První čtení
Daniel 3, 8 - 29
Druhé čtení
Mt 27,62-28,15
Kázání
Dnes jsme se dostali na samý konce Mt evangelia. K největší
provokaci v J-ově příběhu.
Velekněží, farizeové, vůdcové lidu Izraelského se J-e bojí i
po J-ově smrti. Sice ho umlčeli, přibili na kříž, ale bylo to, jako by žil dál.
Jako by jim říkal, že ho nedokážou umlčet, že i po své smrti
bude dál mluvit. Mocní mají z J-e strach. Bojí se jeho moci, která nepochází z
tohoto světa, v tomto světě se projevuje jako bezmoc.
Jeho učení bylo a je nebezpečné. Je nebezpečné všem mocným
tohoto světa. Ať je u moci kdokoli.
Adam Borzič, napsal v deníku Referendum:
Političtí i náboženští pravičáci si rádi připínají na
klopu placku „židovsko-křesťanských základů naší civilizace“, ale tato jejich
snaha je marná. Usmířit dogma nepřetržitého růstu, obdiv k mocným a bohatým a
pohrdání slabými a chudými s příběhem Zvěstovatele radikálního osvobození nebo
s vysvobozením vyvoleného lidu z otroctví není možné. Na málokteré události
křesťanského příběhu lze tento rozpor ilustrovat tak ostře jako na Velkém pátku.
(...) Kříž je Božím výsměchem moudrosti moudrých a moci
mocných. Ukřižování jeho Syna je konečným výrazem jeho přiklonění k slabým a
křehkým, k chudým a zoufalým.
(http://www.denikreferendum.cz/clanek/2700-velky-patek-den-osvobozeni)
Možná jsou tato slova příliš provokativní. Vím, že mnozí z
vás s nimi nebudou souhlasit. Přesto si myslím, že je dobré se nad revolučností
evangelia, nad jeho provokací tomuto světu – na jedné straně - a jeho
většinovým pochopením ve společnosti – na straně druhé - zamyslet.
Obecně se politici rádi zaštiťují příklonem ke křesťanskému
odkazu. Protože je to asi dnes módní a oni ví, že jejich slova mohou přitáhnout
část voličů.
Tito lidé ale berou J-ovo jméno nadarmo, protože neví, co
vlastně J udělal. Neví ale, že evangelium popisuje, že právě zástupci
konzervativních hodnot měli z J strach.
Lidé, kteří zneužívali svého postavení, měli vždycky z J-e
strach. Nejlepší cesta, jak se J-e zbavit, bylo vytunelování zvěsti evangelia.
Takovým pěkným příkladem jsou středověká zobrazení Krista, jak JK korunuje
panovníky. To je přece do nebe volající rozpor! Tito panovníci byli lidé, kteří
dělali téměř všechno naopak, než J hlásal. Oč větší máme odstup, o to větší
rozpor se to jeví.
Když lidé mohli později číst bibli ve svém rodném jazyce,
byla to pro konzervativní politiky opravdová pohroma. Evangelium dalo najednou
lidem obrovskou sílu, následovaly vzpoury a změny dosavadních pořádků. J byl a
je nebezpečný. Stejně jako na začátku, stejně dnes.
Proto se mocní mužové sešli, aby rokovali o podvodu a
krádeži. Co když J-ovi následovníci ukradnou jeho tělo? Co kdyby lidi uvěřili
tomu podvodu? To by potom naše pozice byla ohrožena. Opět strach o moc, o
postavení. O ztrátu konzervativních hodnot. Tento hnací motor vysílá stráže k
hrobu.
Dnes se lecjaký nacionalista, či pravicový politik zaštiťuje
křesťanstvím. Křesťanství je v povědomí lidu totiž známé jako konzervativní
směr. To nakonec také u nás bylo paradoxně příčinou pádu katolické církve v
19stol. Protože lidi poznali, že církev nejde s nimi, ale proti nim. V 19stol.
se katolická církev v mnoha politických kauzách vždy přiklonila na stranu
šlechty a bohatých lidí. Od té doby se zhruba datuje odpor českého člověka k
církvi. Církev si za to tak může sama, protože se bála být s lidmi. J-ovo učení
bylo i v samotné církvi mnohokrát umlčováno a překrucováno právě pro jeho
revolučnost a třaskavost. Právě ve jménu konzervativních hodnot.
Snaha J-ovu zvěst otupit je přítomná od samého počátku.
Zvěstuje ji již evangelium.
Římští ozbrojenci jsou posláni, aby hlídali hrob, aby
střežili mrtvého. Takový mají představitelé moci strach.
Možná alespoň podvědomě tuší, že Bůh (pokud v jejich světě
vůbec nějaký je) není na jejich straně.
A tu nastalo zemětřesní neboť anděl Páně sestoupil z nebe,
odvalil kámen a usedl na něm.
Opravdu, Mt nám vzkazuje, Bůh není na straně těch, kteří
zneužívají svého postavení. Dosavadní jistoty padají. Padají konzervativní
jistoty. Třese se stráž (záruka bezpečnosti), strážci stanuli jako mrtví, byli
strachem bez sebe.
Konzervativní jistoty se hroutí. Živí, kteří mají střežit
mrtvého, strnou jako mrtví. A mrtvý? Anděl hlásá ženám, že J vstal. Odvalený
náhrobní kámen se stal první kazatelnou. Andělovo roucho je bílé jako sníh a
připomíná, že Bůh je na straně těch, kteří trpí. Za spravedlnost, kteří jsou
nespravedlivě souzeni. Bůh je s těmi, kteří trpí v koncentrácích všech
nespravedlivých režimů světa. Bůh je s těmi, kteří trpí, protože se obětovali
pro druhé z lásky.
Mrtvý byl vzkříšen! Káže anděl...
Bůh se přiznal k J-ovi. dal mu za pravdu, ne velekněžím, ne
těm, kteří chtěli zachovat staré osvědčené pořádky. Bůh dal J-ovi za pravdu,
když J tyto staré dobré pořádky zrušil. Nezapomeňme – zrušil církev – záruku
starých dobrých jistot. Chrámová opona na znamení toho se roztrhla. Bůh završil
revoluci, kterou J začal.
Když používám pojem „revoluce“, myslím tím, jinou než třeba
"velkou řínovou revoluci nebo velkou francouzskou (které byly utopeny v
krvi, zlu a násilí a ústily opět jenom do zvůle moci a mocných)", .
Myslím revoluci hlav a srdcí obyčejných lidí - první s kým
to zatřese, jsou svědkové velikonoc (setník, popravčí četa, ženy) - evagnelista
tím chce říct, že se začíná od nás.
Ženy se dozvídají přímo z nebe, že J vstal. A nyní to mohou
zde na zemi spatřit. J Bohu věřil a Bůh své dílo dokonal, Bůh Otec vzkřísil
svého Syna.
Anděl říká ženám: nesmíte ustrnout v nábožném rozjímání nad
prázdným hrobem, ale máte spoustu práce. J jde před vámi do Galileje, jak vám
slíbil, utíkejte, abyste to stihly říct učedníkům!
Sám Bůh také nás posílá do Galileje, na začátek J-ovy činnost,
abychom měli stále před očima skutky, které J činil, slova, která říkal,
abychom jej najednou viděli.
Vždyť Bible má obrovskou moc, v příběhu JK spočívá síla,
která má moc proměnit náš život. Kolik odvahy už Bilbe lidem dodala! I v tomto
kraji...
Ženy utíkají a potkávají J-e. A on zvěstuje odpuštění, tak
jak to slíbil, před tím, než ho všichni učedníci zradili. Své učedníky J nazývá
bratřími. Bůh jim odpustil.
Jako by měl evangelista Mt poťouchlou radost z toho, jak Bůh
vypekl s mocnými, kteří nechtěli uznat J-e jako Syna Božího. Opět se nejvyšší
rada schází, opět rokují o podvodu a krádeži. Na minulé schůzi se báli, aby
tělo nebylo ukradeno, nyní musí podvod a krádež sami zorganizovat. Zatímco ženy
na příkaz andělův oznamují, že J byl vzkříšen, vojáci na příkaz mužů a za
úplatu oznamují, že mrtvola byla ukradena.
Ale v té chvíli už J-ovi učedníci zvěstují Boha živého,
Boha, který svá zaslíbení plní. J vstal! Už se nemusíme bát!
A tak i my můžeme radostně zpívat:
Vítězem se stává, kdo zde trpěl s ním / život v něm i
sláva, nic se nebojím / buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! / smrt již
nemá práva, vítěz tys a král!
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat