Nový život

První čtení

Genesis 2:18  I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."

19  Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.

20  Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

21  I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.

22  A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.

23  Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."

24  Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

25  Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Druhé čtení

Efezským 5:21  V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:

22  ženy svým mužům jako Pánu,

23  protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.

24  Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.

25  Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,

26  aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem;

27  tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

28  Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.

29  Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev;

30  vždyť jsme údy jeho těla.

31  `Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo´.

32  Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.

33  A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

Kázání

Minulý oddíl končil výzvou, abychom konali každého dne díkučinění ve jménu našeho Pána JK.

Naše vděčnost je nasměrována jménem Ježíšovým.

Za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Za jeho jménem je konkrétní příběh, konkrétní činy, konkrétní slovo. Právě při vědomí těchto věcí smíme z vděčnosti vzdávat každý den chválu. A smíme nechat právě tyto věci, aby nad námi panovaly.

Neděkujeme za naše vlastní úspěchy nebo radosti, tak jak se modlil v chrámu onen farizej,

Děkuji ti Bože nejsem jako ten hříšník támhle v koutě,

ale děkujeme ve jménu JK, který nás osvobozuje od upřímné namyšlenosti zaměřené na sebe sama. Nejsme zaměřeni na sebe, ale na JK, který nám dává nejhlubší odpuštění, naději a svobodu.

Apoštol pokračuje v dnešním textu, jak se máme k sobě chovat v rodinném životě. Vztah muže a ženy je jednou z oblastí, kam se přímo promítá mnohé z toho, co přijímáme ve společenství víry.

Přijetí JK do srdce má přímý důsledek pro nás a naše nejbližší. Podle apoštola - do našich nejintimnějších vztahů zasahuje úplně nová realita. Ježíš nás učí novým vztahům, které už nejsou podřízeny patriarchální společnosti, ale naději, svobodě, lásce.

I když při prvotním možná povrchním čtení to vypadá, jakoby Pavel jen potvrzoval patriarchální model, kdy žena je majetkem muže. V tehdejší společnosti se běžně kšeftovalo s panenstvím, žena byla především majetek, který měl přesně danou hodnotu. Ta hodnota se nulovala při ztrátě panenství, proto ve všech patriarchálních společnostech existují ty nejpřísnější tresty za ztrátu panenství. Šlo ve velké míře o peníze. Proto ta přísnost.

Apoštol Pavel tento tradiční patriarchální model bourá a o ženě mluví zcela jinak.

Základem rodiny není podle Pavla muž. To je první základní šokující výpověď. Základem rodiny je JK, který působí skrze církev – tedy konkrétní sbor.

Podobně to podle Pavla platí i o sboru. Základem sboru nejsou lidi nebo farář nebo staršovstvo, ale základem sboru je JK. Ve chvíli, kdy se na první místo dosadí člověk, začne se rodina nebo sbor hroutit do sebe, začnou vítězit osobní nesváry, nenávist, zášť, pýcha, předsudky, žárlivost, pomluvy.

Základem rodiny není tedy muž a není ani žena.

Apoštol mluví k lidem, kteří nejsou svatí. Z listu jsme již mnohokrát poučeni o situaci v Efezu. Lidi jsou tam pyšní, mají rozhárané vztahy, dělají různé nepěknosti. Z toho všeho lze usoudit, že i rodinné vztahy byly u těchto lidí v žalostném stavu. Různé žárlivosti, nenávisti, soudy, rozvody, násilí v rodině – to všechno velmi pravděpodobně velmi dobře znali.

Místo, aby se Pavel zabýval jednotlivými případy, začne rovnou vysvětlovat, co znamená žít ve světle inspirace Kristova díla.

Pavlova základní provokace vhozená do běžných společenských zvyklostí tedy zní:

Efezským 5:21  V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. Tím je řečeno vše. Jinými slovy – na prvním místě ve všech svých vztazích mějte Krista – jeho způsob života, jeho dílo, jeho myšlenky, jeho lásku i oběť.

Jinými slovy – své vztahy smíte zakládat v respektu, v úctě, v oddané a důvěrné poslušnosti Kristu.

Tento pohled na druhého člověka je naprosto nový a odlišný od všeho běžně známého. Naše vztahy už nevyrůstají podle nálady nebo módy společnosti, podle toho, co je zrovna zvykem, ale podle toho, co učinil JK.

Toto prvotní a základní rozvržení žebříčku hodnot vylučuje jakýkoli styl vztahu založený na nátlaku nebo útlaku. Muž i žena mají různé role, ale ani jedna z nich není menší nebo méně významná. Ženy byly v tehdejší společnosti – jak jsem uvedl výše – považovány spíš za majetek a byly podceňovány a přehlíženy. Pavel je ovšem opět velmi provokativně – oslovuje na prvním místě. Už tímto způsobem naznačuje, že v mezilidských vztazích, kde je na prvním místě Kristus - je vše jinak.

Pro Pavla není podstatné na prvním místě to, co se neustále omílá a řeší v patriarchální společnosti. Že totiž muž je lovec, živitel rodiny, ochránce – a proto má tedy první místo ve vztahu. Žena je matka, stará se o děti a proto je podřízená. Pro apoštola není přirozenost základem vztahu.

To, že něco je tzv. přirozené – nebo odvozené z přírody – jako např. že silnější požírá slabšího – neznamená, že je to dobré, že je to vpořádku, že se tím máme řídit.

Jak se na mnoha jiných místech ukazuje, bible jde přímo proti tzv. přirozenosti – nebo tzv. přírodním zákonům.

Možná proto, že člověk ztrátou důvěry v Boha sebou do nedůvěry a zloby stáhl i celou přírodu.

Apoštol proto mluví o úplně jiném pořádku, než jaký bychom mohli odvodit ze světa kolem nás.

Role muže a ženy jsou vedlejší ve vztahu k dílu lásky a oběti, kterou vykonal JK. Vzájemný respekt muže a ženy je založen na tom, jestli se oba snažíme být pro druhého ztělesněním vztahu daného JK. A tak žena respektuje muže jako toho, kdo se za ni obětuje, tak jako sám sebe rozdal.

Na muži záleží, jestli do vztahu či rodiny vstoupí Kristus jako zachránce, který se nasazuje pro druhého.

Samozřejmě pokud v tom, co ztělesnil JK - začneme vidět dílo útlaku, což tak bohužel křesťané často četli – proto z Krista udělali pantokratora – krutého světovládce, který žehnal vyvražďování jinověrců – pak i takové pochopení povede k rodině tzv. patriarchální, kde žena nesmí mluvit, musí být zahalená, podřízená a opět slouží spíš jako platidlo než lidská bytost.

Takto byl Pavlův text často vysvětlován a tradován a v některých církvích je tomu tak dodnes. Je to jeden z mnoha příkladů, kdy vidíme názorně, jak křehká je Bible a vždy záleží na tradici výkladu nebo konkrétním vykladači. I z bible můžeme udělat nástroj zloby, agrese a manipulace.

Pavel neříká – buďte ženy za každou cenu podřízeny mužům, protože muž je silnější atp. Pavel říká: podřizujte se mužům, kteří ztělesňují Krista obětovávajícího se a rozdávajícího se v lásce za druhé.

To má jasný důsledek: ve chvíli, kdy se muž chová k ženě manipulativně, majetnicky, agresivně (tedy běžně v patriarchální tradiční společnosti) – není mu žena podřízena.

O co vlastně jde mezi lidmi? O co jde ve vztahu mezi mužem a ženou?

32  Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. 33  A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

Mezi dvěma lidmi – v manželství – má jít o stejné věci jako má jít ve vztahu mezi Kristem a církví. Má jít o zvláštní vzájemnou péči v oddanosti, respektu, úctě, lásce. To je cíl, k němuž má rodina směřovat.

Teď si můžeme říci: ta Pavlova slova jsou v našem světě jak pěst na oko. Tak to přece nikdo nemá.

Naše rodiny jsou všelijak poškozené, utahané, opotřebované, poničené, ztroskotané. Na svědomí máme víc proher než vítězství. Často upadáme z našich vztahů do beznaděje. A to jak na rovině manželů, tak v širších souvislostech – třeba na rovině sboru.

Nejsou ta Pavlova slova jen pohádkou?

Pavlova slova nás mohou povzbudit k novému nadechnutí, k novému začátku. Pavel nás povzbuzuje, abychom hledali pomoc a lék v tom co vykonal JK. V něm smíme nacházet naději pro naše vztahy. V něm smíme nacházet novou sílu ke každodennímu hledání Božího království a naplňování smyslu rodinných vztahů.

Apoštolovo slovo máme číst jako inspiraci pro naše vlastní hledání. Není to slovo, které zneužiji jako nástroj k utlačování partnera.

MODLITBA

Děkujeme Pane za to, že nás povzbuzuješ k životu inspirovaného dílem JK.

Děkujeme, že právě u tebe, dobrého pastýře smíme nacházet povzbuzení a pomoc i naději pro naše vztahy.

Amen.