Iz 61,1-3
Druhé čtení
Sk 16, 25-34
Kázání
Apoštol Pavel se octl v evropském městě Filipech.
Po několika nezdarech, dokonce po hádce s Barnabášem měl Pavel vidění, měl sen, v němž ho jakýsi makedonec prosil, aby i u nich hlásal evangelium. Pavel se tedy vydal na cestu. Nebylo to snadné, město Filipi je vzdáleno nějakých 2500km od Jeruzaléma a byla v něm již zcela jiná kultura a tradice, než v oblastech, kde se Pavel do té doby pohyboval.
Najednou měl před sebou hrdé řecké město – byť pod správou Římské říše. Apoštolové začali kázat od lesa, první, kdo slyšel evangelium byly ženy za městskou bránou u řeky.
Uvěřila jedna bohatá podnikatelka a apoštoly hostila. Po nějaké době začala apoštoly pronásledovat otrokyně, která svými proroctvími vydělávala svým pánům značné množství peněz. Snažila se apoštoly zesměšnit. Pavel z ní věšteckého ducha vyhnal, majitelé otrokyně ihned Pavla chytili, vlekli ho před správu města a žalovali na ně, že jsou to Židé a že do města vnášejí nové zvyky a to je nepřípustné.
Že to bylo kvůli penězům – velkoryse zatajili. Dav se obrátil proti apoštolům, rozkázali je zbičovat a potom je zavřeli do vězení a dali do klády.
Apoštol Pavel to nemá s hlásáním evangelia snadné - kam přijde, tam ho pomluví, poštvou proti němu dav - nebo ho rovnou zbičují a zavřou do kriminálu - jako tady ve Filipech. Člověk si až řekne: nač to je - takové evangelium, když jsou kvůli němu pořád potíže?
Apoštol Pavel spolu se Silasem v tom temném vězení a jistě ve velikých bolestech (vždyť je nechali zbičovat) začali zpěvem oslavovat Hospodina.
16:26 Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.
Najednou – nečekaně - jsou všichni volní. Jsou volní, protože v samotném srdci evangelia jde o svobodu. Bůh přece vyvádí člověka z okovů. Bůh přece láme řetězy, které nás svazují..
Čtenář si má připomenout tento základ, o co v evangeliu – cestě vysvobození jde. Jde o to samé, o co šlo, když Bůh prorazil cestu Izraeli ven z Egyptského otroctví.
Bůh připravil Izraeli svobodu – spásu. A teď tuto milost zakouší apoštolové ve vězení.
Od počátku je Boží dílo dílem svobody. Na počátku se vypráví o noci, kdy Hospodin vysvobodil Izrael z žaláře otroctví egyptského. Mnohem - až už od toho Boha skoro nikdo nic nebude čekat – se vypráví o noci, kdy k překvapení všech zaznělo: dnes se vám narodil Spasitel - tedy Osvoboditel.
Pavel a Silas - jako kazatelé evangelia - jsou už dlouho hlasateli této svobody:
- proto se kvůli ní nechali i posadit do kriminálu
- riskovali pohodlí, nasadili vlastní kůži.
- a PROTO TAKÉ - o té svobodě i v kriminále ZPÍVAJÍ - dřív než přišla.
Zvláštní je, že apoštolové nezpívali písně o utrpení, nestěžují si. Je to zvláštní milost a dar, když člověk i v takové situaci zpívá písně k oslavě Boží, písně o tom, že Bůh vítězí. Jsou to vlastně písně vzdoru.
Tváří v tvář vězení zpívají o tom, že jsou svobodní. Podobně jako otroci v Americe, kteří zpívali spirituály o svobodě.
Pavel sice doslova nenadával vládě (jak jsme zpívali minule v písni Veselý chvalozpěv), ale přímo zpíval o tom, že ta vláda nemá žádnou moc. A v dalším pokračování textu příští neděli uvidíme, že soudcům – představitelům vlády nakonec pořádně vynadal.
V oslavných písních se zpívá o moci Hospodinově, která přesahuje utrpení tohoto věku. Která je silnější, než nespravedlnost světa tohoto, než soudci, kteří soudí jak křičí dav.
