Mt 11,28-30
Pro děti
Když nás někdo naštve, tak mu chceme odplatit stejnou mincí, nebo ještě přidat.
Když vidíme nespravedlnost někdy utečeme – jindy chceme chránit druhého.
Ale je to velmi těžké.
Chceme to často udělat moc prudce. Navzájem si nerozumíme.
Druhé čtení
Ex 2,11-22
Kázání
Mojžíše vychovali v přepychu a v dostatku. Jak dopadne jeho setkání se světem tam venku?
Bude mít odvahu se podívat jak žijí lidé za hradbami paláce?
Syn bohatých rodičů vyjde ven a vidí krutý svět. Vidí bezmeznou dřinu svých bratří a sester. Vidí, že příslušníci jeho lidu jsou utlačovaní Egypťany.
Vidí násilí a nespravedlnost. Co dělat v takové chvíli?
Vrátit se domů a dělat, že mne se to netýká? Nebo se zamyslet nad krutostí světa tohoto a vypracovat nějakou duchovní cestu, jak z násilí uniknout? Z věčného koloběhu strasti a smutku?
Mojžíš neudělá ani jedno z toho.
Ukáže se, že je mladý nadšený idealista a touží po spravedlnosti. Mojžíš nemůže vidět nespravedlivě páchané násilí – navíc nadřazené rasy Egyptské nad jeho lidem. Jeho bratřími.
Tu vidí strašnou – typickou scénu – jeden egyptský dozorce vydírá a šikanuje hebreje. Bije ho, až otrok padne do bezvědomí.
Mojžíš je věřící – vždyť ví, že se s druhým člověkem takhle jednat nesmí – ani s otrokem.
A tak Mojžíše napadne, že zjedná spravedlnost a ukáže Egypťanovi, že šikanovat a mučit hebreje je zločin, který se musí potrestat. Mojžíš se rozhlédl, vidí - nikde, nikdo - a tak toho Egyptského surovce zabil - a zahrabal do písku.
Mojžíš si představoval, že takto se zjednává spravedlnost.
Jenže je to složitější, třeba už z příběhu Kaina a Abela víme, že Bůh netouží brát život za život. Krevní msta vede do záhuby. I když se běžně vykládá SZ pojetí spravedlnosti jako oko za oko, zub za zub, život za život, tak v pojetí SZ zákoníku to tak nebylo. Jednalo se o náhradu přiměřenou za spáchanou nespravedlnost. Bible nás učí, že ani prokazatelné násilí na bratru z vlastního lidu nelze trestat podle okamžitého hnutí rozhněvané, sotva dospělé mysli.
Když už jsem zmínil Kaina a Abele, musíme také odlišit: Mojžíš není žádný Kain, který nedbá na krev svého bratra a klidně ji prolije.
Mojžíše uslyšel volání prolévané krve svého bratra - a zastal se ho - tím, že ubil toho, který krev jeho bratra proléval. Jak se však vzápětí ukáže - ani tudy cesta nevede.
Když vyjde z paláce druhý den - opět se nachomýtne k násilí. Jenže teď už to není Egypťan proti Hebrejovi - ale dva z jeho bratrů:
ono to v tom světě není jen MY (chudáci) - a ONI (zlí egyptší otrokáři a vykořisťovatelé). My dokážeme také bít zlí na své vlastní bratry...
jsme tedy taky jako ONI.
Mojžíš vystřízlivěl...
Násilnictví, projevy nelidskosti - neschopnost vidět v druhém člověka - to všechno je i - mezi námi dokonce - mezi námi věřícími.
Příslušníci lidu, kterým Mojžíš začíná říkat "bratři", - nejsou jen chudáci a andělé - ale taky rváči.
"Proč biješ svého bližního?" - ptá se Mojžíš toho, který rvačku vyvolal. Jenomže jeho vyčítavé kázání o potřebě lidskosti naráží na nečekaný odpor: Viník, který spor rozdmýchal, vzpurně odpoví: "Kdo tě nad námi ustanovil za vůdce a soudce? To si to chceš se mnou vyřídit stejně jako včera s tím Egypťanem?“
Hebrejští bratři tedy zatím Mojžíše jako autoritu neberou. Nejednou odmítnutí uslyší i později.
Mojžíšův včerejší čin se neutajil. A když se o něm povídá mezi jeho bratry, sotva se to utají před faraonovými slídily.
A opravdu, farao zjistil, jak Mojžíš naložil s jedním z jeho dozorců - a chystá se ho popravit.
A Mojžíšovi nezbývá, než co nejrychleji prchnout z faraonovy říše. Narozdíl od svých hebrejských bratrů pořád ještě vypadá jako Egypťan - a má na to papíry - a tak se mu podaří uprchnout do země Midjánské.
Jeho první výlet do světa za hradby bezpečného domu - se změnil v útěk - za záchranu vlastního života.
Jisté je, že Mojžíš už není vysoce postavená figura v hierarchii egyptské politky a moci. Rozhodně není druhý Josef, který si podrobuje Egypťany důvtipem a mocí dávat život...
Místo toho nastoupil Mojžíš cestu uprchlíků - cestu lidí bez domova, odkázaných na cizí milosrdenství. Rychlý sešup po společenském žebříčku...
Spíš než Josefa na vrcholu úspěchu teď připomíná Jákoba na útěku... Jenže právě na útěku a v ponížení se lidé setkávají s Hospodinem.
Ale - narozdíl od podrazáka Jákoba - Mojžíš neutíká jako křivácký maminčin mazánek. Mojžíšův exil - to je důsledek toho, že si bral k srdci úděl svých bratří. Že se jim chtěl přiblížit a nějak řešit nesnesitelnou tíhu jejich otrockého osudu. A právě tohle - tenhle nevydařený zápas o osvobození, o lidskost - ho nakonec jeho bratřím vzdálil - a přivedl do cizí země.
V zemi Midjánců se zastavil Mojžíš u studny. Chtěl uhasit žízeň, nebo čekal, zda se ho tam někdo ujme? Nevíme.
Mojžíš tu potkal sedm dcer Midjánského kněze. Těch sedm pastýřek přišlo napojit otcova stáda. Ale tak jako každý den - když navážily vodu a naplnily žlaby pro svá stáda - přišli chlapi s jinými stády - zahnali jejich ovce a kozy - a začali napájet vlastní.
Byla to každodenní bezpráví a šikana, na které si po čase všichni zvyknou. A bojí se otevřeně protestovat...
Mojžíš se postaví na jejich stranu. Ač cizinec, zamíchá se do těch domácích křivd - a sedmi pastýřek se zastane.
Doslova tam stojí - osvobodil je. Vysvobodil je z té každodenní šikany a ponížení. Zachránil je z útlaku a ponížení, které už možná nikdo za útlak a ponížení nepovažoval.
Dívky z toho byly tak zmatené, že se ho ani nezeptaly na jméno a utíkaly domů. Ale otec - je vrátil:
- vraťte se pro něj. A ať ten cizinec přijde k nám - zasedne s námi ke stolu - a jí náš chléb.
Právě u stolu Mojžíš našel bezpečí, tady našel nový domov.
Protože jednu z těch sedmi dcer dostal za ženu. Má jméno - Sippora. Ptáček.
Mojžíš vyletěl hodně daleko z rodného hnízda - ale nakonec v té cizí zemi mohl zahnízdit.
Také proto, že nezapomněl, k čemu jsou lidé jeho národa povoláni: aby projevovali lidskost. Aby se zastávali slabých, bezbranných a šikanovaných.
Mojžíš tuší, že tady ještě není doma, poznáváme to ze jména, které dává svému prvorozenému: Geršom. Příchozí. Jsem jen uprchlíkem, kterému projevili milosrdenství. Nemám nic jistého.
Vždyť i jeho midjánské švagrové ho nazývaly "muž egyptský":
"Muž Egyptský - vysvobodil NÁS - z ruky pastýřů."
- k tomuhle tedy Mojžíš dospěl, takovou si na prahu dospělosti vydobyl pověst: vysvoboditel - Egypťan.
Ale jednou, jednou z něj bude pastýř - který vysvobodí Izrael.
Modlitba
Děkujeme ti Pane za to, že nás vysvobozuješ z rukou utlačovatelů. Děkujeme ti za to, že jsi se k nám sklonil, abys nám dal poznat, jak se k sobě navzájem máme chovat. Prosíme, abychom dokázali projevovat odvahu víry uprostřed tohoto světa, chránit utlačované a zachovávat tvé slovo
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat