První čtení
Marek 15:16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
Jaké to je nechat se svléknout?
Buď nás svléká láskyplně maminka, nebo někdo, kdo nám chce pomoci, když sami nemůžeme. Nebo, když nás někdo připravuje ke svatbě. Nebo nás může taky svléknout někdo, kdo nás nenávidí, kdo se nám chce posmívat.
Druhé čtení
Gn 38, 12-36
sobota 22. června 2013
sobota 15. června 2013
neděle 9. června 2013
Máme právo kázat evangelium, když církev tolik selhává?
První čtení
Marek 4:26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
Dnes si budeme číst o tom, že Jákob znovu ve chvíli, kdy selhal, uslyšel Boží hlas. Bůh na něj nezapomněl. To spíš lidi zapomenou na Pána Boha a potom si navzájem dělají spousty zla. Boží království roste bez ohledu na našem nadšení nebo nedověře.
Druhé čtení
Gn, 35, 1-20
Marek 4:26 Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29 A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
Dnes si budeme číst o tom, že Jákob znovu ve chvíli, kdy selhal, uslyšel Boží hlas. Bůh na něj nezapomněl. To spíš lidi zapomenou na Pána Boha a potom si navzájem dělají spousty zla. Boží království roste bez ohledu na našem nadšení nebo nedověře.
Druhé čtení
Gn, 35, 1-20
Kdo koho odsoudil?
První čtení
Matouš 13:24 Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25 Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.
27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´
28 On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´
29 On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´"
Jedna z nejtěžších věcí je nemstít se. Už jako děti ve škole se mstíme. Jedna z nejčastěji užívaných hlášek ve škole – byla: to si vypiješ!
Za tím stojí přesvědčení, že jsem lepší, než druhý a že ten druhý si zaslouží odplatu a ještě trochu něco navíc, trest.
V Bibli čteme, že člověk se nemá mstít, že se to nelíbí Bohu. Ježíš ani Bůh se za své ukřižování nemstil.
Jeho následovníci se už mstít uměli. Tento rozpor v dějinách církve zasahuje až do dnešní doby. A tak to Ježíšovo slovo, abychom se nemstili a nevytrhávali plevel – protože tím zasejeme nespravedlnost – nás zasahuje se stejnou silou i v dnešní době.
Druhé čtení
Gn 34
Matouš 13:24 Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25 Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.
27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´
28 On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´
29 On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´"
Jedna z nejtěžších věcí je nemstít se. Už jako děti ve škole se mstíme. Jedna z nejčastěji užívaných hlášek ve škole – byla: to si vypiješ!
Za tím stojí přesvědčení, že jsem lepší, než druhý a že ten druhý si zaslouží odplatu a ještě trochu něco navíc, trest.
V Bibli čteme, že člověk se nemá mstít, že se to nelíbí Bohu. Ježíš ani Bůh se za své ukřižování nemstil.
Jeho následovníci se už mstít uměli. Tento rozpor v dějinách církve zasahuje až do dnešní doby. A tak to Ježíšovo slovo, abychom se nemstili a nevytrhávali plevel – protože tím zasejeme nespravedlnost – nás zasahuje se stejnou silou i v dnešní době.
Druhé čtení
Gn 34
Můžu se na tebe spolehnout? Můžu se na sebe spolehnout?
První čtení
Mk 14, 17-25
Nikdo z učedníků si není jist, jestli to náhodou neudělá on. Proč? Znamená to, že si Ježíš vybral špatné lidi?
Protože nikdo z nás si není jistý sám sebou, že někdy někoho nezradí, že neudělá něco špatně, co druhému ublíží. Často ubližujeme druhým lidem i tak, že o tom ani nevíme. Učedníci zrazovali Ježíše různě. Buď proto, že se nad něj povyšovali, když věděli lépe, než on, co má dělat. Nebo, že se báli mu pomoci, když pomoc potřeboval. Nebo když je vyzval, aby s ním bděli a oni usnuli. Každý věděl, že umí Ježíše zradit.
I my se umíme navzájem zrazovat.
Proč to připomínat? Ne proto, abychom z toho měli smutek, abychom se bičovali a připomínali jsme si, že jsme zlí. Ale proto, že vyznání viny nám samotným pomůže přijímat druhé lidi a přijmout i sami sebe.
Kdo si o sobě myslí, že je bez chyby, ten se začne postupně chovat jako malý bůh. A okolí takového člověka začne většinou vnímat jako pěkně otravného poloboha.
Proto bychom každý den měli prosti za odpuštění. Kdo se modlí pravidelně modlitbu Páně, ten takto prosí. Odpusť nám, jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Píseň
148s Kdo na kolenou klečí
Druhé čtení
Gn 33, 1-17
Mk 14, 17-25
Nikdo z učedníků si není jist, jestli to náhodou neudělá on. Proč? Znamená to, že si Ježíš vybral špatné lidi?
Protože nikdo z nás si není jistý sám sebou, že někdy někoho nezradí, že neudělá něco špatně, co druhému ublíží. Často ubližujeme druhým lidem i tak, že o tom ani nevíme. Učedníci zrazovali Ježíše různě. Buď proto, že se nad něj povyšovali, když věděli lépe, než on, co má dělat. Nebo, že se báli mu pomoci, když pomoc potřeboval. Nebo když je vyzval, aby s ním bděli a oni usnuli. Každý věděl, že umí Ježíše zradit.
I my se umíme navzájem zrazovat.
Proč to připomínat? Ne proto, abychom z toho měli smutek, abychom se bičovali a připomínali jsme si, že jsme zlí. Ale proto, že vyznání viny nám samotným pomůže přijímat druhé lidi a přijmout i sami sebe.
Kdo si o sobě myslí, že je bez chyby, ten se začne postupně chovat jako malý bůh. A okolí takového člověka začne většinou vnímat jako pěkně otravného poloboha.
Proto bychom každý den měli prosti za odpuštění. Kdo se modlí pravidelně modlitbu Páně, ten takto prosí. Odpusť nám, jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Píseň
148s Kdo na kolenou klečí
Druhé čtení
Gn 33, 1-17
Kam nás vyvádí Duch Svatý?
První čtení
Jan, 14, 8-17
Vidět tvář JK je jako vidět tvář Boží.
Každý z nás byl stvořen Hospodinem, sami si neumíme dát život.
Vidíme však tvář Boží, když se díváme na druhého člověka?
Ano i ne. Ne – když jsme na druhé zlí, nebo jsou ti druzí zlí na nás.
Ano, když se chováme ke druhým lidem s láskou v srdci.
Ježíš konal samé dobré věci, tak mohl říct, že jeho tvář odráží tvář Boží. Dnes si budeme vykládat o tom, jak se Jákob bál spatřit rozhněvanou tvář svého bratra Ezaua. Ezau mu totiž ublížil.
Když to nakonec dobře dopadlo a Ezau mu odpustil, Jákob řekl, že vidět tvář Ezaua je jako vidět tvář Boží.
Když člověk zažije odpuštění, rozjasní se, vyjde mu slunce a i na jeho tváři se bude zračit toto slunce, ta veliká úleva...
Druhé čtení
Gn 32
Jan, 14, 8-17
Vidět tvář JK je jako vidět tvář Boží.
Každý z nás byl stvořen Hospodinem, sami si neumíme dát život.
Vidíme však tvář Boží, když se díváme na druhého člověka?
Ano i ne. Ne – když jsme na druhé zlí, nebo jsou ti druzí zlí na nás.
Ano, když se chováme ke druhým lidem s láskou v srdci.
Ježíš konal samé dobré věci, tak mohl říct, že jeho tvář odráží tvář Boží. Dnes si budeme vykládat o tom, jak se Jákob bál spatřit rozhněvanou tvář svého bratra Ezaua. Ezau mu totiž ublížil.
Když to nakonec dobře dopadlo a Ezau mu odpustil, Jákob řekl, že vidět tvář Ezaua je jako vidět tvář Boží.
Když člověk zažije odpuštění, rozjasní se, vyjde mu slunce a i na jeho tváři se bude zračit toto slunce, ta veliká úleva...
Druhé čtení
Gn 32
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)