První čtení
Marek 1:14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.
15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."
Druhé čtení
Ex 4,1-17
Kázání
Mojžíš se setkává s Hospodinem, který na něj mluví z hořícího keře, který neshoří – jako víra v Hospodina, která může dávat sílu lidskému srdci jako stále planoucí ohěň. (Protože já nejsem bezejmenný Bůh, ale Bůh tvého Otce, Bůh Abrahama, Izáka, Jákoba).
MOJŽÍŠ PŘED KEŘEM
Co se tam Mojžíš dozvěděl?
Že se má vrátit do Egypta a vyvést své spolubratry pryč. V Egyptě je totiž veliká nesvoboda, farao a jeho služebníci utlačují Izraelce. Bůh naplánoval cestu k záchraně! Má to jediný háček – Mojžíš to bude muset vyřídit lidem.
HRADBY EGYPTA (MĚSTO) + TRPÍCÍ ČLOVĚK
Proč zrovna Mojžíše?
Protože poznal, jak faraonovi lidé trápí jeho bratry. A protože byl vychován na faraonově dvoře, takže zná způsoby egypťanů a protože se jmenuje Mojžíš – tzn. ten, který vytahuje.
Jenže Mojžíš pochybuje. Vždyť i ti mí bratři se k sobě nechovají vždycky hezky.
Chováte se k sobě děti vždycky hezky?
No vidíte.
Mojžíš ví, že všechno je tak složité, a že ti lidé ho asi nebudou ani chtít poslouchat. Budou si myslet, že jim vykládá pohádky... Tak si připadá každý člověk, který čte bibli – nejsou to jenom pohádky?
Já věřím, že v ty příběhy (podobně jako některé pohádky) mohou změnit jednání člověka a proto je dobré jim naslouchat.
Ti lidé se už dlouho trápí – a tak budou přesvědčeni, že cesta z toho otroctví neexistuje.
Jenže Mojžíš odmítne.
Bůh se zeptá Mojžíše: co to máš v ruce?
Hůl.
Hůl, kterou se rozhrnuje křoví, aby mohly ovce projít. Hůl, která klestí, aby mohl třeba někdo na svobodu.
Hůl, která umožní jít lidu Izraelskému do svobodné země.
HŮL A HAD
Hoď ji na zem, Mojžíši.
A když ji hodil na zem - z hole je had. Připomíná jiného hada - hada na královské čelence faraonově.
Vadžet
Starověká bohyně Vadžet byla zobrazována jako kobra s červenou korunou Dolního Egypta. Egypťané považovali kobru za symbol svrchovanosti. Svůj kult měla v Bútó v nilské Deltě. Její jméno znamená "Zelená" nebo "Ta, které patří papyrus". Věřilo se, že společně se supí bohyní Nechbet je ochránkyní králů.
HAD NA HLAVĚ FARAONA
Státní znak říše toho faraona, před nímž je Mojžíš ještě pořád na útěku. A Mojžíš se dal před ním na útěk.
Ještě pořád se bojíš, MOjžíši? Ještě pořád utíkáš? Neboj se - klidně toho hada chyť za ocas. Neboj se, nekousne.
A MOjžíš ho chytil - a z hada se stala v jeho vztažené ruce zase hůl.
Tohle ukážeš svým bratřím, aby ti věřili. Aby uvěřili, že farao není všemocný. A že ho lze porazit.
Myslíte děti, že teď se Mojžíš přestane faraona bát?
USCHLÁ RUKA
Strč si ruku pod košili – a hle – byla bílá jako sníh. Malomocenství, neléčitelná nemoc. V Egyptě umí sice perfektně balzamovat, ale neuměli léčit tuto nemoc.
Teď tu ruku znova strč za košili. A hele – už je zdravá.
Co těmi znameními má Mojžíš svým spolubratřím říci? Že Egypťané nemohou opravdu uzdravit – že jsou to jenom kejkle a že opravdové uzdravení se člověk může dočkat jedině od Pána Boha. Jen on vede k životu věčnému. Ne egyptské postupy, které se tváří, že mají klíč k posmrtnému životu.
Mojžíš musí věřit, že lidé pochopí, co se těmi scénkami chce říct. Nejde o znamení zázraku (to egyptští mágové předvedou taky) – jde o pochopení, co tím chce Bůh říct.
Mojžíš jim neměl připomínat víru nějakým pouťovým zázrakem – ale ta znamení jim měla připomenout zvěst a tím vyburcovat lidi. Bylo to podobně jako když Ježíš vjel do Jeruzaléma na oslátku. Hospodin burcuje tak, že lidem často ftipně a provokativně připomene, že tu je. A teď vy – lidé, si na mě rozpomeňte a dejte se na cestu.
Jesltiže ti lidé neuvěří ani teď – předvedeš jim ještě jednu scénku – jeden příběh – jednu provokaci.
SCÉNA S NILEM
Nabereš vodu z Nilu - a vyliješ ji na zem. Egyptani tu vodu uctívají jako zdroj života - když se vsákne do jejich polí, je zaděláno na bohatou úrodu. Ale když ji vyleješ na zem ty - promění se ty vody v krev.
Vždyť vám se Nil stal vodou smrti. Topí v ní vaše novorozené chlapce. Je to krvavá řeka vašich zmařených životů. Ale - ty jsi obdařen mocí nad Egyptem. Ty můj lid z toho údolí stínu smrti, od té krvavé řeky vytáhneš pryč.
Tohle znamení musí pochopit i každé malé dítě!
A přesto, když člověk dlouho žije v otroctví, přestane myslet na záchranu. A tak nejvíc nepochopení zažije Mojžíš u svých vlastních lidí.
V jedné písni se zpívá:
K svobodě je dlouhé putování, těžké bývá zvednout se a jít.
135s Posila na cestu
Ty Mojžíši dosvědčíš, že Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův ta pouta a závory umí rozlomit.
Kdo je děti tou největší překážkou?
Nakonec Mojžíš sám. Mojžíš nevěří, že by řeč, mluvení, něco zmohlo. Copak je dokáže přesvědčit? Řeknou si, že jsou to jen řeči. A řečem nikdo neuvěří. A jsme zase u toho – pohádky... Kdo by uvěřil pohádkám... Mojžíš říká – neumím mluvit.
Mojžíš nám svůj strach vzkazuje do budoucnosti – podívejte, ti lidé mají Tóru, mají proroky – a stejně neuvěří... Zvěstování – mluvení – je k ničemu.
Neumím mluvit, nemá to cenu.
Jako kdyby v Bibli nebylo tolik příběhů o tom, jak to my lidé kazíme.
Ale Bůh je trpělivý a slibuje Mojžíšovi, že bude s ním, protože to je jeho jméno: Budu s vámi, budu s tebou.
Mojžíš si dovolí naposled odmítnout. Vem si někoho lepšího...
A tu Hospodin ztratí trpělivost.
Máš bratra Árona, nebudeš na to sám...
Podívej, má radost, že bude mít vznešenou úlohu!
ARON
Áron vypadá dobře, umí na lidi udělat dojem. Jednou bude Áron knězem a jeho krásná roucha a vznešenost nesmí zakrýt dílo vysvobození a záchrany.
Ale pozor – nesmí tě nikdy zastínit, protože poselství o vysvobození neseš ty.
Jako kdyby Hospodin tušil, že vysocí představitelé náboženství se postaví proti JK.
Áron bude za tebe mluvit, ale ty jsi důležitější, protože neseš Boží poselství o záchraně.
Modlitba:
Děkujeme Pane, že nás máš rád a chceš nám pomáhat. Děkujeme, že svůj lid vyvádíš do země svobodné, do Božího Království. Prosíme tě, abychom naslouchali tvému slovu a toužili se jím řídit.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat