Světlo

První čtení

Genesis 9:20  I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.

21  Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.

22  Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.

23  Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.

Druhé čtení

Ef 5,8-16

Efezským 5:8  I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

9  Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda;

10  zkoumejte, co se líbí Pánu.

11  Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.

12  O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit.

13  Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.

14  A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

15  Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;

16  nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.

Kázání

List apoštola Pavla je provokativní v tom, že jsme zároveň ubezpečováni, že jsme (spolu s Efezskými) nastoupili cestu dobrou a krásnou, že jsme vešli do světla.

A na druhé straně apoštol připomíná, že balancujeme nad propastí. V každé chvíli, kdy zapomeneme na Krista, navracíme se do tmy starého způsobu života. Tak popisuje apoštol lidi v Efezu. Jsou to normální smrtelníci jako my. Lidi příliš ulepení od světa, v němž žijeme, v němž dýcháme, v němž se pohybujeme.

Na jedné straně slyšíme, že jsme na tom líp, než ti, kteří žijí bez Krista. To některé z nás může vést k pýše.

Zároveň si ale uvědomujeme, že jsme na tom příliš často jako ti, kdo bez Krista žijí. A to některé z nás může vést k smutku, že nikdy nedosáhneme ideálu následovníka Kristova.

Apoštol – i když to tak na první pohled nevypadá – nás ale nechce stresovat. Nechce způsobit, abychom byli jako následovníci Kristovi v neustálém napětí, jestli jsme pro Krista dost dobří. Apoštolu jde o něco jiného. Abychom si s vděčností uvědomili, co jsme s vírou v Krista přijali a co jsme odmítli.

Pavel jakoby nám chtěl říct: kolikrát nám vlastně v životě dojde, že jsme byli obdarováni záchranou? Kolikrát si uvědomíme, z jakýchže temnot nás Kristus vysvobozuje a k jakému světlu směřujeme?

Apoštol je proto ve svém listu do Efezu konkrétní – někdy nám to až vadí – jak vyjmenovává různé věci z běžného života, které křesťany ohrožují.

Na druhé straně jasně jmenuje plody víry v JK:

Byli jste povoláni k tomu, aby vaše plody byly dobrota, spravedlnost, pravda. Život věřícího člověka nese konkrétní ovoce.

Zároveň Pavel neopomene připomenout, že jsme jednou nohou v temnotách, z nichž jsme vyšli, míchá se to v nás jako pšenice s plevelem. Jsou chvíle a místa, kde náš život – tedy ovoce našeho života – za nic nestojí.

Apoštolova dvojitá řeč tedy na jedné straně motivuje a na druhé straně ukazuje to, čemu se má člověk vyhnout.

Nesdílejte skutky tmy – volá apoštol. Všechno to, co je z hlediska Božího království neužitečné můžete s klidem opustit:

Nechte vaše skutky projít světlem Kristova života a díla!

Z textu se nedozvíme, na co konkrétně přesně Pavel narážel, co jsou ty hanebnosti a nechutnosti, které v Efezu kritizuje.

Jestli to bylo obžerství nebo sex, drogy, násilí? Nevíme, a možná bychom rádi věděli a trochu se na tom lidském selhání popásli.

12  O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Říká Pavel...

To je zvláštní věta. Buď je Pavel tak pohoršen, že nechce o takových nechutnostech vůbec mluvit.

Nebo má Pavel za to, že mluvení o různých hanebnostech je špatné.

Zkusím se přidržet té druhé varianty. O tom, co dělají, je odporné mluvit, protože mluvení o tom není dobré. Je zkrátka odporné. Čili zkusíme vyložit větu tak, že slovo odporné se váže k mluvení – nikoli k těm věcem. A to nás zavede k zajímavým úvahám.

Pavel má na mysli specifické mluvení, které nevede k dobrému, ale naopak rozpitvává to špatné za účelem roznesení a ublížení. Nejsou to přímo pomluvy, spíš naši touhu probírat špatnosti toho druhého z důvodu sebeospravedlnění. Z pocitu, že se mi uleví, když zjistím, že druhý poklesl a já se mohu na jeho účet stát lepším v očích druhého, nebo dokonce v očích Boha.

Mluvit o špatnosti, ale nic nedělat pro zlepšení situace je právě toto jednání. Praotec Noe se strašlivě opil, snad z radosti, že se dožil nové země. Snad ze stresu, co všechno musel prožít. Zpil se doslova do němoty. A tu přišli jeho synové a viděli tuhle hanbu. Viděli selhání.

Chám to uviděl a místo, aby otce přikryl, tak o tom mluvil. Nepomohl mu, díval se na něj a mluvil o tom. Nebyla to přímo pomluva, protože to viděl, byla to pravda co viděl. Přesto Bible toto jednání hodnotí jako velmi špatné. Chám těžil ze slabosti druhého a snažil se ji využít ve svůj prospěch. Možná stejně jako Abšalom z příběhu minulé neděle. Využil situace k dosažení vlastní moci. Sice se na první pohled zdá, že jedná spravedlivě – protože poukazuje na hanebnost, ale je to čistý moralismus – chce jen odsoudit. A ospravedlnit sebe. To je podstata moralismu.

Z Cháma by měli radost redaktoři Blesku. Sáhněme si do svědomí, kdy jsme sami zneužili situace ve svůj prospěch. Např. já mnohokrát.

Bratři Cháma, Šem a Jáfet jednali jinak. Nepohoršili se, vzali oděv a šli tak, aby na něj neviděli – přikryli ho. Nebyli moralisti, jejich chování bychom mohli označit jako Kristovské.

Nepodíleli se na jeho hanbě. Nedělalo jim radost podílet se na hanbě jejich otce.

Pást se na neštěstí druhých je člověku přirozené. Kdyby nebylo, nemohl by vycházet např. Blesk.

Apoštol Pavel nás vede k přístupu opačnému tomu bulvárnímu, k přístupu, který je náročný, protože jde proti lidské přirozenosti.

Konejte jako moudří, jako ti, kteří místo, aby se pásli na cizí hanbě pro svůj prospěch, hledají Kristovo světlo. Když se setkáte s bídou ve světě, nerozšiřujte ji mluvením o ní, ale pomáhejte. Nepromarňujte příležitost k hledání Božího království. Každý čas a každou situaci můžete využít pro dobrý skutek.

Dávejte prostor světlu. Dostali jsme vyměřený čas. Apoštol nás snad nechce strašit, že umřeme, spíš nás chce povzbudit. Podstatné v životě jsou chvíle, kdy dáváme prostor hledání dobra, pravdy a všeho toho, co ztělesnil Ježíš.

Podstatné jsou v životě chvíle, kdy jeden druhému můžeme říci, že ho máme rádi. Chvíle, kdy dáváme prostor odpuštění nebo pochopení a solidaritě. Tyto okamžiky nebo situace jsou vzácné a stávají se pak tím, na co vzpomínáme v dobách zkoušek.

Pavel doslova říká: vykupujte čas. Ve chvíli, kdy jste se setkali s Božím dílem, setkali jste se s možností žít život ve světle Kristovy dobroty, spravedlnosti, pravdy. Váš čas je drahý a je ho škoda vyplýtvat ho na neužitečných věcech.

Kdo vpustí světlo Kristovo do svého života, prožije duchovní vzkříšení, vstane z mrtvých a zazáří mu Kristus. Apoštol naráží na přijetí víry každého z nás. To, že každý den o víru zápasíme nám dává zakoušet stále nové obnovení v moci Kristově.

Právě tento způsob života nazývá Pavel moudrostí. I život víry má tedy svou jasnou logiku. Kristovo světlo přináší důsledky do našeho života a tyto důsledky vedou k určitému typu konání a žití.

Dnes si tento způsob života smíme s vděčností připomenout.

Připomenout evangelium, které platí i v našich životech:

V KRISTU jste se stali světlem - už nejste ani tmáři, ani otroci temnoty, bloudění a tápání uprostřed zla - naopak:

- byli jste probráni - vzkříšeni ke světlu.

Modlitba

Děkujeme Pane za tvé světlo, za to, že nás vedeš a směruješ k typu života podle tvého příkladu. Prosíme, abychom tě toužili hledat každý den.

Amen.