ZAHAJOVACÍ ŘEČ K POMNÍKU CYKLISTŮM V SOBĚHRDECH ZÁŘÍ 2010

Autor sochy – ing. arch. Rudolf Žofka, ak. malíř Vilém Balej

Text:

Matouš 5:1  Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.

2  Tu otevřel ústa a učil je:

3  "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

4  Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

5  Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

6  Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

7  Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

8  Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

9  Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

10  Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

11  Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

12  Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Pořadatelé mě oslovili (Tomáš Povolný), abych řekl pár slov k tomuto pomníku a závodu. Možná je to pro někoho poněkud bizardní situace. Evangelický farář hovoří při zahájení cyklistického závodu.

Přesto tu jsou mezi námi některé spojnice.

Máme podobné zkušenosti občanů, kteří občas narazí na zvůli mocných.

Zastupitelstvo Prahy 11 odebralo před rokem sboru ČCE na Jižním městě azylový dům (který byl součástí sborového domu), aby tam postavila mateřskou školu - protože dotyční úředníci jsou prostě mocnější. K odebrání objektu došlo protiprávní cestou, sbor ČCE se do dnes nedovolal nápravy.

To byl jeden případ za všechny. Čerčanští cyklisté mají zase každý rok čím dál větší problémy s organizováním tohoto závodu.

Cyklisté chtějí upozornit vlastně na slabší menšinu.

Na lidi, kteří chtějí jezdit po silnici na kole a jsou vytlačováni silnějšími. Dnes křižují po silnicích čím dál větší osobní atomobily, možná, že zanedlouho budeme potkávat obrněné transportéry.

Člověk na kole – navíc třeba člověk na kole s malým dítětem – vypadá na silnici čím dál víc nepatřičně.

Člověk na vozíku, to už je příliš.

Čerčanští cyklisté chtějí na tyto věci upozornit – nejen závodem, ale i touto sochou akademického malíře Viléma Baleje.

Snad vám nebude vadit, když do cíle přijíždějícího cyklistu vztáhnu na motivy křesťanské. Pomník odkazuje na utrpení. Na oběť.

Oběť – to je křesťansky řečeno - jakási daň za lásku. Nebo druhá strana lásky. Láskou myslím život žitý naplno, v odpovědnosti vůči druhým lidem. Vůči sobě samému.

Vůči životnímu naplnění, které třeba bylo mocnými zničeno - mám na mysli naše sportovce, kteří museli vrátit medaile, nebo byly zavíráni do vězení.

Tento pomník i tento závod chce připomínat životy všech, kteří byli nespravedlivě pronásledovaní.

Proč mluvit o proviněních, které se staly? Proč vykládat příběhy? Abychom z těchto příběhů mohli žít. Abychom měli identitu, aby naše životy měly smysl.

Jistě, k pomníku se může vázat příběh. A nemusí. Pomník nic nezaručí.

Čerčanští cyklisté se rozhodli postavit pomník.

A doufají, že tato socha – spojená se závodem Železný dědek, bude lidem připomínat nejen historii tohoto závodu, ale navíc i příběhy těch, kteří nespravedlivě trpěli.

Vítězný cyklista nese v sobě rysy člověka vydaného - rozpřažené ruce odhalují zranitelné části těla.

Tato socha by mohla být klidně interpretována zcela křesťansky:

JK – vyhlásil blahoslavenství, která jsme před chvílí slyšeli: byl za tyto troufalé řeči popraven. Narodil se totiž do světa, který ovládá zlo. Nespravedlivě stíhaný se totiž nemá kam odvolat.

Dnes jsme uchlácholení blahobytem, který nás kryje před světem venku. Proto jezdíme v čím dál větších autech. Proto se obrňujeme, abychom nemuseli vystavit sami sebe světu venku a také oběti. Proč roste tento strach a obavy z druhých lidí?

Žijeme i dnes ve světě, kde zlo rozhodně nezmizelo.

Bohužel demokratický režim nám automaticky dobro nezaručí.

Zlo se děje ve chvíli, kdy jeden člověk ublíží druhému člověku, protože si myslí, že ze své moci na to má právo. Zlo se děje, když na vás ze zadu zaútočí obrněné auto, když vám nějaká osoba zakáže na 5 hodin uzavřít silnici, aby se třeba mohl závodu zúčastnit tělesně postižený člověk.

To jsou všechno různé formy zla, které tu je s námi stále přítomné (v jakémkoli režimu) a proti kterému musí dobří lidé bojovat.

Jeden bonmot zní: zlo se děje, když dobří lidé mlčí.

Kdyby třeba Stalin nebo Hitler neměli armádu přisluhovačů, jejich zlé myšlenky by zůstaly myšlenkami.

Jaký byl svět, do kterého se narodil Ježíš Nazaretský? Byl jiný, než ten náš?

Kdysi všichni lidé věřili v Pána Boha. Zkuste si představit, že by dnes celá společnost věřila v Pána Boha. Co by se stalo? Byli bychom lepší?

Někteří z nás by si to možná přáli.

Bible na to má odpověď.

Bohužel zklamu ty, kteří si myslí, že bychom všichni byli hodní.

Ne – stejná zloba by se šířila světem, jenom by byla schovaná za náboženskými řečmi.

Přesně v tomto světě žil Ježíš. Ježíše ukřižovali věřící lidé.

Představa, že by celá země byla obrácená na jakoukoli víru a že by potom nastal ráj, je stejná iluze jako představa, že demokracie automaticky zaručí spravedlnost.

Proto řekl J jedno podobenství o milosrdném Samařanu. V něm ukazuje, že před Bohem obstojí ten, který pomůže trpícímu a ne ten, který se modlí od rána do večera a projde kolem trpícího jako by nic.

Obdobně: i zvolený zastupitel je volen proto, aby vycházel vstříc potřebám lidí, kteří mu dali hlas. A ne aby si užíval svěřené moci k vlastnímu obohacení.

J do tohoto stavu věcí vyhlásil blahoslavenství, která jsme slyšeli na počátku. 

Když JK vyhlásil tato blahoslavenství –  (kdy vlastně ono slovo blaze – znamenalo něco jako: „blahopřeji“, "budeš odměněn" - "tvůj život má smysl, je naplněn"), vyhlásil, že pravý živý Bůh je s těmito lidmi. S trpícími pro spravedlnost, s tichými atd.

Ne s těmi, kteří zneužívají svěřené moci.

Když totiž všichni věřili v Boha, celá společnost, tak mnozí mocní propadli iluzi (stejně jako dnes), že jsou všemocní. A že je Bůh na jejich straně. Proto přeci měli moc - ta byla důkazem Boží přízně.

Ale JK jim do očí řekl, že Bůh na jejich straně není. Že živý, pravý Bůh je na straně trpících, utlačovaných, těch, kdo působí pokoj a nežijí v nenávisti, těch, kteří mají čisté srdce.

V tomto smyslu bylo J-ovo vystoupení činem politickým, protože se dotklo těch, kteří razili lež, že konají tzv. vůli lidu.

Ježíšovo vystoupení tak bylo „navzdory“.

Zástupci věřících - velekněží a zákoníci, kteří přece měli svou moc propůjčenou od Boha a ne ze sebe tuto moc zneužili a J-e popravili.

Dobří lidé tenkrát neudělali nic. Utekli.

Vypráví se ale, že J-ovou smrtí to neskončilo.

Ježíš byl vzkříšen navzdory. Navzdory přání velekněží a dalších mocných.

Vzkříšení tak není na prvním místě víra v zázrak, ale víra, že pravý Bůh se přiznal k  zavrženému rebelovi, k člověku, který neměl žádnou faktickou moc. Neměl armádu, neměl peníze, neměl stálý byt. Neměl tanky ani obrněná auta. Měl jenom otevřené srdce.

Víra ve vzkříšení tedy znamená do důsledku víru, že mocní tohoto věku nebudou mít poslední slovo.

Že každý čin z lásky má nekonečně větší hodnotu, než tisíce siláckých činů zneužité moci.

A že každý čin, který podpoří lidskost a solidaritu má smysl - i když se to v současných podmínkách může jevit jako bláhovost.

Mezi křesťany se říká, že když člověk koná dobro, pak mu za zády stojí sám Bůh.

Proto prosíme o požehnání etc...

Děkujeme ti Pane, že dáváš sílu k odvaze i trpělivosti,

děkujeme ti Pane za to, že ještě i dnes se můžeme mít rádi,

že nemusíme všechno přepočítávat na peníze, jak nám to vnucuje duch doby.

Děkujeme ti za nadšení lidí, kteří zdarma pracovali na této akci.

Prosíme tě o požehnání, buď se všemi, kteří připravují tento závod,

buď s těmi, kteří se ho zúčastňují,

prosíme, aby tato akce vedla k větší solidaritě mezi lidmi,

prosíme Pane za ty, kteří nechápou k čemu je svěřená moc,

prosíme za nespravedlivě stíhané lidi na celém světě,

v různě hrůzných režimech.

Prosíme za to, aby lidé neprahli po moci, ale aby toužili po pokoji a lásce jednoho k druhému.