Abram zvítězil!

První čtení
 Matouš 7:24 - 29

Druhé čtení
Gn 14,1-24

Kázání
Lot považoval za nejdůležitější v životě zajistit sebe i rodinu hmotně – na úkor vztahu s Hospodinem, na úkor víry. Nevadilo mu, že bude muset tak trochu výt s vlky. Věděl, že v  Sodomě a Gomoře jsou lidé zlí a přesto ho víc lákal pohodlný život – byť uprostřed zla. Kdybychom snad byli na pochybách – jak můžeme vědět, že v Sodomě byli lidé zlí, pak jména králů Sodomy a Gomory nám to naznačují jasně – Béra a Birša – má v    kořene hebrejské slovo raa, což znamená zlo.
Víra v    životě Lota byla na dalším místě, někde za úspěchem a pohodlím.

Dnešní příběh nám naznačuje, jaké nebezpečí z  toho  pro člověka plyne. Ono se totiž stane, že odsunutím víry na vedlejší kolej se začne pomalu měnit způsob vidění světa. Kde se člověk zaměří jenom na sebe, kde se stane zcela soběstředným, dobrovolně se vzdá objektivního pohledu – nadhledu víry. Člověk, který NZ řečeno – nemá svůj dům vystavěn na skále – začne být jako ta pleva hnaná větrem (slovy žalmu prvního).
Jak se chová pleva hnaná větrem?
Má pocit, že nemůže nic dělat proti krutému osudu.
Stává se loutkou ve víru dějin.
Má pocit, že je bezvýznamným kolečkem v  soukolí hrůz, které se valí kolem.
A pořád se drží jen sama sebe – uspokojení sebe sama – bez ohledu na věci jako pravda nebo spravedlnost.
Člověk, který je jako tato pleva hnaná větrem je především zmatený a vystrašený.
Proti jeho bezmoci se spikla politika mocných. Je válka, 4 králové bojují proti 5ti králům, Lot je zajat a vláčen neznámo kam. Všechen majetek a pohodlí je najednou k    ničemu. Jeho honbu za zabezpečením zničila proradná štěstěna. Nepřála mu. Tak už to bývá, dějiny se stále mění. Režimy se střídají, říše vznikají a zanikají.
Lotovi unikl život pod rukama. Stal se zajatcem, člověkem hnaným jako pleva větrem podle přání a zvůle mocných. Nezbylo mu nic.
Ne tak je tomu ale s   člověkem, který vybudoval svůj dům na skále. Ten ví, kde je jeho místo, i když režimy vznikají a zanikají. I když se dějiny hrnou kolem a vše je v    plamenech.
Je tu ještě Abram, který v   přece minule obstál.
Abram, který dal přednost víře před pohodlím.
Abram má svůj dům na skále Božího Slova, to mj. také zn. že jeho dům není v   tomto světě. A tak mu ho nemůže žádný vládce vzít. Abram je poutníkem, který hledí do budoucnosti – k    Božím zaslíbením. Až tam, kde Bůh setře člověku každou slzu z   očí. Teologicky řečeno – Abram není pleva hnaná větrem, protože žije pod zorným úhlem věčnosti.
A proto se Abram nebojí obrovské přesile. Stejně jako se nebál Ježíš vystoupit proti celé církevní hierarchii a proti nejmocnějším mužům v   Izraeli.
A Abram se nebojí, protože víra neznamená útěk před nespravedlností, ale naopak víra nás žene k   aktiviní obraně práv slabších. I těch, kteří si za svou slabost a situaci mohou sami.
Abram se vydá vysvobodit Lota. Jde mu o záchranu svého bližního, svého bratra. Neboť přece bratři jsme – říká v    předešlé kapitole. Podobně jako Ježíš nekárá a nepoučuje chybující hříšníky – ani Abram Lotovi nevyčítá, co to udělal za hloupost. Abram se prostě za Lota bije.
Za toho, který ani pořádně neví, v    čem spočívá jeho vina – protože je přece pleva hnaná větrem a ta neví, co se pořádně kolem děje.
Ten dnešní biblický příběh nám chce říci, že víra má moc člověka vysvobodit. Vyvést ze zajetí. Hospodin na jiném místě vysvbozuje Izrarele z    Egypta. Kde je při díle Bůh, tam je svoboda, tam se najednou může dýchat.
Abram Lota zachránil.
Abram ve zkoušce obstál. Zachránil Lota, rozhodl se dobře. Na konci příběhu přichází tajemný šálemský král Malkísedek, kněz Boha nejvyššího, aby Abramovi požehnal.
Genesis 14:19      "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. 20     Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky."     Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.
Křesťané spojovali Melkisedeka od pradávna s    Kristem. Jméno tohoto krále můžeme přeložit jako král spravedlnosti, kníže míru. Tento král symbolizuje, co je pro Abrama důležité, co jej formuje. Pokoj Boží, který je založen na spravedlnosti. A to spravedlnosti milosrdné. Abram Lota nijak netrestá za jeho provinění.
Chléb a víno jako by bylo předznamenáním SVP, hostiny, která právě odpuštění a oběť z lásky symbolizuje.
Sám Abram přijmul tedy požehnání od toho, kdo jej převyšoval a kdo převyšoval všechny, kteří vzejdou z    Abramovy krve. Tedy i lévity, kněží Izraele. Proto křesťané mohli říci, že tzv. kněžství JK je řádu Melchisedeka. Je totiž nad pokrevním příbuzenstvím.
Abram by vítězstvím mohl spychnout, mohl by si začít sám budovat svou říši. A jsme tu opět u další zkoušky víry Abrama. Bude chtít vůbec mluvit s   poslem pokoje a spravedlnosti?
Příběh má opět charakter pokušení. Spolu s    Malchisedekem přichází také král Sodomský, aby začal Abramovi nabízet kšeft, který by se mohl Abramovi vyplatit.
Dej mi lidi a jmění si nech, povídá sodomský král.
Pokloň se mi a dám ti všechna města, říká pokušitel Ježíšovi.
Vyhrát válku je nebezpečné. Zvláště, řekl-li by si Abram – vyhrál jsem ji, protože vyhrává moje víra. Dám si Boží jméno na prapory a vyhraju všechny války.
Bůh je se mnou.
Tak se běžně uvažující člověk samozřejmě zachová. Funguje to, tak proč toho nevyužít.
   
Ten dnešní příběh ale nevypráví o tom, že věřící má se zbraní v   ruce vést náboženské války. Ten dnešní příběh má cíl jinde. Příběh nekončí oslavou vítězství. Není to oslava agresivní ideologie.
Abram posla Boží lásky neodmítne.
Přijímá chléb a víno od Melchisedeka a odevzdává mu desátek. Přijímá od něj také požehnání. Tozn. že nechce využívat svého vítězství pro sebe, ale plně si uvědomuje, že to nebyla jeho zásluha.
Vždyť šlo o záchranu bližního, ne o vybudování nějakého nového světového pořádku drženého nepřemožitelnou Abramovou armádou. Naopak – jeho armáda byla slaboučká. Abram rozpoznal, že zvítězil díky Bohu a ne své síle nebo nějaké magii. Že zvítězil díky svému odhodlání k oběti, vždyť hned na začátku muselo být z lidského pohledu jasné, že za tu troufalost zaplatí životem.
A tak si můžeme vzpomenout na Ježíšův výrok:
Jan 15:13    Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Abram Lota zachránil a stáhl se. Z pohledu tohoto světa se zachoval opět pošetile. Nic si z toho pro sebe nevydyndal...
Viděno prorockou perspektivou víry - Abram přijal z    hodu beránka. V tom tajemném setkání Abrama s věčným knězem Melchisedechem můžeme zahlédnout právě ten objektivní přesah víry, který nemohl vidět Lot (protože byl tou plevou hnanou větrem): Že totiž nezachraňuje naše síla, ale láska, kterou dostáváme darem od Pána Boha. I v záchraně Lota je přítomná (kristovská) oběť.
Abram uvěřil, že všechno patří Hospodinu, celá země – a tak nemůže nad ostatními panovat ani od jiných přijímat bohatství. A protože Abram postavil svůj dům na skále, mohl také odolat pokušiteli – v osobě sodomského krále.
Sodomský král se z války nepoučil, dál chce hrabat pro sebe. Abram vidí dál. Od sodomských překupníků a zkorumpovaných obchodníků si nevezme nic.

Hospodine, děkujeme ti, že nás povzbuzuješ, abychom se chovali čestně a s velkorysostí jako Abram.
Děkujeme ti, že nám ukazuješ, jak víra přichází ke slovu v lidském světě. Že plodem víry je aktivní pomoc druhým lidem i za cenu vlastních ztrát.
Prosíme, ať takto víra přichází ke slovu i v našich životech.
Amen