První čtení
Numeri
24:13 I kdyby mi Balák dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych
přestoupit Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého.
Budu mluvit, co řekne Hospodin!
14
A teď tedy jdu ke svému lidu. Ale ještě ti sdělím, co tento lid v budoucnu
učiní tvému lidu."
15
I pronesl svou průpověď: "Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže
jasnozřivého,
16
výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž mívá
vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči.
17
Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde
hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.
Druhé čtení
Mt
2,1-12
Kázání
Naposled – asi tak předpředminulý
týden jsme četli příběh o setkání Ježíše s důstojníkem římské armády.
Ukázalo se, že tento cizinec a pohan se stal pro Ježíše velikou inspirací.
Ježíš doslova řekl těm, kteří ho
následovali:
Matouš 8:10 "Amen, amen, pravím vám, tak velikou
víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.
Cizinci, všelijací pohané,
dokonce mágové – se po bibli potulují a stávají se inspirací pro svědky víry. I
nám se mohou stát a stávají inspirací všelijaká jiná náboženství nebo i lidé,
kteří vůbec nejsou věřící. Proto bychom se neměli automaticky povyšovat nad
druhé lidi třeba jen proto, že nejsou křesťané. Nebo proto, že jsou vyznavači
jiného náboženství. Pocit povýšenosti se usadil v křesťanství jako mor.
Jakubův 3:1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří.
Nechtějme poučovat druhé a místo
toho zkusme načerpat sílu poznání od východních mágů, snad zoroastriánů, kteří
uviděli hvězdu, protože se nezapomněli dívat na oblohu, jestli náhodou nenajdou
nějaká znamení od Pána Boha.
Pán Bůh je nekonečný a dává různá
znamení lidem po celém světě. Dokonce sesílá proroky, kteří mají různá jména a
s židovstvým či křesťanstvím nutně nemusí mít nic společného.
Učenci cizího náboženství
sehrávají důležitou roli v Mt evangeliu. Přišli, aby vyhledali krále.
Všimněme si: po jeho nalezení se
z nich nestanou uctívači JK, neobrátí se ani na židovskou víru, ale
odejdou zase do svých zemí. Podobně jako třeba nevíme, jestli se římský
důstojník někdy stal křesťanem nebo jestli u této víry, pokud se jím stal –
vydržel do konce života.
Mágové, učenci, pravděpodobně
zoroastriáni – tedy vyznavači učení proroka Zarathuštry, který zjevil boha
Ahura Mazdu: tento bůh je nesmrtelný, je nejvyšší pravdou a moudrostí a nejvyšším
dobrem a je neměnný, a trestá zlo - (podle tradice byli tři, evangelium jejich
počet neuvádí) opustili svoje knihovny, studovny a laboratoře a vydali se na
pouť do Jeruzaléma.
V Jeruzalémě se asi
podivili, protože tam nového krále nenalezli. Přišli, aby se poklonili
narozenému králi, ale on tam nebyl. Nebyl v královském paláci. Jaký to
div!
V Jeruzalémě se tomu taky
podivili. Podivili se, že mágům, mudrcům, vstoupila do jejich života hvězda.
V Jeruzalémě se totiž už dávno po hvězdách nikdo nedívá. Místo toho se tam
věnují upevňování pozic nebo vyvražďování možných konkurentů krále Heroda.
Když se lidi dozví o narození
Krista, tak předpokládáme, že se musí radovat. Podobně jako si myslíme, že se
lidi budou radovat, když se dozví o vzkříšení. Není to pravda. V řadě lidí
tato informace vyvolá projev nenávisti.
V královském paláci
v Jeruzalémě zavládla z informace o narození krále – panika, zděšení.
Vánoce způsobily tedy králi a jeho přisluhovačům veliký smutek. Komplikaci. Zděšení.
Král Herodes se zděsí
z konkurenta. Herodes pravděpodobně celé noci nespal, jak se bál o svůj
život. Měl strach, že ho zabije některý z jeho synů či vnuků nebo nějaký
příbuzný a vezme mu královskou moc. A teď to přišlo. Zlý sen se dostavil. Narodil
se další král.
Herodes je chytrý a léty cvičený
v boji o moc. Využije proto církev. Vždyť církev, to je ideální nástroj
v rukou panovníků. Církev udržuje lid v poslušnosti.
Proto svolá Herodes shromáždění
nejvyšších funkcionářů církve, znalce Písma, aby mu radili. Aby mu pomohli
udržet se u moci.
Církev panovníkem či státem oficiálně
podporovaná, propagovaná se musí vždy obávat této chvíle. V dějinách se to
dálo mnohokrát, děje se to i dnes v některých zemích.
Herodes si tedy povolal nejvyšší
představitele církve, i teology, aby mu
poradili, kde se má narodit Mesiáš. Pomazaný král.
Znalci Písem nebyli hlupáci a tak
na to rychle přišli. Má se narodit v Betlémě, v Judsku, jak o tom
snil kdysi prorok Micheáš.
Micheáš 5:1 A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší
mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož
původ je odpradávna, ode dnů věčných.
Ne každý, kdo se vyzná v Písmech,
koná dobro. Ne každému znalost Bible pomůže být lepším člověkem. Ne každý, kdo
Ježíšovi říká Pane, vejde do království nebeského. Ne každý pohan či cizinec je
nebezpečný bludař. Ne každý ateista je zlý člověk.
Co je výsledkem podrobného
zkoumání bible?
Výsledkem biblického bádání
znalců není všeobecná pouť celého Izraele do Betléma, aby se poklonili Mesiáši.
Výsledkem je tajná porada u Heroda.
Ježíš se narodil do země, kde
byly všichni věřící. Nebyla to záruka, že budou bůhvíjak citliví nebo hodní.
Jak říká náš významný
religionista Zdeněk Vojtíšek: Násilí nepochází z náboženství, ale z člověka.
Náboženství není automatickou zárukou, že se někdo bude chovat tak či onak. Je
to nejčastější předsudek, na který mezi lidmi narážím, že příslušnost
k nějakému náboženství automaticky vede k nějakému typu jednání.
(Zdroj:
http://www.denik.cz/zdravi/nasili-nepochazi-z-nabozenstvi-ale-z-cloveka-20161202.html)
Ježíšovo narození nevedlo
v celé zemi k blaženosti a radosti, vedlo to u mnoha lidí
k vylití zla.
Herodes vyhodnotil situaci
jednoznačně: udělá si z mágů své agenty, pošle je do Betléma a pak jejich
informací využije k zavraždění Ježíše a beztak jeho rodičů a rodičů jejich
rodičů. Tak je to u těchto vládců běžné.
Těžko říci, co si mysleli učenci.
Nechali se asi Herodem nachytat.
Uvěřili, že se chce sám Mesiáši
poklonit. Když totalitní vládce ukáže jakoby vlídnou tvář, řada lidí si
oddychne a řeknou: no vidíte, on vůbec není tak zlý. Říkají to, protože se touží sami ospravedlnit za to, že mu neodporovali.
Naštěstí další děj neřídí už
Herodes – ale ten, jenž poslal tu poněkud poblázněnou hvězdu…
Tuto hvězdu uviděl dávno ve svých
snech mudrc, mág, proslulý pohanský věštec Bileám, který měl za úkol kdysi proklít
Hospodinův lid.
Numeri 24:17 Vidím jej, ne však přítomného, hledím na
něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne
spánky Moába, témě všech Šétovců.
A možná taky byli ti mágové
podobně jako kdysi mág Bileám, vnímaví k znamením vesmíru. Vždyť Bůh je
všemohoucí a nekonečný a povolává si různé lidi z různých kultur. Jeho
církev byla zahleděná do sebe a pro samé udržování pořádku a stabilizaci moci
se zapomněli dívat ven z oken.
Hvězda poskakovala, jakoby se
radovala, že zmátla Heroda, že zmátla sebejisté vladaře na trůnu, překvapila
učence, ti se radovali z poznání, že směli odhalit vlastní předsudky, protože
my lidi máme pořád předsudky. Mysleli si ťululumové, že Mesiáš se musí narodit
do královského purpuru do paláce a do bohatství.
Ale protože byli opravdu moudří,
tak neupadli do deprese nad svou neznalostí, ale zaradovali se nad svou popleteností.
Je to vzácná vlastnost mezi
lidmi. Běžně se spíš vztekáme, když zjistíme, že jsme neměli pravdu.
Možná si mágové řekli: no jasně,
vždyť Bůh koná svobodně, jeho dílo je svobodné a vede ke svobodě. Vždyť tento
Bůh svrhává mocné z trůnu a obdarovává chudé, ubožáka povyšuje. Tak je to
v žalmech, tak to zpívala Marie.
Žalmy 35:10 Každá kost ve mně řekne: "Hospodine,
kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého
ubožáka od uchvatitele."
Málem to všechno popletli a teď
jim to docvaklo. Ano, Bůh skutečně poníženého vysvobozuje z moci
uchvatitele. Nyní – Heroda.
Asi si uvědomili – a my díky nim
– díky pohanským mágům – že skutečná radost nepochází z nás, ale od Pána
Boha. Radovali se opravdovou vánoční radostí, která přesahuje veškerý smutek
tohoto života a všech jeho trápení.
Mágové se rozhodli přijmout
narozené dítě jako moudrosti poklad z nebe (budeme zpívat na závěr).
Odevzdali mu to, co lidé pokládají za nejdrahocennější. Odevzdali mu zlato,
které lidi sbírají a připadají si mocně. A řekli si: odteď už nebudeme uctívat
peníze a moc, nejsou naším bohem.
Odevzdali mu kadidlo, které jako
modlitby stoupá k nebi a připomíná naše odevzdání a děkování Bohu.
Dali mu také myrhu, která upomíná
Ježíšovu smrt. Myrhou se balzamovalo.
Klečeli před tím, jenž se sám
jednou zcela poníží. Před tím, který nastaví zrcadlo panování lidským vládcům i
nám běžným lidem. Pokleknou před tím, který se obětoval za mnohé. Skončil
popliván, posmíván, hanoben.
Moudří mágové mudrci přijali
právě toto dítě jako nejvyšší Božskou moudrost.
Pohanští mágové rozpoznali, že
právě v tomto dítěti Bůh promluví nebývale silně a bude lidem nejvíc na
blízku.
Na konci tohoto příběhu proznívá
veliká naděje.
Kroky mágů už napříště nebude
řídit či ovládat nějaký mocichtivý krutovládce a jeho přisluhovači. Herodes už
v jejich životech nehraje žádnou roli, vrátí se domů jinudy.
Tak bych vám všem přál, abyste se
vraceli domů plní svobody a naděje a nenechali se ničím a nikým zastrašit.
Vždyť se o vánocích - stejně jako
ti mágové - smíme i my setkat s Bohem, jenž bez ohledu na touhy vládců
nebo třeba zkorumpované církve své dílo záchrany uprostřed lidí koná.
Bez ohledu na zlobu fanatiků, bez ohledu na
moc vin, bez ohledu na moc slz, bez ohledu na moc strachu… tento Bůh setře každou slzu s očí. A smrti
již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude. (Zjevení Janovo 21:4
)
Modlitba
Děkujeme Pane, že nás vedeš,
abychom ve tvém Jménu bořili hranice a ploty mezi lidmi i mezi náboženstvími.
Děkujeme za tvého Syna JK, který přišel, aby jako světlo zaháněl temnotu.
Prosíme, abychom se ve svých životech řídili jeho příkladem.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat