církev v Tesalonice. Jinými slovy – byli to lidé, kteří se nechali zasáhnout Pavlovou zvěstí. Zde si smíme připomenout, co nás táhne do kostela, kvůli čemu jsme zde. Ne kvůli krásné evangelické tradici, ne kvůli vzpomínkám na zážitky, když jsme byli mladí, dokonce se nechodíte ani dívat na faráře.
Chodíme do kostela, protože zde slyšíme zvěst o Ježíši, kterého Bůh učinil Mesiášem.
I v Tesalonice ovšem byli lidé, kterým to kázání o Mesiáši Ježíši přišlo skandální. Říkali si: takto svět nefunguje, takto se Bůh nezjevuje. Bůh se přece nemůže zjevit ve slabosti, ale v síle. Bůh by se nikdy nezjevil v běžném člověku někde v Nazaretu, v Galileji. Mesiáš přijde jako mocný vládce, protože dobro se dá prosadit jen mocí královskou.
Kdyby se Bůh zjevoval v prohrávajících šupácích, tak by na světě nebyl žádný pořádek. Naopak – pravý Mesiáš zařídí na světě pořádek.
Pavel nám svým kázáním přináší chaos do našich pořádků a tak je potřeba ho umlčet. Opakuje se tradiční scénář, evangelium zase působí rozvrat a nepokoj, protože svítí na svět příliš ostrým světlem.
Lukáš nám nabízí i vysvětlení zlého jednání pravověrných.
Ti, kteří volají po nastolení pořádku jsou uvnitř sžíráni závistí. Touha po likvidaci Pavla vychází z Božího lidu, od lidí věřících. Těch, kteří by přece měli dodržovat desatero, měli by toužit po právu, spravedlnosti, milosrdenství.
Kázání vyneslo Pavlovi nakonec pobouření celého města. Pavel byl opět narušitelem pořádku. Schytal to i jakýsi Jáson, který podobně jako Lydie ve Filipech, poskytl apoštolům přístřeší.
Pavla nenašli, chytili aspoň tedy Jásona.
6 vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: "Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám, a Jáson je přijal do svého domu!
7 Ti všichni porušují císařova nařízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš."
Narušují tedy pořádek, pobuřují celý civilizovaný svět, jsou to cizinci, Jáson ty podezřelé buřiče přijal do svého domu.
Zajímavé je i to, z čeho jsou obviněni. Všichni jsou nakonec obviněni politicky – z protistátní činnosti – hanobí císařská ustanovení, protože prohlašují, že Pánem je Ježíš.
Ano – v každé společnosti je protistátní tvrdit, že Pánem není císař, Pánem nejsou zvyky a tradice, Pánem není pořádek vycházející z více-méně nespravedlivého uspořádání společnosti.
Už v Jeruzalémě křičel dav: ukřižuj!
Ano, ti lidé mají pravdu – protože jestli je pravda, co hlásá apoštol – totiž že Bůh vzkřísil toho ukřižovaného, tak by to znamenalo, že opravdu vítězí pravda a láska nad lží a nenávistí.
Svoboda nad násilím.
Jestli je pravda, že Bůh vzkřísil toho ukřižovaného galilejského buřiče, pak opravdu přestává platit lidská zkušenost o pořádku ve společnosti.
A to je nebezpečné.
Pak se totiž lidi začnou vrhat i do předem prohraných zápasů.
A to je nebezpečné.
Pak začnou zpochybňovat moc různých pánů. A to je nebezpečné. Pak začnou zpochybňovat zaběhané pořádky a to je nebezpečné.
Pak se začnou chovat příliš svobodně a ještě by si mohli mezi kusem žvance a svobodou vybrat tu svobodu.
Děkujeme ti Pane, že si smíme v období blížícího se adventu připomínat vzkříšení Ježíše z Nazareta. Děkujeme, že v jeho moci smíme činit věci, které bychom sami nedovedli, protože bychom se báli, protože bychom věřili jen zkušenostem s tímto často nespravedlivým a krutým světem.
Prosíme, abychom o tvé moci neohroženě svědčili jako apoštol Pavel.
Žádné komentáře:
Okomentovat