Gn 6, 5-8; 13-22; 7,5-7
Druhé čtení
Mt 24,3-8; 36-44
Kázání
Četli jsme poslední J-ovu řeč v Mt evangeliu. Pátá řeč o posledních věcech. Možná není náhoda, že evangelista Mt sepsal do pěti řečí všechno, co J řekl. Možná chtěl naznačit, že J-ových pět řečí souvisí s pěti knihami Tóry. V této poslední řeči odpovídá J na otázku učedníků, kdy nastane skonání věku a jak to bude vypadat.
Už ve srovnání s prvním čtením můžeme odhadnout, že otázka po KDY není ta pravá. J proto odpovídá, že o onom dni neví nikdo. Přesto jsou lidé, kteří neustále zkoumají kdy. Dokonce tomu věnují spoustu času, možná i svůj život.
J není Bůh a jenom Bůh ví, kdy přijde skonání věku. Ani Noe nevěděl, kdy přijde potopa. Věděl jenom, že přijde a tak se choval dost podivně.
A to je přesně naše situace. Nevíme, kdy, ale víme, že jednou přijde Syn člověka. Druhá věc je, jestli tomu věříme, a jestli se podle toho chováme. Nebo je to jenom strašení evangelisty a protože už 2tisíce let J nepřišel, tak nemá smysl se těmito věcmi vůbec zabývat? Jak to vůbec v evangeliu je? Je tam, že kvůli soudu skončí naráz naše životy tady na zemi, skončí svět tak jak ho známe? Jak to, že J, který dává lásku a blízkost Boží chce, aby při posledním soudu všichni zažívali ta strašlivá muka, o kterých Mt píše? Že budou roztrženy rodiny, dojde k zatmění slunce. Ty výjevy mi evokují výjevy z války nebo přírodní katastrofy. Kdy budou lidi utíkat, schovávat se – jako před přívaly vod, někoho smete přívalová vlna dřív, někdo zázrakem přežije, proto že náhodou byl o pár centimetrů vedle, jak už to v takových živelných katastrofách bývá.
Osobně nemohu tento výklad přijmout jako nějaký vědecký popis událostí soudu. Mt obraz, kdyby měl být doslovný, tak se podobá spíš válce – čili tomu nejhanebnějšímu, čeho je člověk schopen. A proto přeci J nepřišel, aby zvěstoval konečné zúčtování a hromadnou smrt mnoha lidí.
Takovému výkladu soudu nevěřím a nepřijímám jej.
Co ale s tím? Mám se teď sbalit a odejít, protože jsem se právě usvědčil, že vlastně nejsem věřící člověk?
Nevěřím doslovnému výkladu textu, ale věřím, že evangelium nám chce něco důležitého říct. Protože Mt beru jej jako svého duchovního učitele, chci se dozvědět důležité poselství, které mi evangelium svou apokalypsou sděluje. Věřím, že Mt sděluje víc, než že na konci skoro všichni zahyneme při finální katastrofě. Možná dokonce ty obrazy a vize znamenají opak toho, než jsem teď nastínil.
Proto tady zůstanu, proto se odvažuji považovat se za věřícího člověka. Protože věřím, že Mt mi říká poselství, které mně může přivést k JK.
V těch obrazech je řečeno víc, než že většina lidí zahyne. Je tam řečeno – tak jako v příběhu Noeho, že bez životního zacílení život nemá smysl. Proto J zmiňoval Noeho.
Noe nevěděl, kdy přijde potopa, věděl ale, že přijde. Proto tesal ze všech sil.
To – ze všech sil – nemusíme vykládat jako zběsilý workoholismus, zběsilou horlivost, která vede k vyčerpání vlastního organismu.
Tesat ze všech sil může znamenat prostě napjatě sledovat cíl. Cíl, který je nade mnou, který je nad starostmi všedního dne.
Sledovat tento cíl může přinést někdy velké, jindy malé problémy. Proto se v NZ opakuje poznání, že křesťané, pokud své křesťanství aktivně žijí, mají v tomto světě problémy. Protože sledují cíl, který není shodný s cílem ostatních lidí, s cílem tohoto světa.
Jaký cíl to je? Křičet, že já jsem křesťan a že jsem tudíž dál v duchovním smyslu nebo lepší, než ti, kteří nejsou křesťané?
Toto není cíl, toto je fanatismus.
Cíl je třeba ten, že budu svědčit v tomto světě o Boží lásce a odpuštění. To může být velmi nebezpečné. Nedávno byla v Benešově přednáška o Přemyslu Pitterovi. Označil bych ho za evangelického svatého. Tento člověk se snažil J-ova slova uvádět v život. A tím provokoval. Proto mě ve svém životě spoustu nepřátel. Udělal třeba to, že po válce zachraňoval nejenom židovské děti, ale i německé. Dával ty děti dohromady, učil je spolu žít, učil je žít život bez nenávisti, kterou jim vnutili jejich třeba jejich rodiče nebo potom jejich dozorci a trýznitelé. Bylo to v rámci jeho slavné akce zámky. Byl za to nenáviděn. Dostával třeba takové dopisy: Dostali jsme nějaké zprávy od vás který nás nezajímají, věčně nás obtěžujete, žebráte na ty německé kurvy bestyje parchanty že vám to není hanba za jejich tyranství. Zničili celou zeměkouli dyž je máte tak rád, táhněte za nima a nás neotravujte.. Sami máme hlad jen skrze ně, zase se někdo chce obohatit... umíte šikovně vydírat, kdyby jste sám šel na brigádu a nechali takový blbosti – pomáhat německým sviním, stačí vám to??
Přemysl Pitter několikrát málem přišel o život, když se snažil naplňovat kristovo evangelium o tom, že je třeba pomáhat těm, kteří trpí. Často se jeho počínání neshodovalo s míněním většiny. Tento člověk měl v životě cíl (podobně jako Noe), který se nad ním klenul. Pomáhat trpícím, tak jak nás to vyučuje JK. A byl za to celý život kritizován, měl kvůli tomu celý život problémy. Dokonce i dnes jeho neskladnost působí to, že i naše církev jej příliš nepřipomíná.
Myslím, že právě toto znamená ono bdění, ke kterému nás zve evangelium. Mějte se na pozoru, abyste se náhodou nenechali uchlácholit tímto světem, říká J. Křesťan je ten, kdo je na stráži, protože ví od JK, že tento svět má vážné problémy, že my lidé máme problémy. Když totiž člověk přestane bdít, uzavře se do svého světa – třeba náboženského, přestane si všímat světa kolem, zapomene, že tu je nějaký cíl, který nám JK zvěstoval. J přece řekl, že Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. To je výzva k aktivnímu nasazení v tomto světě, ne k nějaké meditační technice, kterou bych se naopak chtěl zbavit tohoto světa.
Následovník Kristův je bdělý v dobách těžkých – a to jsou všechny – nenalhávejme si, že dnes ďábel neobchází kolem, třeba válečných, apokalyptických, kdy plno lživých mesiášů křičí, že to co učedník JK dělá je špatné. Např. že nemá smysl chránit třeba německé děti, protože vina je kolektivní. Nebo že všichni muslimové jsou nepřátelé. Pitter je přesně modelový příklad, jak se má následovník Krista chovat v dobách apokalyptických. Možná ta Mt apokalypsa není budoucnost, ale běžné lidské zlo, které občas vyvře na porvrch.
Mt psal své evangelium, když zuřila válka římsko-židovská. Apokalyptické vize nebyly vize, ale realita. J nás vyzývá: následujte mě, čiňte, co jsem vás učil, nepodléhejte hlasům, které vedou do záhuby.
Je to tedy naopak, než by se na první pohled zdálo. Ty hrůzy nepřichází nutně před J-em nebo kvůli Ježíšovi.
Čas hrůz není poslední, ale předposlední. Vy se můžete těšit na J-ův příchod, protože on vás ze všech běd vysvobodí. Není to tedy tak, že by hrůzy přinášel přicházející Kristus, ale naopak – Kristus přichází, aby z těchto hrůz, které způsobují lidé, vysvobodil.
Z Mt evangelia vyplývá, že ono přijetí nebo nepřijetí do Boží slávy v den soudu je důsledek volby, kterou jsme učinili za svého života.
V evangeliu čteme: dejte si pozor, nedejte se zaskočit – ani zlodějem, ani Synem člověka. Zvláštní výklad zazní v knize Zjevení. Tam je řečeno: Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. (Zj, 3,3). Kdo zachovává slovo a činí pokání, nemusí se bát.
Ještě poslední ilustrace z Pitterova života: on se nedal zaskočit. Přijel po válce do Terezína, aby tam zachránil židovské děti, které znal z doby před jejich transportem. Nevěděl, že byly odeslány dál do vyhlazovacích táborů. Našel tam ale děti jiné. Místo dětí, pro které přijel – zachránil ty, které zůstaly. To je křesťanský bdělý realismus.
Pán přijde proto, aby bdící, spravedlivé a milosrdné vzal k sobě. To je evangelium, které prosvětluje z dnešního oddílu. Zvěst naděje, která přichází od Boha do všech hrůz, které konají lidé. Ta naděje jde dokonce ještě hlouběji. J přeci o velikonocích sestoupil i do pekel, aby dal naději tam, kde by ji nikdo nehledal.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat