Abraham a Abímelek - věřící a vrchnost

První čtení
Mt 10, 34-39

Druhé čtení
Gn, 21,22-34

Kázání
Abímelek přišel k Abrahamovi, aby mu řekl, že je s Abrahamem Bůh a proto s ním potřebuje uzavřít smlouvu.
Je to zvláštní událost, kterou si těžko umíme představit – zvláště, převedeme-li ji do dnešního světa.
Můžeme si představit, že by se křesťané měli stát hybnou silou ve státě. Přijde premiér vlády k synodnímu seniorovi a říká mu: vidím, že je s vámi Bůh a proto by bylo dobré, kdybychom uzavřeli smlouvu.
: Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host." (Gen 21:23 CEP)
Takto to sice dnes neprobíhá, ale křesťané – tedy věřící lid – a vrchnost spolu vždy nějak komunikovali.
Někdy církev komunikovala s vrchností prorocky, to když upozorňovala na nespravedlnosti – to byla potom často církev podzemní, tajná, protože se jednání církve vrchnosti nelíbilo.
Jindy ale byla církev vedena strachem, a tak se snažila s vrchností spolupracovat. Někdy to byla spíš kolaborace, než spolupráce – a taková spolupráce se dá vždy dobře omluvit: děláme to přece proto, aby naše církev přežila.
Církev mnohokrát v dějinách upadla do pokušení moci. Věřící si mohou říkat: je nás mnoho a tak můžeme vrchnost tlačit k tomu, aby nám dala podíl na moci. Vždyť si to vlastně zasloužíme.
Když za námi přijde vrchnost a je ochotná s námi uzavírat smlouvy, to je přeci příležitost využít situaci v náš prospěch.
To se stalo už ve starověku za císaře Konstantina.
Tento styl jednání se dále prohluboval, a vedl mj. k reformaci. K odmítnutí majetkové provázanosti vrchnosti a církve.
Mocná a bohatá církev postupně přestávala být církví Kristovou. Církev, která se podílí na vládnutí či na jiné formě moci - v dějinách neobstála.

Obrazně řečeno – je to církev, která zpomněla, že má místo ohlížení se po výhodách - strážit vodu živou, živého Krista.
Pro Abrahama tedy představuje návštěva krále Abímeleka s velitelem vojska (král přišel tedy s vojenskou mocí a demonstroval sílu) velikou zkoušku a mohli bychom říci – veliké pokušení.
I Abraham má co ztratit, z textu se dozvídáme, že on a jeho lid je strážcem studny s vodou – s vodou, která v pouštní krajině dává život.
Tuto studnu Abrahamovi Abimelek vzal. Ta studna je symbolem života, který dává víra v Hospodina. Pokud bude mít dohled nad touto vodou vrchnost, či panovník, či stát – lid víry bude zotročen.
Abraham je sice bezdomovec, ale stojí za ním Hospodin. Je si snad vědom svého mimořádného postavení.
O to větší pokušení by ho mohlo pronásledovat. Spojíme-li se dohromady, uzavřeme-li pakt, potom nás nikdo nepřemůže – tak by mohl uvažovat.
V NZ – tento zápas svedl s pokušitelem i Ježíš. Zápas – nepodlehnout svodům moci, ale zůstat věrný Hospodinu.

Abímelek (můj otec je Král) by mohl říci: vy máte moc, my máme moc – vždyť to vidíš – máme i armádu, dejme to dohromady, lidu víry z toho kápnou i nějaké výhody, možná dostanete nějaké peníze, možná nějakou vojenskou podporu a budete se moci víc realizovat…
Stačí, když budete držet ústa a krok. Když se bude dít nějaká nespravedlnost, tak Abrahame přimhouři oko a budeme zadobře. Tobě žehná Bůh, já mám armádu...
Je to lákavá přestava – navíc je tu ve vzduchu iluze – že smlouva církve se státem povede k pokoji. Bude to ale skutečný pokoj? A má být tento pokoj cílem Božího zaslíbení?
Možná si Abraham vzpomněl na slova proroka:
Jeremjáš 9:4  Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu. Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi. 5  Bydlíš uprostřed lsti; ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův." 6  Proto praví Hospodin zástupů toto: "Hle, bude je tříbit a budu zkoumat, jak bych měl naložit s dcerou svého lidu. 7  Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk, jejich ústa mluví lstivě. S bližním mluví o pokoji, ale ve svém nitru strojí úklady.
Vykládáte o pokoji a při tom bují lstivost a nespravedlnost.

