První čení
Lukáš 15, 11-24
Druhé čení
Gn 13, 1-18
Kázání
Víra se ukazuje teprve na čnech, teprve v akci se může víra tříbit. Teprve ve zkouškách, proto nám také Jakub ve svém listě doporučje, abychom se na různé zkoušky vyloženě těšili: Jakubův 1:2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličé zkoušky.
Člověk musí řešit zkoušky, které se před něj tak nějak samovolně kupí. Někdo říká, že je před čověka staví Bůh, já si myslím, že spíš život, ale možná je to jedno... Přicházejí a my na ně reagujeme.
Abram tu minulou zkoušku nezvládl, když přišlo soužení, nespolehl se na Hospodina, ale na sebe a tak se dopustil lží a podvodů. Hospodin ale Abrama neopustil.
Stejně jako Hospodin neopustil ani Kaina. Podivuhodná věrnost Hospodinova je pro nás nepřijatelná. I Kaina i Abrama bychom nejraději za jejich zpackané zkoušky nechali natrvalo propadnout. Stejně jako marnotratného syna bychom podle lidských soudů nechali pořádně vyškvařit ve vlastní šťávě.
Hospodin dává čověku novou šanci. Jako milující Otec.
Poučí se Abram? Obstojí Lot? Poučí se od svého zkušenějšího a staršího příbuzného?
Co se tedy vlastně stalo?
Abram je zase na začátku, vrací se tam, kde to všechno začlo, jde ke svému prvnímu oltáři.
1 I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot.
2 A Abram byl velmi obtížen dobytkem, stříbrem a zlatem.
3 Přes místa svého předchozího putování se vrátil z Negevu k Bejt El na ono místo, kde měl mezi Bejt El a mezi Aj zpočátku svůj stan.
4 K místu toho oltáře, který tam udělal zpočátku, a volal Hospodina jménem.
Abram se tedy vrátil, aby opět volal Hospodina jménem. Aby lidé viděli skrze Abrama, jaký Bůh je Hospodin. Abram se vrátil ke svému poslání: volat Hospodina jménem.
Abram se vydal zpátky na začátek. Do míst, kde poprvé vkročl do zaslíbené země.
Abram se musel vrátit k původní důvěře v Hospodina, kterou měl před svým sestupem do Egypta. Dnešní příběh nám připomíná podobenství o marnotratném synu. Abram se vrací zpět, ční pokání a je Hospodinem přijat.
Každý čověk se může vrátit zpátky k Bohu. Bůh čká na náš návrat. Když uděláme něco špatně, když sejdeme z cesty.
Na Abramovi můžeme vidět, co znamená čnit pokání. Pro někoho je pokání pokrytectvím.
Často slýchám, že pokání znamená, že čověk řekne: zhřešil jsem, omlouvám se – a je jakoby kouzelným proutkem vše odpuštěno, vyřešeno, jde se dál... Bůh nás má rád, tak o co vlastně jde? S Boží milostí se dá počítat automaticky, takže vlastně o nic nejde...
Abramova cesta ukazuje, že opravdové pokání je něco jiného.
Abram začíná úplně znovu. Vidíme, že tedy nejde jen o nějakou formální omluvu – typu promiňte, ale znáte to, čověk někdy udělá chybu...
Podobně jako v podobenství o marnotratném synu – opravdové pokání (jako opravdový ozdravný proces) zasahuje čověka mnohem hlouběji.
Lukáš 15:19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´
Pokání vede čověka zpět na samý začátek, aby začl od nuly. Abram projde celou zemi až k Bejt El – tam, kde poprvé vstoupil do země zaslíbené, kde poprvé vzýval Hospodinovo jméno.
Návrat k Otci, nové vykroční – to také připomíná každá neděle – kdy se Otci svěřujeme, co jsme udělali špatně a co jsme prošvihli...
Člověk může začít znovu, to je evangelium dnešního příběhu.
Vždy, když se v životě spálíme, když schytáme rány, když ubližujeme druhým lidem. Můžeme začít svobodně znovu. Pro každého z nás může být takový návrat zpět na začátek – na cestu víry - jiný.
Někdo může rozdat majetek, jiný změnit zaměstnání, odstoupit z funkce, prosit za odpuštění své přátele, rodinu...vrátit se...
Každý, kdo se vrací na cestu víry má zkoumat, čím se vlastně provinil a kde je třeba začít jinak. Abram se vrací na začátek – do Bejt El. Na samotný okraj zaslíbené země.
Jestli Abramovo pokání mělo smysl se ukáže hned. Život totiž do cesty klade nové a nové situace – zkoušky.
Genesis 13:5 Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany.
6 Ale když sídlili spolu, nemohla je země unést, nemohli sídlit spolu, poněvadž měli velká stáda.
7 Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci.
8 Tu řekl Abram Lotovi: "Prosím tě, ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme bratři.
9 Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo."
10 Lot zvedl oč a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničl Sodomu a Gomoru.
Abram i Lot mají příliš dobytka. Země je nemůže uživit, nemůže doslova unést tíhu jejich majetku.
Staří rabíni mají tento výklad: množství majetku se stalo hlavní příčnou jejich rozchodu. Lotovi pastýři dovolili ovcím, aby se pásly na cizí půdě a Abramovi pastýři jim to vyčítali. Lotovi pastýři se však bránili a tvrdili, že země je sice přislíbená Abramovi, ale ten je bezdětný, takže opravdovým dědicem bude Lot.
Jenže Abram ještě ve skutečosti nebyl právoplatným majitelem, protože v Bibli se píše, že v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci.
Jisté je, že se pastýři mezi sebou hádají, navíc jsou všude kolem pohané – právě - Kananejci a Perizejci, kdoví, co se může stát. Možná hrozí Abramovi válka. Možná je Hospodinovo zaslíbení jenom iluze?
A je tu zase příležitost k pochybnostem a k útěkům.
Uteč nyní Abram opět do Egypta?
Bude se litovat, že Hospodinova cesta víry je příliš úzká a je jen pro mladé a zdatné?
Vždyť Abram už je stařec, něco našetřil, co kdyby se na to vykašlal a odstěhoval se do nějakého příjemného města. A třeba sepsal paměti..
Abram ale jedná jinak. Na první místo dává pokoj a blaho druhého. Jsme bratři, ustoupím ti.
Abram se v tomto ustoupení zcela odevzdává Bohu. Vzdává se posledního zbytku rodiny, zůstává sám se svou ženou bez dalšího zázemí. Lot už ho v případě nutnosti nemůže bránit.
Abram se od této chvíle zcela spoléhá na Boha.
Když utíkal do Egypta, spoléhal se jen na sebe.
Abram je tímto rozhodnutím podobně jako bezmocné dítě odkázaný jenom na Hospodina.
Jakoby všechno vsadil na jednu kartu – na víru – k níž byl povolán. Už ji žádným dalším egyptským selháním nechce ztratit.
A tak Abram udělá něco nepatřičého a šokujícího. Místo, aby mladší ustoupil staršímu, ustupuje Abram Lotovi.
Abramovi už nezáleží na vlastním prospěchu, důležitější je pro něj jenom hledání Božího království. Abram našel smysl života někde jinde, než v uspokojování potřeb.
11 Lot si vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.
12 Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy.
13 Sodomští obyvatelé byli v očích Hospodina velice zlí a hříšní.
Lot jedná logicky a pragmaticky. Přesto jeho jméno znamená Závoj (snad se tím naznačje, že byl lehce zakalené mysli – alespoň z Božího pohledu) Zabrat si úrodné údolí – které se podobá zahradě Hospodinově, ale taky zemi Egyptské. A taky se to podobá rodnému Cháran – z něhož s Abramem před lety vyšli.
Lot asi uvažuje takto: Prý, že jsou tam lidé zlí? Že s nimi budu muset být zadobře? No, to je nutné zlo, ale zase se budeme mít dobře. Aspoň se moje děti dostanou na prestižní místa, snad si tam vybuduju jméno. Hlavně abychom se už měli dobře, to věčé strádání na poušti ti rád strýču přenechám.
Biblický příběh nám naznačje, že v této zkoušce obstál Abram, Lot se rozhodl špatně.
Mat 5:5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Možná si Ježíš vzpomněl na Abrama a jeho touhu po smíření, když říkal toto blahoslavenství.
Abram obstál
14 Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: "Rozhlédni se teď z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ,
15 neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.
16 A učním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečeno.
17 Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám."
18 Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.
Hospodin tedy Abrama ubezpečl, že celá země bude patřit jemu a ne Lotovi.
Abram obstál, ale z běžného lidského pohledu na tom zas tak dobře není. Je poutníkem bez domova, starcem v poušti, nemá děti. Jeho srdce je upnuto k Boží budoucnosti. Abram této budoucnosti věří.
Abram je svobodný. Nelpí na majetku, nelpí na výhodách pro sebe, dovede být k druhým lidem velkorysý.
Nežene se za výhodami, ale místo toho dává přednost druhým. Jde cestou úzkou, nepravděpodobnou, nebezpečou. Cestou, po níž nejdou mnozí. Mnozí jsou spíš ubytovaní v pohodlné Sodomě a rajsky bohatém okolí.
Abram je pro tyto lidi šupákem. Pro nás je však požehnáním. Pro všechna pokolení z budoucnosti, která ani nelze spočítat.
Děkujeme ti Pane, že tvá zaslíbení platí.
Že nám dáváš novou šanci, začít znovu.
Děkujeme ti za tvou nepředstavitelnou lásku, s níž nás přijímáš. Prosíme o odvahu víry, jakou měl Abram. Prosíme o tvé požehnání.
Skrze JK, našeho Pána.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat