Uráží svaté pravdy! Zaslouží smrt, protože se dotkl citu věřících!

První čtení

Izajáš 41:

8  "A ty, Izraeli, služebníku můj, Jákobe, tebe jsem vyvolil, potomku Abrahama, mého přítele, 9  tebe jsem vychvátil z končin země, zavolal jsem tě z odlehlých míst, řekl jsem ti: »Ty jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.« 10  Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. (...)

13  Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: »Neboj se, já jsem tvá pomoc.«

Druhé čtení

Sk 18, 1-17

Kázání

Pavel odešel z Athén do Korintu, mocného, krásného prastarého města. Dozvídáme se, že se tam věnoval svému řemeslu – dělal stany. Každou sobotu pak mluvil v synagoze.

Pak dorazili z Makedonie Silas a Timoteus a Pavel se věnoval naplno jen kázání. Podstatou toho kázání bylo dokazování, že – dosl. – Kristus je Ježíš.

Za toto slovo byl stejně jako mnohde jinde – od věřících – nepochopen. Postavili se proti němu, jeho slova považovali za urážku své víry – asi podobně – jako když někdo maluje karikatury.

Vždyť i Ježíš sám byl popraven za to, že zesměšňoval náboženství.

A tento Ježíš – říkali věřící - , by měl být mesiáš, Christos? Věřící to považovali za drzost a nechutnost. Proto také Pavla ode všad vyháněli a snažili se ho zabít.

Vždyť i dnes mnoho lidí volá po fyzických trestech za rouhání a zesměšňování víry.

Možná by leckoho z dnešních obhájců víry překvapilo, že křesťanství v době svého vzniku bylo považováno za skupinu lidí, kteří podobně jako karikaturisté zesměšňují víru slušných lidí.

Apoštol Pavel pravděpodobně v této době prožívat krizi. A nedivíme se mu. Zjistil, že nemůže kázat v synagoze, že nenávist proti němu je příliš veliká. Rozhodl se k podivnému gestu. Setřásl prach ze svého roucha a řekl: Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům.

Poslechl tak proroka Ezechiele, který říká, že prorok má říci co je třeba a pokud je za to nenáviděn, má setřást prach ze svého roucha  a zbavit se zodpovědnosti za duchovní stav těch, kterým zvěstuje. Nejde tedy o pomstychtivost Pavlovu, jak to na první pohled vypadá. Pavel – na rozdíl – od jiných obhájců své víry – neužívá násilných metod.

Ezechiel 33:9  Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.

Pavel prostě prorocky předal zodpovědnost jim za jejich jednání. Po té, co se jim pokusil zvěstovat Boží slovo.

Pavel odešel kázat do sousedního domu k pohanům. Tedy k těm, kteří byli vnímáni jako nehodní.

Poté – asi v tom hrálo roli i Pavlovo gesto - uvěřili někteří pravověrní (dokonce představený synagogy) a další pohané Pavlově zvěsti.

Pak se stalo něco, z čeho můžeme usuzovat, že Pavel prožíval krizi. Měl jedné noci vidění, v němž slyšel Hospodinovo slovo – Neboj se, promlouvej, nezůstaň potichu (dosl. nebuď k utišení)!

Neboť já jsem s tebou a nikdo na tebe nevztáhne ruku a neučiní tobě zlo.

Tato slova se objevují v nejdůležitějších místech SZ. V dobách krizí, v dobách přelomových.

Toto slovo zaznělo kdysi Mojžíšovi, když měl před sebou zcela novou cestu navzdory nepřekonatelným překážkám.

Toto slovo znělo vždy, když se zdálo, že Izrael nemá před sebou žádnou naději.

Pavel zůstal v Korintu přes rok a vyučoval Božímu slovu hlouček lidí, kteří se k němu přidali.

Za nějakou dobu se ale ortodoxní věřící přece jen proti Pavlovi vzbouřili a obžalovali ho, že navádí lidi, aby uctívali Boha jinak, než to dělají oni.

Ti lidé věřili, že Bůh je na jejich straně a že Pavel je rouhač. Byli uraženi jeho jednáním.

Příslušníci Židovské víry se tedy chovají násilně. Znamená to snad, že Židovství jako celek je špatné, protože v něm jsou lidé, kteří chtějí popravovat za rouhání?

Tušíme, že židovství jako celek není špatné, podobně je to s Islámem i křesťanstvím. V každém náboženství najdeme ty, kteří volají po likvidaci nepřátel.

Apoštol Pavel sám sebe vnímal jako pravověrného Žida, který následuje Žida Ježíše. Uvěřil, že Bůh Žida Ježíše vyvolil jako zaslíbeného Mesiáše – tedy Krista. Za to byl mnoha svými souvěrci nenáviděn. Protože urážel náboženské city spořádaného věřícího.

V Korintě se schylovalo k násilí, uražení věřící chtěli Pavla hnát před soud – a tu Pavel stojí před velice zajímavou postavou - místodržitelem Galliem (celé jméno: Lucius Junius Gallio Annaeanus) – který byl bratr slavného filosofa a politika Seneky (Lucius Annaeus Seneca), mj. vychovatele císaře Nerona.

(Křesťané byli později z tohoto setkání tak nadšení, že vytvořili sérii fiktivních dopisů mezi apoštolem Pavlem a Senekou, můžete si je dokonce přečíst v češtině ve výboru apokryfů.)

Není bez zajímavosti, že kvůli politické situaci si oba bratři museli vzít život. Seneka si podřezal žíly – byl podezřelý z účasti na spiknutí proti Neronovi. Když se to Gallio dozvěděl, vzal si život také.

Gallio se proslavil v Bibli tím, že se odmítl vměšovat do náboženských záležitostí Židů.

Vypadá to hezky, Gallio vypadá jako tolerantní politik.

Třeba si Gallio řekl ve starověku obecně známé pravidlo, které zpopularizoval právě jeho bratr Seneka: CO NECHCETE, ABY DRUZÍ ČINILI VÁM – NEČIŇTE VY JIM: jinými slovy co tě nepálí nehas, jinými slovy: ať se ti fanatici pomlátí mezi sebou.

Je to správný přístup?

Scéna končí velikým násilím, před jeho zraky je lynčován představený synagogy Sosthenes.

Gallio svým přístupem dal průchod bezpráví. Podílel se tedy na bezpráví a násilí.

V současné době slýchávám podobné výroky: Ať se ti muslimové pomlátí mezi sebou, hlavně ať nelezou k nám. Kupodivu tyto násilné myšlenky říkají i křesťané, následovníci mírumilovného zakladatele Ježíše (prý je křesťanství lepší než Islám, protože zakladatel islámu byl agresor).

Nemohu si pomoci, na mysl mi neodbytně přichází to, co řekl Kain: co je mi do mého bratra Abela, jsem snad jeho strážce? (Gn 4,9).

Vždyť Ježíš ten mesiáš, který urážel víru mnohých řekl: Matouš 7:12  Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.... Ježíš vtipně toto známé pravidlo aktivizuje a dává mu zcela jiný význam.

Ze stoického pravidla: „co tě nepálí, nehas“, obrací Ježíš do podoby aktivního nasazení pro věc milosrdenství.

Jinými slovy: Ježíš rozdával svobodu - odpuštění - naději. Rozdával spravedlnost. Kvůli tomu se činil. Kvůli tomu šel cestou kříže. Tolik chtěl spravedlnost - že šel cestou těch, kdo strpí i pronásledování pro spravedlnost.

To není stoicismus ani epikureismus. Jinými slovy – to není duchovní směr, který považuje za svůj vrchol blaženost, či apatii.

Blaženost a apatie stoiků se totiž děje často na úkor druhých.

Jak ten dnešní text shrnout – tváří v tvář náboženským nepokojům současnosti?

My křesťané se můžeme učit i z putování Pavlova.

Apoštol Pavel zvěstoval Ježíše jako Mesiáše uprostřed násilí. Sám zbraně nepoužíval, jeho zbraní bylo slovo a modlitba. Takto se evangelium prosazovalo ve světě. Někdo se ke Kristu přidal, jiný ne. I s tím se musel Pavel vyrovnat.

Tak máme jednat i my.

Náš úkol na zemi je svědčit o Kristu – i uprostřed nebezpečí. Ne se zbraní v ruce. Ne svalováním viny na celé náboženství. Tak to přece dělali mj. nacisté. Apoštol Pavel neřekl: všichni Židé jsou vinni za smrt Ježíše. To řekli až křesťané.

Někteří lidé chtějí v Čechách jednat jako Gallio: my přece nemáme zodpovědnost za to, co se děje venku. Ať si to vyřeší někdo jiný, my prostě islám v České republice nechceme.

Jenže -  Gallio se dopustil lynčování člověka.

Za takovým jednáním nebyla stoická moudrost, za tím byla vypočítavost, sobectví, pohodlnost.

Někteří lidé si tu pohodlnost omlouvají strachem z islamistů. Je snadnější odsoudit jako islamisty i lidi postižené a vyháněné z domovů. Ať si uprchlíky řeší někdo jiný. Ještě nám sem do našeho malého ráje zatáhnou islám.

Někteří křesťané se kupodivu přidávají na stranu těch, kteří volají po pomstě – jak v současnosti křičí dav (viz výroky na demonstraci proti islámu v pátek v Praze).

Po demonstraci islamofobů v Drážďanech našli ve městě ubodaného uprchlíka (Dvacetiletý muž pocházel z Eritrey a v Německu žádal o udělení azylu. Hákový kříž se na dveřích bytu ve druhém patře objevil tři dny před smrtí Chalída Bahraje. Doprovázel ho nápis „Dostaneme vás všechny“.)

Je třeba připomenout, že v Německu se konají zároveň křesťanské demonstrace proti těmto islamofobním.

Kde se lidé nechají strhnout falešnou a lacinou propagandou, tam dochází k lynčování. U nás již toto nebezpečí také hrozí – a nepochází od muslimů, ale od Čechů.

Z NZ se dozvídám jediné. Ježíš je s těmi, kteří trpí. Kde tedy byl Ježíš na demonstraci proti islámu v Drážďanech? Byl v tom ubodaném uprchlíkovi.

Pokud se chceme nazývat Ježíšovými následovníky, pak nám zbývá jediné. Jsme povoláni činit druhým to, co chceme, aby činili nám.

Logicky  - pokud tedy nechceme, abychom byli pomlouváni a napadáni, musíme chránit muslimy před pomlouváním a napadáním. Protože na ně je v současnosti svalována kolektivní vina.

Děkujeme ti Pane, že nám ukazuješ, co máme činit. Dáváš nám příklad, jak kázat evangelium uprostřed nebezpečí tohoto světa.

Děkujeme ti za tvého služebníka apoštola Pavla, který se nebál. Prosíme, abychom věřili JK a nebáli se ani, když se nám bude zdát, že jednání podle Tebe nemůže na této zemi obstát.

Prosíme, pokud budeme zesměšňováni, či biti nebo zabíjeni za následování tvého Syna, ať nevoláme po pomstě, ale odpouštíme těm, kteří nás nenávidí.

Skrze JK, našeho Pána.



Poslání
    Lukáš 6:26  Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. 27  Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28  Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.