První čtení
Žalmy
51:3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké
slitování zahlaď moje nevěrnosti,
4
moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!
5
Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
6
Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A
tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
7
Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.
8
Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
9
Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad
sníh.
10
Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
11
Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.
12
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Druhé čtení
Matouš
9:1 Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do
svého města.
2
A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl
jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti
hříchy."
3
Ale někteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!"
4
Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak
zle?
5
Je snadnější říci `odpouštějí se ti hříchy´, nebo říci `vstaň a choď´?
6
Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy"
- tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
7
On vstal a odešel domů.
8
Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal
takovou moc lidem.
Kázání
Minule jsme četli o tom, jak
Ježíše vyhnali lidi z města, protože si dovolil uzdravit nepřizpůsobivé
existence. Lidé ve městě se báli, že přijdou o své jistoty.
Ježíš se přeplavil zpět do
blízkosti Kafarnaum.
Ani tam ovšem nevzbudí vlny
nadšení a bouřlivý potlesk.
Ježíš se pohybuje uprostřed světa
plného různých neštěstí a bouří. A i přesto, že je jedněmi nenáviděn, druhými
odmítán, tak z jeho působení na nás prozařuje radostná zvěst jeho
blízkosti s trpícími. Vždyť Ježíš má moc nad odpuštěním hříchů, to je
svědectví dnešního příběhu.
Příběhu, který je plný lidské
solidarity, ale i lidského utrpení i lidské zloby. Takový je přece náš svět.
Moc odpuštění smíme nacházet i uprostřed všelijaké nenávisti. Lidská zloba
nemůže moc odpuštění a milosti umlčet.
Ježíš přišel mezi své, do
bezpečí. I tam však k němu donesou člověka v nouzi, který byl uvržen
na nosítka. Neštěstí nebo prosba o pomoc přichází často právě takto. Nečekaně.
Nemocný, paralyzovaný člověk byl
přinesen k Ježíšovi. Když vám do života vstoupí neštěstí a jste ochromeni.
Když jste ochromeni strachem nebo zoufalstvím – smíte jít s tímto
zoufalstvím k Ježíšovi.
To je dobrá zpráva.
Taková cesta za Ježíšem není ani
únik z tohoto světa, ani nějaká zbabělost nebo berlička. Je to spíš projev
odvahy a víry. Když nevíme, kudy dál, u Ježíše nalezneme řešení. Tak to zakusil
evangelista a tak o tom podává svědectví.
Ježíš tuto důvěru a víru přijímá
a neodmítá ty, kteří mu přinesli chromého. Mohl by říci: vyhnali mě teď
z Gerasy, málem jsme nepřežili bouři na moři, tak mi dejte pokoj.
Když viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu,
odpouštějí se ti hříchy."
Podle reakce zákoníků víme, že
tímto výrokem Ježíš pobouřil. A pobuřuje také nás. Kdybychom ten příběh četli
poprvé, také první věc, která nás napadne – je: proč ho Ježíš rovnou
neuzdravil?
Od toho přece Ježíš je – aby
uzdravoval?
Nebo není?
(…)
??
Potřeboval to ten ochromený
slyšet?
Nepotřeboval spíš být nejdřív
uzdraven?
Evangelista Mt zaznamenal, že
nepotřeboval. Uzdravení není na prvním místě, není tak podstatné, jako nemoc
vin.
Jsou to tvrdá slova. A nedotýkají
se jenom jednoho postiženého, ale spíše směřují na celou společnost.
Společnost, která nakonec dopustí, že Ježíše ukřižují.
Společnost, která dopustí, války.
Společnost, která se podílí na válkách třeba tím, že vyrábí zbraně a prodává je
do míst konfliktů. Společnost, která vyhání slabé nebo nemocné do různých
ghett. Společnost, která dává prostor nespravedlnosti. Společnost, která
podporuje strach a paniku, která pak vede k projevům nenávisti vůči nějaké
skupině lidí. Společnost, která si nalhává, že je spravedlivá a dobrá.
Fyzické uzdravení není na prvním
místě, není tak podstatné, jako nemoc vin.
V naprostém rozporu
s tím, co bychom chtěli a po čem bychom toužili. Vždyť si lidé často
přejí: hodně zdraví. Zdraví na prvním místě. Evangelista nám podává svědectví,
že Ježíš nepovažuje zdraví za to nejdůležitější.
Co může spadat pod pojem hřích?
Původně v hebrejštině to slovo znamenalo: minutí cílem. Tedy chyba. Špatné
nasměrování života. Zapomenutí na to, že je jeden dobrý stvořitel a my jsme
jeho děti.
Sobectví. Díky sobectví nevidíme
v druhém člověku svého bratra či sestru, ale jen konkurenta nebo někoho,
kdo nás obtěžuje nebo v nejlepším případě nezajímá. Ovšem i nezájem vede
někdy k vraždě. To když někomu nepomůžeme, protože nás právě jeho problémy
nezajímají. Jako třeba ty lidi v Gerase nezajímalo utrpení těch dvou, tak
je vyhnali do míst smrti.
Hřích je strach. Strach učedníků
z bouří tohoto světa, který učedníky – tedy církev – donutí jednat
z diktátu strachu a ne z víry. Strach je také pocit, že druzí lidé mě
o něco obírají, o mé pohodlí. Ze strachu se člověk chová nepřátelsky a
agresivně. Ze strachu vedeme války a zabíjíme.
Hříchem je také nespravedlnost.
Tedy opak toho, co nám doporučuje Ježíš: hledejte
BK a jeho spravedlnost. Tichý souhlas s křivdami, které se kolem dějí,
nebo přímé podílení se na nich. Jinými slovy: tolerance k agresivnímu
jednání většiny.
Hřích je nutkání neustále
vymýšlet výmluvy, proč jsem udělal to a ono. Jedna z výmluv je
přesvědčení, že druzí jsou víc zlí než já. A tak se nakonec snažím před sebou,
před svým svědomím udělat ze sebe bezmála světce.
Hřích vede k tomu, že Bůh se
postupně jeví jako vzdálený, lhostejný.
Je to ale lidská lhostejnost. Je
to vzdálenost lidí od sebe navzájem, od druhých a necitelnost. Je to neochota
usilovat o spravedlnost; brát na sebe břemena druhých.
Tyto lidské viny způsobují, že lidé
žijí postupně jako jednotlivci i jako společnost v naprostém rozporu
s řádem stvoření, tak jak ho Bůh pro člověka připravil.
Nakonec se tedy hřích stává
totálním zoufalstvím. Bezmocí. Paralýzou. Neschopností pohybovat se. Člověk (či
celá společnost) stižený zoufalstvím se velmi podobá tomu, kdo je schopen již
jen ležet.
Ten ochrnutý je znamením tohoto
zoufalství. Ze zoufalství mu naštěstí pomáhají přátelé, kterým není lhostejný
jeho osud. Protože se naštěstí i v nemocné společnosti najdou lidé, kteří
vlastní obětí pomáhají.
Do zoufalství lidských vin
přichází Ježíšovo odpuštění stvrzené jeho seberozdáním.
Přichází jako ujištění, že Bůh je
člověku na blízku. Že má starost, aby se člověk stal opět jeho dítětem - šťastným,
plným milosrdenství, plným solidarity i soucitu. A tohle odpuštění - přichází s
Ježíšem.
Evangelista říká, že právě
v tomto se projevuje Ježíšova moc. Není to moc na prvním místě uzdravit,
ale moc nejprve odpustit. Moc vysvobodit srdce člověka z tísně viny,
strachu, sobectví, nespravedlnosti, necitelnosti, touhy po samospravedlnosti.
Ježíš přinese tomu paralyzovanému
člověku Boha jako milosrdného otce – nikoli jako tvrdého soudce, před kterým
bychom se museli plazit po zemi a ukazovat se před ním lepšími.
Zvláštní je, že evangelista o
moci Ježíšově dosud nemluvil. Ani při uzdravení malomocného, ani při utišení
bouře, ani při uzdravení těch dvou posedlých. Evangelista se nesoustředí na
zázrak.
Až zde, při odpuštění.
Nic není tak důležité jako
Ježíšovo odpuštění.
Stejně jako Ježíše nevítaly davy
v Gerase za to, že je zbavil viny, ale naopak ho lidi prosili, aby vypadl
z jejich kraje, stejně tak zde Ježíšův čin milosrdenství některé lidi pobouří.
A tak začnou šířit podezření, že
se Ježíš rouhá.
I tak se lidi někdy chovají.
Komentují cizí neštěstí a chovají se jako poučení odborníci, kritizují,
odsuzují.
Místo, aby měli radost
z dobré věci, tak se ji snaží zpochybnit. Smutné je, že to tady činí
někteří ze zákoníků, tedy lidi silně věřící.
Ježíš nakonec postaví toho
člověka na nohy i fyzicky.
Svým kritikům vzkázal: vy
s tím svým pomlouváním nic nenaděláte.
MODLITBA
Děkujeme Pane, že nám přinášíš
odpuštění. Děkujeme, že díky tobě smíme znovu prožít radost z blízkosti
našeho Otce v nebesích.
Prosíme, abychom byli solidární
s těmi, kteří trpí, tak jak nás Ty vyučuješ.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat