Když se skála stala Satanem

První čtení

Jr 26,1-3.7-9.11

Jeremjáš 26:1  Na začátku kralování Jójakíma, syna Jóšijášova, krále judského, stalo se od Hospodina toto slovo:

2  "Toto praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a mluv proti všem judským městům, která se přicházejí klanět do Hospodinova domu, všechna slova, která jsem ti přikázal, abys jim mluvil; neubereš ani slovíčko.

3  Snad uslyší a odvrátí se každý od své zlé cesty a já budu litovat toho, že jsem s nimi chtěl zle naložit za jich zlé skutky.

7  Kněží, proroci i všechen lid slyšeli Jeremjáše mluvit v Hospodinově domě všechna tato slova.

8  Když Jeremjáš domluvil, co mu Hospodin přikázal mluvit ke všemu lidu, kněží, proroci i všechen lid ho chytili a křičeli: "Zemřeš!

9  Proč jsi v Hospodinově jménu prorokoval, že tento dům bude jako Šílo a že toto město bude v troskách, bez obyvatele?" Všechen lid se proti Jeremjášovi v Hospodinově domě srotil.

11  Kněží a proroci řekli velmožům a všemu lidu: "Tento muž zasluhuje smrt za to, co o tomto městě prorokoval, jak jste na vlastní uši slyšeli."

Druhé čtení

Mt 16,13-26

Kázání

I tento týden zůstaneme u velikonoc, nakonec velikonoce prozařují do každé neděle v roce. Smysl velikonočních událostí je vtělen i do toho dnešního příběhu, který jsme právě slyšeli.

Tématem je pochybování nad smyslem velikonoc, jak jim rozuměl Ježíš. Nenechme se mýlit tím, že se tento příběh odehrál ještě před Ježíšovým zatčením. Příběh byl napsán až po velikonocích a tak z něj můžeme čerpat ponaučení také pro naše vlastní otázky i obavy ohledně pochopení smyslu velikonoc.

Pochybování nad smyslem Ježíšovy cesty bylo přítomno od samého začátku.

Pokušitel nabízel Ježíšovi všechno na světě za to, když obejde cestu věrnosti Hospodinu.

Petr později opakoval stejné pokušení – tedy zakazoval Ježíši jít cestou kříže. Zakazoval jít cestou věrnosti svého svědomí, pravdě – biblicky řečeno – úkolu, který jak věřil, dostal od Pána Boha.

Na kříži opět zazní stejné pokušení, když mu lidé radí, aby sestoupil z kříže, když je Syn Boží.

První otázku položil Ďábel, ostatní otázky – ovšem zcela stejného významu už pokládají lidé sami. Jsou to totiž lidské otázky, které mají ďábelské důsledky.

Jsou to naše otázky, když se ptáme a divíme, proč Ježíš nesestoupil z kříže, když přece mohl, kdyby byl chtěl. Proč nepovolal armádu andělů a neskoncoval to s Římany či se svými katy, kteří ho dovedli na kříž. Jak to Bůh mohl dopustit?

Jsou to otázky lidské, přirozené, vychází z lidských zkušeností, jsou tedy na místě.

Ježíš je odmítá. A my se máme učit – celý život učit – proč je odmítá. Máme se učit, jak to myslel, když odpovídal Petrovi a proč šel tou cestou, kterou šel.

Na začátku evangelia ukazuje Ďábel Ježíšovi různé výhody, když bude sloužit cestě moci. Nabízel, že mu dá všechna království světa. Ježíš má ovládat vše. Ježíš tuto cestu všemocnosti odmítá. Tato cesta ovšem vyhovuje představám o Mesiášovi, který bude jednat jako zkušený politik a postupně dostane pod svou vládu všechno. Ježíš nesplňuje tato očekávání – i když se po staletí církev snažila Ježíše do této role vmanipulovat. I dnes je řada lidí, která by ráda viděla Ježíše jako jediného vládce světa. Pantokratora, z něhož jde strach a který se musí poslouchat.

Ježíš nepřistoupil na nápad ovládat vše. Místo toho pokušiteli připomenul jeden konkrétní případ vysvobození. Proti nabídce všeho staví odpověď vycházející z jedné konkrétní zkušenosti. Odkázal tenkrát k vysvobozujícímu dílu Hospodinově a jeho záměru s Izraelem.

Citoval slovo, které tento jeden malý konkrétní nárůdek dostal na poušti jako dar: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět, a jeho jediného uctívat.

Do tohoto konkrétního děje Ježíš sám dobrovolně vstupuje, přiznává se k němu a souhlasí s ním jako s jedinečnou cestou záchrany. Odmítá touhu po ovládnutí celého světa, ale s pokorou se řadí po bok svědků víry Hospodina. Např. po bok Jeremiášovi.

Když Ježíšova cesta začala nabírat jasný směr, zeptal se J svých nejbližších, co si vlastně o něm myslí. Jestli pochopili jeho cestu, kterou si vybral mezi nekonečně mnoha nabídkami tohoto světa.

- a tehdy z Petrových úst zaznělo "Ty jsi Mesiáš,
Syn Boha živého". Ty patříš - jako zvláštní,
jedinečná kapitola do řady povolaných a pověřených
- do řady svědků, ztělesňujících ten zvláštní,
jedinečný úkol poslání zpřítomňovat svobodu
a naději našeho Boha.

Ježíš na to zareagoval zvláštním způsobem: nejdřív Petrovi poblahopřál, zaradoval se spolu s ním
- z toho, že nalezl mesiáše.
- ale vzápětí na to přikázal: ještě o tom mlčte,
ještě se s tím radostným zjištěním nerozbíhejte do
světa!

Proč? Protože by to lidi pochopili tak jak to předestřel na začátku ďábel. Jako cestu ovládnutí světa.

Učedníci mají o tom pomlčet, protože Ježíšova cesta je cestou oběti.

Tato cesta nebude mít mezi lidmi pochopení.

Od začátku tedy existují dvě cesty.

Na jedné straně pokušitel ukazuje všechna království světa a na druhé straně ukazuje J svým učedníkům, že jediná smysluplná cesta je cesta utrpení a oběti.

Pokušitel mluví o všech královstvích světa, J mluví o jediném konkrétním městě - Jeruzalémě.

Pokušitel mluví o vládě a slávě, J mluví o službě svědomí a věrnosti.

Pokušitel říká, že J musí být nejdřív světovládcem, J říká, že je potřeba nejdřív nasadit sebe sama. Vítězství pak není na něm, ale na Pánu Bohu. Hospodinu, Bohu Izraele.

A tu se potvrdilo, že myšlení lidí se podobá spíš myšlení pokušitelovu.

Co na to Petr? Vzal si ho stranou - a začal ho
kárat, tvrdě a nesmlouvavě napomínat (jak učitel
rozčilený žákovou zabedněností): buď toho
uchráněn, něco takového se ti nemůže stát.
Co jsi to za mesiáše, že se chceš vydat cestou
utrpení?!!

Pěkne se zařaď bok po boku dobyvatelům a vojevůdcům. Netahej nám sem nesmysly jako je osamělá cesta spojená s utrpením. Co je to za blbost?

Tady je vidět, že ne každý kdo Ježíšovi říká Pane – to myslí tak jak by to měl myslet podle Ježíšových činů.

Petr nechtěl, aby J trpěl. Bál se o něj.

Ježíš na to řekl:

Odstup satane, jsi mi kamenem úrazu!
Ne že by Petrovi v té chvíli narostly rohy na hlavě
- ani z něj není cítit síra.
Petr jen promluvil, jak mu velí osvědčené zkušenosti
a nejlepší úmysly.
- promluvil jako ten, kdo nahlíží Ježíšovu cestu
pohledem lidských zkušeností s tím, co se vyplácí.

A tohle Ježíš jednoznačně odmítá.

Ježíš neříká: jdi do pekel, ale dosl. říká "Jdi
za mne" - tedy - zařaď se pěkně mezi ostatní
učedníky - nechtěj určovat cestu sám - ve směru
svých nápadů.

Jdi za mne, vezmi na sebe ten skandál křížové
cesty - a s tímhle křížem mne následuj.

S novou naléhavostí tedy postavil J svým učedníkům, jaká je tady na zemi cesta spásy. Je to cesta, na níž riskujeme pohodlí i zášť mocných, cesta na níž se můžeme potkat s posměchem, pronásledováním. Třeba tak jak to známe z příběhů apoštola Pavla. Rozhodnutí podstoupit cestu kříže patří k nejhlubší podstatě Ježíšova poslání.

Právě z tohoto způsobu života se máme od J učit a ne od vyznavačů moci – které evangelista skryl pod podobu Ďábla.

Jsme zváni vzít na sebe kříž Ježíšovy nepřijatelnosti - a následovat ho právě v tomto Duchu.

Modlitba

Děkujeme Pane, že jsi nám ukázal jaká cesta se Bohu líbí a na jaké cestě se potkáme s naplněným lidstvím i Božím vítězstvím.

Amen.