žalm 1
Jan 15: 1-11
Kázání
Tyto texty, které
jsme právě slyšely nás provázely celý minulý týden na setkání dětí v Luhu u
Čími. Letos nesl název Vinný kmen aneb v
Kristu je má síla. Rád bych vás podrobněji seznámil s tématy jednotlivých
dní, tak jak jsme je s dětmi prožívali.
Děti byli
rozděleni do skupin podle jednotlivých odrůd vína (já měl např. skupinu dětí
pod názvem burčák) a jednotlivé skupiny sbírali vinné hrozny podle jednotlivých
úkolů, které se tematicky vztahovaly k tématům.
Každý den byla
připravena jedna scénka na postupně se rozvíjející téma vinné révy. Po scénce
následoval pro jednotlivé věkové skupiny biblický výklad a potom následovala
tematická hra - většinou v lese. Vedoucí potom s dětmi probírali to, co děti samy
ve hrách zažily.
V sobotu si děti vyzkoušeli - jaké to je
- používat různé typy půdy. Dětem se představil hlavní průvodce scének -
Agricola Verdura (Petr Wagner). Naučil děti píseň a předváděl různé vztahy,
které mezi člověkem a pěstovanou rostlinou mohou nastat.
Vytvořili jsme tedy
jakési fiktivní podobenství.
Děti zkoumaly, jaké
je nejlepší místo pro růst vinné révy, tak aby se o ní mohlo říci, že roste
jako strom zasazený u tekoucí vody - jak se to píše v žalmu prvním. Děti jsme
postupně přiváděli na myšlenku, že každý člověk je poslán na zem, aby měl dobré
plody. A proto musí být mj. zasazen v dobré půdě, kterou je biblické slovo.
V neděli jsme dětem předvedli (scénka
byla v rámci kázání), jaké to je - starat se o vinohrad. Agricola zasadil
vinnou révu a nechal ji být, v domnění, že réva sama poroste. Děti hrály jednotlivé
mladé výhonky a křičely, že mají hlad, že potřebují vodu a vůbec obstarat.
Agricola to málem
nestihl. Běhal od jednoho výhonku k druhému, některý výhonek už mezi tím uschl,
jiný byl utržen v noci zlodějem. A tak se ukázalo, že cestu víry nelze jen
pasivně přijímat - tak jako se člověk dívá na film. Víra - to je zápas, kdy se
i my - ač mnoho dostáváme zdarma, musíme starat. Přichází různé zkoušky, útrapy
a člověk vede zápas - o to nejdůležitější, o lásku - která je v základu všeho
toho růstu.
Agricola se taky
musel naučit (v pondělní scénce), že
starat se o vinohrad by se mělo především ve dne. V noci toho moc kvůli tmě neudělal.
Pošlapal některé rostlinky, zatímco se vyhýbal slizským věcem kolem nohou. Děti
tak viděly jasně a názorně rozdíl mezi konáním ve světle a v tmě, mezi dnem a
nocí. V bibli se často popisuje tma jako plod zlých úmyslů. (Buďte synové
světla a ne tmy - říká apoštol)
Tma znamená v
bibli konání bez lásky, bez spravedlnosti, bez milosrdenství.
Světlo je
prostor, kde se naplňuje Boží spravedlnost, milosrdenství a láska.
Děti jsme přiváděli na myšlenku, že tím
nejvyšším světlem je JK. Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude
chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. (Jan 8, 12)
Ve světle je všechno
dobře vidět. Naše skutky mohou být proto dobré, vždyť sám JK je světlo, které
je určeno k tomu, aby všem svítilo a aby se nedávalo někam pod postel (Marek
4:21 A řekl jim: "Přichází snad
světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?)
Další den jsme
hledali živou vodu. V prvním žalmu je voda živá Hospodinův zákon, v NZ je voda
živá přímo sám Ježíš Kristus.
Je to láska,
která dává všemu ostatnímu život. Tyto biblické obrazy nacházíme i v pohádkách.
Byl jsem moc rád, že děti znaly např. pohádku sůl nad zlato. Pricnezna, která
nejvíc milovala, také nejvíce trpěla. Byla vyhnána pryč, od své rodiny. I takto
někdy prožíváme vztahy a ty nejhlubší věci bývají skryty za všedností.
Agricola nejprve
kupoval drahou vodu všelijak upravenou a nabarvenou a teprve nakonec zjistil,
že čistá pramenitá voda se dá najít třeba přímo pod prahem svého domu. A na
první pohled se zdá jako ta sůl, které je všude dost. A to, co se třpytí - se
ukázalo jako neužitečné.
Voda živá
Hospodinovy lásky a milosrdenství je krásně vyjádřena ve SZ. Prorok vyhlašuje:
Izajáš 55:1 "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám,
i ten, kdo peníze nemá.
Hospodinova voda živá nás osvobozuje od moci peněz a moci vůbec. Už nemusíme
být otroky. To je radostná zpráva o živé vodě.
Na tento výrok jsme hráli příběhovou hru s mnoha herci, kterou
připravil Marek. Děti se učili při této hře poznávat, že touha po majetku může
člověka úplně zničit. Různé bohaté osobnosti postupně děti navedly, aby
zaprodaly tzv. moudrého muže - proroka. Děti byly navedeny, aby si například
koupily otroky - a že potom budou patřit do vyšší společnosti.
Na konci hry však děti nalezly Izaiášův výrok, který je přivedl k
pravdě a děti mohly prohlédnout. Samozřejmostí těchto psychologicky laděných
her byly rozhovory o smyslu těchto her, aby došlo k propojení s biblickými
texty.
Hrozny začaly
pomalu růst a bylo třeba správně pohnojit.
Některá hnojiva slibovala krásný výsledek, ale ukázalo se, že to není tak
snadné. Agricola dokonce vyzkoušel hnojivo, které bylo na první pohled pevné a
tvrdé a slibovalo stálost. Bohužel, když hnojivo aplikoval, nerozpustilo se a
zůstalo ve stejném stavu jako na začátku. Podobně jako v podobenství o
rozsévači. Některá semena padnou na skálu a postupně uschnou. Jediné správné
hnojivo bylo opět to, které tak na první pohled nevypadalo. Na kmínku se začaly
objevovat první zdravé a krásné hrozny.
Pak přišly na Agricolovu révu veliké útrapy. Révu napadl veliký škůdce, odporný
nenažraný černý brouk, který za noci ožral většinu hroznů. Agricola ráno
zjistil tu spoušť a chvilku to vypadalo, že všeho nechá.
Někdy se z cesty
víry radujeme, rosteme - ale jindy se něco stane, nějaké neštěstí - zkouška a
my umdléváme. A někteří se nám dokonce posmívají: vidíte - na co vám je víra,
když vám Bůh nepomáhá? Podívejte, přijde neštěstí a všechna úroda je pryč.
Ale Agricola to
nevzdal. Budoval si totiž svůj dům na skále a tak ho neštěstí nezdrtilo. A
věděl, že přichází různé zkoušky i na věřícího. A možná si přečetl v bibli
vzkaz apoštola Jakuba:
Mějte z toho
jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte,
že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. (Jak 1,2-3)
Agricola obstál a
to už byl téměř závěr tábora. Hrozny
byly veliké, víno mělo spoustu nových výhonů. Jenže ty výhony se nějak
splašily.
Děti měly
jedinečnou příležitost zaslechnout řeč rostlin. Jeden výhon se předváděl před
druhým, jak je pěkně veliký. Jiný výhon byl zase hodně do šířky. A taky tam byl
jeden jakoby neduživý.
Jenže všechny
byly spojeny jedním - vinným kmenem. Bez něj by nebyly vůbec. Bez vody živé. I
my na to někdy zapomeneme, když se předháníme v tom, kdo je nejlepší. Kdo
nejlépe slouží vinnému kmeni.
Tu se do hádek
jednotlivých výhonků objevil Agricola, a zjistil, že mu tam vyrostlo pěkné
houští. Doslova džungle. A tak ji začal stříhat. Výhonky úpěly, naříkaly a
sténaly.
Boží slovo nám
přináší také těžko snesitelný obraz o nás samých. I když mnoho dobrého dostáváme,
zapomínáme na to, k čemu vlastně jsme. K jakým plodům jsme povoláni. Zapomeneme
na to, že především máme šířit pokoj, radost, tichost, touhu po pravdě a vůbec
všechno, co v nás buduje láska Kristova.
Apoštol o nejvyšším
daru, jímž je láska - říká:
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se
nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se
raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má
naději, láska vytrvá.
Bůh chce, abychom
společně pracovali na dobrém díle, jak zpíváme v jedné písni: jak rozkošné a milé, když bratři s druhem
druh jsou svorni ve svém díle a v srdcích jeden duch.
A tak jsme došli
až k poznání vinného kmene, a snad se nám podařilo aspoň trochu přiblížit
podobenství o JK, které jsme četli jako základ dnešního kázání.
Člověk není na
světě proto, aby se postupně ubavil k smrti. Není na světě proto, aby ovládal
druhé, nebo aby ho druzí obdivovali.
Dozvěděli jsme
se, že člověk je na světě proto, aby se radoval z největšího daru - totiž lásky
a sám nesl hojné ovoce.
Abychom prostě byli
jako ten strom zasazený u tekoucích vod.
---------
V jedné hře
dávali dětem praktikanti záludné otázky. Potěšilo mě, když na otázku:
vyjmenujte aspoň jeden zázrak JK, děti odpověděly: Ježíš odpouštěl.
Velice jsem se z
této odpovědi zaradoval. Děti si něco důležitého odnesly domů a snad i do
života. Odnesli si poznání, že Bůh je ten, kdo může náš život proměnit a že
nejvyšší zázraky a dary mohou znít někdy dosti všedně - jako je např.
odpuštění.
Žádné komentáře:
Okomentovat