První čtení
Exodus 13:17 - 22
Druhé čtení
1Kor 10,1-22
Kázání
Lid staré smlouvy zažíval mocné projevy Boží milosti.
Podle Pavla to byly předobrazy svátostí smlouvy nové. (Křtu, SVP)
Průchod mořem odkazoval na křest, mana byla předobrazem
duchovního pokrmu atd.
Proč to Pavel připomíná?
Pavel chce na těchto dávných zázračných znameních ukázat, že
ani tyto mocné projevy nezaručily, že Izraelci budou "automaticky"
svatí.
Pavel v tomto oddíle pokračuje svou řečí k tzv. silným ve
víře. Tedy k těm, kteří jsou přesvědčeni, že mají jasno ve věcech víry. Jenomže
se ukazuje, že jejich "jasno" není až tak jasné.
Ukazuje se, že místo, aby svou víru prokázali na citlivosti
vůči druhým lidem, ukazují jen ostatním, že jsou silní. Chlubí se tím, že jí
maso a smějí se těm, kteří s tím mají problém.
Jsou pyšní na to, že je účast na SVP učiní dokonalými.
Kupodivu apoštol Pavel tuto skupinu silných v Korintském
sboru napomíná. Říká, že pokud síla ve víře nevede k sestoupení k slabým, není
to síla, ale pýcha a opravdová slabost a malost. Dnešním jazykem bychom řekli:
vaše víra je jenom zamaskované nabubřelé ego.
Ego, které se schovalo za moc zázraku.
Zázrakem je tu SVP, která podle oněch silných ve víře -
člověka najednou a provždy očistí.
Toto je jedno z mnoha míst, kde se v bibli říká - že upnutí
se na zázrak člověku nepomůže k víře.
Takových podobných míst je více.
Vždycky, když na ně narazím, řeknu si jak je to vlastně
absurdní.
Někteří nevěřící si myslí, že víra se v bibli dokazuje
pomocí zázraků. Že to je taková demagogie. Že prvně musíte uvěřit v zázrak -
např. že JK vstal z mrtvých - a teprve potom přichází vše ostatní - jako jsou
nepodstatná témata: věrnost, láska, služba etc.
Čteme-li bibli pozorně, zjistíme, že je to spíš naopak.
Říká: člověče - nenech se nachytat magickou mocí zázraků; nemysli si, že se za
magickou moc zázraku schováš.
Připomenu známou věc: Bible vznikala v dobách, kdy se to
zázraky jen hemžilo. Z Boha se narodil a Bohem se stal kdejaký císař.
Přijatý text bible je velmi skoupý na zázraky. Zabrousíme-li
do apokryfní literatury - texty nepřijaté do bible - zázraky se to tam jenom
hemží.
Z Ježíše se stává skutečný divotvůrce.
Hledač z doby JK (narozdíl od atieisty postkomunistického
typu) žil ve světě plném zázraků. A bible mu chtěla říci: pozor - zázraky tě k
víře nedovedou. Víra je něco víc.
Zázrak v Bibli dokresluje vážnost situace, - dosvědčuje
vyznání, např. že je to Bůh, kdo vyvádí lid z Egypta - a ne člověk - Nestojí
ale před vyznáním!!
Svědkové víry ví, že zázrak se dá navíc snadno zneužít.
Budu-li přítomen nějakému mocnému konání, můžu mít snadno pocit, že mě toto
konání dělá lepším.
Je to možná podobný mechanismus - jako když se díváme na
film, souzníme s hlavním hrdinou a pak si chvilku připadáme, že jsme jako on.
Někteří lidé si tak nepřipadají chvilku, ale snaží se
napodobit stylem oblečení a dalšími věcmi svého hrdinu a jsou schopni tak
prožít celá léta.
Apoštol Pavel říká: neupínejte se na zázraky - nemyslete si,
že zázrak zajistí např. vaši nesmrtelnost nebo neomylnost.
To, že izraelité byli vyvedeni mocnou paží Hospodinovou z
Egypta jim automaticky nezaručilo, že by se všichni stali lepšími lidmi.
Český novozákonník Josef Bohumil Souček k tomu dodává:
Na - zázračných událostech - měli podíl všichni, ale
většině z nich to nic neprospělo. Jejich zahynutí na poušti je dokladem, že
vnější účast na těchto svátostech nezaručovala samočině oblibu u Boha.
Pavel chce ukázat, že je to dobrý příklad i pro nás, pro lid
smlouvy nové.
Ani mocné znamení Boží přítomnosti - jakým je SVP nezaručí,
že se stanu automaticky lepším člověkem.
A je dobré si to připomínat.
Člověk ze své přirozenosti touží po zázraku, jako důkazu, že
si vybral správně, že vstoupil do správné party.
Lidi dnes opět touží po zázraku jako důkazu, že jejich cesta
je správná. Doba vyhraněných ateistů popírajících jakýkoli zázrak už pominula.
Lidi často vidí zázraky a znamení i tam, kde bychom to
nečekali.
Různé typy věštění a magických praktik už naprosto
zdomácněly - různí proroci a prorokyně běžně vystupují v televizi.
A tak jsou Pavlova slova opět aktuální.
Je totiž dnes mnohem snadnější, než kdy jindy učinit ze
znameních Boží milosti - jako je např. SVP - zázračný - magický akt - učinit z
nich modlu.
A je to pokušení i pro nás faráře - přikládat svátostem víc
magické moci, protože se to dnes už vlastně od nás i očekává.
Například přesvědčení, že účastí na SVP se mi dostane jakési
tajemné uzdravující energie, která mě potom nabije jako baterky do dalš SVP.
Čím víc je církev tajemná, čím víc v ní je tzv. duchovna,
tím je přitažlivější.
Korintští křesťané si představovali, že účastí na SvP jsem
zbaven celkově starého člověka a od teďka jsem nový a dokonalý člověk.
Byli také přesvědčeni, že na ně to duchovno zázračně
sestoupí a oni budou proměněni.
V ranných dobách křesťanství se lidé nechávali pokřtít na
smrtelné posteli, protože věřili, že křest z nich zázračně smyje všechny hříchy
a tak vejdou k Pánu Bohu zcela čistí. A o to přece jde! Zajistit si spásu!
Pavel nezpochybňuje, že izraelité byli přítomni velkým
věcem. Ano, Bůh je skutečně zázračnou mocí vyvedl z Egypta. To ale neznamenalo,
že všichni byli najednou zázračně lepšími.
Toto napomenutí vyčteme i z evangelií.
J zdůrazňuje, že nepřišel konat zázraky, ale odpouštět
hříchy, narovnat lidská srdce.
Naopak je to pokušitel, kdo chce, aby J vykonal nějaký ten
zázrak.
A tak Pavel říká: Ani síla SVP vám nezaručí nějaký
fantastický transport do BK. Nezaručí, že např. už nikdy nebudu ubližovat
druhému člověku.
Zbývám já sám, mé svědomí, a můj vztah k Bohu a k člověku.
Ano, svátost je oporou víry. Nemůže ji ale zastoupit, stejně
jako zázrak nemůže zastoupit vlastní rozhodnutí k víře.
Rozhodnutí je na mě, jestli zaslechnu osvobozující povolání
od Pána Boha.
Víra se rodí spíš ze slyšení, než efektního dění. Spíš
spočívá v slabosti, než v moci.
1 Korintským 15:43 Co je zaseto v poníženosti,
vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Pavel říká na adresu silných ve víře: Proto nemůžete
vystupovat jako ti, kteří prostě přešli na druhý správný břeh a mohou se smát
těm, kteří ještě nepřešli.
Takové jednání je důsledek přesvědčení, že zázračné dění mě
učinilo lepším. Ale je to jednání zvrácené.
Je sice projevem síly, ale přesně té síly, proti které
vystoupil JK.
Pokud ze SVP odejmu vlastní vztah s Pánem Bohem a životem
J-e K-a, se vší mou nedokonalostí a slabostí - ale upřímností, pak se toto
samotné dění stává modloslužbou.
Tou je všechno, co odvádí od touhy k dobrému, ke
spravedlnosti, k milosrdenství.
Jistotu spasení nám zaslibuje Bůh - ne my sami.
Pavel ví, že člověk se touží něčeho chytnout - zejm. toho,
co je efektní a co zároveň nevyžaduje přílišné nasazení.
Učiň Pane nějaký zázrak! Aby všichni odpůrci padli na zadek.
Pavel ale připomíná: 1 Korintským 10:16 Není kalich
požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který
lámeme, účastí na těle Kristově? 17 Protože je jeden chléb, jsme my mnozí
jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.
A tak Pavel přináší osvobozující zvěst:
SVP není zázrak - ve smyslu "kouzelné dění" - ale
je to dar.
Je to také závazek.
Účast na SVP zpřítomňuje J-ův život i smrt. A také je
znamením spojení účastníků v jedno tělo. Tam fyzicky prožíváme novou smlouvu -
jsme novým lidem.
Který je ale stejně zranitelný jako lid staré smlouvy.
Když ale o své slabosti a zranitelnosti budeme vědět, pak v
té slabosti možná objevíme sílu, jako se to stalo apoštolu Pavlovi.
A pak nepřehlédneme a nezapomeneme na skutečné Boží
povolání. Nezapomeneme na možnost postavit si svůj život na skále. Nezapomeneme
na odvahu k službě spravedlnosti.
K opravdové svobodě a lásce jakou umí darovat víra, kterou
jsme nechali přijít ke slovu.
Modlitba
Prosíme tě, abychom byli k sobě upřímní a neschovávali se za
projevy moci a násilí
Prosíme, abychom tě následovali ve jménu JK. Ve jménu jeho
života, jeho smrti, i vzkříšení.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat