Útěk ze Sodomy??

První čtení
Mk 8, 34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“


Druhé čtení
Gn 19, 12-29

Kázání
Naposled to vypadalo, že se Lotovi nepodaří zachránit posly Hospodinovy. Sodomští útočníci je chtěli zabít, jenže se cosi pokazilo, al Lot jakoby jim zmizel z očí. Někdo dokonce říkal, že se mu zdařil útěk. O tisíce let později v podobné scéně – když zabíjeli nepohodlného Ježíše, někdo říkal, že Ježíš byl vzkříšen. Ať je to jak chce, Ježíše najít nemohli – ti, kteří mu chtěli ublížit tvrdili, že jeho tělo někdo ukradl. Podobně – jako na ty sodomské – padla slepota.
Nakonec si možná Sodomští řekli, že Lot i jeho hosté skončili v nějaké stoce a jejich těla už nejde identifikovat.
Biblický příběh ale vypráví jiný konec – podobně jako s Ježíšem. Bible věří, že se ještě na světě najdou lidé, kteří nejsou slepí.
Poslové Hospodinovi Lota zachraňují a dokonce mu nabízí, aby si na útěk přivolal i své blízké rodinné příslušníky.
Sodoma jako společenství lidí, kteří totálně propadli zlu nemá už žádnou budoucnost. Je to společenství, které se samo odsoudilo do záhuby.
Tento biblický příběh ilustruje to, co později vyslovil apoštol Pavel v listě Římanům – že totiž mzdou za hřích je smrt. Zločiny a zlé jednání je cesta ke smrti. Lidská pýcha a zpupnost vedou ke katastrofě.
Ale pozor – i z této cesty smrti vede ale cesta k životu. Byl Lot zbabělec?
Lot vyzkoušel už všechno. Vyhlížel právo a spravedlnost z brány toho města až do umdlení. Prosil Sodomské, aby nečinili zlo. Nabídl dokonce své dcery za vzácné hosty.
Lot udělal vše, co mohl. Nastal čas na opuštění toho místa. Hospodin chce Lotovi říci asi toto: neměj domov tam, kde bují zlo. NZ řečí bychom mohli slyšet výzvu: mějte domov v BK, pak budete na tomto světě a jeho svodech nezávislí. To je výzva směřující i k nám. Nepodílejte se na násilí, na lži, na podvodech, ale buďte svatí tak jako je svatý JK.
Nenechte se ovlivnit tím, co křičí dav!
Nepřizpůsobujte se věku tomuto!
Zachovejte si víru, dodržujte právo – tím budete vyděleni.
A tak ta výzva spíš, než uteč – znamená – vyděl se z tohoto prostředí. Patříš jinam.
Podobně jednou izraelci odejdou z Egypta – ze země otroctví.
To je evangelium dnešního příběhu. Ty se nemusíš podílet na skutcích tmy. Nemusíš ponižovat, nemusíš ubližovat druhému, nemusíš pomlouvat, nemusíš přelstívat a okrádat. Vyjdi ven z tohoto bludného kruhu.
Lot má toto evangelium zvěstovat své rodině. Oni ho ale odmítli. Podobně jako se bojí lidé přijmout Ježíšova slova: milujte své nepřátele, kdo chce zachránit svůj život, ten o něj přijde apod. Odmítnout evangelium je v tomto světě logické.
Lotova slova jsou pro ně tvrdá. Tak radikálně změnit svůj život nechtějí.
Je to zvláštní druh slepoty. Někdo se řítí do nebezpečí, druzí mu říkají, že padá do tmy, varují ho, ale on neslyší a nevidí. Mnohokrát tyto věci zažíváme kolem sebe.
Rodina kolem Lota si myslí, že si Lot dělá legraci nebo že se zbláznil.
Vzpomněl jsem si v souvislosti s tímto biblickým příběhem o krizi lidí na příběh z novodobých lidských dějin.
Nedávno bylo výročí tzv. Kubánské krize. Svět byl na pokraji apokalypsy. Podle nedávno objevených dokumentů měl pomyslné tlačítko na konci dějin v rukou kapitán ruské ponorky B59 Valentin Savickij.
Tento kapitán totiž o krizi nic nevěděl (kvůli radiovému klidu nebyl o krizi informován), myslel si, že na něj Američani útočí.
Dne 27. října 1962, byla totiž jeho ponorka zastavena v rámci blokády americkou lodí. Ruská ponorka byla vybavena jadernými zbraněmi. Kapitán chtěl na Američany zaútočit jadernou zbraní. Pojistkou užití této zbraně byla jediná podmínka: (kvůli radiovému klidu nemohl dostat pokyn k odpálení z Kremlu) souhlasu dalších dvou zástupců, z nichž jeden, Vasilij Archipov se postavil proti útoku. Dá se říci, že tento člověk (a nikoli Chruščov nebo Kenedy) měl v této chvíli zodpovědnost za celý svět.
Ani Chruščov ani Kenedy neměli v rukou v té chvíli žádnou moc s tím cokoli dělat. Ani v té chvíli nemohli tušit, jak blízko je svět katastrofě.
Díky této krizi a díky mnoha jiným situacím si můžeme připomínat, že nám ta situace Sodomy řítící se do katastrofy není až tak vzdálená.
Společnost lidí je na pokraji katastrofy a mnoho lidí to netuší nebo nechce tušit. Natož pak s tím něco dělat. Nechceme si připustit, že jsme na tom tak špatně. Nechceme si připustit, že s tím skutečně musíme něco dělat. Třeba se podobně jako Lot oddělit. Jenže člověk si řekne – to je vysoká politika, s tím já nic neudělám.
Zeťové a synové Lotovi nevěřili, že by konec mohl přijít. Nějak to tady do klepeme. To je vysoká politika, co my bychom zmohli? Proti zlu přece nejde nic dělat, lepší je zůstat tady a držet se toho mála co máme, těch několika hrnců teplé polívky.
A tak se rozhodli považovat Lota za hysterického proroka. Lot se vydává na cestu záchrany, protože uvěřil, že Hospodin mu pomůže. Sám by si nepomohl.
Kdo vychází ze Sodomy – z Egypta, kdo se vydává za Ježíšem, nesmí se ohlížet zpět. Rozumějme – nesmí zalitovat, že odešel. Zalitovat, že v otroctví jsme měli plná břicha, že v bezpráví byla šance, že něco urveme taky pro sebe. Že se vlastně budeme podílet na zlu. To je ohlížení – o kterém mluví dnešní příběh.
Když se budete ohlížet, zahynete.
Jestliže se zabíjelo, týralo, ponižovalo – ale my se budeme ohlížet, že třeba benzín byl za 2 koruny a pivo za korunu, dopouštíme se pošetilosti jako Lotova žena. Nemusíme mít na mysli jenom stesky po době předrevoluční. Je spousta lidí, kteří se ohlížejí teskně i na dobu Hitlera. Setkal jsem se s takovými lidmi v Rakousku. Hitler přece dával lidem práci – je typický argument.
V Bibli ale čteme na mnoha místech něco jiného. Člověče, neohlížej se zpět, ani do krásných vzpomínek tvé dětství. Rozumějme – nedělej si z toho ráj, do něhož se budeš utíkat a mít ho jako cíl před sebou.
Bible říká: musíš jít do budoucna a vyhlížet jako Lot spravedlnost a milosrdenství a zasazovat se o to. To je biblický exodus.
Usnutí na vavřínech je podobné jako vzpomínky na levné zboží. Kdo celý svůj život tráví ve vzpomínkách, jak to na začátku bylo krásné a teď je to špatné – to platí i ve vztahu v manželství – ten je podoben Lotově ženě. Ten zakopává hřivnu mu svěřenou a maří to, co dostal od Hospodina: totiž možnost být na cestě v očekávání a naději. Člověk je ze své podstaty bytost v pohybu – a to bytost směřující do budoucnosti. To je naše danost, jakýsi vklad způsobu bytí od Pána Boha.
Ježíš se také neohlížel, jak to bylo krásné, když pracoval jako tesař pro svou rodinu.
Lot se tedy vydal na cestu.
Nejlepší by bylo, kdyby Lot odešel až na horu Sinaj, co nejblíž k Hospodinu. Vzpomeňme – právě na horách pobýval Abraham – a Lot se pustil do nížiny. Možná proto, aby se Lot před Bohem schoval do lidského konzumu.
A teď začne Lot uhýbat znovu – prosím, nemohu utéct, nalepilo by se na mne zlo! Aspoň malinké městečko... smlouvá..
To lepení zla – možná znamená – vždyť já se znám, já to nakonec nevydržím, ohlédnu se za Sodomou a tvá blízkost mne pak zabije.
Podobně jako na poušti umíralo mnoho těch, kteří příliš litovali, že opustili Egypt. Nebo jako Ananiáš a Zafira, kteří se snažili podvádět a to podvádění je stálo život.
Je to velice zvláštní, že Hospodin Lotovi vyhovuje. Možná jsme zklamáni, že Lot se ukázal jako nedokonalý hrdina. Abraham také ve své víře klopýtal, lhal a podváděl. Narozdíl od Lotových zeťů – ale byl stejně jako Abraham, i Lot na cestě. A kdo je na cestě – má stále šanci. Proto Bůh volá – obraťte se ke mně!
To se asi chce říci tím zvláštním útěkem – neútěkem Lota. Aspoň maličké městečko, zní ironicky. Zlo tam je asi maličké, nepatrné, chce říci biblická ironie.
Nebýt ale Abrahama, kdoví jak by to všechno dopadlo. Přece kvůli Abrahamovi byl Lot zachráněn. A tak za tou záchranou nyní už pochybujícího Lota stojí zase přímluvná modlitba Abrahamova.
A tak se můžeme i my sami ptát, jakto, že nás Bůh zachránil? Nás přece zachránil také kvůli jednomu spravedlivému, který se neustále za nás přimlouvá.
Proč mu stojíme zato?
Třeba proto, abychom měli za vzor Abrahama, který se nebál rozšiřovat milosrdenství, spravedlnost, lásku i víru. Třeba proto, abychom mohli následovat Ježíše a svou odvahou uzdravovali i jiné – to vše z Boží milosti.
Třeba proto, abychom se dovedli rozhoupat jako Lot ve společenosti, která věří, že usilovat o spravedlnost a lásku je nesmyslné.
My už teď přece víme, že bezpráví vede ke zkáze.

Hospodine, děkujeme ti, že nás vyvádíš z prostřed zla. Že nám ukazuješ, jak se máme chovat. Že se máme přimlouvat za druhé lidi, že máme v lásce zápasit o záchranu lidského společenství, aby i uprostřed zmaru a smrti a dýmu byli alespoň někteří vysvobozeni k novému životu.
Děkujeme ti Pane, že se ujímáš člověka a že nás takto vedeš za ruku.
Amen.