Starý a Nový ?

První čtení

ž 19

8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.

9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

Druhé čtení

Mt 5, 17

Kázání

Ježíšova řeč působí zvláštně. Nejprve vyslovil hymnus o Božím království, potom připomenul, že jeho následovníci jsou sůl a světlo tohoto světa a – teď jakoby posadil své učedníky zpět na zem.

Mohlo by se zdát, že J je revolucionář, který přišel, aby bořil.

A je to skutečně pravda. Jeho myšlenky a činy byly tak šokující, řada lidí pochopila Ježíše jako proroka, který cíleně zbořil staré náboženství a vybudoval církev novou, svatou.

Jenže to není úplně pravda.

Ježíš nevybudoval novou církev proto, aby popřel vše, co bylo před ním.

Sice by se nám to líbilo, měli bychom pocit, že jsme lepší, než Izraelci. I tak si to křesťané celá staletí mysleli. Ježíše ukřižovali Židé, to je důkaz jejich chybného pojetí náboženství. To je důkaz pro mnoho lidí vadnosti a zbytečnosti SZ. Mnoha křesťanům ta představa lahodila, stejně jako představa, že jsme lepší než jiná náboženství.

Křesťané zapomněli nebo nepochopili nebo záměrně nepochopili, že Ježíš nekritizoval SZ, ale své vlastní pokrytecké současníky. Ježíš nekritizoval Písmo, ale lidi – jejich interpretaci SZ. Svými podobenstvími a činy mířil proti zneužívání Tóry.

Proto se mnoha lidem po něm zdálo, že je dobré nenávidět Židy nebo SZ.

Ježíš ale rozhodně nechtěl, abychom – jeho následovníci – ulpěli na samospravedlivé myšlence, že jsme ti lepší. Vždyť - kdo na takové myšlence ulpí, má obhajobu pro vlastní kruté nakládání s těmi druhými.

Ježíš své učedníky nevedl do svaté války proti jinověrcům nebo starověrcům.

Místo toho říká: nepřišel jsem zrušit zákon a proroky, ale naplnit.

My jsme na tom ještě hůř, než první křesťané. Jsme zvyklí na rozdělení SZ a NZ. Pod názvem starý zákon si představíme něco starého, zvetšelého, zbytečného, nebo možná při nejlepším důstojného, ale neplatného – překonaného – tudíž  zase - zbytečného.

Nic takového Ježíš ale neříká. Nemluví o SZ, ale mluví o Zákonu a prorocích. J doslova mluví o Tóře – tedy – dosl. učení nebo vyučování. Mezi Izraelci byl zákon chápán jako učení, které ukazuje cestu.

Tak jak o tom zpíváme např. v písni: k svobodě je dlouhé putování.

Nebo: “Kudy kam a kudy dál

Srdcem Tóry je vyprávění o cestě z otroctví Egypta do svobody v Zaslíbené zemi. V Tóře poznáváme kdo je Hospodin a co od něj můžeme čekat a co od něj nemůžeme čekat. V Tóře se dozvídáme, že součástí Hospodinova jména je vysvobozování.

Ježíšovi je právě toto vyprávění velikou autoritou. Proto nemůže nikdo z následovníků Krista říci, že Tóra a proroci je nějaké staré učení, které nemusíme ani znát.

V evangeliích i listech celého NZ se často objevuje myšlenka, že bez Tóry a proroků nemůže následovník Ježíše pochopit či dokonce poznat.

Jinými slovy: Ježíš nepřišel, aby Tóru vyřadil z našeho poznávání Hospodina, nepřišel, aby Tóru vyřadil z našich bohoslužeb – naopak – on přišel, aby toto vyučování naplnil.

Nakonec – kdybychom neznali SZ, nedokázali bychom pochopit, co vlastně Ježíš přišel udělat, když vyhlásil blízkost Božího království.

Představa, že vím kdo je Ježíš – aniž bych znal cokoli ze SZ je falešná.

Ježíš vyhlásil vládu Božího království, ale také obrací pozornost svých následovníků právě k Tóře. Aby pochopili, co vlastně svými slovy o Boží blízkosti míní.

Matouš 5:18  Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Jinými slovy: příběhy Izraele jsou inspirací, která má učedníkům Ježíše Krista pomáhat na jejich cestě dál.

Ježíš tato slova vynáší v zjitřelé atmosféře. První křesťané – včetně apoštola Pavla byli přesvědčeni, že se dočkají konce světa. Jenže konec stále nepřicházel. A tak byli zmatení a nevěděli co dál. Do tohoto zmatení přichází Ježíšova slova: vemte si na cestu Tóru. Možná ta cesta bude delší, než se na začátku zdálo.

Tóra se na rozdíl od NZ rozprostírá nad mnoha generacemi. Zachycuje např. pochod pouští, který jen sám o sobě trval déle, než je časové rozpětí příběhů zachycených v NZ.

Tóra a proroci vám budou ukazovat cestu, protože ta cesta může být mnohem delší, než se vám zdá. I v dobách, kdy začnou někteří říkat, že se svět hroutí a že svět ovládlo jen zlo a války – stále tu bude Tóra, která má stále platnost.

