neděle 12. srpna 2012

Věřící rodina - a tak zlá!

První čtení
Matouš 13:24  - 30

Druhé čtení
Gn 16

Kázání
Pro děti:
Sára měla služku Hagar. Traduje se, že Hagar nebyla ledajaká služka, ale že to byla dokonce egyptská princezna, faraonova dcera. Když byl totiž Abram se Sárou v Egyptě, faraon viděl Abramovu moc, to jak mu Bůh žehná a tak si řekl, že je lepší, aby jeho dcera – princezna – byla služkou u Sáry, než aby byla někde jinde. Třeba manželkou nějakého jiného prince nebo krále.
A opravdu, být s Abramovými bylo jako v ráji. Abramovi se těšili na děťátko. Těšili se a těšili, a děťáko nepřicházelo.
A tak si Sára řekla, co kdyby porodila děťátko tady Hagar a tím bychom měli vlastně děťátko a mohli bychom říci, že Bůh nám dal děťátko.
A tak dala Abramovi Hagar a ta opravdu začala být těhotná.
Jenže se to trošku zvrtlo. Hagar začala chodit kolem Sáry a říkala: hele - já budu mít děťátko. A Sára si řekla - hm, skoro mohla doříct - heč!
A Sára začala Hagar nesnášet. Nesnášela jí tak, že šla za Abramem, aby mu o tom řekla. Podívej, ta moje služebná bude mít dítě a naznačuje mi, že ta moje víra v Boha je nesmysl, protože nám žádné děťátko nedal!
Abram z toho byl smutný a řekl Sáře, ať s Hagar naloží jak uzná za vhodné.
A tak se ty dvě hádaly a hádaly, Sára začala Hagar za to její těhotenství upřímně nenávidět a z harmonické rodiny bylo najednou peklo na zemi.
Až to došlo tak daleko, že Hagar utekla do pouště. Už to nemohla vydržet.
A tu se v jejím neštěstí stal zázrak. Potkala Božího posla, který ji řekl, aby se nebála, že to dobře dopadne a že se jí narodí krásné děťátko - syn a bude velmi statečný a silný. A že se má vrátit k Abramovým.
A Hagar tomu poslu uvěřila, dostala novou naději, že vše dobře dopadne a vrátila se k Abramovi.
Sára se mezi tím zastyděla, jak se chovala k Hagar a dál ji už netrápila.
A Hagar se narodil syn a dostal jméno Izmael - to znamená. Slyší Bůh. Bůh slyší člověka, když člověk trpí.
A tak ten příběh dopadl dobře. Hagar se nic nestalo. A Abramovi se poučili, že je lepší na zaslíbeného syna pokorně čekat a nesnažit se to čekání nějak urychlit - třeba náhradními maminkami.

Pro dospělé
S Abramem procházíme různými typy zkoušek. Můžeme si je připomenout. Poprvé se Abramovi stalo, že nastal hlad. On se zalekl a utekl do Egypta. Abram se zařídil po svém, na Hospodina zapomněl a výsledkem bylo neštěstí, které přivedl na dům Farona.
Abram se z této prohry poučil a obstál v další zkoušce. Když mu Lot chtěl přebrat zemi zaslíbenou, protože všichni viděli, že Abram nemá děti a nemá tedy dědice. Abram nechal Lotovi, ať se rozhodne a veme si třeba zrovna úrodnější část země. Bůh Abramovi za toto jednání požehnal.
Abram potom obstál dobře v další zkoušce - když Lota zachránil, když Lota zajali válčící králové. A opět obstál v této zkoušce. Vydal se zachránit slabšího a chybujícího (řekli bychom ztracenou ovci) a Bůh Abramovi potvrdil, že to bylo dobré. Abramovi tehdy požehnal Boží vyslanec Melchisedek.
Pak přišla další zkouška: Abram se bál, že se králové budou chtít pomstít a vypadalo to, že Abram uteče. Tu mu Hospodin připomněl, že je Abramův štít a že se nemusí bát.
Abrama ale postupně přepadal strach, starý strach, že víra v Hospodina je přelud, že Syna stejně mít nebude a nakonec to skončí špatně. A tak chtěl vynutit na Bohu smlouvu. To se mu nepodařilo, v této zkoušce neobstál. Odháněl dravé ptáky z oběti až do umdlení. Až když ho zasáhly temné vize budoucnosti, až když ztratil poslední zbytky naděje, že Boha nějak přesvědčí – až když přišly mrákoty, které ho téměř přivedly k sebevraždě, sám Hospodin přišel a jako svrchovaný Bůh ze své vůle uzavřel s Abramem smlouvu.
Abram byl v podobné situaci jako učedníci Ježíšovi, kteří se na loďce zmítané vichřicí začali bát, že s Ježíšem na palubě přijdou o život. I oni přestali věřit - když je přepadla bouře.
Dnes jsme četli další životní zkoušku víry, v níž hraje důležitou roli Sára. A připomeneme si zásadní uzlové body příběhu, které mohou promluvit i do našeho vlastního života:
V podtextu dnešního příběhu je opět strach. Může víra přemoci tento strach z budoucnosti? Co když Hospodin lže? Hagar možná říkala Sáře: vidíš, k čemu tvá víra vede? K ničemu. Co když jsi vlastně prokletá? Není tvá neplodnost důkazem, že tě Bůh opustil?
(Není kříž důkazem, že Bůh opustil Ježíše? ptají se zbožní věřící v Ježíšově době).
Podobně jako pastevci Lotovi říkali Abramovým pastevcům: má Abram syna nebo nemá? Ha – tak vidíte. Země ve skutečnosti připadne Lotovi.
Sára prochází stejným zápasem víry jako mnohokrát předtím Abram.
Co když je lepší vzít život do vlastních rukou a trošku tomu slovu Hospodinovu napomoci?
To je základní obrys jednání Abrama a Sáry.
Sára se rozhodne porodit své dítě skrze egyptskou otrokyni Hagar. A opravdu, povede se. Jenže Hagařino sebevědomí úspěšným těhotenstvím velice stoupne a začne se pošklebovat té podivné věřící paní. Ty máš víru, ale já jsem těhotná! A Sára, ta věřící paní se jí začala mstít. Hagar musela utéct. Co si asi myslela o víře své Paní? Věřit Hospodinu znamená být zlý na ostatní...
A tak utekla od svých pánů i od toho zlého, divného nového náboženství...
Tu ji v poušti přepadne posel Hospodinův a promluví s ní tak, že se ona rozhodne vrátit zpátky ke svým trýznitelům (Boha nazvala: síla, jež mne vidí).
Boží slovo v ní vzbudilo tak silnou naději a víru, že se vrátila ke svým trýznitelům. Hospodin je totiž ten, který se zastává poníženého... Ve svém utrpení potkává Hagar novou naději. Podobně jako to už několikrát zažil Abram.

V čem tedy spočívala chyba (hřích) Abrama a Sáry? Kupodivu ne v tom, že dala Sára do postele Abramovi svou služebnou. To v tehdejší době bylo normální – v případě neplodnosti. Služebná pak rodila do klína právoplatné manželky. Symbolicky to pak vypadalo, že porodila manželka. Zde nešlo ale o morální prohřešek nevěry.
Zde šlo o to, že se Sára s Abramem pokusili předejít Hospodina. Hospodin sice několikrát Abramovi slíbil syna, ale ten pořád nepřicházel.
Řekli si: když Bůh přinese do světa dobro skrze našeho syna, tak my ten příchod dobra urychlíme. Uděláme záslužnou věc a třeba nám ještě Bůh nakonec poděkuje... Je to podobné: oddělíme plevel od pšenice a trochu Bohu pomůžeme...

Když Bůh stále syna nedává, tak my se zařídíme po svém, syna dodáme, tak jak se to tradičně dělává. Na Boží budoucnost čekat už nechceme.
Chyba Abrama a Sáry se tedy jmenuje zkratka. Máme těžkosti, tak Bohu trochu v tom jeho díle pomůžeme zkratkou. Abychom už v tom božím království byli.
Toto jednání je v Bibli popsáno mnohokrát. Sám Abram když zažil hlad v zaslíbené zemi, nedokázal počkat, ale vzal život do svých rukou a utekl do Egypta. Podobně pokušitel mluví k Ježíšovi na poušti. Máš hlad? udělej si z kamení chleby – jsi přece Boží syn.
Učedníci Ježíšovi se snažili obejít jeho cestu do Jeruzaléma, když ho z ní zrazovali. Pořád nám něco v nás říká, jak problémy obejít nějakým nečestným způsobem. Je na světě hodně zla? Tak vytrháme plevel i s pšenicí a bude dobře.
Nejsme v Božím království? Nevadí, tak si ho vyrobíme po svém. Vyhlásíme, že vzkříšení zbavuje všeho hříchu, vše je dovoleno. Tak uvažovali blouznivci v Korintě, tak uvažujovalo mnoho křesťanů i po nich, studujeme-li dějiny církve, často se s tím setkáme.
Lidé to dělají, protože se nedovedou vyrovnat s hlubokým rozporem a zápasem víry. Bůh něco zaslibuje a ono to nepřichází. Vyhlašuje vítězství nad mocnostmi zla, ale přesto ve světě zla přibývá. Hospodin slibuje Abramovi syna a zatím je Sára neplodná. To je přece nepřekonatelná překážka...
Proč už nepřichází Boží království a tolik lidí nespravedlivě trpí?
Proč nám Hospodin nedá nějakou lepší výbavu, aby se dějiny posunuly rychleji k dobrému konci?
Čekat na naději a zaslíbení se dá dlouho, ale vše má své meze.
A tak se zařídíme sami.
Bible nás vede k poznání, že všechna ta urychlení času, na která lidi mazaně přišli – nevedly k úspěchu. Vedly spíš ke katastrofě.
Namísto zaslíbené budoucnosti přichází do života Abrama a Sáry hádky, nenávist, ponižování, trápení, útěky.
Člověk to dobře vymyslel, ale vymklo se mu to zrukou.
Příběh nám chce říci, že náhradním řešením, které nebere v potaz Boží slovo, jen všechno zkomplikujeme a stejně nevyřešíme.
Jinými slovy: Abram a Sára svou vlastní neschopnost (impotenci) postavili výše v žebříčku hodnot, než Boží slovo, Boží možnosti. Tento příběh je samozřejmě také předobrazem vzkříšení. Ani smrt nemá poslední slovo – vyhlašuje apoštol po své zkušenosti s Kristem. Nic nás nemůže oddělit od lásky Boží, Kristovy.
Z toho dnešního příběhu si tedy můžeme vzít toto ponaučení: Když člověk vezme Boží zaslíbení do svých rukou, boží zaslíbení nijak neurychlí. Naopak to způsobí spoustu problémů.
Příkladem správného jednání nám může být Ježíšova slova: buď vůle tvá. Ne jak já chci, ale jak ty chceš.

Děkujeme ti Pane, že tvá zaslíbení platí i přes naši nedověru a snahu přinést dobro do tohoto světa zkratkou – kolikrát násilnou zkratkou. Děkujeme ti, že nás vysvobozuješ z našich představ o naší moci. A prosíme, dej nám odvahu víry, jakou měl tvůj Syn J. Abychom dovedli - stejně jako on - spoléhat na tvou vůli - i když se bude zrovna zdát, že je proti nám celý svět. Amen.

Žádné komentáře:

Okomentovat