Apoštolové Bohu zpívali žalmické písně, jejichž obsah se objevil i třeba ve známé písni Marie. Má duše Boha velebí, chválu vzdává. Pánem je nejen na nebi, ale i ve vězení, i když se mi nedaří a i když mi ubližují.
I když mě svírá nemoc. Pánem je nejen na nebi, ale i zde – v místech, kde si různé vlády myslí, že nade mnou mají moc.
Můžeme ještě říci jinak – v tom veselém chvalozpěvu Pavel sice nenadával přímo vládě – k tomu by se nesnížil – protože to byl chvalozpěv o moci Hospodinově... V tom veselém chvalozpěvu Pavel prostě zpíval o tom, že ta lidská vláda je dočasná. A tím se jí vysmál.
Co nám skutky dnes vzkazují?
Evangeliu člověk nemůže nasadit pouta. Člověk může druhého člověka mučit, perzekuovat, zahubit tělo, ale spoutat evangelium nelze.
Člověk nemůže zrušit evangelium – že Bůh je s člověkem i v hrozných podmínkách vězení.
Evangeliu - zvěsti vzkříšeného Pána - zvěsti
svobody a spásy - nelze nasadit pouta.
Nelze je zastavit ani páchaným bezprávím. Jeho moci ho nezbaví ani ta nejhlubší kobka.
A tak symbolicky - svoboda přichází - právě o půlnoci, když vládne ta nejhlubší tma.
Dar nečekaného vysvobození ale také obrací život naruby:
- žalářníka ta událost zaskočí a vyděsí tak, že
si chce vzít život: - vidí vrata žaláře dokořán - a jeho první myšlenka je: vězňové jsou pryč - a mně, chci-li si zachovat zbytek cti, zbývá jediné - ukončit život: Bible nesmlčuje, že když Bůh přináší jedněm svobodu, může to druhým přinést zoufalství.
28 Ale Pavel hlasitě vykřikl: "Nedělej to! Jsme tu všichni!" 29 Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. 30 Pak je vyvedl ven a řekl: "Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?"
Žalářník jistě nevedl příliš veselý život. Svůj život zasvětil hlídání zavřených. Ne každý na to má náturu.
Žalářník je vlastně sám vězněm.
A teď klade otázku, kterou si máme položit i my – co mám dělat, abych byl zachráněn?
Kral: I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? Co mám dělat, abych byl vysvobozen, zachráněn?
κύριοι, τί με δεῖ ποιεῖν ἵνα σωθῶ;
Na to se mu dostane apoštolské odpovědi:
31 Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě." 32 A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. 33 Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. 34 Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.
Pavel by mohl chtít po žalářníkovi, aby se mu omlouval – kdyby potřeboval Pavel hýčkat svou sebedůležitost a pýchu.
Místo toho zve žalářníka k víře.
Dokonce i žalářník se může setkat se vzkříšeným Kristem.
Když budeš věřit, přestaneš se hroutit z toho, že tvůj život jde špatným směrem, nebudeš se hroutit ani z toho, že tvůj život doteď za nic nestál.
Už nemusíš své srdce věšet na úspěch v práci ani nemusíš propadat panice, když se ti nebude dařit.
Věř a budeš zachráněn.
A stalo se. Z žalářníka – toho, který umí druhé držet ve vězení se najednou stal člověk plný milosrdenství. Začal jim ihned léčit rány.
Stejně jako Lydie přijal křest s celým domem. s ženou, dětmi, služebnictvem, otroky.
Nechal se pokřtít na znamení toho, že Kristova záchrana platí i do budoucnosti a že se touží po této cestě vydat.
Nechal se pokřtít na znamení toho, že sám Bůh tuto cestu prošlapal - protože za ni ručí svým životem.
Pak pozval apoštoly do svého domu, pozval je ke stolu a společně se radovali.
U společného stolu jsme zváni i my tady v Soběhrdech, abychom se radovali, že evangelium nemůže žádná lidská zvůle a moc spoustat.
Modlitba
Děkujeme Pane, že jsme si směli připomenout tvé vysvobození. Děkujeme, že ty sám jsi pro nás připravil tak nečekanou cestu. Prosíme, abychom o této cestě svědčili i ostatním s vytrvalostí a odvahou jako tví svědkové.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat