První čtení
Izajáš 29:13 -21
Druhé čtení
1. Kor 1,18-25
Kázání
Milí přátelé, oddíl, který jsme teď slyšeli, je pro křesťany
pravděpodobně tím nejdůležitějším odstavcem v celé Bibli.
Proč? Protože Pavel vysvětluje, co je podstatou – základem -
naší víry.
Z minulého oddílu jsme pochopili, že věřící v Korintě
vytvářeli ve sboru strany, z nichž každý zástupce té či oné strany křičel: já
patřím k těm, já patřím k oněm.
Jejich víra byla špatná, protože věřili na prvním místě sami
sobě. Podobně jako Petr, když zradil Ježíše.
Pavel se snaží omyl Korintských popsat a ukázat jim, že
jedinou cestou k Bohu je ukřižovaný Mesiáš.
Ukázat jim, že to co si mysleli, že je víra, je jenom jejich
vlastní sobectví.
Slovo o kříži lidi rozděluje. Na ty, které to nezajímá –
protože je to pro ně třeba příliš málo důstojné, zázračné, málo vzrušující pro
jejich rozumové schopnosti. Chybí v něm filosofická spekulace apod.
A na ty, pro něž je totéž slovo mocí Boží. Apoštol rovnou
říká, že nesmyslem je toto slovo pro lidi, kteří jdou k záhubě.
Jak si to může dovolit takhle odsuzovat? Nezakázal nám J
soudit druhé?
Ano, zakázal a taky to nesmíme dělat. J ve svých
podobenstvích ale jasně ukazoval, která cesta vede k Bohu a která nikoli.
V Mt 23:17 říká J zákoníkům a velekněžím: Blázni a
slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?
Zákoníci a farizeové – svou moudrost využívají na podvod a
hrabání pro sebe. Ti si v zájmu své věci hrají na „rozumné“. A snaží se
oblbnout lidi toužící po Božím odpuštění a přijetí.
J tuto cestu, tento způsob života odsoudil. Neodsoudil ty
lidi, stále měli cestu k Bohu otevřenou. Posvítil ale na jejich cestu. Když
Pavel mluví o lidech jdoucích do záhuby, nemyslí tím, že už tam došli, nebo že
jsou na věky ztraceni.
Pavel chce ukázat, který životní postoj ve světle evangelia
vede ke spáse. Stejně jako J neváhá ani Pavel v konkrétních případech odpouštět
a odpouští také Korinťanům, kteří se právě vydali tou špatnou cestou. Vždyť
právě z lásky k nim píše tento dopis.
Ve světle kříže jdou do záhuby lidé, kteří využívají
moudrost k ubližování druhých. Nebo ti, kteří své vědění využívají jenom k
uspokojení vlastních potřeb. Bůh nad tímto životním postojem vyhlásil soud.
Nejde tedy o to, že by nás Pavel nabádal, abychom
nestudovali, abychom byli naivně primitivní – a tedy jakoby bezhříšní. Abychom
se vrátili do pomyslného ráje na stromy. Protože třeba přílišné zkoumání světa
vede k ďáblu.
Vzdělání může vést k dobrému i zlému, je na lidech, kam je
dovedou. Je to podobně jako s internetem. Jsou skupiny věřících, keré si myslí,
že internet je od ďábla. Jsou skupiny věřících, kteří záměrně žijí ve světě,
který existoval před několika staletími – např. Emišové v Americe, nebo
ortodoxní židé v Jeruzalémě. Nepoužívají elektřinu apod.
Myslíte, že jsou proto méně hříšní, než my?
Nejsou.
Možná jsou dokonce víc hříšní, protože je těší, že vyzráli
nad pokušitelem. A stali se obětí vlastní pýchy.
Vzdělání ani internet není od ďábla.
Sám apoštol Pavel byl jeden z nejvzdělanějších lidí své
doby. Nebo Kalvín, Chelčický, Hus, Masaryk. Všichni tito lidé byli mimořádně
vzdělaní.
Proto je velikým nedorozuměním, když si někdy křesťané
myslí, že Pavel nabádá k popření vzdělání.
Pavel říká něco jiného.
Vyhlašuje Boží soud nad vychytralostí a pokrytectvím.
Přesně, jak to vyhlásil o staletí před ním Jr:
Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni. Hle,
odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost?
Jinými slovy se tu říká: moudrost bez pokory a odevzdání
vede k vychytralosti, pokrytectví a v důsledku k nespravedlnosti.
Kristův kříž – to přece byla také justiční vražda. Na kříži
se ukázalo, kam vede lidská vychytralost a pokrytectví. Bůh vyhlásil soud nad
touto cestou.
Slovo o kříži nás každý den vede k srovnání, jestli to, co
dělám, je pravda, jestli to není výsměch Bohu. Božímu sebevydání...
Jinými slovy: Ani rozum, ani vzdělání se nesmí stát Bohem!
Nad Bohem stojí vždy, když začnu křičet, že moje parta má absolutní pravdu. Tak
jak jsme to popsali minule.
Rozum a vdzělanost je špatná ve chvíli, když si začnu
myslet, že mám klíče na správnou víru i na Boha. To zažil na sobě Pavel.
Jakoby P říkal: vždyť i já jsem byl takto zmaten...já jsem
byl fanatik, který neví, co je trpělivost a otevřenost – to jsou dary Ducha
sv., které popíše později.
Pavel říká, že
svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém
díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.
Pavel přišel na to, že člověk nebyl schopen poznat Boha
z vlastní moudrosti.
Mohl poznat Boha ze stvořitelského díla. Ale neučinil tak.
Možná dobrovolně Boha odmítl.
Tady je centrální myšlenka Pavlovy zvěsti: byl to Bůh, kdo se
rozhodl spasit člověka. To Bůh se přiznal k zavrženému člověku Ježíšovi. Nikdo
z lidí by takovou blbost nečekal.
Každý, kdo uvěřil této šílené zvěsti: že se mesiášem se stal
chudý člověk na okraji kulturního světa, popravený člověk na kříži – každý, kdo
uvěří tomuto „nesmyslu“ pozná na sobě Boží sílu a spásu, říká Pavel.
Tak se rozhodl Bůh. Ne člověk.
Protože člověk by se tak nikdy nerozhodl. Člověk se
rozhoduje k justičním vraždám, k válkám, k násilí a k nespravedlnosti.
Ti lidé, kteří věří bláznovskou zvěstí o Ježíši jako
Mesiáši, jsou spaseni skrze naprosto divnou věc. Poslechněme kralické:
zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní (kérygma -
zvěst) spasiti věřící...
Nejen, že věřící křesťan je ten, kdo uvěří této šílenosti,
ale on uvěří skrze kázání, skrze slovo.
To už je příliš a vždycky to bylo příliš – pro řeky, pro
Židy, pro moderního člověka, pro zastánce všech ostatních náboženství.
Člověk, který se rozumem snaží dostat k Bohu dojde vždy na
tento limit. Z hlediska rozumu je tato víra nepředstavitelná a je bláznovstvím.
Bláznivé je to podobně jako podobenství, či zvěst (kázání) o
Ninive.
Mat 12:41 Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto
pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde
je víc než Jonáš.
Nikdo z rozumně uvažujících lidí by nepředpokládal, že se
Ninivští obráti k Bohu a pocítí jeho spasitelnou moc.
Stejně tak nikdo rozumě uvažující nevsadí na tak divného
Mesiáše....
To má na mysli Pavel, když říká, že se Bůh rozhodl divným
způsobem spasit lidi...
Člověk neustále touží po zázracích a mocných činech,
velikých osobnostech, tak mu unikne, že spasitel už přišel. Tak to občas uniká
i křesťanům, když sází na efekt.
Zvláštní je, že podobná myšlenka se objevuje i dávno před
J-em: Přísloví 1:20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj
hlas.
Ale člověk dělá, že ji neslyší...Věřící taky na tento projev
skutečné Boží moudrosti zapomněli.
Opravdová Boží moudrost (-čili bláznovství v očích tohoto
světa) je vydaná, obětovaná. Má prázdné ruce – ve smyslu – bezmocné. Stejně
jako byl bezmocný JK.
A právě v této slabosti Bůh zvítězil. Jinými slovy – Bůh je
jinde, než čekají všichni , kteří uvažují jako velekněží a zákoníci v evangeliích...Všichni,
kteří tvrdí, že Bůh se musí zjevit nějakým efektním způsobem.
Všichni, kteří touží dostat se k Bohu nějakým komplikovaným
systémem, který ve výsledku skrývá jen jejich vlastní pýchu sebezahleděnost.
Pavel poznal živého Boha v ukřižovaném člověku Ježíši.
Na závěr připomenu slova českého teologa Josefa Bohumila
Součka: Tato víra nemá oporu v žádných omračujících divech nebo v nutkavých
rozumových důvodech.
Víra spoléhající se na divy totiž nepřipustí, aby byl Mesiáš
ukřižován jako poslední zavržený zločinec.
-----------------
Děkujeme ti pane za svědectví o Mesiáši,
který byl ukřižován
děkujeme ti, že jsi postavil před soud lidskou touhu
postavit se nad tebe,
děkujeme ti, že se nám takto nabízíš a že k tobě může každý
přijít bez rozdílu stavu či mysli.
prosíme, aby zvěst o vítězství toho, co je v očích světa
slabé a pokořené, nám dala sílu k odvážnému následování .
skrze JK
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat