První čtení
Mt 20, 20-28
Pro děti
Kalich, to je Ježíšů život – jeho cesta, jeho úděl, jeho oběť, i jeho vítězství. Těžko z toho něco vyčleňovat. To už by pak nebyl Ježíšův kalich. Bratři Zebedeovi chtěli z toho kalicha jen tu slávu.
Jenže Ježíšova sláva souvisí s ponížením a službou.
Jak uvidíme, ani Josefovi bratři jeho kalich nechápou.
Druhé čtení
Gn 45, 1-15
Kázání
Minule se začalo ukazovat, že starou vinu nelze jen tak nechat být. Bratři si celý život mysleli, že vina někam odteče jako splašky. Jenže se po víc jak dvaceti letech ukázalo, že staré věci vyplavaly na povrch.
Bratři svou vinu vyznávají a vyznávají svůj strach před Bohem. Vina musí být vyřčena, teprve potom přichází očišťující léčebná Boží moc. Bratři poznávají, že před Bohem nelze nic skrýt. Poznávají, že se svými činy se jednou shledají. S tímto poznáním přinášejí svému starému otci Jákobovi chléb z dalekého Egypta.
Byl to přesto zázrak, že byli po víc jak dvaceti letech bratři ochotni svou vinu přiznat. Nemuselo to tak být, mnoho lidí si starou vinu netroufne po tolika letech připustit.
Jenže:
jedna věc je vinu vyznat a uvědomit si, že nesu následky – a druhá věc je uvěřit odpuštění. Minule jsme s bratry prožili první část jejich uvědomění, ta druhá část je ještě těžší.
Ten příběh je zvláštní tím, že je na jejich cestě k odpuštění provází Josef – ten, kterého odsoudili k smrti.
Josef neposlouchá sebe, ale Pána Boha.
Nejen, že tedy Josef pomáhá lidem nezemřít hladem, ale dokonce pomáhá svým bratrům nalézt Boží odpuštění.
Přesně tyto věci dělá Ježíš. Uzdravuje a sytí hladové, odpouští svým bratrům a vede k nalezení víry v odpuštění a přijetí.
Jde to těžko.
Bratři se vrátili poděšeni ze své první cesty do Egypta a svému otci řekli, co všechno zlého je na cestě potkalo. Jak nalezli u sebe stříbro, které do Egypta vezli na zaplacení obilí. Jak je ten přísný vládce Egypta považoval za vyzvědače. Hájili se, že jsou poctiví, ale vládce jim vůbec nevěřil. Nechal si tam jednoho z nich jako rukojmí a chce, aby mu přivedli Benjamína.
Jákob se proti tomu postavil a prohlásil, že Benjamín do Egypta nikdy nesestoupí. Byl to po Josefovi druhý syn s milovanou Ráchel, navíc při jeho narození Ráchel zemřela.
Josefovi bratři pomalu začínají tušit, že se něco děje. Vždyť nevědomky před Josefem, když byli označeni za vyzvědače, vyznali svou vinu a přiznali si navzájem, že to neštěstí se stříbrem v jejich žocích má co do činění s jejich dávnou vinou.
Nahlas vyznali:
Genesis 42:21 A řekli si navzájem: "Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my."
22 Rúben jim odpověděl: "Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti."
Bratrům se do Egypta tedy také příliš nechce, a tak jsou rádi, že Jákob už nechce, aby tam chodili.
Ale hlad je krutý. A tak sami žádají znovu svého otce Jákoba, aby mohli sestoupit dolů, snad se k nim ten zvláštní vládce Egypta bude chovat přejně. A zničený Jákob souhlasí a posílá s nimi Benjamína. A dal jim sebou pro Egypťana mnohem větší dar, než minule.
Josef je přijme pokojně, řekne jim, že to sám Bůh jim dal do žoků stříbro jako skrytý poklad. Naráží tím na jejich osud. Přesto, že oni sami nevěří na milosrdenství a odpuštění, Bůh jim přesto jejich čin odpustí.
Genesis 43:23 Ale on řekl: "Upokojte se, nic se nebojte. Bůh váš a Bůh vašeho otce vám dal do žoků ten skrytý poklad. Vaše stříbro jsem přece přijal." A vyvedl k nim Šimeóna.
Bratři se znovu klaní před Josefem a předávají mu dar od svého otce a prohlašují se za jeho otroky. Josef se rozplakal, když viděl Benjamína.
A tu nechal bratry projít ještě těžší zkouškou než minule. Všechno stříbro jim vrátil do žoků, ale nechal tomu nejmladšímu přidat navrch ještě jeho vlastní stříbrný kalich.
Jakoby ten kalich označoval vlastní Josefův život. V bibli je kalich symbolem celého života. Ježíš říká: toto je můj kalich – tím myslí – toto je můj život a vy, kteří jste u mého stolu – přijímáte tento můj život jako novou smlouvu.
Josefův kalich je kalich oběti, utrpení i vítězství – stejně jako kalich Ježíšův.
Josefův správce bratry dohonil, našel stříbro i kalich. Kalich našel u Benjamína. Juda padá před Josefem na zem a vyznává:
Genesis 44:16 Juda odvětil: "Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel."
Juda Josefovi řekne, že se nemohou bez Benjamína vrátit, jinak jejich otec zemře žalem. Juda nabídne sám sebe za Benjamína. Je ochoten obětovat se za nejmladšího.
V té chvíli se Josef rozplakal a dal se poznat svým bratrům.
Následuje zvláštní a přesto pochopitelná reakce bratrů. Nezaradovali se z nalezení bratra, nezaradovali se, když jim řekl, že jim Bůh odpouští a že celá jejich cesta, celý jejich život tu je z důvodu vyššího cíle nalezení odpuštění a vysvobození.
Odpuštění bratři neunesli. To se potvrdí ještě na konci příběhu po smrti Jákoba, kdy se bratři budou snažit manipulovat s Jákobovou závětí. Řeknou, že Jákob klade Josefovi na srdce, aby se jim nemstil. Takovou hrůzu z toho shledání mají, tak těžké je pro ně přijmout odpuštění.
Úplně na konci příběhu čteme: Genesis 50:15 Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili." 16 Proto mu vzkázali: "Tvůj otec před smrtí přikázal: 17 Josefovi řekněte toto: »Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.«" Josef se nad jejich vzkazem rozplakal.
Co ten příběh chce říci o člověku?
Jaké poselství?
Uvěřit ve zmatku vlastních chyb a nedorozumění na odpuštění je úkol nad naše síly. Víme o sobě, víme, jak selháváme.
Ke starým vinám přibývají nové.
Jak potom věřit v odpuštění?
A tak se nám znovu vrací refrén knihy Mojžíšovy a dostává tak jasné obrysy evangelia. Vyvolený národ se provinil na svém vyvoleném. Všichni se nějakým způsobem provinili. Už od povolání Abrahama praotcové chybují. A Bůh je nenechává padnout.
To je důležitá zpráva i pro nás, v Ježíši Kristu pokračovatele vyvoleného národa. Naše chyby nejsou pro Pána Boha důvodem k potrestání. Sami aktéři se potkávají se svými vinami, vyznávají je a Bůh je ten, kdo jim nabízí cestu z vězení vlastních proher a pádů.
Svou vinu si bratři uvědomují a vyznávají.
Pak přichází odpuštění, o které musí po zbytek života zápasit.
Podobně jsme na tom i my - v modlitbě Páně vyslovujeme: odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Tak jedná Josef, odpouští svým viníkům a je mu odpuštěno – dokonce skrze něj vchází do světa požehnání.
Co si z toho příběhu můžeme vzít konkrétního? Mají Josefovi bratři pro nás nějaký význam? Když vlastně nejsou schopni uvěřit odpuštění, které Bůh vyhlašuje ústy Josefa? Uvěřit odpuštění je zápas na celý život. I to je důležitý poznatek.
Můžeme se ale také poučit z jejich odvahy. Jak je to možné?
I když spáchali zlý čin, ve chvíli, kdy přijdou do úzkých, uvědomují si, že Bůh je při díle. Říkají: co nám to jen Bůh učinil?(42,28)
Možná někdo řekne, že je to jejich slabost, že v úzkých si vzpomenou na Pána Boha.
Myslím, že to není samozřejmé. Nemuseli by si vzpomenout, mohli by nechat plynout věci tak jak jsou. Oni si ale uvědomují – byť možná zastřeně a klopotně – uvědomují si, že Bůh je nějak při díle. I v jejich mizerných zpackaných životech. Všelijak klopotně a zastřeně si nechávají do svého myšlení připustit myšlenku, (ne že Bůh existuje!) že Bůh je při díle.
A tak jejich život má přece smysl. Protože si uvědomují (klopotně a zastřeně), že jsou na cestě.
Sice jim nedochází to, co nakonec řekl Josef - Genesis 45:7 Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. 8 A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh.
Sice jim nedochází, že Josef jim zvěstoval evangelium jejich života, ale k tomuto evangeliu jejich život přesto směřuje a oni si to nějak zastřeně uvědomují.
Snad i my sami si někdy podobně klopotně a zastřeně jako Josefovi bratři připustíme zvláštní a nepochopitelnou myšlenku, že náš život je cesta, která má nějaký směr. A že tu je dobrotivý Bůh, který je při díle a má moc té naší cestě dát smysl. A že tu i pro nás je evangelium pokoje, kalich oběti a odpuštění našeho Pána JK.
Děkujeme ti Pane, že vyhlašuješ smíření, že na konci životního příběhu Josefa a jeho bratrů je smíření. My často nevěříme ani sobě ani druhým. A potom ani tobě, že jsi při díle, že to s námi myslíš vážně.
A tak tě prosíme: toužíme věřit ti, pomoz naší nedověře!
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat