Bděte k cíli!

První čtení

Gn 6, 9-12

Druhé čtení

Mt 24, 35 - 51

Kázání

Ježíš v mnoha svých proslovech před velikonočními událostmi mluvil o tom, že učedníci mají bdít. Bdění je nutné, protože nikdo neví dne ani hodiny.

O velikonocích se ukázalo, že učedníci nebyli schopni se svým mistrem bdít. A to ani při jeho modlitbě v Getsemane, ani při jeho zatýkání. Podlehli strachu a místo bdění se rozutekli. Církev se proto později učí vykládat tuto Ježíšovu výzvu k bdění jako výzvu, která přesahuje konkrétní velikonoční události.

Postupně se ukázalo, že tato Ježíšova výzva má široký přesahující všeobecně lidský význam. Podobně jako výzva, abychom hledali každého dne BK a jeho spravedlnost. Podobně jako SZ výzva, abychom, každého dne hledali Hospodina.

Tyto výzvy mají totiž jedno společné. Soustředění se na to jedno podstatné uprostřed tohoto času.

Z evangelií poznáváme, že učedníci selhávají, protože se soustředí na strach. Strach o sebe. Strach o svého mistra. Strach z toho co bude. Strach o tento svět či z tohoto světa.

Násilí a válek přibývá, lidi jsou tak nějak čím dál víc zlí. Tohle si říkali lidi v každé době. Proto je pro lidi v každé době mnohem snadnější soustředit se na paniku než na bdění, o němž mluví JK.

Přesto proti této lidské zkušenosti Ježíš své učedníky důrazně napomíná: bděte.

Bděte, i když máte pocit, že se svět kolem vás řítí do zkázy.

Protože opak bdění není vždycky spánek – ale také – útěk. To vše prožili Ježíšovi učedníci. Jednak usnuli a jednak se rozutekli. Jakoby ten nedostatek bdění vedl právě nejprve ke spánku a potom logicky k útěku. Hlavní výzva lidí v panice tedy zní: zachraň se kdo můžeš.

Není náhodou, že Ježíš řekl: kdo by chtěl zachránit svůj život na prvním místě, ten o něj přijde.

Zachraň se kdo můžeš: totiž znamená, vykašli se na solidaritu s druhými. Vykašli se na milosrdenství. Mysli jen na sebe, popř. na vlastní rodinu! Zapomeň na spravedlnost.

A skutečně řada lidí v dobách zmatku považuje myšlení jen na sebe – na vlastní rodinu – za dokonce to nejlepší z etického hlediska – co mohou dělat.

Jde to ale přímo proti myšlení JK, tedy proti křesťanským hodnotám.

Ježíš říká: bděte.

Bděte totiž k nějakému cíli. K tomu, abyste se nenechali zmást. Protože kdo myslí jen na sebe, nemyslí na druhé a nemyslí ani na Spasitele. Ježíš stojí o to, abychom na něj mysleli.

Ve chvíli kdy uvěříme, že cíl našeho života je mít na zřeteli jen blaho nás samých, pak podle bible zapomínáme na JK.

Ježíš říká: bděte, abyste si i v dobách zlých, v dobách zmatků zachovali Kristovský pohled na věc. Výhled k jeho příchodu.

Chovejte se jako věrní služebníci. To je váš úkol. Nic víc, nic míň.

Věrný služebník totiž zachovává věrnost i ve chvíli, kdy je pán domu pryč. I když je dlouho pryč a zdá se, že už se třeba nevrátí. V tom je právě ten vtip. Lidi totiž reagují podobně jako psi. Když je u psa jeho pán, tak je pes poslušný. Ve chvíli, kdy se pán vzdálí, pes se začne chovat jako pán. Pozorovali jsme několikrát, když zajdeme do domu a necháme psa (i toho předešlého) na dvoře, tak pes se postupně osmělí a začne se chovat jako pán. Vyleze na stůl, kde trůní a pokud náhodou na tom stole zbyde jídlo, tak ho sežere. Když je páníček na blízku, tak by to nikdy neudělal.

Psům se smějeme. Evagnelium dokládá, že jednáme podobě. Představitelé církve se postupně dostali do této pozice, vzali věci do svých rukou.

Ježíš po nás chce, abychom se chovali jako věrní služebníci, i když je pán dlouhodobě pryč a celkově se mnohým lidem zdá, že Pán vlastně ani neexistuje.

Možná Pán Bůh neexistuje. Měli bychom se ale chovat, jakoby existoval.

Celé církve se někdy chovají tak, jakoby Pána Boha nebylo. O velikonocích ukřižovali nevinného. Jednali jakoby Pána Boha nebylo, resp jednali jako ti, kteří šéfují vinici Páně – když je Bůh daleko.

Nechovají se jako věrní služebníci. Věrný služebník jedná stále tak jako by byl jeho Pán na blízku. Nezačne tedy svého Pána okrádat. Věrný služebník činí slovo svého Pána, i když Pán není zrovna vidět.

Ježíš ví, že činit slovo – poslouchat desatero, řídit se slovem JK je v tomto světě většinou nevděčné.

Věrný služebník tedy nedbá na všeobecnou situaci ve světě či v politice, ale dbá na slovo svého Pána. Tím mj. jako dar obdrží do svého svědomí klid a vyrovnanost.

Věrný služebník se soustředí na podstatné a dobré věci. Nikoli na paniku, kterou vyvolává třeba duch doby.

Ostatní v domě si dokonce mohou klepat na čelo a říkat si: proč tenhle služebník taky nekrade? Proč se chová jako by tu Pán byl? Dyť okrádá sám sebe.

Podobně si to mysleli současníci spravedlivého Noeho.

Co toto bdění znamená konkrétně pro nás evangelíky? Naslouchat věrně Slovu Božímu. Tedy i v dobách těžkých, v dobách, kdy se zdá, že se na nás valí různé pohromy. Neměli bychom zanedbávat příležitosti, kdy nás Bible může oslovit.

Navštěvujeme nejen bohoslužby, ale i biblické hodiny. Vyhledáváme z milosti Boží příležitosti k posile ducha i péče o své svědomí. Zúčastňujeme se svátostí, kde ještě s větší intenzitou nasloucháme našemu mistru.

Toto naslouchání Božímu slovu přináší dobré ovoce. Stáváme se klidnějšími, umíme najednou vidět řešení i tam, kde jsme je dřív vidět neuměli.

Boží slovo je lék.

Dává nám do srdce jistotu, že Boží slovo platí i když se nám svět snaží namluvit, že vládcem je třeba chaos nebo zlo. V časech nejistoty se pak může společenství lidí, kteří se schází kolem Ježíšova slova i kolem Ježíšova stolu – stát společenstvím, které pomáhá a posiluje druhé.

Být ohrožený nejistotou je totiž druh nemoci. Člověk ohrožený nejistotou se totiž může potom sám dopustit věcí, za něž by se normálně styděl.

Společenství kolem stolu Kristova může tomuhle všemu čelit.

Zlý služebník naopak ztělesňuje církev, která si hospodaří s Pánovou milostí jak se jí zlíbí. I když Ježíš přijímal slabé a ponížené a hříšné, zlá církev najednou začíná vyčleňovat, začíná stavět zdi a ploty a určuje, kdo smí být v klubu vyvolených. A když si dovolí někdo na to poukázat, tak ho nechají zbičovat nebo zabít.

Ježíš toto všechno zakusil o velikonocích sám na sobě.

Když tedy J říká: bděte, abyste neskončili jako ti, kteří se dají na útěk. Nebo ti, kteří začnou táhnout s těmi zlými za jeden provaz.

Bděte a nenechte se zaskočit, když vám bude někdo namlouvat, že je támhle Mesiáš nebo tam – tak tomu nevěřte. Ať bude jakkoli, má slova nepominou, říká Ježíš – takže nemusíte sednout na lep různým podvodníkům. V každé době vám bude mé slovo skálou.

Když nasloucháme evangeliu – a dnes se také necháme pozvat ke stolu, který nám připravil ten opravdu jediný VĚRNÝ SLUŽEBNÍK - můžeme zakusit – že on, náš Pán a věrný služebník Boží - s námi počítá.

Zahání náš strach. Odpouští viny naší učednické nevěrnosti. Dává naději, když se nás zmocňuje beznaděj. Povzbuzuje k věrnosti, když nás panika nutí starat se jen o sebe a věci svého pána opustit.

A tak, máme bdít, aby nám právě tahle věrnost Božího služebníka Ježíše nesešla z očí ani z mysli. Máme bdít a naslouchat jeho slovu, abychom věděli, co dělat.

Pak i nám zazní zaslíbení: "Blahoslavený služebník, jehož při svém příchodu nalezne pán, že na jeho slova nezapomněl a činí je."

Modlitba

Náš Pane, každou chvíli zapomeneme na blahoslavenou věrnost ve tvé službě. Děkujeme za tvé vykupující dílo lásky, které naši službu staví do světla tvého příchodu. A děkujeme, že s námi pořád počítáš. Svým Duchem – prosíme - tvoř v našem srdci stálou věrnost a ochotnost k službě tobě. Amen.