Nový člověk

První čtení

Deuteronomium 10:12  Nyní tedy, Izraeli, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh? Jen aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší,

13  abys dbal na Hospodinova přikázání a nařízení, která ti dnes udílím, aby s tebou bylo dobře.

14  Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní.

15  Avšak Hospodin přilnul jenom k tvým otcům, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo, vás, ze všech národů, jak tomu je dnes.

16  Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní.

17  Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek,

18  ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat.

19  Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi.

20  Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, k němu se přimkneš a v jeho jménu budeš přísahat.

21  On je tvá chvála. On je tvůj Bůh, který s tebou učinil tyto veliké a hrozné věci, které jsi viděl na vlastní oči.

22  Tvoji otcové sestoupili do Egypta v počtu sedmdesáti duší, ale nyní tě Hospodin, tvůj Bůh, učinil tak početným jako nebeské hvězdy.

Druhé čtení

Efezským 4:17  To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.

18  Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce.

19  Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

20  Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili -

21  pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši.

22  Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi,

23  obnovte se duchovním smýšlením,

24  oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Kázání

Kristus zvítězil.

To je evangelium, které uvězněný apoštol předává a vysvětluje sboru do Efezu. Kristovo panství není pohádkou, ale projevuje se zvláštním způsobem tady na zemi.

Projevuje se na životě jeho následovníků, na církvi.

Apoštol vysvětluje, že křesťané se nevyvyšují nad jiné, protože jsou zahrnuti Kristovou láskou. I když je apoštol vězněn, poznal, že Kristus zvítězil nad každým vězením v tomto světě.

Díky Kristově vítězství lidé poznávají - co je zotročovalo. A tak časní vládcové nebo časné poměry už nemají moc. Díky vítězství Kristovu v člověku mohou růst důvěra, láska, pravdivost, velkorysost. Kristovo vítězství se projevuje jako výsledek vnitřního zápasu. Člověk už nepodléhá strachu, ale poznal vítězství Kristovy cesty a tak jedná jako svobodně.

Apoštol vysvětluje, že tato proměna je viditelná – je viditelná na lidech, kteří se rozhodli touto cestou jít - tedy v církvi. Církev se po vylití Ducha už nedá zastrašit, uprostřed světa postupně zjevuje Kristovo tělo. Církev se tedy nebojí časných starostí nebo časných vládců nebo poměrů – viz. vězení apoštolovo, ale věrně následuje Krista.

Apoštol dále píše, že v církvi jsou potřeba všichni. Každý svým sobě vlastním jedinečným způsobem může Kristovy dary zvěstovat – uvádět s pokorou do života. Jsme společenství omilostněných hříšníků. Ne vítězů, kteří si vybojovali vítězství svýma rukama nebo intelektem nebo protekcí.

Sdílíme společnou naději a víru - že tento svět neřídí nenávist, ale láska, kterou jsme plně poznali v díle JK. Proto nasloucháme často evangeliu. Uvádíme ho do života.

Skrze Krista můžeme dozrát k pravému – plnému lidství a k dospělé víře, která se vyznačuje stálostí – pravdivostí v lásce.

Apoštol říká: Efezským 4:17  To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.

18  Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce.

19  Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

Ty věty působí jako moralismus až fanatismus.

Pokud bychom ty věty vytrhli z kontextu a zobecnili jako všesvětovou pravdu, pak bychom skutečně pochopili apoštola Pavla jako fanatika a skončili bychom u agrese vůči jinak smýšlejícím náboženstvím.

Apoštol před několika odstavci napsal, že v Kristu jsou zbořeny všechny hradby a hranice. Díky němu mohou i pohané přistoupit k Hospodinu, bohu Izraele. Apoštol mluví k lidem, kteří už do kostela začali chodit, nikoli k těm, kteří jsou vyznavači jiného náboženství. Právě křesťany napomíná. Nikoli pohany.

Kritika tedy není namířena proti pohanům, ale proti křesťanům.

To je logická záludnost, která má za následek, že při nepochopení se může naše mínění obrátit ven proti pohanům. Apoštol to myslí ovšem přesně naopak. Terčem kritiky nejsou pohané, ale křesťané.

Celý dopis je takto koncipován. Je o křesťanech, kteří se začali povyšovat nad druhé, nikoli o pohanech.

Apoštolu vůbec nejde o rozdělování jednotlivých náboženství, ale o podstatu toho, čím se ve svých životech - jako křesťané – řídíme doopravdy a čím se naopak neřídíme. Jaké hodnoty stojí u zrodu našich myšlenek, slov, činů.

Apoštol vidí společenství křesťanů v Efezu jako problematické. A tak je ve svém listu napomíná. Ta problematičnost je právě v základních hodnotách, z nichž následovníci Krista v Efezu vycházejí. Navenek říkají, že následují Krista. Apoštol jim ale ve svém dopise (na základě jejich činů – jejich ovoce) vysvětluje, že uvnitř vlastně přemýšlejí jako pohané. Protože v největší hloubce své bytosti jim život a zvěst JK připadá příliš bláznivá.

Apoštol se ptá: když vyjdete z kostela do svých domovů, do své práce, sednete k internetu – čím se vlastně řídíte při hodnocení činů druhých a zvěstí o tomto světě? Necháte se ovlivnit míněním většiny, necháte se smýkat většinovým názorem, panujícími poměry – anebo si tvoříte svoje postoje podle JK?

Právě v této konkrétní situaci varuje před pohanstvím.

Když apoštol mluví o pohanství, nemyslí tím nějaké religionistické popisy nebo dělení náboženství, ale myslí na konkrétní životní polohu běžného člověka ve společnosti, která je daná – podle apoštola – třemi věcmi:

• zatemněným chápáním,
• odcizením od Boha
• životní otupělostí.

Tady máme důkaz, že Pavel nemluví proti jinověrcům, ale jde mnohem hlouběji, jde do pohanství, které je přítomné uvnitř srdce každého člověka. Z Bible víme, že se Bohu odcizil už Adam.

Apoštol neponižuje jinověrce, ale kárá křesťany.

Pavel se setkal s živým Kristem a tak nabyl zvláštní jistoty. Jeho život se začal odehrávat v úplně jiné poloze – i když se mu navenek špatně dařilo – uvnitř byl plný naděje, radosti a pokoje. Objevil vděčnost, otevřel oči a uviděl, kam vede cesta, která je lemovaná odcizením, otupělostí, pýchou, fanatismem.

Apoštol objevil to, co nejvíc ohrožuje následovníky JK. Totiž neochotu k vnitřní proměně. Proto apoštol různými slovy připomíná, že setkat se s Kristem – je věc zásadního životního obratu, nikoli toho, že přestanu fandit spartě a začnu fandit slavii nebo naopak – ale uvnitř zůstávám stejný.

Setkat se s Kristem znamená zásadní změnu nastavení vnitřního člověka, nastavení srdce. V praxi to jednoduše znamená, že už nebudeme poslouchat sami sebe, ale necháme si mluvit do života Ježíšem. Jeho postoji, jeho činy.

Zatvrzelost srdce se projevuje tak, že člověk lpí na svém zaběhaném způsobu myšlení. Setkání s Kristem tento stereotyp bourá. Bourá tento typ plotu.

O tuto obnovu máme každý den zápasit, je procesem růstu k lásce, jak ji představil Ježíš. On se má stát cílem, pravdou, na něj máme zavěsit své srdce. Nikoli na zkušenosti druhých nebo názory sousedů.

Apoštol připomíná křesťanům v Efezu, že se přece už učili tomu jak jednal JK. Naučili se toho přece dost. Znamená to, že křesťané v Efezu – i když to podstatné o Ježíši ví – byli ochotní zaměnit následování Ježíše za povýšenost, za pocit, že jim patří veškerá pravda a že se prostě vrátili do svých starých kolejí, když ještě byli bez Krista. Ve výsledku to dopadlo tak, že pouze zaměnili spartu za slavii. Uvnitř si stejně myslí svoje. Jsou tak trochu podobní Herodovi, který naslouchal Janu Křtitelovi, ale jeho slova po něm sklouzla. (Marek 6:20  Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.)

Apoštol vlastně rozvádí Ježíšovo slovo o tom, že ne každý, kdo mu říká Pane, tak vejde do BK. Věřit znamená vždycky znova a znova vystavovat svoje pojetí života Ježíšově zvěsti a vždycky znova a znova si nechat zbourat to, co jsme začali dělat špatně, co jsme začali vidět špatně. Věřit znamená mít odvahu každý den znovu JK hledat.

Tak se dá vyhnout bezohlednosti a povýšenosti.

To je apoštolova zkušenost, moudrost, kterou nám předkládá.

Jeho slova nemusíme vnímat jako odsouzení našich životů, ale jako příležitost zamyslet se, komu věříme a co nás to vlastně potkalo v JK za životní šanci.

Apoštol nemluví jako moralista, který druhé odsuzuje, ale s naléhavostí člověka, který chce pro druhé to dobré.

Apoštol končí velikou nadějí. Říká: 24  oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Apoštol věří, že při setkání s Kristem se stáváme novým stvořením.

Tam, kde dovolíme, aby nám Kristus přestavěl život od základů - tam se dokonce otevíráme Božímu stvořitelskému činu. Apoštolské svědectví tady bourá jednu zažitou – a přece hluboce mylnou - představu:

- totiž, že kdysi v minulosti, bylo Boží dílo krásné, bez vady, rajsky dokonalé -
- a pak - jak šel čas - a nám přibývalo let – se už jen všecko kazilo, špinilo, a rozpadalo - a nám nezbývá než vzpomínat na zlaté dávné časy.

Apoštol bourá představu, že někde uvnitř nás je nějaká jiskra Boha, kterou stačí oprášit. Není. Apoštol mluví o úplně novém stvoření. Apoštolova myšlenka nového člověka není dokonce nová ani originální nebo cizí biblické zvěsti. Už žalmista před staletími volal:

Žalmy 51:12  Stvoř mi, Bože, čisté srdce. Žalmista prosí o čisté srdce, o nového ducha, prosí o radost ze spásy. 14  Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.

Člověk je pokřiven a znetvořen špatnou volbou, nečistým srdcem, zbloudilým duchem, svedenými city. Jediný Bůh může znovu slepit člověka v nové stvoření.

Když pustíme JK do našeho života, zažijeme toto nové slepení naší bytosti, našeho srdce. V té chvíli se setkáme s láskou, spravedlností, pravdou, zkrátka s plným lidstvím.

Bohu díky!

Amen.