Dobré a zlé zprávy

První čtení
Exodus 5:1  Mojžíš s Áronem pak předstoupili před faraóna a řekli: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v poušti slaví slavnost."
2  Farao však odpověděl: "Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!"

15  Dozorci z řad Izraelců tedy přišli a úpěli před faraónem: "Proč se svými otroky takhle jednáš?
16  Tvým otrokům se nedodává sláma, ale pokud jde o cihly, poroučejí nám: »Dělejte!« Hle, tvoji otroci jsou biti a tvůj lid bude pykat za hřích".
17  Farao odpověděl: "Jste lenoši líní, proto říkáte: »Pojďme obětovat Hospodinu.«
18  Hned jděte dělat! Sláma vám dodávána nebude, ale dodávku cihel odvedete."
19  Dozorci z řad Izraelců viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: "Nesmíte snížit svůj denní úkol výroby cihel."
20  Když vycházeli od faraóna, narazili na Mojžíše a Árona, kteří se s nimi chtěli setkat.
21  Vyčítali jim: "Ať se nad vámi ukáže Hospodin a rozsoudí. Vy jste pokáleli naši pověst u faraóna a jeho služebníků. Dali jste jim do ruky meč, aby nás povraždili."
22  Mojžíš se obrátil k Hospodinu a řekl: "Panovníku, proč jsi dopustil na tento lid zlo? Proč jsi mě vlastně poslal?



Druhé čtení
Lk 2, 8-16

Lukáš 2:8  A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
9  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
10  Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
14  "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
15  Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."



Kázání
Narození spasitele se odehrává ve světě plném problémů a násilí. Ve světě, kde silnější požírá slabšího, ve světě, kde lidé staví armády a ploty a zdi a míří na sebe zbraněmi. Jedni útočí na druhé, lidstvo setrvává  jakési  permanentní válce.
Na začátku adventu jsme si připomněli, že do tohoto světa zní prorocký sen o příchodu spravedlivého krále, který nebude soudit podle toho co je na povrchu, ale podle toho, co je uvnitř. A že se ujme spravedlivě sirotka a vdovy, ubožáku zajistí spravedlnost.
Ježíš se v podobenství o posledním soudu stává jedním z hladových, vězněných, týraných, jedním z těch, kdo jsou na útěku – dnes například na řeckém ostrově Lesbu, kde panují otřesné podmínky.
Ježíš vyhlašuje, že kdo pomůže těmto lidem, pomáhá jemu samotnému a takový člověk obstojí na posledním soudu.

Čím jsme starší, tím častěji se nám stává, že nové zprávy nejsou dobré. Podporují nás v tom všudypřítomná média.
Máme strach, jestli nová zpráva nebude zase zpráva o další válce, o další tragédii. Stojíme vůbec o nové zprávy?
Není nám vlastně nejlíp, když nechodí žádné zprávy?
Tak jako to bylo např. v říši Faraonově, kdy páni i otroci si každý den dělali svou práci. Do tohoto zaběhaného řádu světa jim najednou přišla zpráva z úst Mojžíše. Pozor, svět, jak ho znáte končí. Otroci přestanou být otroky a páni přestanou být pány.
Je to krásná, nadějná zpráva – ale...
Bible dosvědčuje, že to bylo kupodivu nepříjemná zpráva i pro otroky. Nechtěli pryč za svobodou, nechtěli poslouchat Mojžíše, dokonce Mojžíše chtěli zabít.
Cesta ke svobodě je bohužel téměř vždycky zároveň cestou oběti. A zkušenost generací spíše člověku radí: do ničeho se nemíchej, bůhví jak to skončí. Žij si svou víru hlavně tak, abys nikoho neprovokoval, ještě bys mohl naštvat ty nahoře.
Zalez někam do rohu a drž ústa a krok.
Když Mojžíš naštval faraona, stěžovali si soukmenovci, že pokálel jejich pověst u panovníka. Označili ho za buřiče a požadovali pro něj trest za vlastizradu.

Z tohoto úhlu pohledu můžeme sledovat i ten dnešní příběh.
Pastýři si takhle v klidu pasou v krajině pod širým nebem a možná se v duchu modlí, aby se nic zvláštního nepřihodilo. Přejí si vánoční pohodu a pokoj.
Hlavně, aby měli klid a pohodu. Hlavně, aby nepřišel někdo s nějakou novou zprávou. Hlavně to zdravíčko a klid.

A bác a je to tady.
A už tam kdosi stojí a už je narušena ta (vánoční) pohoda.

Pastýři jsou najednou ve stresu, protože čekají, že bude zpráva. Nepříjemná, tragická, protože optimismus je nedostatek informací.

Sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se.
Anděl řekl – nebojte se.
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Ta zpráva vytrhne pastýře ze stereotypu, nechají klid klidem, nechají svou práci a utíkají do Betléma přesvědčit se, jestli to co jim zvěstoval posel – je pravda.

Jak se to vlastně mohlo stát? Proč jsou tak překvapení? Co nám ten příběh chce pod pokličkou sdělit? Jakou otázku si máme klást dnes a tady – čeho je to podobenství?

Možná se máme ptát, jestli chceme nechat promluvit Evangelium do našeho života?

Nejsme náhodou ti, kteří se děsí každé změny, tedy i té, která přichází od Hospodina?

Bible opakovaně dokládá, že Bůh se neprojevuje přírodními katastrofami nebo nevysvětlitelnými výjevy mezi nebem a zemí. Neprojevuje se jako šílený osud nebo kolo štěstěny, ale projevuje se zvláštně a jedinečně – totiž právě tou událostí, kterou zvěstuje posel z nebe:
Narodil se vám spasitel.

Jinými slovy: Bůh podle evangelia není Bohem zásvětných tajemných událostí, není to Bůh zemětřesení, není to Bůh blesku, není to Bůh posmrtného života nebo převtělování nebo stěhování duší.

Narodil se vám spasitel.

Není to Bůh ukrytý kdesi ve zlatém věku v minulosti, v dodržování neměnné tradice.
Bůh jedná, děje se, potěšuje, vysvobozuje. Teď.

Je nám ta evangelijní vánoční zvěst vůbec příjemná?
Proč by nám byla nepříjemná?
Jednou bude mnoha lidem nepříjemný Ježíš, když právě tuto aktuální moc Boží začne připomínat v Jeruzalémě a bude za to odsouzen.

Evangelium – dobrá zpráva - zní: Bůh není nečinný, neukryl se, ale TEĎ jedná. Jeho jednání je šokující – projevuje se totiž např. po způsobu narozeného dítěte. Má rozměr Ježíšova narození.

Je to málo efektní.
Zpráva o narození je stejně divná jako zpráva o ukřižování. Vždyť kdo by věřil v toho, kdo se narodil do konkrétních nuzných podmínek, prožil zkušenost uprchlíka, štvance, vězně a nechal se nakonec ukřižovat a nesestoupil z kříže? – jak mu někteří věřící radili...
Jednou tento právě narozený Ježíš bude odpouštět poníženým, bude lámat pouta beznaděje, nemoci, zotročení. Bude nabízet novou šanci – dokonce i těm, kteří se sami uvrhli do neštěstí – třeba proto, že fatálně selhali.

Kdo by věřil v toho, kdo se takhle narodil a takhle skončil?
Co je to vlastně za zprávu?
Je vůbec smysluplné z takové zprávy mít radost?

Kdo by uvěřil takové naději?

Evangelium zvěstuje oproti běžné lidské zkušenosti, že Bůh touží po záchraně tohoto světa. Tato záchrana se řekne JeHošua a od tohoto slova má ten nově narozený své jméno. Záchrana. Spása. Uzdravení. Toto uzdravení dnes přišlo do světa.

Evangelium tuto záchranu (příchod Mesiáše) vypráví jako tu nejdůležitější zprávu lidského života. Pro jakýkoli věk a pro jakoukoli situaci. Potvrzení tohoto díla záchrany dodá vzkříšení o velikonocích.

Pastýři byli zaražení, nebyli schopni přijmout, že je to dobrá novina, a že změní i jejich životy.
Pak následuje podivná informace:
13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
14  "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Opravdu, Bůh myslí na člověka - má dokonce v člověku zalíbení. Je to zvláštní chválení.
Člověk si možná řekne: proč nechválili Boha za tento čin právě pastýři – zástupci lidí? Proč se nebesa chválí sama?
Je nám to nepříjemné, řekneme si: zvláštní typ panovnického egoismu.

Možná nám ten příběh chce říci, že s lidskou chválou Boha to bývá všelijaké. Mnohokrát se přece stalo, že mocní chválili Boha za vyhrané války za štěstí ve válce.

Lidi slyšeli už tolikrát zkomolit pravdu a spravedlnost v ústech různých náboženských vůdců, že se evangelista rozhodl – ve chvíli tak závažné – vymanit Boží Jméno z pout lidské manipulace a zneužívání náboženství pro špinavé účely.

Sláva na výsostech Bohu nezazní z úst člověka.

Pro člověka ale zazní přání pokoje. Nikoli pokoj na zemi jen pro lidi dobré vůle – to je špatný překlad a výklad biblického textu – ale přání ať pokoj zavládne na zemi i navzdory lidskému nepokoji a lidské špatné vůli.
Dobrá vůle pro všechny. Třeba i pro vrahy.

Tak nás sám Ježíš jednou bude učit volat k Bohu. Ať zavládne na zemi pokoj a lidem Boží zalíbení – lidem dobrá vůle – tak jak je to v nebesích. Všem lidem, bez rozdílu pohlaví, věku, rasy, náboženství.
Ať je na zemi tak jako je v nebi.

Ať je na zemi šalom.
Tento šalom, pokoj, míří na prvním místě do lidských životů rozvrácených bolestí a nenávistí. Tento šalom je určen těm, kteří touží po spravedlnosti a jsou za to nenáviděni. Tento pokoj je určen těm, kteří pláčou. Tento pokoj je určen těm, kteří zůstávají osamoceni nebo na cestách bez domova a jistot. Tento pokoj míří pro uprchlíky na ostrov Lesbos.
Tento pokoj míří na prvním místě k těm, kteří neprožívají pohodu vánoc, ale bolest, kde panuje teror i o štědrovečerní večeři. Tento pokoj je určen pro hnisající rány lidstva v zemích, kde se válčí nebo kde se lidi nenávidí.

Evangelista se soustředí na Boží Jméno, ne na jméno lidské. Protože:
Žalmy 118:8  Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.
Právě proto, že my sami od sebe tomu věřit neumíme - a pořádně to nedokážou ani tzv. lidé dobré vůle - přichází k nám ten narozený jako ztělesnění Božího zalíbení - tedy ztělesnění toho, co se líbí Bohu.
Ztělesnění slova.

Když tedy není dobré utíkat se k člověku, co je dobré? Skrýt se před Božím Jménem do ústraní a počkat, až to přejde?
Ano, můžeme nechat zprávu o Stvořiteli, který se rozhodl zachránit člověka, zavřít do prázdných tradic – a vykládat je tak, aby nás příliš nepopálily.
A mít plná ústa prázdných politických hesel o tzv. tradičních hodnotách a vlastenectví a ochraně rodiny.

Z evangelia ale zní rada. Bedlivě sledujte a naslouchejte slovům, která on, tedy dnes narozený Ježíš říká. Nikdo jiný to za vás neudělá.
Dávejte pozor na příběhy a podobenství, které zdůrazňuje, dávejte pozor na hostiny, které on pořádá a nechte se pozvat!
Od něj smíte očekávat dobrou Boží vůli, která se v něm začala dít jak v nebi tak i na zemi. Od něj smíte očekávat to dobré – i když jste sami třeba všelijak kulhaví.

Proto jsou vánoce důvodem k veliké radosti.
A tak se radujme společně, my smíme být dnes tady v tomto společenství ozvěnou k andělským sborům, které zpívají:
Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.

Tady a teď – na této zemi – smíme přijmout ujištění té opravdové dobré zprávy, která je důležitější než všechny ty špatné – kolik jich jen na světě je.

Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

MODLITBA
Děkujeme Pane, že jsi přišel právě takto v JK a ne v hromu nebo blesku. Děkujeme, že jsme si to společně smíme uvědomit.
Amen.