Vysvětlení, proč Ježíše vyhánějí slušní lidé a proč volají po duchovních populistech

První čtení

Izajáš 65:1  

Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: "Hle, tady jsem, jsem tady" pronárodu, který nevzýval mé jméno.

Druhé čtení

Matouš 8:28  Když přijel na druhý břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.

29  A dali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?"

30  Opodál se páslo veliké stádo vepřů.

31  A zlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!"

32  On jim řekl: "Jděte!" Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.

33  Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých.

34  A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Kázání

Minule jsme vyslechli příběh o následování Ježíše a o strachu učedníků na rozbouřeném moři. Učedníci měli pocit, že se na ně valí nezměrné množství vln a že je zahltí.

Nebezpečí dovedeme občas vylíčit jako nezměrné vlny, které se na nás valí. Učedníci se zcela oddali strachu z vln, Ježíšova církev se nechala přesvědčit, že ji ty vlny přemohou.

Ježíš se jich ptá, proč mají malou víru? Ježíšovo slovo přinese utišení, hladina paniky a strachu klesne.

Malá víra se dokáže spolehnout na to, že s Ježíšem se nedá ztroskotat, velká víra se nebojí ztroskotat.

I my potřebujeme slyšet Ježíšovo pevné slovo –proto chodíme do kostela – abychom nepodléhali panice, kterou vyvolávají falešní proroci dneška.

Učedníci a lidé se nakonec v úžasu ptají: Kdo to je ten Ježíš?

Kdo je ten, který nás právě při ztrátě běžných jistot vede jistě k Bohu?

Je to ten, který nás přišel trápit? Dávat nám nepříjemné otázky tváří v tvář tomu, co dělal?

Je to ten, který se neuzavírá před zoufalstvím a beznadějí a jde do míst, kam slušný člověk nechodí.

Ježíš jde mezi lidi, kteří třeba nepoznali dobré rodinné zázemí a tak se sami chovají vůči druhým zle. Tam, kam by běžný člověk nešel.

Ježíš přesně mezi takové lidi vcházel.

Vždyť jsme zváni k víře, že sestoupil také do pekel.

Sestoupil tam ne proto, abychom si oddechli, že nás se to netýká. Ale aby nám dal příklad, co máme dělat, když se setkáme s otevřeným nepřátelstvím.

Ježíš i do těchto míst vnáší evangelium, svědectví o tom, že i lidé v takové situaci mají před Bohem své místo a naději.

Ježíš přeplul se svými učedníky na druhý břeh. Na druhém břehu nečekaly Ježíše rozjásané nadšené davy, které by mu poděkovaly, jak dokázal utišit bouři a bezpečně převést své učedníky na druhý břeh.

Místo toho se Ježíš setkává s podivnou lúzou. S otroctvím, trýzní, smrtí.

Ti dva, kteří se s Ježíšem setkávají, jsou natolik nasáklí beznadějí, že přestávají být lidmi.

Každopádně tzv. zdraví lidé je za lidi nepovažují. Slušní lidé by se k nim ani nepřiblížili. Někteří je dokonce považují za démony. Proto je vyhnali do tohoto místa zmaru. Kde jinde vytvořit toto ghetto, než na rumištích, na skládkách, v místech hrobů a smrti.

Tak to děláme jako společnost často – nepohodlné lidi dáváme pryč z očí. Je to rychlejší řešení, než jít k nim a pokusit se o uzdravení.

Mt se ptá:

Má se Ježíš bavit s malomocným? Má se bavit s desátníkem okupační armády? Má se bavit s dávno lidmi odepsaným agresivním člověkem, který se už prý víc podobá démonu, než člověku?

Má Ježíšova uzdravující zvěst naděje svou působnost i zde v těchto odporných místech?

Jinak řečeno: v lágrech smrti, v utečeneckých táborech, které plní lidi s pochybnou minulostí, lidí zvyklých na válku a tedy morálně nejistých/poznamenaných?

Tzv. normální lidé mají svou pravdu. Toto místo je nebezpečné a proto je třeba ochránit sebe a své rodiny. Hlavně se tam nepřibližovat a nebavit se ani s těmi, kteří tam chodí.

Ježíš se nás svými činy táže: když se vůči těmto lidem všichni otočí zády, tak jakou pak mají naději (chcete-li: na nápravu)?

Evangelium podává svědectví, že Ježíš se těmto místům a těmto lidem nevyhýbá. Dá se nalézt i těm, kteří ho nehledali. Dokonce to nevzdá ani po tom hrozném „uvítání“.

Matouš 8:29  A dali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?"

Bůh je nablízku ve svém Synu i tomuto místu. Těmto lidem. To je evangelium, dobrá zpráva.

Proto křesťané navštěvují lidi závislé na drogách, lidi ve vězeních, v detenčních zařízeních, proto se podílejí na pomoci ve válkou zasažených oblastech, proto naše diakonie pomáhá lidem v utečeneckých táborech.

Často jsou to místa nehostinná, lidi tam propadají depresím a chovají se k sobě špatně. Slavným českým příkladem byl Přemysl Pitter, který pomáhal v utečeneckých táborech v Bavorsku po válce (tábor Valka u Norimberku (1949-1954), Pitter tam postavil jednoduchý kostel a mezi lidmi pracoval jako kazatel i sociální pracovník), kdy utíkali lidé na západ z komunistického Československa.

Pitter zakoušel, jak v těchto táborech postupně upadala morálka, stejně jako se to děje dnes na mnoha místech v utečeneckých táborech na světě. Není podstatné, jakého vyznání ti lidé v táborech jsou. Postupně se z těchto míst stávají ghetta, od kud se může šířit všelijaké neštěstí od nemocí fyzických počínaje až po nemoci duševní v podobě líhně všelijaké agrese, apod.

Lidé bez budoucnosti propadají démonskému chování.

Křesťané vstupují po vzoru Ježíše do těchto míst a pomáhají přinášet těmto lidem naději. A bývají za to kritizováni.

Ti lidé se Ježíše nejprve vyhnat. Nedá se. Nevzdá to.

Samozřejmě Ježíš mohl říci: vidíte – já jsem to říkal, ta místa jsou démonská, podívejte, jak mě přijali. Sem už nikdy nevkročím.

Takhle reagujeme my. Proč bychom těm lidem pomáhali, podívejte, ani se neumí odvděčit. Často se setkávám s tímto argumentem mezi běžnými lidmi.

Tímto argumentem většinová společnost ospravedlňuje vlastní zlé chování vůči lidem v nouzi.

Jenže my přece nepomáháme proto, aby se nám ti lidé odvděčili.

Nebo ano?

Lidem, kteří pomáhají se říká, že jsou naivní. Proč? Možná, aby klesl pocit vlastní viny těch, kteří se takto ptají, kteří s tím nechtějí mít nic společného.

Ten příběh je drsný a syrový, nakonec právě tzv. normální zdraví běžní lidé, lidé z města – Ježíše vyženou – to bude jeho odměna za to, že pomohl těm nepřizpůsobivým.

Ježíš svou pomocí nastavil zrcadlo. Ukázal zdravým, že sami rezignovali na základní poslání člověka, tak jak ho popisuje Bible.

Člověk má být přece obrazem Božím a být druhému člověku na blízku.

Nemá vyhánět svého bratra či sestru do míst smrti.

Evangelium nám předává tuto zprávu: Ježíš přináší naději a uzdravení i do těchto míst. Nejsou na světě místa, kam bychom jako křesťané – následovníci Ježíše – nemohli.

Tam, kde o Ježíše nikdo nestál, nikdo ho nevyhlížel, ani nečekal, tam kde lidé zůstali – vydáni na pospas ničivým silám – právě tam se projevila s Ježíšem moc BK.

Ježíš ty lidi uzdravil.

30  Opodál se páslo veliké stádo vepřů.

31  A zlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!"

32  On jim řekl: "Jděte!" Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.

A tu přišel za Ježíšem další uvítací výbor, opět s prosbou. Tentokrát to nejsou démoni, ale spořádané obyvatelstvo, slušní lidé, kteří se zasloužili o vyhnání těch nešťastníků.

33  Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých.

34  A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Ukazuje se, že právě ti, kteří druhé odsuzují a zavírají dál od svých bran, tito tzv. normální, či slušní lidé Ježíše nepotřebují a nechtějí. Civilizované občany ani nenapadlo radovat se nad uzdravením. Neradují se z blízkosti svobody, pravdy, záchrany, milosrdenství. Všechny tyto věci jsou totiž běžnému člověku na obtíž. Dovedou totiž zamíchat se zaběhanými zvyky či tradicemi.

A tak ti slušní občané, prosí Ježíše, aby zmizel. Prosíme tě Ježíši, jdi pryč!

Tvoje blízkost je nebezpečná, mohla by ohrozit naše rodiny. Díky tobě se tady budou potloukat různí lidé. Díky tobě jsme přišli o zisk ze stáda. Díky tobě jsme znejistěli v našich soudech. Díky tobě je teď všechno jinak.

My chceme duchovní vůdce, kteří volají po uzavření hranic před těmi živly.

My chceme duchovní autority, kteří zdůrazní naši výjimečnost.

My toužíme po duchovním slovu, které zdůrazní pevnost národa a slušné rodiny.

Ježíši, jdi pryč od slušných lidí. Patříš spíš mezi ty utečence a vyděděnce.

V bibli kralické se dočteme: Takť bezbožný svět více sviní než svého spasení sobě váží.

Na nás míří otázka, nakolik jsme my jako církev součástí tohoto tzv. bezbožného světa a komu z toho dnešního příběhu se podobáme.

A tak se můžeme radovat.

Vždyť na celém světě není místo, které by pro Ježíše bylo příliš beznadějné nebo příliš odepsané.

Jsme zváni, abychom tato místa, či tyto lidi viděli jako své bratry a sestry, které máme obejmout a ne odmítnout.

Modlitba

Prosíme Pane, abychom tě následovali i do míst nehostinných a byli ochotni pomáhat tam, kde běžní lidé smysl pomoci nevidí. Prosíme, abychom se nepodobali občanům toho gadarenského města, kteří Ježíše vyhnali pro jeho nepřizpůsobivost.

Amen