Může člověk se špatnou minulostí někoho oslovit?

První čtení

Jr 18,1-6

Pro děti

Dovedete si představit hliněnou nádobu. Jak vypadá, k čemu se hodí? Je křehká??  

Druhé čtení

Sk 9,10-19a

Kázání

Ananiáš uslyšel ve vidění zvláštní slovo: Vzkříšený mu řekl: Saul je mým nástrojem, který jsem zvolil, aby nesl mé jméno národům.

Jestliže Saul má být nástrojem JK, tak co už je na světě jisté?

Jisté není nic. I z takových lidí se mohou stát Boží nástroje.

A vůbec, co je to Boží nástroj?

Většinou si ho představujeme jako něco nehezkého.

Boží nástroj je přece něco, co někoho zastraší. Nějaké zastrašení nebo tvrdý zákon, který musí každý pod hrozbou přísného trestu poslechnout.

Jaký nástroj vlastně používá Bůh, aby mohl ve světě prosadit své dílo?

Každý si možná pod tím slovem představí něco jiného.

Záleží z jakého prostředí jsme vzešli a jaké máme představy o Bohu.

Dnešní příběh nám však poskytuje návod.

Ananiáš uslyšel: On je mým nástrojem, který jsem zvolil, aby nesl mé jméno národům.

Ten nástroj je ve skutečnosti hliněná nádoba.

To je nástroj pro prosazení Hospodinova díla.

Nádoba není moc pevná zbraň. Hliněná nádoba je většinou křehká.

Nehodí se na hrubou činnost, třeba nějaké bití a mlácení. Spíš se hodí k plnění. Z nádoby se dá třeba pít víno, tišit žízeň.

Čím lépe je nádoba vytvarovaná a vytvořená, tím lépe plní svou funkci.

Proroci říkají, že i špatnou nádobu může Hospodin přetvořit k dobrému nástroji. Nebo si může vytvořit nádobu novou – z nečekaného materiálu.

Takovou nádobou se má stát apoštol Pavel.

Saul – Pavel má být nádobou pověřenou k hlásání Božího jména národům.

Ananiáš si skoro pomyslel, že musí jít o špatný ftip. A tak si dokonce dovolí zeptat se:

To mám jít za Saulem? - víš, za kým mne to posíláš, Pane? Vždyť je to ten nejhorší nepřítel křesťanů!

Ananiáš mluví jako normální zkušený člověk – ví, kdo Saul je a co učinil. Ví, že člověk se nezmění. Ví, že optimismus je nedostatek informací.

Jenže právě zde nám má zaznít evangelium: Bůh může vstoupit i tam, kde se zdá, že to nikdy nemůže vyjít.

Bůh může oslovit a proměnit i toho, o kom jsme vážně pochybovali.

Vždyť my sami jsme někdy v roli těch, kteří předem ví, jak to s druhými lidmi je. Víme předem, kdo si zaslouží být označován za dobrého věřícího nebo dobrého člověka a kdo ne.

Ananiáš byl věřící člověk. Byl to člověk, který sice chodí do kostela, ale taky prožil v životě dost trpkých chvil. A přemáhá ho ta trpkost. A říká si: lidi jsou pořád stejní, Bůh je daleko. Zlí zůstanou zlí.

Vzkříšený Pán ale nenechal Ananiáše na pospas vlastní nedověře, ale odpověděl mu.

Ta odpověď nemusela Ananiáše v první chvíli vůbec potěšit. Ananiáš uslyšel něco, co se vymykalo jeho dosavadní zkušenosti s člověkem i s tím, jak mu jeho učitelé vykládali o Pánu Bohu. Prožil to vlastně podobně jako Saul – když ho Pán oslovil.

Ananiáš se tedy dozvěděl naprosto šokující a informaci: ano – právě toho Saula jsem si vybral, aby o mě kázal. Zrovna jeho. Ne Petra nebo někoho z důvěryhodných dvanácti apoštolů. Saul bude tím nejlepším nástrojem – nevhodnější nádobou.

On bude nejvhodnější nádobou k důležitému úkolu: aby nesl zvěst evangelia dál. K pohanům, k těm, kteří nikdy nic neslyšeli o Bohu Abrahamovu, ani nic neslyšeli o Mojžíšovi, natož o Ježíšovi.

Nevíme, co si přesně Ananiáš myslel. Podle jeho otázky se dá předpokládat, že se mu to nelíbilo. Nevíme, jak se s tím popral. Možná mu táhlo hlavou, že si to ti zasloužilí učedníci – či apoštolové - nezaslouží. Aby se po jejich celoživotní práci na vinici Páně museli dívat, jak si Bůh vybírá zrovna Saula, jako svého zvláštního posla.

Možná to Boží rozhodnutí vnímal jako facku do tváře.

I takové chvíle můžeme v životě víry prožít.

Ať je to jak chce, prožil to Ananiáš, prožil to apoštol Pavel. Bůh si prostě může vybrat i tu nejméně pravděpodobnou nádobu. Apoštol to pak popsal později mnohým způsobem.

1 Korintským 1:27   co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; 28  neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic.

Bůh zahanbuje moudré a silné i uprostřed církve. I uprostřed církve jsou lidé, kteří nabývají pocitu, že už je nemůže nic překvapit.

Saul bude křehký i zranitelný. Zažije na své cestě mnoho útrap i ponížení. Ale - možná právě tato jeho cesta bude nejlepším svědectvím o Mesiáši, který sám šel cestou ponížení i neúspěchu, cestou kříže.

A tak se nakonec Ananiáš rozhodl, že půjde za Saulem. Připustil, že pověření od Krista je důležitější, než lidské představy i zkušenosti.

Ananiáš toto pověření vzal vážně. Natolik vážně, že před tím nenáviděného Saula oslovil: bratře.

Ještě před nedávnem by mu řekl – zaprodanče nebo nepříteli.

Nyní v síle Ježíše Krista nazývá Saula: bratře.

Bratra ze Saula učinil ten, který má moc proměnit lidská srdce.

I nám se někdy může stát, že se setkáme s člověkem, kterého bychom za svého bratra rozhodně nechtěli.

Ten dnešní příběh nám připomíná, že se nemáme uzavírat před nikým, vždyť Ježíš má moc učinit bratry a sestry i z lidí, se kterými máme špatné zkušenosti a nad kterými jsme dávno zlomili hůl.

Protože jsme v zajetí zvyku a představ.

Saul – možná poprvé v životě – uslyšel, že se stal někomu bratrem.

Že už není sám.

Saul prohlédl právě ve chvíli, kdy za ním přišel jiný učedník pronásledovaného Ježíše a řekl mu bratře.

Znamením nového narození se mu stal křest.

Najednou Saul ví, že jeho současnost i budoucnost je nesena tím, kterého dříve pronásledoval.

Děkujeme Pane za svědectví o tvé divuplné moci. Děkujeme, že si tvoříš svědky podle své svobodné vůle. Děkujeme, že smíme ve tvém jménu tvořit rodinu. Prosíme, ať umíme vidět své bratry a sestry i v těch, kteří se nám zdají ztracení.

Amen.