První čtení
Matouš 18, 23 - 35
Druhé čtení
Gn 18, 17-33
Kázání
Abraham touží přikazovat svým potomkům a své rodině, aby jednali podle Hospodinova práva. A tak se Abraham dozví, co má Hospodin v úmyslu.
Abraham je tedy prorokem.
Je prorokem každý, kdo zachovává Hospodinovu cestu? Biblický prorok je ten, který se učí žít z Hospodinova slova. Ne ten, kdo by věštil z nějakých biblických vět, bádal nad jejich numerickou hodnotou.
Už jsme na to narazili jednou: když Lota vlekly dějiny – když ho zajali soupeřící králové a Lot byl jako ta pleva hnaná větrem. To Abraham, ač byl lidsky nezakotven – neměl žádný dům (narozdíl od Lota) – přesně věděl kde je jeho místo a co má konat. Tak trochu bláznivě se vydal Lotovi na pomoc, proti přesile. Jednal prorocky. Správně se rozhodl, proto jednal prorocky - ne naopak.
To byla cesta podle přání Hospodina. Nepopulární, nebezpečná, předem nejistá. Abrahamova akce se podařila, ukázalo se, že pomáhat druhému, vzít na sebe břemeno pošetilosti druhého – vzít vlastně na sebe jeho viny (Lotova vina byla, že se rozhodl pro přepych a bohatství na úkor víry v Boha, na úkor toho podstatného) – vzít na sebe viny druhého je součástí cesty k životu. K životu s velkým Ž. Nebo V – totiž k životu věčnému.
Abraham takto chodil po Hospodinových cestách a tak se dozvěděl, že společenství, které je rozvráceno bezprávím a zpupností směřuje ke zkáze.
K Hospodinu dolehl křik nespravedlnosti ze Sodomy. Hospodin slyší křik nespravedlnosti. To se dozvěděl od Hospodina Abraham.
Tak jako nespravedlivě prolitá krev Abelova volala k Hospodinu, i nyní nespravedlnosti křičí. Nespravedlnost je do očí bijící. Do očí bijící nespravedlnost se stala, když ukřižovali Ježíše a když je kdykoli takto hanebně vykonávána nějaká nespravedlnost.
Hospodin sestupuje, aby tu nespravedlnost viděl. Aby zakročil proti nespravedlivému. Tak jako zakročil proti lidské touze mluvit jednou řečí (Gen 11:5 I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.) jednou ideologií.
Hospodin vidí nespravedlnost, chce zasáhnout podobně jako při stavbě babylonské věže. Hospodin chce zlikvidovat to lidské dílo v celku, protože – kde takhle rozbují závist a korupce – je třeba odstranit celek jako nádor.
Může se to přihodit kdekoli. Kolik mocných říší už zmizelo ze scény... Státe se takovou Sodomou se může stát prostě každému.
Lidé dovedou být zlí - třeba i v církvi. Nedovedou odpouštět, počítají viny do praprapradědečků a vůbec se nechtějí řídit zákonem milosrdenství, o němž si čítávají po nedělích v bibli.
Abraham to vše vidí, pozná, že toto společenství lidí spěje k definitivnímu konci.
A mohl by se jako Jonáš posadit na vysoké místo a pozorovat ten efektní ohňostroj. A mít radost, že patří k těm vyvoleným.
Jenže se tak nestane:
Abraham si vybere cestu úzkou a těsnou.
Kdo by se proboha přimlouval za Sodomu? Moderně řečeno: komu by na takovém místě mělo záležet?
Třeba tomu, kdo neuznává kolektivní vinu. Tomu, kdo neodsuzuje kolektiv jako celek - vidíte ty lidi ze Sodomy - dyť to jsou darebáci - pověsit všechny.
Člověk z Afriky si může říct: vidíte ty lidi ze Severu, jak si žijí na úkor nás? Všechno jsou to darebáci, je třeba poslat je do lágrů.
A my si řekneme - romové? Všichni kradou a jsou nepřizpůsobiví. Do lágrů je dáme...
Němci zavinili válku. Proč jim vycházet vstříc a pohřbívat utlučené němce v Dobroníně u Jihlavy? Mohli si za to sami.
Toužíme po kolektivní vině a trestu. A tak si představujeme, že Hospodin přichází, aby vypálil zlé město jako celek.
Proti tomu volá Hospodinův zákon.
Vypadá to, že Abraham už se dost naučil z Hospodinova zákona. Poznal, že sám před Bohem není bez viny.
Abrahamovi je líto těch lidí. Je mu líto i toho nenapravitelného Lota, kterému už jednou pomohl. Lítost je hlavní hybnou silou dějin.
Když je někdo hnut lítostí, tak se v Bibli úplně přehodí výhybka, úplně to změní budoucnost. Ne zbraně, ne strach, ne msta, ne rasa, ne ideologie. Ale lítost je opravdová hybná síla dějin.
Lítost je víc, než pomsta nebo odplata. Jako učení tato slova člověk přijme snadno, ale když přijde na lámání chleba, zapomene jakoby byla jeho mysl přikryta nějakým závojem.
Vždyť lítost, to je jenom taková slabost, omluvíme si nechuť vzít lítost vážně.
Ježíšovo smilování nad nemocnými i nad námi všemi bylo učiněno z lítosti. Bylo mu jich líto – je jeden z nejčastějších popisů důvodu jeho jednání.
Je mi ho líto, proto ho ušetřím – i když se chová špatně. Je mi ho líto, proto mu pomůžu – i když je to pro mne nevýhodné, dokonce – i když možná přinesu velikou oběť.
Jednat z lítosti je stejně odvážné a těžké a nepochopitelné jako milovat své nepřátele.
Jan říká, že dokonce, kdo nemiluje druhé lidi – i v jejich bídě – není schopen milovat Boha.
Abraham se naučil milovat. Začne se z lítosti dokonce přít s Hospodinem, který hodlá dopustit takovou věc - jako je likvidace celého města.
Abraham se nemůže smířit s Božím soudem, dovolává se Boží lásky, doslova smlouvá, aby zvítězilo milosrdenství.
Chceš Hospodine zabít i spravedlivého? A my víme, že Abrahamova žádost jde ještě dál, protože co mohl vědět Abraham o Lotově spravedlnosti. Musel vědět, že před Hospodinem má každý své dluhy, své viny.
Abraham tedy nebral ohled na kolektivní vinu, nebral ohled na řeči, že bojovat za tak zkažené lidi nemá smysl.
A možná si byl Abraham vědom ještě jednoho dopadu svých přímluv. Díky nevinným mohou být zachráněni i ti, kteří se provinili.
Tato otázka sahá až k nespravedlivému utrpení JK. Ve v. 24 prosí o odpuštění celému tomu místu!!!
Abraham se přimlouvá za všechny. Ježíšova výzva - modlete se za své nepřátele sahá až sem.
Pro nalezení toho dobrého stojí za to odpustit všem. Abraham žádá soud, kde pro minimum lidí rovných a věrných Bůh odpustí i těm ostatním. Soud, kde dobré převáží nad zlým - i když je v menšině.
Hospodin souhlasí.
Ukazuje se tak jádro dnešního textu:
Spravedlnost, věrnost, dobrota a milosrdenství váží víc, než hřích. Je to stejný nepoměr lásky jako když Hospodin Deuteronomium 5:9 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, 10 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují (....).
Jedná se o obrovský nepoměr ve prospěch lásky, žádné misky vah by to neunesly.
Abraham smlouvá o to, aby ten nepoměr byl ještě větší.
Modlitební zápas se zastaví na deseti spravedlivých. Židé věří, že svět drží nad vodou právě těch deset spravedlivých. Na světě je tolik lidského zla, že by už dávno přestal existovat. Ale je tu deset spravedlivých. Jen pro těch deset stojí za to, aby život pokračoval a neskončil katastrofou.
V každém společenství hledá Bůh spravedlivé lidi a možná kvůli nim to společenství ještě nezaniklo.
Jak to, že můžeme žít i my - se svými vlastními vinami a dluhy, se svou rozhádaností a sobectvím? Žije naše církev, naše společenství proto, že je v našem sboru několik spravedlivých, kteří dodržují Hospodinův zákon?
V NZ čteme, že žijeme díky ne deseti, ale jedinému spravedlivému - JK. Tomu, který byl zavražděn, abychom my mohli žít.
Ne deset, ale jediný.
A tak nejpodstatnější otázka pro naše společenství zní:
Nalezne v našem společenství Hospodin tohoto Jediného? Je mezi námi? Pustíme ho k sobě? Necháváme ho působit v našem sboru? Nebo upřednostňujeme svou pýchu, svou nevraživost, svou touhu prosadit za každou cenu svůj názor, svou představu?
Hospodine, děkujeme ti, že nám připomínáš, komu vděčíme za to, co máme.
Děkujeme, že nás ještě podepíráš, nás - jednotlivce - i nás společenství
Dej, abychom jednali jako Abraham - abychom se dovedli bít i za lidi, na které bychom nejraději shodili kolektivní vinu,
dej, abychom i sami k sobě navzájem jednali podle příkladu tvého Syna JK.
Skrze něj tě o to prosíme
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat