První čtení
Jr 26,1-9
Druhé čtení
Sk 6,8-7,2a. 48-60
Kázání
Štěpán, jeden ze sedmi jáhnů, byl obdařen Boží
milostí a mocí a činil mezi lidmi veliké divy a znamení.
Čteme, že se přesto se s některými židy neshodl na výkladu
víry. Pravděpodobně s těmi lidmi, kteří měli poměrně dost moci.
Tito lidé však nezmohli nic proti Duchu moudrosti, kterým
byl obdarován. Ale protože měli dost moci, opakoval se stejný scénář, jako s
J-em. Protože nic nezmohli dialogem, rozpravou, pokusili se jít cestou lži a
násilí a ta se jim vyplatila.
Navedli tedy několik mužů, aby prohlašovali: "My
jsme slyšeli, jak mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu."
Štěpán byl zatčen, odveden před radu.
Podplatili další lidi a ti křivě svědčili, tvrdili, že se
rouhá proti Bibli.
Štěpán ale nemluvil křivě, nechtěl nikomu ublížit, chtěl
zvěstovat, že Bůh zůstává lidu věrný. Podobně jak o tom svědčil J.
Možná pro tuto pravdomluvnost byla jeho tvář jako tvář
anděla. Soudci však neměli zájem vidět anděla.
Je zvláštní, že nechali Štěpána mluvit.
Štěpán popisoval ve své řeči věrnost Boží, ilustroval ji na
příběhu skutků spásy Starého zákona, tak i příběhu Ježíše Krista.
A kdo slyší a naslouchá tomuto příběhu s ‚otevřenýma
ušima' (bez pyšné a samospravedlivé zatvrzelosti), uslyší i příběh vlastního
selhávání vůči Božímu dílu.
Štěpán vysvětloval ve své řeči, že J zrušil platnost chrámu.
Bůh slávy (7,2) - srv. Ž 29,3n - se v Kristu zjevuje mimo
jeruzalémskou svatyni; tak jako se mimo chrám zjevoval už i Abrahamovi, když
chrám ještě nebyl. Stejně tak i Boží vůle - lidé zapomínají, že je poznatelná:
prostřednictvím přikázání lásky; není zapotřebí přesně dodržovat přikázání
psaná Mojžíšem.
Důležitější je pomoc člověku, než litera zákona.
Štěpán ukazuje, že pro křesťany chrám ztrácí svou funkci svatého
prostoru pro setkávání s Hospodinem. Bůh slávy se v Kristu zjevuje mimo
jeruzalémskou svatyni; tak jako se mimo chrám zjevoval už i Abrahamovi, když
chrám ještě nebyl.
Štěpán obvinil radu podobně jako to učinil J.
52 Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové
nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho
vy jste nyní zradili a zavraždili.
53 Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste
jej nezachovali!"
54 Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu
zuřit a zlostí zatínali zuby.
55 Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel
Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží,
56 a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna
člověka, stojícího po pravici Boží."
57 Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši;
Rada odmítla uslyšet toto poselství, proto zůstala zaslepená
a hluchá vůči vlastní samospravedlnosti - proto si zacpávají uši.
všichni se na něho vrhli
58 a hnali ho za město, aby ho kamenovali.
Štěpán nebyl naivní nadšenec nebo fanatik. Když
čteme, že byl „plný víry a Ducha“ (6,5), neznamená to, že by si naivně
představoval, že svým kázáním hned přesvědčí své odpůrce anebo celou radu.
Ani to, že byl ochoten zemřít není fanatismem.
Jeho vystoupení před radou je příkladem, jak moc lze milovat
ty, kteří uprostřed společenství zapomínají, že dějiny Božího lidu jsou hlavně
dějinami selhávání. Takovou zvěst nebyli ochotni přijmout ani posluchači
Jeremiáše (viz Jr 26,1-9).
Štěpán ve své víře zůstává věrným svědkem i ve chvíli, kdy
si je jist, že se ho ostatní nezastanou.
Štěpán tedy prožívá utrpení jako JK. Není ale v tomto
utrpení sám, ve Skutcích apoštolských čteme, že má před sebou Syna člověka,
stojícího po pravici Boží. Štěpán uviděl J-ovu slávu, tedy i jeho cestu na
kříž, jeho službu, jeho utrpení, jeho vítězství.
Jsme tu svědky prvního případu, kdy oslavený J pomáhá
trpícímu svou zvláštní blízkostí - uprostřed strašných protivenství.
Štěpán není sám. Nevolá z hlubiny osamělosti: Bože, proč jsi
mne opustil, ale: on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!"
Věřit v Krista - to také znamená nést svůj kříž. Štěpán
věřil v Krista a utrpení se nevyhnul.
Naopak, protože věřil v Krista, podstoupil
mučednickou smrt.
Je to jeden z mnoha biblických dokladů, že víra nám život
nezjednoduší, ale zkomplikuje.
Že nevěřit je mnohem pohodlnější, než věřit.
Z toho dnešního příběhu se také dozvídáme, co znamená být
plný Ducha svatého.
Kdyby nebyl Štěpán plný Ducha svatého, nenesl by svůj kříž.
Za mocí Ducha sv. se také skrývá kromě odvahy k lásce i
utrpení pro víru, pro spravedlnost.
Uvěřil, že ta J-ova cesta vede k Bohu. Nedovedl se této
cesty vzdát. Byla mu cennější, než vlastní život.
Ukazuje se tu tedy zvláštní paradox víry v JK. Tato víra nás
nevede k životu pohodlnějšímu, zabezpečenějšímu. Tato víra nás ani nevede k
životu strávenému v blažené meditaci a rádoby nasládle-světecké póze blaženého
přikyvování ze své duchovní výšiny. Někdy máme pocit, že duchovní osoba by tak
měla vypadat.
Štěpán tak rozhodně nevypadal.
Štěpán tak potvrdil tři pilíře následování JK: odpuštění,
služba, cesta úzká, která neuhýbá před utrpením.
Víra v JK, má zvláštní moc vyvést nás z pohodlnosti do
nejistoty a sebevydání. Odměnou je ale život pevný jako dům na skále, který
překonává smrt.
Odměnou je být solí tomuto světu, odměnou je uzřít nebesa
otevřená.
Vstoupit do života věčného.
Žádné komentáře:
Okomentovat