Žalmy 139:23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Žalmy 26:2 Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce!
3 Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou.
Druhé čtení
Sk 17, 10-15
Kázání
Po vánočním liturgickém okruhu – letos jsme četli Lk evangelium - se navrátíme k čtení ze Skutků apoštolských.
Apoštol se vydal na druhou cestu, po prorockém snu se vypravil poprvé do Evropské části Římské říše – do města Filipis. Tam byl uvržen do žaláře, prožil vysvobození připomínající vysvobození lidu Izraele z Egypta. Pohnal k zodpovědnosti soudce města Filipis a hrdě – nikoli zadní branou – odešli z Filips dál do Tesaloniky. Pavel tak osvědčoval důvěryhodnost naděje, kterou nesl.
V Tessalonice Pavlovo apoštolské působení vyvolalo závist, pomluvy a odpor - tak jako i jinde. Kde se evangelium dostane ke slovu, přichází ke slovu také nenávist, nepokoj i agrese.
A tak - poté, co se i tam srotil dav - a chystal násilnosti na apoštolech - odeslali Tessaloničtí bratři a sestry Pavla a jeho spolupracovníky, Silase a Timotea - do nedaleké Beroje.
I tady Pavel nejprve zamířil do synagogy - do shromáždění, jež se scházelo - kolem zvěsti Zákona a Proroků.
I tady Pavel zvěstuje, že k dílu mesiáše patří - podle Zákona a Proroků - utrpení - a darované vítězství třetího dne. Jinde jeho kázání o Ježíši jako mesiáši, kterého lze doložit Biblí, vyvolalo nenávist.
V Beroji se stala zvláštní věc. Pavel narazil na posluchače, jejichž přístupu si cení vypravěč knihy Skutků - jejichž přístupu si cenili reformátoři.
Čím si ti berojští židé vysloužili takovou pozornost? 17,11: Byli přístupnější než v Tessalonice: přijali evangeliu s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, je-li to tak, jak zvěstuje Pavel.
Čteme tam, že byli přístupnější. Byli udatnější (Kr).
Nikde jinde Pavel na svých cestách nenarazil právě na takovéto posluchače. Potkával lidi, kteří se rychle jeho kázáním nadchli. Potkával jiné, kteří se stejně rychle naštvali a postavili proti.
Ale jen tady - v Beroji - potkal posluchače doslova do písmene „na úrovni“, posluchače vznešené, urozené, posluchače uznalé. Doslova - byli na větší úrovni, byli uznalejší, projevili větší vznešenost ducha - než ti před nimi.
To slovo „udatnější“ nalezneme i v kralických vysvětlivkách nově vydané kralické bible vysvětleno – jako – urozenější, zmužilejší – čačtější.
To je skutečný význam toho řeckého originálu EUGENÉS, tedy dosl. dobře narozený, urozený.
Čím se ta jejich úroveň, jejich vznešenost tedy projevuje? Písmáctvím.
Ochotně přijali Pavlovo zvěstování - a každodenně pečlivě zkoumali Písmo - jestli se věci mají právě tak.
- Berojští židé ochotně Pavla vyposlechli. OCHOTNOST poslouchat ovšem - právě v jejich podání - neznamená vypnut mozek tváří v tvář apoštolskému zvěstování.
Nejsou to posluchači, kteří by se slepou důvěrou, přijímali, co jim Pavel říká.
Bezmyšlenkovitě nepřikyvují, neříkají za každých okolností: „máte pravdu, pane faráři..."
- Židy v Beroji nenazývá vypravěč „vznešenějšími", „uznalejšími" proto, že by měli vyšší školy, vyšší postavení nebo vyšší příjem
- ale - PROTOŽE JSOU OCHOTNI PAVLOVI BEZ PŘEDSUDKŮ NASLOUCHAT
- OTEVŘÍT SE MU - A ZÁROVEŇ KRITICKY PROVĚŘOVAT JEHO SLOVA v Písmech: na každý den rozvažujíce písma, takli by ty věci byly - překládají Kraličtí.
Berojští písmáci nenakládají totiž s Písmem jako nějací kontroloři nebo revizoři. Nekontrolují s povýšeným pohledem, jestli Pavel z Písma opakuje právě "ty jejich" správné veršíky.
Tak se projevuje fanatický člověk, či fanatické společenství. Využívá písmo jen k potvrzení vlastní výlučnosti. Oni byli ochotni diskutovat a poměřovat, co nalezli v Bibli.
Ti, kteří došli k tomu, že Pavel má pravdu se svým výkladem Mesiáše tedy museli dojít k tomu, že v Bibli je nějaké nosné mesiášské téma.
Logicky – tedy museli dojít k tomu, že Bible není svatá kniha, v níž lze zalovit a vybrat libovolná svatá slova, ponaučení či zbožné recepty. (ve smyslu: „to je z bible, proti tomu nemůžeš nic namítat!").
Oni vyzkoumali, že Bible má svoje hlavní téma - hlavní proud – ale také – nutně - vedlejší toky, nebo dokonce slepá ramena.
Co je pro nás důležité z reakce těch Berojských věřících?
V životě sboru, v životě církve nejde jen o to umět říct, jak je to „podle mého pocitu" - nejde jen o to, nahlas říct vlastní názor: ale v rozhovoru nad Písmem - hledat pravdu - kterou nikdo nikdy ve svém vlastnictví neměl a nemá.
Ne „moje pravda nebo můj pocit věřícího" - která ostatním zacpe ústa - ale pravda Bible.
To má své hluboké důsledky:
- Pokud hledám v Bibli, může se stát, že mi tato pravda najednou vstoupí do cesty, do života – začne mě nutit posuzovat sebe sama, svou dosavadní cestu.
- Najednou se může stát, že mi toto hledání přinese poznání, které začne prozkoumávat zpětně svoje postoje a názory - a prověřovat i projevy druhých - a také – prověřovat a zkoumat moje vlastní poznání a chápání Bible.
Pavel se setkával s věřícími lidmi, kteří nepovažovali za důležité hledat a prověřovat ta Pavlova slova a rovnou ho odsoudili.
Měli svou pravdu dávno zapouzdřenou a nechtěli už nic slyšet. Když se někdo drží jen své tradice a svých pevně daných a prověřených pravd a nepřezkoumává své pohledy podle Písma, má jistě velkou výhodu, že se nemůže nachytat nějakými planými řečmi. Nemůže se ale pak stát, že odmítne něco podstatného?
Dnešní příklad Berojských nám ukazuje, že kdo pokorně hledá pravdu v Bibli, ten se nenechá jen tak obelhat populistickými řečmi kdejakého táborového řečníka. Písmák – tedy ten, kdo v dobrém smyslu prověřuje svoje pocity a postoje i zkušenosti Biblí totiž umí odhalit povrchnost.
Není bez zajímavosti, že právě toto písmáctví má svou tradici v protestantismu.
Právě v tomto prostředí - vyrůstá důraz na kázání (jako základní složku života sboru). A tak si vlastně můžeme připomenout, co má být kázání uprostřed sboru.
- kázání není příležitost, aby jeden poučoval ostatní - nebo třeba úchvatně řečnil...
- kázání je rozhovor nad Písmem: - ten vpředu – počítá s tím - že ho jeho posluchači přemýšlivě a zasvěceně sledují:
tedy - že si rádi nechají ukázat nové souvislosti - a přitom - jako posluchači v Písmu vzdělaní - kriticky rozvažují!
- tedy také namítají, ptají se - neříká to Písmo jinak?....
- nebo rovnou odhalují - teď nekáže, ale kecá, teď omílá fráze...
Proto by měl mít farář radost, když slyší od posluchačů reakce na kázání.
Vyhroceně se dá tedy říci, že NEMÁ CENU KÁZAT POSLUCHAČŮM, KTEŘÍ SI kázání NEDOKÁŽOU SAMOSTATNĚ KRITICKY - PODLE PÍSMA PŘEBRAT!
(Martin Luther dokonce říká, že „bratrská rozprava nad Písmem" je jedním z prostředků, kterými se k nám dostává milost)
Bez takové hluboké zakotvenosti tedy nemůžeme být.
Proto se Písmem zaobíráme - a znovu a znovu ho zkoumáme - při bohoslužbách, na biblických hodinách, s dětmi, mládeží, dospělými, mladými i starými.
Jinak řečeno:
- můžeme být bez kostela, bez střechy nad hlavou - můžeme být bez nejrůznějších obřadů, bez všelijakých viditelných opor - můžeme být dokonce
i bez faráře... -
- ale - nemůžeme být - bez lidí samostatně zakotvených v Písmu.
Nemůžeme být bez lidí, kteří se nespokojí s tím, co se kdysi naučili - ale kteří stále hledají...
Dnes, při první neděli v občanském novém roce si tedy můžeme klást otázku:
Jsme jako ti Berojští? Jak moc zkoumáme v Písmu jako oni? Jako naši předkové?
Ti, kteří opravdově zkoumají Písma jsou otevření. Vždyť Berojští přijali Pavla. Berojští se nebáli. Berojští ukázali, že nepodléhají strachu z vnějších okolností. Proto také nakonec projevili odvážnou solidaritu v nesnázích:
Když do Beroje přišli pomlouvači a protivníci evangelia, neodpadnou noví bratří od Pavla. Neřeknou mu - asi jsme se spletli, když to tvoje kázání přináší takové potíže. Teď máme strach, že budeme mít problémy.
Spolu s Pavlovými přáteli a spolupracovníky dál vytrvale a věrně vytvářejí společenství kolem mesiáše Ježíše.
- a za Pavla – podivného a mnohde nepřijatelného kazatele evangelia se nestydí - ale doprovodí ho až do Atén.
Víra zakotvená v Písmech - je také díky Písmu samostatná. Nepodléhá náporům nesnášenlivosti - či protivenství, nepodléhá strachu a zoufalství, nepodléhá klamu a lži.
Berojští byli posíleni ve své víře, že vzkříšený Pán je s nimi. A tak se nebáli.
Přeji nám všem, abychom v tom nadcházejícím občanském roce – ať už se na nás pohrnou jakékoli zkoušky nebo i pohromy takto obstáli – jako Berojští i jako naši odvážní předci.
Abychom zůstali věrni Písmu a dál v něm hledali Pravdu.
Abychom prostě byli vznešení a urození :)
Děkujeme Pane, že jsi se nám dal a dáváš poznat. Děkujeme, že smíme podobně jako Berojští zkoumat Písma a poměřovat tímto zkoumáním naše srdce a naše činy. Prosíme, abychom ti byli věrnými služebníky.
AMEN.
Žádné komentáře:
Okomentovat