Když
Ježíše opustili všichni jeho přátelé, zbyli kolem něj jen
nepřátelé…
Je
zvláštní, že právě z jejich úst, z úst nepřátel se
dozvídáme o Ježíšovi mnoho podstatného. Nařkli ho např., že
zbořil chrám. Nechtěl ho zbořit, chtěl ho jen očistit. Ježíš
byl ale tak blízko Bohu, že staré měchy začaly praskat. Začíná
být zřejmé, že chrám ztrácí ve chvíli Ježíšovy smrti svůj
význam, protože ho ovládají ti, kteří jsou Bohu daleko.
Opona
chrámu se roztrhla od shora až dolů. Zástěna, která měla
oddělovat svatého Boha od člověka už najednou není potřeba.
Evangelista
nám chce tímto obrazem sdělit, že už nás nemůže nic odloučit
od lásky Boží. Ani příkazy nebo zákazy církevních
funkcionářů, nebo prostě těch, kteří si uzurpují rozhodovat,
komu je Bůh blíž, koho zatratil a koho posvětil.
Za
oponou se konaly oběti. Aby se Bůh usmířil s člověkem a
člověk s Bohem. Mt uvěřil a poznal, že toto už neplatí,
Ježíš se stal obětí, která trhá opony a bourá zdi,
přestřihává ploty.
Ježíšova
oběť se děje – na místě, které je dokladem lidské
neschopnosti dosáhnout spravedlnosti – děje se na popravišti.
Chrám
tu nehraje už žádnou roli. Chybu těch, kteří odsoudili Ježíše,
tragicky a symbolicky zanedlouho potvrdí dějiny, když je chrám
zničen ve válce.
Ježíš
je svými následovníky nazván knězem, který rozdal sám sebe.
Bůh se přiznává právě k tomuto odvrženému a
nespravedlivě odsouzenému a popravenému mimo chrám.
Napříště
už nebude muset být žádný prostředník mezi Bohem a člověkem,
krom vzkříšeného Krista.
Ježíš
umíral mimo chrám. Na místě pro vrahy. Pro Bohem odsouzené a
odvrhnuté. Smáli se mu, že není Boží syn, to by se přeci mohl
sám zachránit. Kdyby byl.
Takhle
na začátku evangelia pokoušel Ježíše ďábel. Takhle ho pokouší
člověk. Jsi-li Syn Boží, ať jsou z těch kamenů chleby…A
taky učedník Petr – jsi-li syn Boží, nejdi cestou utrpení.
Syn
Boží ale nedostal darem nějaký skafandr, který by ho ochránil
před mařením těla. Nebo před zlobou lidí.
Syn
Boží neměl protekci. To lidi si představují, že to bez protekce
v tomto světě nejde. V tom lidském možná nejde. Ale
Ježíš na sobě ukázal, že Bůh žádnou výhodu pro své
speciální následovníky neposkytuje. Cesta ke svobodě a ke spáse
nevede přes protekci.
Ježíš
neudělá z kamenů chleby, neuhne před Jeruzalémem a
nesestoupí zázračně z kříže. Zemře skutečnou smrtí.
Nesleduje vlastní zájem – ten sledovali funkcionáři chrámu i
státu, prostě lidé, kteří předpokládají, že bez zajištění
z vyšších míst to nejde. A taky viděno jejich očima -
dojde na jejich slova – Ježíš nemá protekci, a tak končí na
kříži.
Jiné
prý zachránil, sám sebe zachránit neumí. Nehledá totiž vlastní
prospěch.
Svět,
do něhož Ježíš přišel, opravdu potřebuje záchranu. Ukázalo
se, že lidé se sami sebe opravdu nemohou a nedovedou zachránit.
Ježíš ukazoval na každém kroku nemoci tohoto světa. Díky
Ježíšovi vidíme svět ve své chorobné nahotě.
A
Ježíš v činech uzdravení ukazoval na Boží uzdravující
moc pro všechny lidi. Nyní umírá a zachraňuje svět nekonečnou
láskou Boží. Podle svědectví evangelií a svědků vzkříšeného
- Ježíš i ve své největší bezmocnosti, ve svém vlastním
umírání zachraňoval druhé. Matouš 20:28 Syn
člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal
svůj život jako výkupné za mnohé."
Přišel
mezi ty, kteří se nemohou sami zachránit, stal se jedním z nich
a jako jeden z nich zemřel. Tím dovršil jejich záchranu.
Až
doposledka neusiloval o výhody pro sebe sama. Až do poslední
chvíle žil to co sám říkal.
Matouš
16:24 Tehdy
řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři
sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 25 Neboť kdo
by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však
ztratí svůj život pro mne, nalezne jej..
Plně se
spolehl na Boha, nespolehl se na sebe. Zůstal na kříži až do
konce. Vypil kalich hořkosti až do dna. Plně se spolehl na Boha. A
Bůh neřekl ještě v této chvíli - Ježíšovy smrti
poslední slovo…
Žádné komentáře:
Okomentovat