1. čtení
Žalm 1
Druhé čtení
1kor, 6, 12-20
Kázání (podle Tomáše Trusiny)
Apoštol promlouvá jako nesmírně svobodný člověk: Všechno
mohu, všechno si mohu dovolit.
Nic nemá na to, aby mě nějak omezovalo můj život.
Křesťanský život, život ve víře, život přijatý od JK - to je
život nesený a naplňovaný svobodou.
Apoštol chce říci, že křesťanství není náboženstvím
povinnosti - ale náboženstvím svobody.
Ne náhodou Martin Luther jeden nazval ze svých
nejvýznamnějších spisů O svobodě křesťanské.
Je fatálním nedorozuměním, že na tenhle základní tón víry
církev ráda a pravidelně zapomíná - a že mnoho křesťanů neumí dopřávat svobody
sobě ani druhým.
Křesťané všech konfesí umí sice vyhlašovat spoustu zákazů a
příkazů, pravidel a nařízení - ale často neumí zvěstovat a žít a působit
svobodně. A právě toto často působí na lidi mimo církve odpudivě.
Apoštol píše křesťanům, kterým - narozdíl od nás - nečinilo
potíže této svobody užívat plnými doušky - ba kteří se tou svobodou téměř
zalkli.
Proto jízlivě podotýká:
[12] ,Všechno je mi dovoleno` ano, ale ne všechno
prospívá. ,Všechno je mi dovoleno` ano, ale ničím se nedám zotročit.
Upnout se totiž na svobodu v tom smyslu, že si člověk jen
kolem dokola opakuje všechno je mi dovoleno - může vést k tomu, že se
darovaná svoboda obrátí v pravý opak - v otroctví
- v otročení těm věcem, kterých si chtěl člověk libovolně
užívat - jichž si chtěl bez omezení a bez odpovědnosti dopřávat.
neplatí to jen o pití či jídle - ale o čemkoli.
Upnout se na to, CO je mi dovoleno, ČEHO všecho si mohu
užívat - přivede nakonec člověka k tomu, že ztratí sebe sama - ztratí svoje
kořeny,
- ztratí i dobrý životní cíl.
A ze svobodného se rázem stane ubohá troska, zotročená svými
vášněmi.
Apoštol se v této souvislosti dotýká jednoho zneužití
svobody, které bylo mezi korintskými křesťany zřejmě rozšířeno: totiž využívání
služeb korintských prostitutek.
Korint jako přístavní město jistě takovýmito službami
oplýval - a korintským křesťanům zřejmě vůbec nepřišlo divné těchto služeb
hojně užívat.
Jak apoštol na celou záležitost reaguje?
- nerozčiluje se nad tím, co je to za hříšné město, nekřičí
SODOMA, GOMORA
- ani nenavrhuje vyloučit dotyčné křesťany z církve nebo
alespoň od stolu Páně
- místo toho si dá práci důkladně objasnit, čeho se to
vlastně dopouštějí - a na kom svůj život učinili závislý.
Apoštol říká, že víra je nejen duchovní - ale i tělesná
[15] Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými?, píše.
A když říká vaše těla, nemyslí tím jen žaludek či další
orgány, ale všechno, co k tělesné, biologické a fyzické rovině našeho života
patří:
- jídlo, milování - i jakoukoli podobu vztahu k druhým lidem
- jak je ve své každodennosti prožíváme.
Každodenní práce, setkání, rozhovory, obstarávání živobytí,
kontakty s druhými lidmi - tohle všechno není podřadná rovina života, se kterou
víra nemá co dělat - naopak - toho všeho se víra dotýká.
I když nejsme v nedělním, ale v montérkách nebo v zástěře -
i tehdy žijeme jako ti, jichž se týká Kristovo vykoupení.
I tehdy zůstáváme údy jeho těla.
A to není, povinnost - ale možnost:
- totiž, že křesťan smí zůstávat Kristův nejen tady, v
neděli v kostele - ale všude, kam přijde.
Svoboda, kterou nám Kristus vydobyl, se týká i vztahů, do
nichž pravidelně vstupujeme od pondělka do soboty.
I když se hrabu v hlíně nebo stojím u stroje - i když
přemýšlím, co dobrého bude k obědu, když se veselím s přáteli, hodnotím
politiku, řeším drobné starosti nebo čelím velkým průšvihům
- když se dohaduji se sousedy, nebo s manželkou - když mám
starosti s dětmi - - při těch nejrozmanitějších situacích, které naplňují náš
život -
- tehdy vždy smím jednat jako svobodný úd těla Kristova
- jako ten, kdo přijal, zakusil, uslyšel a uvěřil, že mu
patří vykoupení, vysvobození - a s tím i naděje a nový pohled právě na ten
každodenní život.
To je možná nejpodstatnější rys křesťanské svobody - že si
ji smíme brát sebou všude, kam přijdeme -
- a především tam, kde by nám chtěly diktovat zaběhané zvyklosti,
či naše vlastní sobectví nebo sebedůležitost.
Korintští neuměli víru protáhnout a dotáhnout až do těch
každodenních situací..
- zvěst o Kristu, evangelium, pro ně byla jakási vysoká
duchovní záležitost, která se nedotýká takových přízemních záležitostí, jako je
práce, všední život - nebo návštěva domu s červenou lampičkou.
Proto apoštol vystoupil proti jejich soužití s místními
vykřičenými děvkami.
Nám jeho protest připomíná: - chcete-li si zachovat svou
křesťanskou svobodu - pamatujte na to komu patříte - a kdo vám ji vydobyl:
pamatujte na JKrista.
- pamatujte na jeho odpouštění - až se vám bude chtít spolu
s druhými někoho odsoudit
- pamatujte na jeho svobodu od majetku - až vás popadne
touha handrkovat se o majetek
- pamatujte na jeho svobodu k pravdě - až se budete chtít
spolu s jinými přetvařovat či lhát
- pamatujte na jeho velkorysost - až vás spolu s druhými
popadne závist
- a také - pamatujte na jeho slovo o věrnosti manželské - až
budou druzí manžele a manželky podrážet, shazovat či podvádět.
ANO, žijeme ve světě, kde se velice snadno prosazuje
závistivost, lež, nevěra.
- žijeme ve světě, kde se právě všem těmto podobným
špinavostem mnozí ochotně podřizují
- žijeme ve světě, kde svobodu lidé nejdřív zaměňují za
bezhlavé uspokojování vlastních potřeb a choutek -
Ale to ještě neznamená, že bychom se tomu museli podřizovat,
že by nám takové zvrácené poměry musely určovat polohu a podobu našeho
vlastního života.
A už vůbec to neznamená, že bychom si měli stěžovat, zvedat
prst a lacině nadávat.
My přece smíme jít tímto světem jako svobodné děti Boží.
Jako ti, jimž svobodu vydobyl Kristus
- jako nespoutaní svědkové Kristovy spravedlnosti a
velkorysosti. Jako ti, kdo svou svobodou druhé neválcují ani nezraňují - ale
naopak je ke zdroji svobody pozvou.
A byť je to třeba cesta menšiny - má zaslíbení a skutečný
cíl.
Žádné komentáře:
Okomentovat