První čtení
Žalmy 72:1 Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
Druhé čtení
Filipským 2:5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:
6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
Kázání
Letošní setkání dětí v Luhu u Čími probíhalo ve znamení detektivní pátrací akce.
Vedoucí tábora se několikrát v roce sešli, aby sestavili nosné téma. Od začátku se pracovalo s myšlenkou, že bychom nechali děti nahlédnout do příběhů o hlavní postavě NZ. Nejtěžší však bylo zvolit způsob a aktualizace – aby tuto postavu děti pochopily. Věděli jsme, že tábora se zúčastní i hodně dětí z nevěřících rodin, takže téma předání víry vhodným jazykem bylo zvlášť citlivé.
Vedoucí se nakonec rozhodli pro detektivní příběh, nikoli o chronologické vstupy do Ježíšova života. Každé téma bylo zároveň evangeliem. Evangelií – dobrých zpráv – bylo několik. Pokusím se tato evangelia přiblížit i nyní - z kazatelny. Nebude to tedy zpráva o táboře, dozvíte se pouze nosné zvěstné momenty.
Každé z dětí (28kusů; 7-15let) dostalo ještě před táborem zvláštní povolávací rozkaz, aby se zúčastnilo pátrání po odsouzeném neznámém muži. Na táboře se o něm měli dozvědět víc, aby se sami mohli rozhodnout, jestli je odsouzení právoplatné, či nikoli.
Prvním evangeliem se tedy stal příběh nespravedlivě odsouzeného. Děti se staly hned první den účastníky nespravedlivě vedeného soudu s člověkem, který se provinil zvláštní vinou: dotýkal se nemocných, bořil zaběhané zvyky, sytil hladové, ujímal se maličkých, tedy těch, které společnost odvrhla, mluvil proti vlasti, povyšoval se nad vysoce postavené funkcionáře. Prvním evangeliem tedy byla zpráva o oběti.
Druhým evangeliem se stal příběh o narození krále. Děti hledali krále jako poutníci a dozvěděli se, že i pouť samotná může člověka změnit k dobrému. Vždyť poblíž narození spasitele byl jiný král – Herodes – ale ten neměl zájem o nic jiného, než vlastní prospěch. Děti byli jako králové, kteří vyšli z daleka, aby možná na cestě ztratili vše, co dosud měli, ale možná také, aby získali něco, co jim dosud chybělo. Vydali se na pouť za životem věčným.
Scénka o tápání mudrců byla součástí bohoslužeb a hledání narozeného mesiáše bylo tématem nedělního odpoledne. Malé děťátko bylo však důkladně ukryto tam, kde by to nikdo nečekal. V opravdu nehostinném prostředí.
Zvláštní bylo, že cíle nejdříve došly ty nejmenší děti. Čím byly děti starší, tím víc přemýšleli o různých možnostech a možná podvědomě se vyhýbali onomu nehostinnému prostředí.
A tak jsme si připomněli, že čím je člověk starší a mazanější, spásu a cíl hledá spíše v tom bohatším prostředí – například v bohatě zdobených palácích. Prostě tam – kde to má logiku.
Třetí evangelium na sebe vzalo podobu zbitého člověka, kterému nikdo nepomohl. Nepomohl mu vysoký církevní činitel, ani nedávno zvolená starostka obce. Dokonce nepomohlo ani to, že ji ten zraněný člověk připomněl, že ji volil. Nevšimla si ho, a dál telefonovala se svým známým Davidem o státních zakázkách.
Až Vietnamský obchodník, který šel na tržnici našemu zbitému pomohl, obvázal mu rány, odvedl ho do nemocnice a zaplatil za něj všechny výlohy.
Člověk potřebuje pomoc druhého, to svým životem ztělesnil onen popravený. Děti hráli odpoledne hry ve dvojicích vymyšlené tak, aby se nemohly jeden bez druhého obejít.
Neznámý odsouzený vystupoval také jako lékař a zachránce ponížených a maličkých.
Kdo to je vlastně maličký – nepatrný? Musí to být jen dítě?
Marek 9:42 "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Čtvrté evangelium zaznělo hned několikrát.
Zaslechli jsme je z nejprovokativněji zpracované scénky: při akci firmy superhyperrendlík. Ne každého hned napadne, že maličcí (nepatrní) nejsou na prvním místě děti, ale ti, kteří vybočují ze stáda.
Maličcí jsou třeba ti, kdo nemají žádná práva.
Staří lidé jsou zneužíváni různým způsobem. Agentky superhyperrendlíku přemluvily dvě důvěřivé hodné babičky, aby se jeli podívat na zájezd zdarma – prohédnou si novogotický zámek v Brďouskovicích, dostanou svíčkovou a na cestu zpět pro rodinu – štangli dobrého salámu.
Když dojeli na místo, agentky zavřely stařenky do zamřížovaného prostoru, daly jim jakési smradlavé zbytky a donutily je pod pohrůžkou, že už se nikdy nedostanou domů, podepsat úvěrové smlouvy na pánvičky za 49tis. kč.
