Míra Krista

První čtení

Přísloví 9:10  

Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem.

Druhé čtení

Efezským 4:11  A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,

12  aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla,

13  až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

14  Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

15  Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,

16  z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Kázání

Kristus zvítězil.

To je evangelium, které uvězněný apoštol předává a vysvětluje sboru do Efezu. Kristovo panství není pohádkou, ale projevuje se zvláštním způsobem tady na zemi.

Projevuje se na životě jeho následovníků, na církvi.

Apoštol vysvětluje, že křesťané se nevyvyšují nad jiné, protože jsou zahrnuti Kristovou láskou. I když je apoštol vězněn, poznal, že Kristus zvítězil nad každým vězením v tomto světě.

Díky Kristově vítězství smí člověk poznávat, jaká je skutečná hloubka a šířka v tomto světě. Lidé poznávají - co je zotročovalo. A tak časní vládcové nebo časné poměry už nemají moc. Díky vítězství Kristovu v člověku mohou růst důvěra, láska, pravdivost, velkorysost. Kristovo vítězství se projevuje jako výsledek vnitřního zápasu. Člověk už nepodléhá strachu, ale poznal vítězství Kristovy cesty a tak jedná jako svobodně.

Apoštol vysvětluje, že tato proměna je viditelná – je viditelná na lidech, kteří se rozhodli touto cestou jít - tedy v církvi. Církev se po vylití Ducha už nedá zastrašit, uprostřed světa postupně zjevuje Kristovo tělo. Církev se tedy nebojí časných starostí nebo časných vládců nebo poměrů – viz. vězení apoštolovo, ale věrně následuje Krista.

Apoštol dále píše, že v církvi jsou potřeba všichni. Každý svým sobě vlastním jedinečným způsobem může Kristovy dary zvěstovat – uvádět s pokorou do života. S pokorou, protože jsme společenstvím omilostněných hříšníků. Ne vítězů, kteří si vybojovali vítězství svýma rukama nebo intelektem nebo protekcí.

Apoštol vysvětluje, že sice jsme každý jiný, ale sdílíme společnou naději a víru. Jaká to je víra?

Že tento svět neřídí nenávist, ale láska. Věříme, že lásku jsme plně poznali v díle JK. Proto máme naslouchat evangeliu – tedy neustále přemýšlet nad Ježíšovým slovem a tím co činil. Každý den vnášet evangelium do života.

Proto se nad jeho životem máme scházet a vést také nad jeho činy rozhovor. Jinak se nám může stát, že se nám Kristova láska začne ztrácet se zřetele a začneme zase počítat více např. se strachem nebo závistí – jako s našimi pány. A v důsledku se tedy přestaneme bát Hospodina a začneme se bát různých projevů doby v níž žijeme.

Hodnoty, které JK přinesl a které díky víře v něj žijí – jsou křehké a křesťané o ně musí pečovat, pokud v nich chtějí růst.

Proto máme vyhledávat místa, kde se může moc Ježíšova vítězství projevit. Místa, která trpí strachem nebo nenávistí. Křesťané do nich vcházejí a zviditelňují svou víru. Přinášejí solidaritu do strachu a sobectví, přinášejí spravedlnost do nespravedlnosti, přinášejí milosrdenství do nenávisti.

Apoštol píše, že máme dorůst zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Právě zde, v tomto společenství smíme do této plnosti dorůst.

Plné lidství podle Kristovy plnosti. Co to vlastně je?

Apoštol věří, že tato plnost je moc, která může náš život změnit. Je to moc, která nám dává poznat, kdo jsme, čí jsme, komu patříme.

Není to v žádné době, ani v té dnešní době jednoduché, protože existuje nekonečné množství nabídek, kým vším můžeme být. V psychologii často nalezneme povzbudivou odpověď na všelijaké lidské problémy: můžete být čím chcete, stačí se jen rozhodnout, stačí jen chtít. Člověk může být čímkoli.

Tyto zdánlivě nekonečné možnosti nás ovšem mohou uvádět do zmatku nebo smutku, protože se nám zdá, že nám řada věcí unikne, že nestihneme všechno vyzkoušet. Každá možnost vyžaduje jiné měřítko jednání.

Navíc jsme zvyklí mít různá etická měřítka pro různé situace: jinak se rozhodujeme v práci, jinak ve škole, jinak doma, jinak v nemocnici, jinak před přáteli.

A tak často žijeme ve zmatku a nezakotvenosti.

Apoštol mluví o plnosti opřené o Kristovo vítězství, bez ohledu na životní situaci, v níž se právě nacházíme.

Apoštol se např. nachází ve vězení. Člověk podle apoštolovy víry tedy i ve vězení patří Kristu. Patří mu ovšem i mezi přáteli. I v práci. Bez ohledu na to, jaká zrovna měřítka v daném prostředí panují a dělají si na člověka nárok.

Apoštol věří, že člověk se vztahováním ke Kristu stává vnitřně nezávislým a svobodným na panujících poměrech.

Plnost - o níž apoštol mluví – je jakousi hrází nebo pevností proti vnitřnímu zmatku. Apoštol mluví o tom, že se Kristovou plností máme po celý život nechat prostupovat. Pak odoláme pokušením tohoto světa.

14  Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

15  Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

Apoštol zde mluví o zralosti, která překonává dětinskost. Dětinskost se projevuje vrtkavostí nálad a přelétavostí.

Pavel má na mysli především různé tzv. duchovní cesty, které slibují např. snadné a rychlé zbohatnutí nebo prostě úspěch. Můžeme si vzpomenout na apoštolovo setkání s různými kouzelníky a šarlatány, které je popsáno poměrně detailně v knize Sk apoštolských.

Jinými slovy apoštol mluví o tom, že Kristova plnost vede k hlubokému zakotvení, které z nás učiní dospělé lidi, kteří už nenaletí tak snadno jako děti na líbivou (duchovní) reklamu.

Apoštol přináší radostnou zvěst, že díky Kristu smíme opustit tuto dětinskost, která se nechá nachytat, díky Kristu smíme dozrát do zralosti víry.

Zralost nebo dospělost víry se tedy vyznačuje určitými znaky. Dokáže odhalit laciné a zhoubné nabídky různých šarlatánů. Kristus je měřítko a podle tohoto měřítka můžeme zřetelně poměřovat.

Zralá víra měří mírou Krista, nikoli tohoto světa.

Apoštol tento růst nazývá: pravdivost v lásce, která ve všech ohledech dorůstá v Krista.

Být pravdivý v lásce znamená tedy určitou podobu lásky. Nejde o ledajakou lásku, která už je jednou pro vždy hotovou věcí, ale o lásku, která je vždy tak trochu před námi. Podobně jako samotná pravda nebo spravedlnost. Pravdu nikdy nemůžeme plně vlastnit, máme ale po ní toužit a máme ji hledat. Proto v evangeliích čteme, že máme hledat nejprve Boží království a jeho spravedlnost.

Stejně tak zde, máme být pravdiví v lásce, abychom dorůstali v Krista. Tato láska je podobně jako BK již částečně zde mezi námi, ale je také stále před námi jako výzva, jako proces.

My máme tento proces, který roste v Krista v našich životech tohoto společenství vyhledávat, sledovat, dávat mu prostor.

To je cesta společenství lidí, kteří věří v Krista, tedy cesta církve.

Jaký je tedy závěr, jaké je evangelium dnešního oddílu z listu Efezským?

Tady na zemi díky milosti Boží smíme růst do lásky Kristovy, která nese znaky zralosti a dospělosti. Díky tomu náš život smí růst do stále hlubšího zakotvení v tom podstatném. Díky tomu nemusíme naletět různým směrům, které slibují snadné a rychlé dosažení úspěchu.

Láska Kristova je láska, která vysvobozuje a která je zároveň spolehlivá. Díky ní smíme mít ve světě čím dál víc rozděleném a rozmělněném hlubokou vnitřní zakotvenost i radost z růstu, který má dobrý smysl a cíl. Tento cíl je stále před námi ať jsme v jakémkoli věku.

Modlitba

Děkujeme pane JK za to, že se smíme orientovat podle tvého příkladu.

Děkujeme za tvé vítězství a prosíme, aby nás tvé vítězství v našich životech vedlo a směřovalo. Abychom dokázali rozpoznávat, které věci v tomto světě mají smysl a které jsou jen falešnou reklamou.

Amen.