Salman Rushide - ukázka z knihy VZPOMÍNKY

Jeden z Rushdieho neodeslaných dopisů v době po vyhlášení fatvy:

Váženýpane vrchní rabíne Jakobovitsi,
navštíviljsem minimálně jednu vysokou školu, kde se mladí židovští muži důsledně auvážlivě učili zásadám a postupům uvážlivého a důsledného přemýšlení. Jejich břitký způsob uvažování na mě učinil ohromný dojem a nepochybuji, že by pochopili, jak nebezpečné a nevhodné je srovnávat to, co je morálně neslučitelné. Je hanebné, že právě člověk, k němuž by mohli vzhlížet jako k autoritě, se náležitému způsobu myšlení zpronevěřil. „Jak pan Rushdie, tak ájatolláh zneužili svobodu projevu," říkáte.

Román, který je, ať se Vám tolíbí nebo ne, přinejmenším podle názoru několika kritiků a posuzovatelů seriózním uměleckým dílem, tedy kladete na roveň otevřené výzvě k vraždě.Takový výrok by měl být odsouzen jako zcela evidentně absurdní; namísto toho jsme se, pane vrchní rabíne, dočkali podobných slov i od Vašich kolegů, arcibiskupa canterburského a papeže. Všichni voláte po zákazu urážek toho, coje svaté jakémukoliv světovému náboženství. Člověku bez vyznání se nicméně může zdát, že rozdílné nároky na autoritu a autenticitu vznášené judaismem, katolicismem a anglikánskou církví si vzájemně protiřečí a jsou také v rozporus nároky téhož druhu vznášenými islámem nebo jeho jménem. Je-li katolicismus „pravý", pak musí být anglikánská církev „falešná"; řada minulých válek byla ostatně vedena právě proto, že mnoho lidí - včetně králů a papežů -se domnívalo totéž. Islám kategoricky popírá, že Ježíš Kristus je Synem Božím, a mnoho muslimských kněží a politiků staví otevřeně na odiv své antisemitské názory. Kde se tedy bere ona zvláštní shoda mezi vzájemně si tolik odporujícími entitami? Vzpomeňte si, pane vrchní rabíne, na Řím za císařských dob. Stejnějako tomu bylo tehdy s oním velkým klanem, je tomu možná dnes s velkými světovými náboženstvími. Bez ohledu na to, jak jeden druhého nenávidíte a snažíte se navzájem očerňovat, patříte všichni do jedné rodiny, obýváte jeden dům Boží. Ve chvíli, kdy máte pocit, že je tento dům ohrožen bezvěrci, do pekla mířícími armádami bezbožníků či dokonce jediným literátem, s udivující horlivostí a zápalem mezi sebou uzavíráte spo­jenectví. Římští vojáci pochodující do bitvy v těsné formaci tvořili testudo neboli želvu: muži na okrajích vytvářeli svýmištíty stěny, zatímco ti uprostřed je zvedali nad hlavy a vytvářeli tak střechu. Vy, pane vrchní rabíne, jste se svými kolegy vytvořili jakousi želvu víry. Jevám jedno, jak hloupě při tom vypadáte. Zajímá vás jen to, zdali je její krunýř dostatečně silný.