S pláčem a na pokraji sil se babičky vrátili domů, když tu je na chodbě paneláku překvapila vůně řízků. Soused je pozval dál a nasytil je. Slíbil jim, že se podívá na jejich smlouvy a se svým známým právníkem zjedná nápravu. Babičky spokojeně usínají.
Falešná nabídka je mezi námi lidmi až příliš častý jev. Pokrytecké a falešné schovávání se za reklamu najdeme ve všech oblastech lidského života. Někdy dokonce i v náboženství, vždyť zmanipulovaný soud s Ježíšem proběhl v prostředí církve.
Zneužívání maličkých, tedy těch, kteří se oddělí ze stáda je také na denním pořádku.
S tím také souvisí motiv pomoci těmto maličkým. Proč se vlastně míchat do záležitosti druhých?
Vždyť ten soused mohl říct: dvě báby – neměly se nechat nachytat, jsou důvěřivé, jejich problém. Kdo nemá dost inteligence je spravedlivé, že je žije v nuzných podmínkách a ještě ho druzí oberou. Není to náhodou i jeden z principů naší společnosti? Jen inteligentní a úspěšný má právo na spokojený život?
Ovce se oddělila ze stáda asi proto, že je slabá, nebo že uděala sama chybu, za chyby se platí, život je tvrdej.
Děti poznaly, že světem hýbou dva přístupy: necitlivost a citlivost. Nemilosrdnost a milosrdenství. Záleží na jakou stranu se přidáme, záleží na naší svobodné vůli, ne na osudu.
Ovce můžeme chovat na maso nebo mít každou pojmenovanou. Zatoulanou může nechat vlkům, nebo se pro ni rozeběhnout a radovat se nad jejím nalezením. Děti směly zakusit, že milosrdenství je činnost, při níž dochází k novému stvoření.
Ježíš v Janově evangeliu pronesl tato slova: Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.
Ježíš je ten, který nás učí slabé přijímat a starat se o ně.
Čím zakončit týdenní setkávání s neznámým odsouzeným?
Zprávou, která přemáhá nejenom bezcitné agenty, ale i bezcitnost v nás samotných, dokonce i podplacené soudce v zinscenovaných soudech.
Pozvánkou k hostině.
Každá z postav jednotlivých scének byla k hostině pozvána, bylo na každém člověku, zda pozvání přijme. Pozvání dostali dokonce i ti, kteří se chovali nemilosrdně.
Víno a chléb, to je symbol SVP. Děti si mohly před hostinou vyzkoušet jaké to je – připravit pravý chléb.
Dokonce drtily pšenici na mouku a tu mouku pak přidaly do svého chleba, který potom pekly. V kruhu jej lámaly a podarovaly tím chlebem jeden druhého.
S dětmi jsme i my dospělí směli zakusit radost z hostiny, která nebyla připravena za účelem na nás vydělat.
Proti falešné nabídce skvělého jídla a zážitku - tu najednou stálo pozvání k opravdové hostině. Pozvání, které v potěšeních i radostech tohoto světa snadno zanikne.
A tak jsme se s bázní přiblížili k závěrečnému evangeliu našeho týdenního setkání. K symbolu krále, toho jenž má moc k této hostině zvát každého z nás. Toho, jenž je nám dobrým a milosrdným přímluvcem v místech, které z naší pozice tady na zemi neumíme a nemůžeme ovlivnit.
Na zdech visí obrazy se znameními jednotlivých dnů. Trnová koruna, jesličky, dvě spojené ruce, teploměr značící zachránce nemocných, ovečka připomínající dobrého pastýře, a nakonec ryba a kalich na znamení hostiny v nebesích.
Je to a není to křížová cesta, je to a není to zpráva o nespravedlivě odsouzeném.
Jsou to a nejsou to obrazy, jsou to a nejsou to modlitby.
A tak nám nakonec i přes naše veškeré snahy zůstal obraz o neznámém odsouzeném zase tajemstvím. Tajemstvím, za nímž stojí za to opět v budoucnu vyrazit.
Na závěr bych si dovolil jednu osobní poznámku. Když přijeli rodiče pro děti, mluvil jsem s jedním tatínkem malého kluka. Jednalo se o rodinu nevěřící, bylo to jedno z dětí, které začalo jezdit na tábor, protože mu o něm řekli kamarádi, že je tam hezky. A ten tatínek mi řekl, že je to zvláštní, ale že jeho syn je po táboře zvláštním způsobem klidný, že to je patrné na první pohled. A měl velikou radost.
Tato rodina prožívá těžké období, stala se jim řada nespravedlností, museli před nedávnem dokonce opustit svůj domov.
Modlitba
Náš Pane, děkujeme ti, že smíme zvěstovat tvé slovo. Že nám k tomu dáváš sílu.
Děkujeme ti, že tvé slovo zachraňuje a přináší do tohoto často krutého světa uzdravení.
Prosíme tě, abychom následovali tvého příkladu a ujímali se maličkých v tomto světě a nezapomínali, že i my máme své limity, když třeba po druhých vyžadujeme jenom výkon a vykazatelný zisk.
Prosíme tě o to všechno skrze JK, našeho Pána.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat