19. září 2010 O MANŽELSTVÍ

První čtení

gn 1, 26-31

Druhé čtení

 1Kor 7 kap. 1-16

 

Kázání

Je Pavel puritán, suchar, asketa, nebo není? Měl jsem vždycky pocit, že z Pavla vycházejí především ti křesťané, kteří chtějí druhé kárat a poučovat o tom, jaký je nejctihodnější život křesťana.

Je to opravdu tak? Je Pavel symbolem prudérního a přísného moralisty???

Apoštol opovídá na jasně položené otázky z dopisu korintských křesťanů, který se nedochoval. Nejdřív odpovídá na otázku, jestli je možné, aby se křesťan oženil.

V předešlé kapitole Pavel napomíná korintské křest. , že chodí do bordelu a dnes odpovídá na otázku, jestli je možné se ženit. Jakou to má logiku? Jak může člověk, který se nechce ženit z náboženských důvodů chodit do bordelu? Chodit do bordelu je totiž jednodušší, než se obětovat pro manželství.

Je jednodušší skrýt se za rádobyvznešená témata a činy a zůstat evangeliem nedotknutý. Být v jakémsi duchovním celibátu se nevylučuje s pokoutným občasným odskočením do nevěstince. Pro někoho je přijatelnější vysvětlení založeném na myšlence dvou táborů v korintském sboru – jeden asketický a druhý zhýralý. V obou případech ale platí, že pohrdají tělem.

Pavel se nepřidává ani na jednu stranu. Neztotožňuje se s askety, i když k nim má blíže. Podle Pavla je jedinou cestou zodpovědný život vůči sobě a druhým lidem a vůči Bohu, který lze vést jak bez manžele tak s manželem. Apoštol také uvádí osobní přání, které jasně odděluje od prorockého hlasu – podle něj jako Pavla, ne jako apoštola, by bylo lepší, kdyby se lidé vůbec neženili a nevdávali. Den Páně je totiž blízko (v. 26). Pavlovi je možná líto těch, kteří se z lásky ožení a potom o sebe přijdou (v. 28) dolehne na novomanžele tíseň tohoto času. A Pavel by si přál, aby toho byli ušetřeni.

Byť je Pavlovi bližší celibát a sám jej dodržuje, neříká, že dar zdrženlivosti je vyšší, než ostatní dary. Bohužel v církvi ale zvítězila linie asketická a vedla až do dob reformace k přesvědčení, že panictví je jakýsi zvláštní a vyšší stav v církvi. Na to můžeme s klidem odpovědět, že není. Je to jeden z možných stavů, ale není vyšší, než ostatní. Jinak řečeno: při posledním soudu mi celibát nějakou výhodu nezajistí.

Pavel chápe manželství jako ventil nebo regulaci smyslnosti. I tato poloha vyplývá z Pavlova osobního lidského postoje.

Na druhou stranu říká, že muž i žena má své tělo pro partnera. Doslova: člověk nemá své tělo ve své moci, ale pro druhého. Nemá ho ve své moci, nemůže s ním zacházet, jak se mu zlíbí. Je tu pro druhého. A naopak – my máme v moci tělo našeho partnera.

Tělo tedy není pokladem, který si musím uchránit natrvalo před druhým člověkem, ale to, co v lásce druhému dávám. Smysl dostane teprve ve spojení s partnerem. Mé tělo není jen mé, nemám ho ve své moci...Proto s ním nemohu obchodovat jako s nějakým zbožím.

Pavel nenavádí k uměle svatému manželství, kde oba žijí trvale v celibátu. Dosl. říká: Neodpírejte se jeden druhému! (v.5).

Bohužel tento typ vztahu (oba jsou v celibátu) býval v zejm. ranném křest. populární a dával se druhým za příklad. Dodnes jsou případy lidí (a to nejen mužů, ale i žen!), kteří opustí třeba i své děti, aby se mohli oddávat pocitu náboženské dokonalosti. Není za tím nic jiného, než pýcha a záslužnictví...Představa, že mé tělo patří jenom mě a tak z něj můžu učinit předmět obchodu..

Celý život může být podle Pavla modlitbou – ať stojím kdekoli – sám, nebo v manželství. Proto nemá smysl zahodit manželství a odebrat se do života bez ženy. Pavel si také nemyslel (jak si to potom myslela většina křesťanů), že by žena byla nečistá nebo že by byl nečistý pohlavní styk.

Pavel má v tomto oddíle také několik poznámek k rozvodu. 

Pro někoho možná provokativních. Pavel totiž neříká, že rozvod jako takový je zlo.

Pavel rozvod připouští, samozřejmě ale jen jako krajní možnost. Rozvod nesmí být zneužit jako uvolnění vztahu pro další manželství (v. 11). Jinak řečeno: když se mi znelíbil můj partner, chci si užít s jiným.

Toto pojetí známe třeba z Mk evangelia: 10:11  I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;

Existenci rozchodu Pavel připouští a neříká, že rozvedený člověk je zatracen, nebo že třeba nesmí k VP.

Křesťané žijící s pohanským partnerem se kvůli tomu chtěli rozvádět.

Tehdejší křesťané si asi představovali, že když mám za manželku pohanku, tak s ní nesmím spát, protože bych se sám znečistil. A naopak. Toho pokrytectví se Pavel chce vyvarovat, když říká: 7:14  Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!

V patnáctém verši říká, aby se křesťan rozvodu nevzpíral, pokud dá k němu podnět strana pohanská.

Apoštol Pavel nepovažuje tedy manželství za absolutně nerozlučitelné.

Důležitější, než manželství je totiž pro Pavla pokoj. Protože Bůh nás povolal k pokoji (v. 15).

Pavel se musel setkat s případy, kdy křesťanská strana chtěla odepřít rozvod svému pohanskému partneru, protože by tak dotyčný křesťan mohl ztratit na svého nevěřícího partnera vliv, ztratit možnost jej obrátit ke Kristu.

Jenže - Pavel říká, že pro tuto nejistou naději nelze násilně udržovat manželství při životě. Bez oboustranné dobrovolnosti není manželství pravé (v. 16).

------------------- 

Pavel se tedy není prudérní moralista apod.

Apoštol Pavel přesahuje moralismus a poučování, jak je často známe z přísnějších pozdějších konfesí (které se na Pavla odvolávají). - kde se dbá na nejrůznější zákazy – zejm. předmanželského sexu, toho, kam kdo a jak smí sáhnout a kdy je to povoleno a kdy je to už hřích.

Toto bádání nad tím, kam až kdo může a nemůže - se jeví ve světle Pavlových slov jako farizejství.

Církev se bohužel vždy ráda chápala této možnosti dohlížet na člověka.

Navíc - církev, která aktivně hledá kdejaký přestupek proti morálce, má pocit dobře vykonané práce vůči Bohu.

Církev ale není od toho, aby soudila, to nám mnohokrát zopakoval JK. Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

Pavel nesoudí, ale připomíná, že vše je podřízeno milosrdenství a lásce a podle těchto měřítek musíme posuzovat danou situaci.

Vztahy s druhými lidmi jsou podřízeny pokoji. Dokonce ani manželství nestojí nad tímto pokojem.

Dokonce i zbožné důvody, proč dané manželství udržet pohromadě.

To je hodně velká provokace a jistě se s ní málokterý člověk vychovaný na přísné církevní morálce dovede srovnat.

Pavel vidí jádro lidské viny jinde, než v překročení nějakých pravidel daných společností - které se navíc tváří jako posvátné a neměnitelné.

Pavel tak stojí nejen proti židovské dobové zákonické strnulosti, ale i proti té naší - církevní. Pavlovi jde o jediné pravidlo (Ř 13,8 neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

Pavlova nauka o tom, co je dobré - se proto neztotožňuje s nějakým konkrétním pravidlem o lidském chování.

To je pro mnohé křesťany i dnes nepřijatelné - zejm. v oblasti záležitostí mezi mužem a ženou bychom tak rádi nařizovali a přikazovali...

Pavel zcela záměrně nepodává soustavu mravních nauk! Člověk se totiž má v dané situaci rozhodnout správně: tj. ve smyslu poslušnosti Bohu a lásky k bližnímu. Toto rozhodnutí může v různých situacích dopadnout různě. Láska k bližnímu může v odlišných situacích vést k odlišnému jednání.

Církev není tedy od toho, aby kárala a dohlížela na lidi jako náboženská policie. Církev je tu od toho, aby připomínala, kdo je JK, proč přišel, a co chtěl, abychom dělali.

Na konci dnešního zaznívá oddílu slovo nadějné, které překonává naši touhu podmaňovat druhého své moci. Apoštol říká: Bůh nás povolal k pokoji. (v. 16)

Modlitba