jsme sůl a světlo?

První čtení

Iz 60, 1-5

Druhé čtení

Mt 5, 13-16

Kázání

Ježíš pronesl z hory hymnus BK. V době kruté a nespravedlivé, kdy to bylo nebezpečné (zrovna uvěznili Jana Křtitele).

Ježíš lidem vzkázal, že ti, kteří usilují o spravedlnost, milosrdenství, pokoj, ti kteří nejsou pokrytečtí a nehrají si na bohy, ti, kteří se trápí pro trpící bez ohledu na jejich vyznání nebo rasu, ti, kteří se neuzavírají se před nespravedlností nebo utrpením tohoto světa – jsou v našem světě významní – jsou blahoslavení.

Ježíš lidem vzkazuje, že tam, kde jsou si lidé nablízku – jak popisuje – tam překonávají bezmoc tohoto věku.

Ježíš pronáší tato slova Ve velikém protikladu k běžným zkušenostem tohoto světa, kde lidé prahnou po moci a vykořisťování druhých.

Ježíš končí hymnus BK konstatováním, že kdo se řídí programem Božího království, ten se v tomto světě setká s nepochopením, občas i bitím, výsměchem, šikanou.

Kdo se setká s mocí Ježíšova království, nalezne uvnitř svého srdce pokoj, který mu nedá žádný lidský panovník, žádná vláda na zemi.

Takový člověk nalezne naději, která je silnější, než vše ostatní na tomto světě.

Ježíš pokračuje ve své řeči zvláštním a provokativním slovem: vy jste sůl země, vy jste světlo světa...

To slovo je provokativní z mnoha důvodů. Ježíš nedává svým posluchačům na vybranou. Neříká: stávejte se solí země, chovejte se tak, aby ostatní o vás jednou mohli říct: ten člověk byl jako světlo.

Ježíš neřekl: ty Pavle jsi slanější sůl a ty Vláďo jsi méně slaná sůl, musíš se víc snažit :)

Ježíš provokuje, když říká: bratři a sestry: vy jste sůl země a světlo světa.

Ježíš nehodnotí naše výkony a nehledá, kdo z nás je víc nebo míň připravený být solí nebo světlem.

(Podobně to řekl apoštol Pavel o svatosti – jsme svatí – ale ne díky našim schopnostem nebo výkonům, ale díky JK)

Ježíš se ve své řeči nezaměřuje na prvním místě na člověka, ale mluví o BK, které přichází mezi lidi. BK přichází mezi ztrápené a chudé, mezi hladové a plačící. A tak Ježíš vyhlašuje nejenom, že tito lidé jsou blahoslavení, ale vyhlašuje také, že ti, kteří se nechají touto zvěstí uchvátit – jsou zvláštním způsobem naplnění: jsou solí země a světlem světa.

Učedníci slyší společně, že jsou solí a světlem. Nejsou solí a světlem jednotlivě. Ježíš neříká: ty jsi světlo a sůl, on říká: vy jste...

Zvláštní na tom výroku je, že popisuje hotovou věc. Společenství lidí, které jednou přijalo jeho slovo, jeho chléb a víno je společenství naslouchající a obdarované. Ve chvíli, kdy se rozhodneme následovat JK, už jsme tou solí a tím světlem.

Není to úkol, který je těžko splnitelný, který je před námi. Ježíš to vyhlašuje jako danou věc.

Je v tom zvláštní útěcha. Nemusím se strachovat, jestli jsem dost dobrý. Mezi učedníky, kteří poslouchají Ježíše jsou přece i ti, kteří ho v budoucnu zapřou, jako např. Petr. I on je osloven jako ten, kdo patří do společenství soli a světla.

Základní moc Ježíšovy zvěsti o království nebeském, o přicházejícím Otci je tedy v největší hloubce nadějné pro každého z nás.

Ježíš pokračuje: copak to jde, aby sůl nesolila? K čemu by potom byla? Leda tak na vyhození.

A světlo pod nádobou? to je přeci nesmysl, když si rozsvítím, tak ne proto, abych to světlo zakryl.

Jakoby tady mluvil proti těm, kteří pochybují, že jeho slovo má takovou moc.

Jestliže přicházíme za Ježíšem a jsme obdarováváni, tak je to proto, abychom s jeho dary žili uprostřed tohoto světa.

Uprostřed světa – tedy na zemi, kde jsou chudí šikanovaní, kde je plačící vyhozen co nejdál, aby nerušil. Na zemi, kde se spravedlnosti člověk častěji nedočká než dočká. Do těchto temnot vstupuje Ježíšovo království a z obdarovaných činí světlo i sůl.

Ježíš očekává, že tato sůl bude v tomto světě solit a toto světlo bude v tomto světě svítit, vždyť nás tak vybavil.

A vaše světlo ať před lidmi svítí takovým způsobem, aby uviděli vaše skutky, ty dobré - a vzdali chválu vašemu Otci v nebesích.

Někdy se tato slova vykládají tak, že církev má být jako policajt, který kárá a umravňuje společnost všemi dostupnými prostředky.

To by mohlo být pravda, ovšem Ježíš by nesměl říct o kapitolu později tato slova:

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit
pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať
neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Někteří lidé se snaží dávat na odiv své skutky a chtějí tak upozornit na svou nepostradatelnost.

Sůl i světlo jsou věci nepostradatelné, ale zároveň jsou všední – a proto – přehlédnutelné.

Sůl a světlo mají tu zvláštní vlastnost – že na sebe nepoutají pozornost.

Ježíš chce tedy říci: nestavte se na odiv. Nepoutejte na sebe pozornost. Lidé nemají vidět vás, ale vaše dobré skutky.

Jinými slovy: čím víc budete pečovat o svou značku, o své dobré jméno, tím víc se budete vzdalovat od podstatného.

Ježíš nás povzbuzuje, když říká, že i my jsme se stali solí a světlem. Zahrnuje nás do své záchrany, sůl i světlo symbolicky dosvědčuje smysl naší cesty za Kristem.

Vždyť solí a světlem jsou ti, kteří přijali blahoslavenství. Jsou to ti, kteří prosolují a prosvěcují zemi svou chudobou, tichostí, pohotovostí k pokoji. Jsou to také ti, kteří jsou v tomto světě pronásledovaní a zavržení. Jsou to také ti, kteří jsou v tomto světě cizinci. Sám Ježíš neměl, kde by hlavu složil.

Když to shrneme:

Ne každý může vyhlásit, že někdo druhý se stal solí a světlem.

Ježíš sám byl solí a světlem – totiž svým věrným životem ve smlouvě s Hospodinem.

JK tuto Boží věrnost dosvědčil svou smrtí a Otec v nebesích svou věrnost dosvědčil tak, že dal Ježíši povstat z mrtvých.

Tak je Kristův kříž a jeho vzkříšení solí a světlem tomuto světu. Takto Bůh svět zachraňuje před zkázou a tak i z nás činí sůl a světlo.

Modlitba

Děkujeme Pane za tvou věrnost, za to, že smíme tvou věrnost oplácet dobrými skutky v tomto světě. Dej, abychom se nechtěli svými skutky chlubit před lidmi.