Právě v době, kdy řadu lidí ovládne strach a úzkost a kdy mnozí budou následovat falešné proroky – tedy ty, kteří rozdmýchávají nenávist – právě v takové době je zapotřebí nechat se vést Tórou.

Viděli jsme, jak Tóra pomohla Ježíšovi na poušti v rozhodování, koho následovat a koho odmítnout. Zdálo se, že Bůh není, vzpomeňme si, že nakonec po Ježíšově vyhladovění se mu nezjevil anděl nebo Bůh, ale oslovil ho pokušitel.

To je typická lidská situace nouze, kdy si člověk říká: kdyby byl Bůh, tak by mne pomohl. Místo toho přichází další a další pokušení.

Ježíš sám tedy prožil častou lidskou situaci – kdy se zdá, že Bůh nás opustil a tak se musíme zařídit sami. V takových chvílích se necháváme přesvědčit k následování zla – jinými slovy – k následování ducha doby nebo falešných vůdců.

Ježíš čerpal svou sílu z Tóry, a tak obstál, neodchýlil se od Hospodina.

Např. nepodlehl přesvědčení, že nic nemá smysl, protože zlo triumfuje.

Nepodlehl přesvědčení, že pravdu má většina.

Ježíš naléhavě říká, abychom nic z Tóry nevystřihovali ani necenzurovali nebo neříkali, že je to zbytečné. I když se nám možná řada věcí nebude líbit.

To, že s něčím nesouhlasíme, nebo se nám to nelíbí – není důvod vytržení a zahození. Ježíš věří, že všechno to, co je v Tóře nám může pomoci. Může to pomoci nám, našim dětem, našim vnukům.

Matouš 5:19  Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.

J nás svým slovem chrání. Pro Boží království je nejzbytečnější ten, kdo něco z Tóry vyhlašuje za zbytečné.

Je skoro typické, že stejně jako v jiných případech – i tady církev opakovaně selhávala. Řada křesťanů opakovaně vyhlašovala za Bibli jen NZ a dodnes je mezi mnoha lidmi rozšířen názor, že SZ je něco podřadného.

Osobně jsem rád, že se lidi, kteří připravují letní tábor pro děti – nebojí ze SZ čerpat, i letos jsme hloubku Tóry znovu objevovali a nechali se jí inspirovat a znovu jsme prožili, že Ježíšovo evangelium celé pramení a vyvěrá z Tóry.

Pokusil jsem se tuto zkušenost shrnout minulou neděli.

Pokud se člověk vyhne SZ – stane se mu asi to nejhorší co se může stát – a bohužel je to vlastně nejrozšířenější chyba – že máme předem danou nějakou představu o Ježíšovi. O jeho činech o jeho motivech – o jeho mesiášství.

Tuto představu potom roubujeme do NZ příběhů. K této představě patří např. zmíněný předsudek, že SZ je něco zbytečného nebo překonaného.

Je to podobné, jako bychom sledovali třeba stolní tenis, ale nevěděli bychom nic o jeho pravidlech. Mohli bychom hru hodnotit podle pohybu hráčů a zdálo by se, že se jedná o zvláštní tanec. Nebo bychom se dívali na fotbal a hodnotili bychom nejlepší hráče podle toho, že mají nejméně umazaný dres.

Abychom porozuměli NZ, musíme znát pravidla a ta pravidla byla nastavena v Tóře, Ježíš z Tóry nevystupuje, neruší ji, neškrtá ji. Když nebudeme znát SZ – nebudeme např. vědět, proč J sám v určitou chvíli o svůj oděv přišel.

V příběhu Tóry jsou svědkové Boží jako Ježíš a my jsme povinni jejich životy studovat, abychom pochopili, proč J jedná tak jak jedná. Proč ho bratři ve víře zrazovali zjistíme, když budeme znát život Mojžíše a selhávání lidí na poušti. Když se seznámíme s cestou těch, kteří na sobě nesli tíhu nepochopení, tíhu zbožných pokrytců, odpor většinové společnosti atd.

Ježíš neříká své kázání na hoře jen tak. Navazuje na tyto předchůdce, když vystupuje nahlas proti nespravedlnosti a když na této své cestě vytrvá až do konce. I když mu lidé nedají za jeho života za pravdu.

Tento Ježíš – nesený Tórou – uprostřed nepochopení (které trvá na mnoha místech díky zbožné aroganci dodnes) – otevírá cestu Božího království, Boží blízkosti. Tento Ježíš zve k následování a toto následování může dát člověku pevnou půdu pod nohama jako pevná skála.

Ježíš naplnil Tóru i proroky a otevřel ji i pro nás.

Modlitba

Náš Pane, děkujeme ti za dar Tóry, děkujeme ti, že jsi ji otevřel i nám. Prosíme, abychom se nechovali vůči SZ povýšeně a arogantně, vždyť to bychom byli přímo proti Tvému slovu.