Hanba vystřízlivět?

První čtení

Lukáš 18:9  O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl (Ježíš) toto podobenství:

10  "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.

11  Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

12  Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´

13  Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´

14  Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Druhé čtení

Efezským 5:17  Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

18  A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost,

19  ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce

20  a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Kázání

Předminule jsme se zamysleli nad způsobem jak komentovat prohřešky druhých lidí, uvedli jsme příklad Noemova syna Cháma, který uviděl opilého otce a místo, aby mu pomohl, tak novinku běžel rozhlásit. Zachoval se jako moralista, který na prohřešcích bližních touží vyzdvihnout vlastní údajnou čistotu. Byl podobný tomu, kdo se modlí v chrámu a děkuje upřímně za to, že není jako tam ten celník vzadu.

Chám nelhal, popsal co viděl a co se stalo, přesto Bible hodnotí jeho čin jako čin špatný. Všichni ti, kdo se pohoršují nad skutky svých bližních se tak řadí po boku Cháma. Apoštol Pavel řekl, že o špatných skutcích je odporné mluvit. Roznášet to dál jako klepy jako způsob jak se přiživit. Nakonec o Ježíšovi se říkalo, že je přítel pitek a hříšníků, pro tzv. morálně bezúhonné věřící to byla pravda. Z jejich řečí se staly pomluvy, které ublížily zvěsti evangelia.

A tak říká Pavel – dávejte si dobrý pozor na to, abyste se chovali jako moudří. Nemoudří zneužívají pozici svých bližních k povyšování, tak to dělali pravděpodobně i křesťané v Efezu. Moudří se chovají jako druzí dva Noemovi synové, Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Svému otci pomohli. Možná nás to pohoršuje.

Nebo příběh o marnotratném synu. Možná nás pohoršuje jednání Otce z příběhu o marnotratném synu. Místo aby otec rozhlásil jak se chová jeho zhýralý syn, běžel mu naproti. O publicitu se spíš postaral jeho bratr, který byl ukřivděn.

Apoštol říká: Konejte jako moudří, jako ti, kteří místo, aby se pásli na cizí hanbě pro svůj prospěch, hledají Kristovo světlo. Když se setkáte s bídou ve světě, nerozšiřujte ji mluvením o ní, ale pomáhejte. Nepromarňujte příležitost k hledání Božího království. Každý čas a každou situaci můžete využít pro dobrý skutek.

Pavel vyzývá křesťany v Efezu k chvalám a vděčnosti. Není to běžná chvála a běžná vděčnost. Ani jedno ani druhé nelze v běžné společnosti příliš často nalézt.

Už v tom základním významu, když se někoho zeptáme, jak se mu daří – nám většinou odpoví, že nic moc, peněz málo, počasí špatné, sousedi divní, lidi zlí, celkově to nestojí za nic. Když se mě osobně někdo zeptá, jak se mám, taky mu začnu odpovídat spíš negativně. Omlouvám si to tím, že se snažím mluvit upřímně. Jenže minule jsme viděli, že upřímnost ještě není ctnost. I když slova „myslím to upřímně“ leckdo považuje za slova odvážná a dobrá. Češi víc než jiné národy jsou vyhlášení svým negativismem.

Když tedy začnu fňukat jak se mi špatně vede, měl bych si vzpomenout na ten dnešní oddíl. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

To naše fňukání je sice upřímné, ale z apoštolovy výzvy bych si mohl vzít poučení, že vděčnost a chvála patří k víře v JK. Fňukání je tedy plod tohoto světa, kdežto radost je dar. Souvisí s vírou.

Apoštol na několika místech připomenul, že jsme byli tmou a nyní se v Kristu stáváme světlem. Světlem lásky, která zazářila doprostřed tmy nenávisti, sobectví, lhostejnosti, beznaděje, doprostřed upřímné beznaděje. Máme najednou podíl díky JK na světle záchrany, která prozářila temnoty bídy, pomluv, pokrytectví, falše a zatracení.

Apoštol nám připomíná, že náš život má najednou díky JK jasný smysl, pravdivý a dobrý směr.

Pavel nám chce vysvětlit, že právě toto máme mít na mysli, když hodnotíme náš život. Všechno to co nás sráží – zlí lidi, špatné počasí, špatná politika, nemoci, málo peněz, obecná nevzdělanost nebo netečnost apod. to všechno jsou nepříjemnosti, které nad námi přece nepanují!

Minule jsme vyslechli v přednášce historika R. Vlasáka, že členové Jednoty Bratrské klekali při modlitbě páně, aby dali najevo, kdo je jejich Pán. I my věříme, že JK přemohl mocnosti tohoto světa. Tzn. že tyto mocnosti sice existují, ale nad námi nepanují. Nemusíme se jim podřizovat, nemusíme hodnotit naše životy jako zmařené, protože základní hodnota našeho života je víra, že patříme JK.

To je veliká věc. A tak to na nás – následovnících Ježíše – má být vidět. Chodíme na bohoslužby, abychom Pánu Bohu děkovali, chválili ho písněmi a děkovali mu za všechny dary. Děkovali mu za to, že nad námi nepanují obecné poměry. Děkuji za to, že můj pán není Babiš, není Zeman nebo Donald Trump nebo Putin nebo kdokoli z tzv. mocných lidí. Můj pán je JK.

Na následovnících Krista je vidět, že nepodléhají strachu z budoucnosti – sdíleného obecnou společností, protože následovníci Krista jsou neseni vírou. Protože mají svého konkrétního Pána - JK.

Samozřejmě nemám na mysli, aby se z nás stali profesionální chváliči s nalíčeným úsměvem, kteří pak doma zoufale civí do zdi.

Apoštol chce, abychom si uvědomili co je podstatné. Co nese naše životy.

Nabádá nás k myšlení, které vychází z víry, nikoli ze zkušenosti ze světa. To je samozřejmě těžké, člověk se to musí každý den učit. Nenechte své jednání určovat tím, co se vám zrovna děje, ale zaměřte se na to, čím je pro vás JK. Soustřeďte se na hledání Hospodina, řekl bych žalmista.

Žalmy 27:8  Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám.

Žalmy 105:4  Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.

V efezském sboru asi na tyto základní věci víry zapomněli. A hledat přestali. A tak se opíjeli vínem. Detaily opět – stejně jako minule – neznáme. A možná bychom byli rádi, kdybychom věděli víc a mohli si polebedit, že takoví nejsme. Kousek Cháma v nás by to jistě chtěl vědět, abychom se mohli navzájem ujistit, že jsme lepší, že my se takhle neopíjíme.

Možná v tom jejich opíjení je ještě jedna vrstva. Možná souviselo s tím, na co byli zvyklí z minulých životů, byli to přece pohané. Z dobových svědectví víme, že při náboženských slavnostech se běžně používal alkohol a ty slavnosti trvaly několik dní a považovalo se za vhodné zpít se do němoty, navázat si halucinační stavy a prožít tak dotek božstva.

Nakonec je známo, že v Jižní Americe jsou v určitých oblastech při katolických mších užívány občas také halucinogeny. V některých místech se prolínají křesťanské bohoslužby s pohanstvím. A tak to jistě bylo i ve starověku.

To opilství v Efezu smíme chápat jako projev rezignace. Je dobré se opít a nějak to tady přečkat až do příchodu Pána JK. Hamba vystřízlivět!

Opilství, na které apoštol naráží – sebou nese znaky rezignace. Jinými slovy – apoštol povzbuzuje: nevyhledávejte způsob života, který podléhá obecnému strachu nebo obecné depresi, ale žijte křesťansky! Nevyhledávejte způsob života, který jste vedli před tím, než jste objevili víru!

Hleďte pochopit, co je vůle Páně. Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce.

Nestravujte se strachem a depresí z pocitu, že na světě vítězí ti zlí a že nemá smysl nic dobrého dělat.

Neprožívejte své životy ve smutku a ve strachu a v depresi. A proto – nechte se naplnit Duchem! Duch Boží je síla, která vyhnala učedníky do ulic aby zvěstovali, že Bůh se zastal nespravedlivě odsouzeného a v něm všech trpících. Nechte se naplnit tím, kdo dává dech svobody, dech záchrany!

Můžeme hledat vůli Páně ve všech okamžicích, kdy náš duch a naše tělo touží následovat nářky a deprese společnosti o tom, že má smysl starat se jen o sebe. Můžeme objevovat dary lásky, které jsme od Pána Boha dostali a dostáváme.

To je dar, že můžeme.

Cesta víry je nenahraditelná.

Smíme na ní poznat radost, údiv, smíme otevřít oči a dát se do zpěvu!

Apoštol věří, že tam, kde se zpívají žalmy, chvalozpěvy, písně – tam ustupuje smutek, deprese, nářek nad zkažeností světa. V písních smíme vyslovit naplno věci, které se jinak bojíme říkat. Díky písním se sdílíme zvláštním způsobem třeba i s těmi, s nimiž nemáme jinak příliš společnou řeč – už jen proto, že jsme každý jiný.

Při zpěvu si zvláštním způsobem uvědomujeme, že Bůh koná své dílo a přináší světlo do našeho světa.

Naše vděčnost je nasměrována jménem Ježíšovým.

Za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Za jeho jménem je konkrétní příběh, konkrétní činy, konkrétní slovo. Právě při vědomí těchto věcí smíme z vděčnosti vzdávat každý den chválu. A smíme nechat právě tyto věci, aby nad námi panovaly.

Neděkujeme tedy za naše vlastní úspěchy nebo radosti, tak jak se modlil v chrámu onen farizej,

Děkuji ti Bože nejsem jako ten hříšník támhle v koutě,

ale děkujeme ve jménu JK, který nás osvobozuje od upřímné namyšlenosti zaměřené na sebe sama. Děkujeme tomu, který nám dává pravý chléb a vodu živou. Nejsme tedy zaměřeni na sebe, ale na něj, který nám dává nejhlubší odpuštění, naději a svobodu.

Náš Pane, tobě buď dík a chvála, že nás neponecháváš napospas ani naší vině, ani našim prohrám, ani našim nářkům - ale otevíráš nám zrak i srdce pro vděčnost, důvěru a radost.

AMEN