 Bojíte se o sebe, a proto mluvíte o pokoji, máte strach zastat se bližního, proto omlouváte vrchnost.
A tak zde Abraham stojí před otázkou, kterou Ježíš vždycky zodpověděl velice snadno, ale nám to dělá problémy. Tato otázka zní: když mi vrchnost nabízí dohodu, mám ji přijmout a při tom přimhouřit oči nad nespravedlností? Jinými slovy – má věřicí přistoupit na politický kompromis?
V Abrahamově případě to znamená: zříci se dohledu nad studnou s vodou živou... Zříci se prorockého hlasu ve společnosti.

Možná si vzpomeneme na Ježíšův výrok:
nepřišel jsem uvést na zemi pokoj, ale meč rozdělení.
nechte řečí o míru, když panuje bezpráví.
Neuzavírejte smlouvy, které jsou pro vás třeba výhodné, ale které přehlížejí nespravedlnost a vedou ke kompromisu!
Nebojte se! - O sebe, o svou budoucnost, ale otevřeně zvěstuje pravdu – i kdyby ta pravda měla být pro církev dočasně nevýhodná. Protože Pánem lidu víry je přeci Bůh a ne strach.

Abraham pravděpodobně prožívá zápas víry, určitě je strach na místě, může se bát, že Abímeleka naštve (když mu začne připomínat nějakou nespravedlnost), že si z něj udělá nepřítele v době, kdy se to zrovna nehodí. Strach, že k žádné smlouvě nedojde... a lid víry bude ohrožen.

Nicméně čteme, že je to dobrý boj víry.
Nakonec Abraham řekne: dobře, uzavřu s tebou smlouvu, ale před tím musíme vyřešit nespravedlnost, ke které došlo...
Mému lidu – církvi – patřila studna – je to zdroj vody živé (a jak jistě chápeš toto je věc mého lidu, jak se s ní bude nakládat – a ne věc tvoje), tak to vrať zpět. Vrať to, co je naše a co má být pod naší správou a co nemůže být předmětem tvého mocenského vlivu.
Abímelek smlouvá:
Abrahame - nezapomeň   – ty jsi bezdomovec, člověk proti mně chudý, já můžu zajistit, aby tvůj lid víry neživořil.
A nějaká studna, nebo správa vody živé, která se – jak tvrdíš - nesmí stát předmětem politikaření a nekalého obchodu, - takovou nějakou malou studnu přece obětuješ...
A že se děje troška nespravedlnosti, že se bude rozhodovat tak trochu bez vás věřících, to nech na nás. Měj radost, že s tebou vůbec smlouvu uzavřu. Podívej – změní se politická situace a k dohodě o vyrovnání se církve se státem už ani třeba nedojde.
Dyť já ani nevím, že nějaká studna existuje... Tady to podepiš...

Co když se změní politická situace a už nebude příležitost tu smlouvu odhlasovat?
Přoč do toho ještě vrtat, když je šance na podpis právě teď?
Udělejme to co nejrychleji – i kdyby to nebylo úplně čisté...
Jenže Abraham se nebojí a vrtá, šachuje se sedmi ovcemi, nutí Abimeleka, aby znovu připustil, že lid víry tu je pro to, aby byl vládě nepříjemným prorockým hlasem – aby měl dohled nad vodou – i když je možná v menšině.
Nakonec Abimelek i s velitelem vojska ustupuje.

Abraham v této zkoušce obstál. Dokázal se vyhnout pokušení kompromisní spolupráce s režimem, dokázal se vyhnout pokušení utéct před vrchností do světa domácí zbožnosti s poukazem na to, že o spravedlnost a živou vodu ať se stará stát. Abraham se dokázal vyhnout smlouvě, za kterou by se jeho synové jednou styděli.

Biblický příběh o zkoušce uzavřít s vrchností kompromisní smlouvu, která nebere ohled na právo a spravedlnost - končí dobře. Abraham zůstal prorokem, tím, kdo si za stojí za vírou.

Abraham v této zkoušce obstál. A tak se mohl věnovat jedné z nějkrásnějších lidských činností, pěstování rostlin.
Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného. (Gen 21:33 CEP)


Modlitba
Hospodine děkujeme ti, že nás vedeš k tomu, abychom vedli dobrý boj víry, abychom neuzavírali smlouvy, za které se jednou budeme stydět.
Prosíme, abychom byli církví, která bude autenticky zvěstovat tvé slovo a ne církví, která bude v tomto světě hledat výhody a různé obezličky – tak jak je to v tomto světě běžné.
Skrze JK
Amen