První
čtení
Přísloví
9:10
Začátek
moudrosti je bázeň před Hospodinem.
Druhé
čtení
Efezským
4:11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné
za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a
učitele,
12
aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k
budování Kristova těla,
13
až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna
Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy
plnosti.
14
Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni
závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a
lstivým sváděním k bludu.
15
Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.
On je hlava,
16
z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se
podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé
části dáno.
Kázání
Kristus
zvítězil.
To
je evangelium, které uvězněný apoštol předává a vysvětluje
sboru do Efezu. Kristovo panství není pohádkou, ale projevuje
se zvláštním způsobem tady na zemi.
Projevuje
se na životě jeho následovníků, na církvi.
Apoštol
vysvětluje, že křesťané se nevyvyšují nad jiné, protože jsou
zahrnuti Kristovou láskou. I když je apoštol vězněn, poznal, že
Kristus zvítězil nad každým vězením v tomto světě.
Díky
Kristově vítězství smí člověk poznávat, jaká je skutečná
hloubka a šířka v tomto světě. Lidé poznávají - co je
zotročovalo. A tak časní vládcové nebo časné poměry už
nemají moc. Díky vítězství Kristovu v člověku mohou růst
důvěra, láska, pravdivost, velkorysost. Kristovo vítězství se
projevuje jako výsledek vnitřního zápasu. Člověk už nepodléhá
strachu, ale poznal vítězství Kristovy cesty a tak jedná jako
svobodně.
Apoštol
vysvětluje, že tato proměna je viditelná – je viditelná na
lidech, kteří se rozhodli touto cestou jít - tedy v církvi.
Církev se po vylití Ducha už nedá zastrašit, uprostřed světa
postupně zjevuje Kristovo tělo. Církev se tedy nebojí časných
starostí nebo časných vládců nebo poměrů – viz. vězení
apoštolovo, ale věrně následuje Krista.
Apoštol
dále píše, že v církvi jsou potřeba všichni. Každý svým
sobě vlastním jedinečným způsobem může Kristovy dary zvěstovat
– uvádět s pokorou do života. S pokorou, protože jsme
společenstvím omilostněných hříšníků. Ne vítězů, kteří
si vybojovali vítězství svýma rukama nebo intelektem nebo
protekcí.
Apoštol
vysvětluje, že sice jsme každý jiný, ale sdílíme společnou
naději a víru. Jaká to je víra?
Že
tento svět neřídí nenávist, ale láska. Věříme, že lásku
jsme plně poznali v díle JK. Proto máme naslouchat evangeliu
– tedy neustále přemýšlet nad Ježíšovým slovem a tím co
činil. Každý den vnášet evangelium do života.
Proto
se nad jeho životem máme scházet a vést také nad jeho činy
rozhovor. Jinak se nám může stát, že se nám Kristova láska
začne ztrácet se zřetele a začneme zase počítat více např. se
strachem nebo závistí – jako s našimi pány. A v důsledku
se tedy přestaneme bát Hospodina a začneme se bát různých
projevů doby v níž žijeme.
Hodnoty,
které JK přinesl a které díky víře v něj žijí – jsou
křehké a křesťané o ně musí pečovat, pokud v nich chtějí
růst.
Proto
máme vyhledávat místa, kde se může moc Ježíšova vítězství
projevit. Místa, která trpí strachem nebo nenávistí. Křesťané
do nich vcházejí a zviditelňují svou víru. Přinášejí
solidaritu do strachu a sobectví, přinášejí spravedlnost do
nespravedlnosti, přinášejí milosrdenství do nenávisti.
Apoštol
píše, že máme dorůst zralého
lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.
Právě
zde, v tomto společenství smíme do této plnosti dorůst.
Plné
lidství podle Kristovy plnosti. Co to vlastně je?
Apoštol
věří, že tato plnost je moc, která může náš život změnit.
Je to moc, která nám dává poznat, kdo jsme, čí jsme, komu
patříme.
Není
to v žádné době, ani v té dnešní době jednoduché,
protože existuje nekonečné množství nabídek, kým vším můžeme
být. V psychologii často nalezneme povzbudivou odpověď na
všelijaké lidské problémy: můžete být čím chcete, stačí se
jen rozhodnout, stačí jen chtít. Člověk může být čímkoli.
Tyto
zdánlivě nekonečné možnosti nás ovšem mohou uvádět do zmatku
nebo smutku, protože se nám zdá, že nám řada věcí unikne, že
nestihneme všechno vyzkoušet. Každá možnost vyžaduje jiné
měřítko jednání.
Navíc
jsme zvyklí mít různá etická měřítka pro různé situace:
jinak se rozhodujeme v práci, jinak ve škole, jinak doma,
jinak v nemocnici, jinak před přáteli.
A
tak často žijeme ve zmatku a nezakotvenosti.
Apoštol
mluví o plnosti opřené o Kristovo vítězství, bez ohledu na
životní situaci, v níž se právě nacházíme.
Apoštol
se např. nachází ve vězení. Člověk podle apoštolovy víry
tedy i ve vězení patří Kristu. Patří mu ovšem i mezi přáteli.
I v práci. Bez ohledu na to, jaká zrovna měřítka v daném
prostředí panují a dělají si na člověka nárok.
Apoštol
věří, že člověk se vztahováním ke Kristu stává vnitřně
nezávislým a svobodným na panujících poměrech.
Plnost
- o níž apoštol mluví – je jakousi hrází nebo pevností proti
vnitřnímu zmatku. Apoštol mluví o tom, že se Kristovou plností
máme po celý život nechat prostupovat. Pak odoláme pokušením
tohoto světa.
14
Pak
už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem
kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým
sváděním k bludu.
15
Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.
Apoštol
zde mluví o zralosti, která překonává dětinskost. Dětinskost
se projevuje vrtkavostí nálad a přelétavostí.
Pavel
má na mysli především různé tzv. duchovní cesty, které
slibují např. snadné a rychlé zbohatnutí nebo prostě úspěch.
Můžeme si vzpomenout na apoštolovo setkání s různými
kouzelníky a šarlatány, které je popsáno poměrně detailně
v knize Sk apoštolských.
Jinými
slovy apoštol mluví o tom, že Kristova plnost vede k hlubokému
zakotvení, které z nás učiní dospělé lidi, kteří už
nenaletí tak snadno jako děti na líbivou (duchovní) reklamu.
Apoštol
přináší radostnou zvěst, že díky Kristu smíme opustit tuto
dětinskost, která se nechá nachytat, díky Kristu smíme dozrát
do zralosti víry.
Zralost
nebo dospělost víry se tedy vyznačuje určitými znaky. Dokáže
odhalit laciné a zhoubné nabídky různých šarlatánů. Kristus
je měřítko a podle tohoto měřítka můžeme zřetelně
poměřovat.
Zralá
víra měří mírou Krista, nikoli tohoto světa.
Apoštol
tento růst nazývá: pravdivost v lásce, která
ve všech ohledech dorůstá v Krista.
Být
pravdivý v lásce znamená tedy určitou podobu lásky. Nejde o
ledajakou lásku, která už je jednou pro vždy hotovou věcí, ale
o lásku, která je vždy tak trochu před námi. Podobně jako
samotná pravda nebo spravedlnost. Pravdu nikdy nemůžeme plně
vlastnit, máme ale po ní toužit a máme ji hledat. Proto
v evangeliích čteme, že máme hledat nejprve Boží
království a jeho
spravedlnost.
Stejně
tak zde, máme být pravdiví v lásce, abychom dorůstali
v Krista. Tato láska je podobně jako BK již částečně zde
mezi námi, ale je také stále před námi jako výzva, jako proces.
My
máme tento
proces, který roste v Krista
v našich životech tohoto společenství vyhledávat, sledovat,
dávat mu prostor.
To
je cesta společenství lidí, kteří věří v Krista, tedy
cesta církve.
Jaký
je tedy závěr, jaké je evangelium dnešního oddílu z listu
Efezským?
Tady
na zemi díky milosti Boží smíme růst do lásky Kristovy, která
nese znaky zralosti a dospělosti. Díky tomu náš život smí růst
do stále hlubšího zakotvení v tom podstatném. Díky tomu
nemusíme naletět různým směrům, které slibují snadné a
rychlé dosažení úspěchu.
Láska
Kristova je láska, která vysvobozuje a která je zároveň
spolehlivá. Díky ní smíme mít ve světě čím dál víc
rozděleném a rozmělněném hlubokou vnitřní zakotvenost i radost
z růstu, který má dobrý smysl a cíl. Tento cíl je stále
před námi ať jsme v jakémkoli věku.
Modlitba
Děkujeme
pane JK za to, že se smíme orientovat podle tvého příkladu.
Děkujeme
za tvé vítězství a prosíme, aby nás tvé vítězství v našich
životech vedlo a směřovalo. Abychom dokázali rozpoznávat, které
věci v tomto světě mají smysl a které jsou jen falešnou
reklamou.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat