Hrabivost jako znak pracovitosti?

První čtení

Leviticus 19:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2  "Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.

Leviticus 19:11  Nebudete krást ani obelhávat a podvádět svého bližního.

12  Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.

13  Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána.

14  Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin.

15  Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.

16  Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin.

17  Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu.

18  Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

Druhé čtení

Ef 5, 1-5

Efezským 5:1  Jako milované děti následujte Božího příkladu

2  a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

3  O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu.

4  Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky!

5  Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.

Kázání

Čtvrtý verš dnešního oddílu z listu Ef se týká přímo díkučinění, které dnes slavíme. Kral: 4  A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění.

Apoštol píše svůj list z vězení, popisuje v něm, jakým způsobem má církev v tomto světě žít. Pavel v tomto listu mluvil např. o pohanství srdce. Toto pohanství necharakterizují rozdíly v rituálech, ale vztah ke světu. Vyznačuje se:

• zatemněným chápáním,
• odcizením od Boha
• životní otupělostí.

Apoštol věří, že setkání s Kristem vede k proměně srdce - k stvoření nového srdce. Člověk je pokřiven a znetvořen špatnou volbou, zbloudilým duchem, svedenými city. Jediný Bůh může znovu slepit člověka v nové stvoření.

Pavel dále vyjmenovával znaky nového lidství. Mezi tyto znaky nového lidství patří pravdivost, pracovitost kvůli potřebným, omezení hněvu kvůli druhým, odpuštění a láska. Nové lidství je lidství, které nežijeme pro sebe, ale pro druhé.

Apoštol pokračuje ve vyjmenování toho, jak má vypadat křesťanský sbor. Ve svých radách a výtkách – se odvolává na Krista a spoléhá se „jen“ na slovo. Křehké slovo. Apoštol by vzhledem k stavu v jakém Ef. sbor je – mohl hrozit vyloučením některých členů nebo by vyhrožovat nějakým jiným postihem. Mohl by se také odvolávat na obecné mínění. Nic z toho nedělá.

Žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ježíš Kristus se pro Pavla stal jedinečnou šancí k životu. Touto šancí je i pro nás a to si s vděčností smíme zde při dnešním díkučinění uvědomit. Díky Bohu za to, že právě JK je tou záchranou seslanou od Hospodina pro člověka.

Ta první věta připomíná, že JK sám sebe rozdal. Tak apoštol shrnul celý Ježíšův život. Jeho sebe-rozdání je pro nás inspirace i milost. Bůh jeho seberozdání přijal jako obětní dar, jako událost, díky které lidé smějí mít jistotu, že Bohu na člověku záleží zcela mimořádným způsobem.

Tento Ježíšův způsob života je to, co zásadním způsobem mění náš život. Naše vztahy k sobě, ke druhým, k Bohu.

Je dobré si tady připomenout, že to, co tvoří jádro víry - není - víra v nesmrtelnost. Není to víra v osud neb neměnného boha na nebesích. Je to víra v konkrétního Ježíše s konkrétním životem, který se stal Kristem, obětí za nás.

Díky tomuto zvláštnímu Mesiáši máme podle apoštola v životě úplně nový cíl: Přetvářet svůj život, svoje vztahy, svůj přístup k hodnotám tak - aby se už vůbec nemuselo mluvit o smilstvu, hrabivosti a vůbec jakékoli přizpůsobivosti pohanství či jinak řečeno – hodnotám běžných ve světě.

Apoštol říká, že tyhle špatné věci ze životů věřících v Efezu nakonec zmizí.

Pavel varuje ef. křesťany především před nezřízeností v různých oblastech. Už jsme narazili na to, že mezi ef. křestany asi byli všelijací lidé, což je vpořádku, protože právě takoví za Ježíšem chodili.

Díky Kristu jsou lidé schopni rozpoznávat, co je v životě hodnotné a co je jen poplatné všeobecnému mínění doby. Co je osvobozené a co spadá do starého otroctví. Podle Pavla je to trvalý úkol – každý den rozpoznávat to podstatné a to nepodstatné.

Apoštol se dovolává rozumu, mluví o tom, že se má (a tedy může) člověk na Kristově díle učit rozpoznávat dobré od špatného, to podstatné od znečištění pohanstvím srdce – (nejde o pohanství – jak jsme to popsali výše) – ale např. – že se něco dělá, protože to tak dělají ostatní.

Proti poloze života jak ji ztělesnil JK stojí všelijaké hloupé, dvojsmyslné, sprosté řeči. To by se dalo shrnout – právě jako znak povyšování se nad druhého.

Apoštol se tu opět odvolává na pravdivost našeho života, na pravdivost toho, co konáme a co říkáme. Opět se tedy apoštol dovolává pravdomluvnosti. To je srozumitelné.

Pozastavím se u možného jiného výkladu tohoto místa.

Apoštol narážel velmi pravděpodobně také na to, že křesťané, když měli strach, snažili se svou víru nějak omluvit nebo zapřít. A tak vedli dvojsmyslné řeči. Někdy prostě proto, že se za evangelium JK styděli. Mohlo jít o konkrétní případy, kdy se jednotlivci prostě styděli přiznat, že věří tomu nesmyslu – totiž způsobu života podle Ježíše. Někdy to třeba i sami známe, když se ocitneme ve společnosti lidí, kteří si váží drsnosti, vychloubání nebo agrese. A naše měkkosrdcatost by nám před nimi byla na překážku.

Nakonec – Ježíš byl právě pro své názory poslán na popraviště. Apoštol nabádá k pravdomluvnosti a přímosti i v těchto věcech, které mohou ohrozit pocit našeho bezpečí.

Vzdávání díků Pánubohu má být přednější než lež nebo pokrytectví nebo smilstvo nebo chamtivost. Ti, kdo žijí nezřízeně, nemají v královstvím Kristovu podíl. Díkučinění smíme chápat také jako lék na naše lži, na naše dvojsmysly. Díkučinění je činnost, která nás vrací zpátky na zem a má dokonce léčivou moc. Kdo děkuje (a jeho děkování je odvozeno od poznávání JK), ten nemá prostor na vychloubání. (apoštol myslí na opravdovost i při vzdávání díků, zneužitelné je vše, sám Ježíš uvádí případ, kdy jeden farizej děkuje za to, že není jako ten celník.)

Lukáš 18:10  "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.

11  Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12  Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´

13  Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´

14  Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

V tom výčtu různých ošklivých věcí, které lidé konají a které spojuje soustředění na sebe sama – jsou tedy opakem pravého díkučinění - je zajímavé všimnout si, že vedle sebe klade apoštol smilníka, lakomce či hrabivce.

Mezi lidmi – zvláště v církvi - je střídání žen nebo mnohoženství obvykle považováno za větší provinění než, když je někdo na peníze. To umíme docela rychle omluvit.

Navíc dnešní doba podporuje mínění, že být hrabivý je vpodstatě vpořádku. Nahrabat co nejvíc majetku je znakem úspěšnosti ve společnosti.

A nakonec –ve společnosti (ještě ne v církvi) mít hodně žen je také znakem stejné úspěšnosti. Úspěšný politik je ten, který má hodně majetku a hodně žen. Může si to totiž dovolit.

Podle Pavla je soustředění na peníze stejný problém jako střídání partnerek.

Hrabivost stejně jako smilnění je projevem modloslužby. Je to tedy opak životního postoje Mesiáše J, který sám sebe rozdal.

Majetek není jistota. Majetek je dobrý k obdarování druhých, k pomoci tam, kde je potřeba. Apoštol nás vede k osvobození od potřeby mít peníze za božstvo. Peníze nejsou a nemohou být středem, k němuž se máme upírat – ani osobně, ani v církvi. I když se mezi lidmi říká: peníze až na prvním místě.

Když tedy dnes slavíme díkučinění nebo díkůčinění nebo díkuvzdání nebo díkůvzdání – možné jsou termíny s krátkým u i s dlouhým (podle ústavu pro jazyk český) – přijímáme nový pohled na život. Učíme se pohledu z perspektivy Božího Království.

Můžeme si s vděčností připomenout - co má a co nemá podíl na BK. Při díkučinění si můžeme připomenout, od jaké minulosti jsme osvobozeni a k jaké budoucnosti nám Kristus otevřel cestu. K životu ve věrnosti Bohu i lidem, životu osvobozenému od otročení různým věcem, k nimž může patřit střídání partnerů nebo otročení majetku.

Modlitba

Náš Pane a Spasiteli, děkujeme, že nám svědectví evangelia otevírá úplně nový životní obzor. Buď s námi Duchem pravdy, ať se tomuto svědectví nezpronevěříme.

Amen.