Deuteronomium 5:6 "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 7 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Druhé čtení
Sk 16, 35-40
Kázání
Někdo by mohl říci, že postupné čtení celých biblických oddílů má tu nevýhodu, že se nekryje s děním v reálném životě. Reálný život by mělo být snazší zachytit v tématických kázáních. Opakovaně se mi ale stává, že daný oddíl se přesně strefuje do reálné situace. Ať to bylo téma darů při díkučinění, téma daru nejvyššího – milosti spasení, které jsme si směli připomenout letos na krásné hoře – anebo nyní – téma svobody – právě při výročí zápasu o svobodu.
A tak se s apoštolem Pavlem dotýkáme tématu svobody věřícího člověka uprostřed tohoto světa.
To je hluboké téma i dvou svátků, které si jako národ připomínáme.
Jak se těm událostem vzdalujeme, začínáme zapomínat, na druhou stranu máme větší odstup. To platí jak o roce 1939, tak o roce 1989.
Ať už k tomuto výročí přistupujeme jakkoli, věřím, že Bible nám může pomoci zorientovat se v samotném základu problému – totiž – problému lidské svobody.
O tom ty současné oddíly ze Sk. jsou především. A tak nechám na každém z nás, aby si udělal na základě čtení z Bible vlastní názor, jakou roli má jako křesťan ve společnosti vlastně hrát. O to nakonec jde – ne o to, komu fandíme, ale co nakonec sami děláme.
Apoštol Pavel je velmi inspirujícím následovníkem Krista, protože on se svou darovanou svobodou něco dělá. A to tváří v tvář perzekuci. Na jeho tělo dopadají rány za názory, které vyznává. Apoštol neproklamuje své názory někde v hospodě u piva nebo před televizí, ale jde doslova s kůží na trh. Veřejně říká, v co věří – tedy – jaké hodnoty jsou pro něj důležité – a je ochoten pro ně jít také do vězení popř. se nechá zbičovat.
V posledním oddíle, nám Skutky připomněly, že evangelium o vzkříšeném Kristu, tedy o vysvobození člověka z otroctví – nelze nijak spoutat. Apoštol byl zbičován, byl zavřený ve vězení, modlil se zpíval Bohu a o půlnoci, v době největší temnoty zazářilo světlo svobody a vězni byli volní.
Připomněli jsme také důležitou věc: když přichází svoboda, když přichází záchrana, tak pro některé lidi to může být také pohroma. Žalářník se chtěl zasebevraždit. Naštěstí se tak nestalo, uvěřil Pavlovi a dal se i s celým svým domem pokřtít. A z člověka, který umí druhé držet ve vězení se najednou stal člověk plný milosrdenství. Jeho život se najednou proměnil.
Apoštol Pavel mohl chtít po žalářníkovi omluvy, mohl si stěžovat na zacházení, mohl se nad jednáním toho člověka urazit. Místo toho mu nabídl cestu ven z mnohem hlubšího vězení, než je vězení železné. A tak nakonec díky Bohu nalezl ten žalářník záchranu prostřednictvím svého bývalého vězně.
Skutky nám tak kladou otázku – kdo je vlastně vězněný? Ten, který sedí jako Pavel ve vězení, ale nalezl pravou svobodu v Bohu nebo ten, který je na svobodě, ale podílí se na nespravedlnosti?
Pavlův příběh se neodehrává ve svobodné zemi, tak jako nežijeme ve zcela svobodných podmínkách ani my. Prostředí římské říše bylo mnohem bezprávnější, než naše současná doba. Přesto v Římské říši měly platit určité zákony. Třeba to, že římský občan má právo na spravedlivý proces.
Pro nás je důležité jak se Pavel k těmto zákonům a k vládě vůbec – staví. Máme Pavlovo jednání následovat i uprostřed naší společnosti?
Pavel řekl: "Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!" 38 Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané, 39 ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město. (Act 16:37-39 CEP)
Někdo by mohl říci: proč Pavel mluví na veřejnosti tak nahlas? Vždyť mu jde o krk! Kdyby mluvil v jinotajích nebo potichu, tak by se mu nemuselo tolik zlého přihodit.
Ano, Pavel je natolik chytrý, že kdyby chtěl mluvit nějak mazaně potichu, určitě by mu to šlo. Z toho důvodu můžeme usoudit, že Pavel mluvil nahlas na veřejnosti proto, že se tak svobodně rozhodl.
Kázal o vysvobození a tuto svobodu – stejně jako Ježíš – žil. Bez ohledu na panující poměry kolem něj. Jinými slovy: pokud věřím, že je jeden Pán, ostatní páni jsou mu podřízeni.
Nakonec stejný postup před veřejností a soudem použil i Mistr Jan Hus nebo Martin Luther. A po nich mnozí další bojovníci za svobodu.
Podobně se to zpívá v písni - to já ó Pane můj, půjdu když mne posíláš - a půjdu také - k svému vládci, k těm, co myslí, že jsi mrtev, k těm, co s tebou nepočítají.
Díky tomu – ve jménu vzkříšeného Pána také vysvobodil tu nebohou otrokyni, kterou utiskovali pozemští páni.
(za to šel sedět a byl zbit, aby si pamatoval, že nemá proti těm, kteří mají moc a jsou zadobře s úřady nic mít)
Když pak za Pavlem přišel žalářník s rozkazem o propuštění, měl by Pavel co nejdříve zmizet. A říkáme si: hlavně aby zase na veřejnosti něco neříkal.
Jenže Pavel se chová zase jinak, než většina normálních lidí. Jeho se ta Kristova svoboda natolik dotkla, že prostě nehledí na rizika.
Pavel udělá tu nejpodivnější věc, která by snad nikoho ani nenapadla: ODMÍTNE se nechat jen tak, beze všeho propustit.
Pavel hned vysvětlí proč: Veřejně a bez soudu, nezákonně nás zmrskali a uvěznili. Nás, kteří máme právo římského občanství!
A teď by se nás potají zbavili? Tak tohle ne! Jen ať přijdou sami - a osobně nás vyvedou z vězení!
Proč to vlastně Pavel udělal? Že by najednou potřeboval hojit své ego? Že se najednou potřebuje mstít? Chce si ty chudáky soudce pořádně vychutnat?
Apoštol soudcům připomíná, že nemohou panovat svévolně. Protože sám zažil na sobě vysvobození, tak touží po naplňování svobody i ve světě, který ho obklopuje. A tak vzkazuje nám do dnešní doby i dob ostatních, že spása je dar, který chce prozařovat i do okolního světa. V tomto případě to znamená, že vysvobozený svědek Kristův připomíná těm, kteří mají moc rozhodovat, že jsou povinni dodržovat zákony. Pavlovi nejde jen o sebe, ale i o druhé. To ho naučil Kristus. A k takovému jednání vede i nás.
Postavit se nahlas a veřejně proti těm, kteří páchají bezpráví je doklad vnitřní síly následovníka Krista. Tu vnitřní sílu mu dává sám vzkříšený Pán.
Tváří v tvář Pavlovu svědectví už tedy nemůžeme říkat: ti nahoře si stejně dělají co chtějí, my nemáme žádnou páku na bezpráví, které se koná a proto neuděláme nic.
Nemůžeme už říkat: budeme oslavovat uvnitř zdí našeho kostela naši svobodu spasení a nebudeme strkat nos do věcí, do kterých nám nic není. To by nám hrozilo, že nás vrchnost zavře.
Svoboda Kristova evangelia je nezávislá na okolních poměrech, které jsou vždycky více-či méně nespravedlivé.
Někdo by mohl říci: co je Pavlovi po tom, už je propuštěn na svobodu, tak ať drží pusu a krok. Jenže jemu jako následovníku vzkříšeného Pána jde o záležitosti obce, pokud se v ní děje bezpráví. Křesťané se od té doby ozývají, když jsou pošlapávána práva – zejm. příchozích, cizinců a menšin. Protože tohle přesně zažili sami, tohle zažíval Ježíš, toto nakonec zažíval vyvolený lid uprostřed Egyptského zajetí.
Pavlovo jednání nás tedy vede k poznání, že není dobré schovat se a začít nadávat, že pořádek má udělat nějaký politik – spasitel.
Z takového přístupu se rodí totalitní režimy. Naopak – apoštol Pavel jako křesťan podstupuje utrpení, nese kříž – a pozemským pánům připomíná, že spáchají bezpráví.
Domnívám se, že takové jednání je úkolem každého následovníka Krista, to by měl být úkol církve ve společnosti, uprostřed politiky.
Po obrácení Saula jsme četli, že od té doby začal Saul všude směle a svobodně mluvit ve jménu Páně.
Filipským 1:20 Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. 21 Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.
K této svobodě víry i projevu jsme zváni. Smíme se ke Kristu hlásit nejen tím, že chodíme do kostela, ale také tím, co na veřejnosti říkáme a koho se zastáváme.
Když ho místodržící města propustili, zamířil do společenství církve - do domu Lydie.
Setkal se tu opět s bratry ve víře - a než je opustil, povzbudil je a napomenul - právě k věrnosti ve víře. Kdyby byl býval vězení a město opustil potají zadním vchodem, sotva by to jeho apoštolské napomenutí a povzbuzení znělo věrohodně.
Děkujeme Pane JK – za tvou spásu, vždyť tvá spása a záchrana je moc pravdy a síla svobody - a my jsme poznali a uvěřili, že je to moc a síla spásy pro nás - i pro celý svět. Prosíme, ať uprostřed tohoto všelijak nesvobodného světa o této spáse a záchraně svědčíme podobně svobodně a směle jako tvůj věrný svědek apoštol Pavel.
AMEN.
Žádné komentáře:
Okomentovat